
Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): Mystic.Kirsten, Bethanee
Romantismus (literární kontext)
- Kritici se vysmívali spisovatelům, že si pletou život s románem => hanlivé označení romantici => romantismus
- Konec 18. století – 1. pol. 19. stol, období mezi revolucemi (Francouzská revoluce), nenaplněné ideály
Umění a architektura
- Francisco Goya (Popravy 3.5. 1808, Nahá Mája)
- Eugen Delacroiy (Svoboda vedoucí lid na barikády)
Znaky:
- Střet snu a skutečnosti, mytologie, fantazie, láska
- Hlavní postava má sny, ale společnost ji nepřijímá, nebývá doceněna, končívá tragicky
- Opak klasicismu – svoboda, bizarnost, asymetrie, neřád, hlásí se ke gotice
- Byronská povídka
- Veršovaný lyricko-epický útvar s nastíněným dějem, pochmurné vyznění, v Rusku poema
- Vymyslel Walter Scott ale pojmenováno podle G. G. Byrona
Anglický romantismus
- George Gordon Byron (1788 – 1824)
- Bohém, národní hrdina v Řecku, podlehl morové nákaze
- Childe Haroldova pouť – autobiografický epos o jeho putování Evropou
- Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822)
- Odpoutaný Prometheus
- Walter Scott (1779 – 1832)
- Ivanhoe, Waverly – další romány podepisuje jako Ten, kdo napsal Waverly
Francouzský romantismus
- Victor Hugo (1802–1885)
- Otec generál, matka nesnáší válku => rozvod
- Básnická tvorba – oslavuje techniku a pokrok, pokrok vyvádí z temnoty (Zpěvy soumraků)
- Próza (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci)
- Marie-Henry Beyle Stendhal (1783 – 1842)
- Pseudonym podle německého města, na pomezí romantismu a realismu
- Červený a Černý – červená=revoluce, černá = kněžství, Julian Sorel, paní de Renal, Matylda
- Alfred de Musset (1810-1857)
- Zpověď dítěte svého věku
Německý romantismus
- Novalis – Friedrich Leopold von Hardenberg (1772 – 1801)
- Hymny noci – hymnus =báseň oslavující bohy
- Ernest Theodor Amadeus (Wilhelm) Hoffmann (1776 – 182)
- Rytíř Gluck
- Bratři Grimmové (Jacob a Wilhelm)
- Pohádky pro děti a celou rodinu – Vlk a sedm kůzlátek, Bílý had (Zlatovláska), Král Drozdivous (Pyšná princezna)
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
- Ruský básník, prozaik a dramatik Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.
- V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.
- Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.
- Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.
Další díla autora:
- poemy – Ruslan a Ludmila, Bachčisarajská fontána, Poltava, Měděný jezdec
- novely – Piková dáma, Kapitánská dcerka
- drama – Boris Godunov, Malé tragédie (soubor čtyř jednoaktovek)
- pohádky – Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi, Pohádka o zlatém kohoutkovi
- lyrické básně – Mnich, Volnost, Rusalka, Zimní večer, Slavík a růže, Z písní západních Slovanů
Související spisovatelé:
- Rusko: Lermontov – Démon, Hrdina naší doby
- Anglie: Walter Scott – Ivanhoe; BYRON – Childe Haroldova pouť
- Francie: Victor Hugo – Bídníci
- Česko: František Čelakovský – Ohlas písní českých; Karel Hynek MÁCHA – Máj; Karel Jaromír Erben – Kytice; Josef Kajetán TYL – Fidlovačka
Rozbor díla: Evžen Oněgin
- Literární druh – lyricko-epické dílo, spíše epika
- Literární žánr – veršovaný román
- Román Evžen Oněgin vznikal mezi léty 1823-1830 a čtenáři se s ním nejdříve seznamovali po částech na pokračování
- Jedná se o jeho vrcholné dílo, které napsal ve vyhnanství na jihu Ruska
- Prvoplánově to měla být jen poema, avšak Puškin nakonec do románu vložil daleko více a ukazuje v něm pestrou škálu motivů a témat
- Navzdory začátečnímu pobouření si nakonec román našel cestu a byl velmi dobře přijat v ruské společnosti a pak i mezinárodně
- Bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury
- Puškin se také pokládá za představitele romantismu
- Citové vypětí a konflikty, romantické ideály
- Klade důraz na city a zobrazuje výjimečného hrdinu ve výjimečné situaci
- Hlavní hrdina je unikátní, nechce nebo se nemůže přizpůsobit společnosti (např. mrzák, žije v bídě, podivín, prostitutka), hledá únik ze společnosti a autor s ním splývá.
- Touží po lásce, ale nenachází či jí dokonce odmítá
Téma
- Nadčasové téma nenaplněné lásky Evžena a Taťány, odehrávající se na pozadí rozporuplného prostředí ruské společenské smetánky 19. století. Znechucení zbytečností, problémy lásky, pohrdání společností, které je důsledkem Oněginovy ztracenosti, jeho vysoká očekávání. Téma lidské osamělosti. Příběh člověka, jenž je obětí sebe sama.
Motivy
- Motiv poutníka, neopětovaná láska a zrazené přátelství, touha po skutečném životě na venkově, touha po klidu
Konflikt
- Jedinečnost X uniformita, ideály X rezignace, konflikt se světem, bouří se proti společnosti, láska X samota
Vypravěč
- Autor je subjektivním vypravěčem
- Er forma i ich forma, přímá řeč
Řeč
- Román je psán v er-formě, vypravěč se výrazně zapojuje do děje, přímá řeč je používána v dialozích postav.
Jazykové prostředky
- Jazyk je spisovný se spoustou vložených francouzských slov a řadou básnických prostředků. Autor hodně pracuje s kontrasty: město x vesnice, Taťána x Olga, Taťána x Oněgin. Vypravěčem je autor a román je velmi subjektivní. Autor často vstupuje do děje a jako pozorovatel promlouvá ke čtenáři. Dlouhé popisy krajiny i dialogy.
- Anafora: …tak dbalé na věrnost i čest, tak přesné v řeči očí, gest, tak postoupené vznešeností, tak prosté sebemenších vin…
- Řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?
- Personifikace: …a z nich zima zas vykouzlila sníh
- Často je využíváno zvukomalebnosti a přirovnání, text obsahuje i řadu cizích slov a výrazů (spleen = splín, belle Nina, Bordeauxské atd.)
- Metafora: “…kdybych jen stín naděje měla”
- Inverze: V světě ráda nikoho nemohu mít já.”
- Apoziopeze: “Psaníčko již jest napsáno…”
Forma
- 8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů, je psán tzv. „oněginskou strofou“: 14 osmislabičných nebo devítislabičných, pravidelně se opakujících veršů, pravidelný rým
Kompoziční postupy
- Chronologická, zrcadlová kompozice = Dílo nese nejen prvky romantismu, tzv. zrcadlová kompozice, obsahující velké množství kontrastů, ale i prvky realismu např. kritizování ruské společnosti, popisování města a vesnice.
Vztah dějových linií – řetězová linie, návaznost událostí
Význam díla
- Oněgin je zde ukázkou zbytečného člověka, cynika s pokřiveným pohledem na svět, od kterého je odtržen. Jeho protikladem je citově založená a naivní Taťána (dokud se v Moskvě sama nestane chladnou, jakým se stal Oněgin v Petrohradě).
Prostředí
- Počátek 19. století na ruském venkově
Hlavní postavy
- Evžen Oněgin – znuděný mladý šlechtic, lehkovážný, připadá si zbytečný, společenský, vzdělaný, během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodič, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem, po zločinu, který spáchá je nešťastný
- Taťána – romantická citlivá dívka, upřímná, důvěřivá, uzavřená, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, zamiluje se na celý život
- Lenskij – mladý básník, snílek, žárlivec, vášnivý a romantický
- Olga – mladší sestra Taťány, společenská, koketa, veselá, energická
Děj
Hlavní hrdina Evžen Oněgin, petrohradský rodák, mladý svůdce a „lev salónů“, se v prostředí smetánky, velkolepých plesů a večírků pohybuje již od mládí. Postupně jej však tento život omrzí a uvítá zprávu o chorobě svého strýce, žijícího na venkově, za kterým se také brzy vypraví. Strýc umírá a Eugen se ujímá zděděné usedlosti. Za čas se do vsi přistěhuje Vladimír Lenskij, básník ještě mladší než Oněgin. Oba se seznámí a tráví spolu mnoho času v literárních a filozofických debatách. Později oba zavítají do domu Lariných, kde se setkávají se dvěma mladými sestrami, Olgou a Taťánou. Starší z nich, mladá a nezkušená Taťána, se bezhlavě zamiluje do Oněgina a rozhodne se mu napsat dopis, v němž vyjeví svoje city. Eugen však nesdílí Taťáninu lásku a odmítá ji. Po jistém čase znuděného života přichází Oněginovi pozvání na Taťániny jmeniny. Na oslavě se Oněgin snad jen ze zlostné závisti snaží přebrat Lenskému jeho milovanou Olgu a daří se mu. Ctižádostivý Lenskij však nemůže vystát takovou potupu a vyzývá Oněgina na souboj. Příštího dne je Vladimíř Lenskij v souboji zastřelen a Eugen, nešťastný ze smrti svého přítele, odjíždí do světa. Následuje jeho dlouhá cesta po Rusi – zhlédne Novgorod, Povolží, Kavkaz, Oděsu. Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, aby se zde později bohatě provdala. Po letech se náhodou setkává s Oněginem, který je Taťánou okouzlen. Odhodlá se k činu – napíše Taťáně dopis, nedostane se mu však odpovědi. Až jednou zavítá do Taťánina domu a zde se vše rozřeší: Taťána jej rovněž odmítá a celý román končí nedopovězen.
Zasazení výňatku
- Uvedu zde svoji nejoblíbenější část a to dopis Taťány
- A.S. Puškin, Evžen Oněgin, str.:79, nakladatel: J. Otto v Praze
- Taťána na konci třetího zpěvu píše v prvních třech strofách dopis, v němž vyznává lásku jejich návštěvníkovy Oněginovi
Inspirace dílem:
- Čtyřikrát zfilmováno
Dopis Taťány:
“Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…