Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): Mystic.Kirsten, Bethanee

 

 

Související spisovatelé:

• Rusko: Lermontov – Démon, Hrdina naší doby
• Anglie: Walter Scott – Ivanhoe; BYRON – Childe Haroldova pouť
• Francie: Victor Hugo – Bídníci
• Česko: František Čelakovský – Ohlas písní českých; Karel Hynek MÁCHA – Máj; Karel Jaromír Erben – Kytice; Josef Kajetán TYL – Fidlovačka

 

Rozbor díla: Evžen Oněgin

• Román Evžen Oněgin vznikal mezi léty 1823-1830 a čtenáři se s ním nejdříve seznamovali po částech na pokračování
• Jedná se o jeho vrcholné dílo, které napsal ve vyhnanství na jihu Ruska
• Prvoplánově to měla být jen poema, avšak Puškin nakonec do románu vložil daleko více a ukazuje v něm pestrou škálu motivů a témat
• Navzdory začátečnímu pobouření si nakonec román našel cestu a byl velmi dobře přijat v ruské společnosti a pak i mezinárodně
• Bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury
• Puškin se také pokládá za představitele romantismu
  • Citové vypětí a konflikty, romantické ideály
  • Klade důraz na city a zobrazuje výjimečného hrdinu ve výjimečné situaci
  • Hlavní hrdina je unikátní, nechce nebo se nemůže přizpůsobit společnosti (např. mrzák, žije v bídě, podivín, prostitutka), hledá únik ze společnosti a autor s ním splývá.
  • Touží po lásce, ale nenachází či jí dokonce odmítá

 

Jazykové prostředky

• Jazyk je spisovný se spoustou vložených francouzských slov a řadou básnických prostředků. Autor hodně pracuje s kontrasty: město x vesnice, Taťána x Olga, Taťána x Oněgin. Vypravěčem je autor a román je velmi subjektivní. Autor často vstupuje do děje a jako pozorovatel promlouvá ke čtenáři. Dlouhé popisy krajiny i dialogy.
• Anafora: …tak dbalé na věrnost i čest, tak přesné v řeči očí, gest, tak postoupené     vznešeností, tak prosté sebemenších vin…
• Řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?
• Personifikace: …a z nich zima zas vykouzlila sníh
• Často je využíváno zvukomalebnosti a přirovnání, text obsahuje i řadu cizích slov a výrazů (spleen = splín, belle Nina, Bordeauxské atd.)
• Metafora: “…kdybych jen stín naděje měla”
• Inverze: V světě ráda nikoho nemohu mít já.”
• Apoziopeze: “Psaníčko již jest napsáno…”

 

Forma

• 8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů, je psán tzv. „oněginskou strofou“: 14 osmislabičných nebo devítislabičných, pravidelně se opakujících veršů, pravidelný rým

 

Kompoziční postupy

• Chronologická, zrcadlová kompozice = Dílo nese nejen prvky romantismu, tzv. zrcadlová kompozice, obsahující velké množství kontrastů, ale i prvky realismu např. kritizování ruské společnosti, popisování města a vesnice.

 

Vztah dějových linií – řetězová linie, návaznost událostí

 

Význam díla

• Oněgin je zde ukázkou zbytečného člověka, cynika s pokřiveným pohledem na svět, od kterého je odtržen. Jeho protikladem je citově založená a naivní Taťána (dokud se v Moskvě sama nestane chladnou, jakým se stal Oněgin v Petrohradě).

 

Prostředí

• Počátek 19. století na ruském venkově

 

Hlavní postavy

• Evžen Oněgin – znuděný mladý šlechtic, lehkovážný, připadá si zbytečný, společenský, vzdělaný, během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodič, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem, po zločinu, který spáchá je nešťastný
• Taťána – romantická citlivá dívka, upřímná, důvěřivá, uzavřená, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, zamiluje se na celý život
• Lenskij – mladý básník, snílek, žárlivec, vášnivý a romantický
• Olga – mladší sestra Taťány, společenská, koketa, veselá, energická

 

Děj

Hlavní hrdina Evžen Oněgin, petrohradský rodák, mladý svůdce a „lev salónů“, se v prostředí smetánky, velkolepých plesů a večírků pohybuje již od mládí. Postupně jej však tento život omrzí a uvítá zprávu o chorobě svého strýce, žijícího na venkově, za kterým se také brzy vypraví. Strýc umírá a Eugen se ujímá zděděné usedlosti. Za čas se do vsi přistěhuje Vladimír Lenskij, básník ještě mladší než Oněgin. Oba se seznámí a tráví spolu mnoho času v literárních a filozofických debatách. Později oba zavítají do domu Lariných, kde se setkávají se dvěma mladými sestrami, Olgou a Taťánou. Starší z nich, mladá a nezkušená Taťána, se bezhlavě zamiluje do Oněgina a rozhodne se mu napsat dopis, v němž vyjeví svoje city. Eugen však nesdílí Taťáninu lásku a odmítá ji. Po jistém čase znuděného života přichází Oněginovi pozvání na Taťániny jmeniny. Na oslavě se Oněgin snad jen ze zlostné závisti snaží přebrat Lenskému jeho milovanou Olgu a daří se mu. Ctižádostivý Lenskij však nemůže vystát takovou potupu a vyzývá Oněgina na souboj. Příštího dne je Vladimíř Lenskij v souboji zastřelen a Eugen, nešťastný ze smrti svého přítele, odjíždí do světa. Následuje jeho dlouhá cesta po Rusi – zhlédne Novgorod, Povolží, Kavkaz, Oděsu. Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, aby se zde později bohatě provdala. Po letech se náhodou setkává s Oněginem, který je Taťánou okouzlen. Odhodlá se k činu – napíše Taťáně dopis, nedostane se mu však odpovědi. Až jednou zavítá do Taťánina domu a zde se vše rozřeší: Taťána jej rovněž odmítá a celý román končí nedopovězen.

 

Zasazení výňatku

• Uvedu zde svoji nejoblíbenější část a to dopis Taťány
• A.S. Puškin, Evžen Oněgin, str.:79, nakladatel: J. Otto v Praze
• Taťána na konci třetího zpěvu píše v prvních třech strofách dopis, v němž vyznává lásku jejich návštěvníkovy Oněginovi

 

Inspirace dílem:

• Čtyřikrát zfilmováno

 

Dopis Taťány:

“Já píši vám – co mohu více?

Co ještě mohu dodati?

Teď vím, že máte právo sice

mne pohrdáním trestati,

leč ještě věřím, nešťastnice,

že mne váš milosrdný soud

nemůže přece zavrhnout.

 

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;

a věřte: nebyl byste znal

nikdy můj ostýchavý žal,

kdybych jen stín naděje měla,

že třeba jednou za týden

vás u nás na vsi uzřím jen,

abych vám slůvko mohla říci

a v duchu vaši tvář a hlas,

než znovu navštívíte nás,

dnem nocí abych mohla stříci…