
Kniha: Král Oidipus
Autor: Sofoklés
Přidal(a): leshy
Sofokles
- Sofoklés byl starořeckým dramatikem, knězem a politikem pocházejícím z Kolónu u Athén, mimo jiné i autorem Krále Oidipa.
- Žil v letech 497/496 – 406/405 před naším letopočtem zemřel v Athénách, kde byl za svého života pokladníkem. Zapojil se také ve válce proti Samu.
- Knihu Král Oidipús napsal roku 427 před naším letopočtem.
Další jeho díla:
-
- Antigona
- Élektra
- Áias
Literárně-historický kontext
KLASICKÉ (ATTICKÉ) OBDOBÍ 5-4 STOL. PŘ. N. L.
- Dva hlavní žánry tragédie (vážný příběh se smutným koncem) a komedie (vtipný veselý průběh a šťastný konec)
- Rozvoj dramatu a prózy
- Rozkvět dramatu v Athénách=provozovalo se v amfiteátrech
- Dramata mají původ v řeckých hrách na oslavu boha Dionýsa
- Dionýsie – slavnosti na počest boha Dionýsa= bůh plodnosti a úrody
ANTICKÁ TRAGÉDIE – hra s vážným tématem, spjata s mytologií, konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí), hrdinové odvážní a stateční nebo krutí
ŘECKÉ DIVADLO
- divadelní hry se hrály ve dne, málo herců=více masek, hrají pouze muži, posel=řekne o co jde, odhalí, co se kde stalo.
- shakespearovské drama= neomezenost látky, času, místa, komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických, jazyk veršovaný se střídá s prózou
- antické drama= jednota místa, času a děje, nedělí se na dějství, konflikt se silnějšími
- Deus ex machina (bůh ze stroje) = náhlé vyřešení zápletky bohem spuštěným na jeviště pomocí stroje
- Katarze= vnitřní očista člověka po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla.
- Zásady dramatu-Aristoteles: Poetika=dílo má mít trojí jednotu, drama se má odehrávat v jeden čas, na jednom místě a má mít jednu dějovou linii
- stavba dramatu:
- 1) expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději)
- 2) kolize – zápletka (rozpor nebo konflikt), který vyvolává
- 3) krize – vyvrcholení dramatu
- 4) peripetie – zvrat a možnosti řešení – Přichází pastýř se správou o smrti krále Polyba a možnosti nástupu Oidipa na trůn. Oidipús má strach se vrátit kvůli věštbě. Pastevec mu, ale řekne pravdu o jeho původu. Uvědomění, že vrahem je zřejmě on.
- 5) katastrofa
Další autoři tohoto období:
-
- Aischylos-Oresteia=dramatická trilogie, Agamemnón, Oběť na hrobě a Usmířené lítice
- Euripides – Médea=Antická tragédie, jejíž hlavní hrdinka ze žárlivosti, nenávisti a touhy po pomstě a vraždí vlastní děti
- Sofokles
- Aristofanes – komedie, např. Oblaka=satira na Sókratovu školu
Rozbor díla: Král Oidipus
- Literární druh – Drama (hrálo se na jevišti)
- Literární žánr – Tragédie (seriózní děj s nemilým koncem, neúspěch hlavního hrdiny, avšak morální vítězství)
- Téma a motivy díla – Tématem díla je snaha utéct před svým vlastním a předem určeným osudem, který se dozvěděl díky věštbám, motivem knihy je osud, který je předem určený a v tomto případě velmi nemilý.
Fabule a syžet
- Fabule – Na město Théby udeří bída a bude zjištěno, že se městu povede zase dobře až tehdy, kdy město opustí vrah předchozího krále, Láiose. Oidipús jakožto dobrý král se ihned snaží vraha dohledat, avšak netuší, že jím je on sám. Po tomto zjištění si vypíchne oči, aby se na tu hrůzu nemusel koukat a následně opustí město. Na trůn usedne jeho strýc Kreón.
- Syžet – Jedna dějová linie, která se nesnaží nic zakrývat a jde stále kupředu.
Časoprostor
- Děj knihy se odehrává ve starověkém Řecku – v Thébách, celý děj se odehraje během jednoho jediného dne a na jednom jediném místě, před a v Oidipově paláci.
Charakteristika postav
- Král Oidupús – Moudrý a uznávaný král města Théb, spjatý s věštbou, podle které se stane otcovrahem, za ženu si vezme svou matku a zplodí s ní potomky, tato věštba se naplní, na konci příběhu si sám vypíchne oči aby nemohl vidět tu hrůzu, kterou napáchal a na vlastní žádost je vyhnán z města. “Ten s opuchlýma nohama.”
- Iokasté – Oidipova matka a později i manželka, na konci příběhu se oběsí.
- Láios – Otec Oidipa, první manžel Iokasté, který hned poté, co zjistil z věštby, že bude zavražděn vlastním synem, mu ze strachu nechal probodnout kotníky a nařídil, aby byl pohozen v lesích na hoře Kithairónu.
- Kreón – Bratr Iokasté, Oidipův strýc, který byl v průběhu příběhu Oidipem obviněn z usilování o trůn a jeho svržení, avšak na konci příběhu ho již slepý Oidipús žádá a odpuštění. Nastupce krále Oidipa a opatrovatel jeho dětí.
- Polybos – Oidipův nevlastní otec, to se však Oidipús dozvídá až když mu posel oznamuje jeho smrt, král Korintský, umírá přirozenou smrtí.
- Korintský pastýř – Dá malého Oidipa Korintskému králi, který nemůže mít děti a je mu milujícím rodičem. V samotném příběhu se o svém původu Oidupús dozvídá právě od něj.
- Láiův otrok – Smiluje se nad malým Otrokem a místo vraždy ho předá Korintskému pastýři. Později je Oidipem viněn z jeho strašného osudu.
- Náčelník sboru – Snaží se uklidnit všechny hádky mezi Oidipem a ostatními postavami, je rozumný muž.
- Teiresias – Věštec, který zná pravdu o Oidipovi a odhalí ho jako otcovraha. Oidipús si ho sám přivolá, ale po tom, co slyší takto strašné věci, ho zase odežene.
Kompoziční vrstva
- a) Ich forma – psáno v první osobě
- b) Kniha nemá vypravěče, pouze postavy, které odvyprávějí celý děj v několika rozhovorech
Jazykové prostředky
- Dílo je napsáno spisovným jazykem, archaickým. Potvrzuje to, že tragédie byla nejvyšším žánrem starověkého Řecka
- Jazyk je také patetický, vypjatý, expresivní
- Poměrně rozsáhlá slovní zásoba, inverze, expresivní výrazy,
- Neustálá výměna názorů pomocí replik
- Veršová výstavba
Figury
- Já sám, já sám jsem svolal na sebe-ANAFORA
- lůno otčina, zvědět, zrak, churav-POETISMY
- kde jest, jest churav k smrti veškeren lid-ARCHAISMY
- Dnes všem jsem milý, všichni zdraví mne-INVERZE
- Kéž nikdy, nikdy bozi přejasní-EPIZEUXIS
- Věšti nám teď z letu ptačího – METAFORA
Tropy
- Rychlý soud má vratný krok – PERSONIFIKACE
- Plodící otec – EPITETON
- Ejhle, v jakou propast hrůzy srazila jej sudba zlá – PERIFRÁZE
Tematická vrstva
Stručný děj – Láios se z věštby dozví, že bude zavražděn svým synem a proto mu nechal propíchnout nohy a poté měl být na příkaz své matky zabít, aby se tato věštba nenaplnila, ale muž, který to měl učinit se slitoval a malý Oidipús se dostal ke korintskému králi a byl považován za vlastního. Oidipús se o věštbě dozví a prchne pryč od zdánlivého otce Polyba a svého vlastního zabije. Rozluští hádanku Sfinx a stane se králem Théb. Za ženu si vezme vlastní matku a zplodí s ní děti. Aby osvobodil město od moru, musí vyhostit vraha Láiova, toho se snaží vyhledat, myslí si, že na něj byl nasazený věštec, který mu tvrdil, že vrahem je on sám a po několika hádkách se od pastýře, dozvída, že jím opravdu je on sám. Po zjištění pravdy se Iokasté oběsí a Oidipús se nad jejím tělem oslepí. Žádá o odpuštění Kreonta, usmíří se s ním, rozloučí se s dcerami a opustí Théby, aby zachránil obyvatelstvo od morové pohromy. Lituje svého osudu…
Vlastní názor
Mé pocity o tomto díle jsou smíšené. Kniha není napsána zrovna vlídně pro čtení, sám jsem velké části textu neporozuměl. Myslím, že kvůli obtížné čitelnosti z hlediska porozumění jsem nepochytil některé části děje a sám jsem si je musel domýšlet. Byl použit jazyk pro dnešní, hlavně mladou společnost mírně nesrozumitelný a věřím, že nejsem jediný, kdo textu chvílemi nerozuměl. Protože je kniha celá napsána v přímých řečech, nečetla se mi zrovna příjemně, chvílemi jsem byl mírně zmatený. Líbil se mi děj knihy, ten mě velmi zaujal, ale v tomto podání jsem si knihu nemohl užít. Knihu bych svým přátelům určitě nedoporučil.
Použitá literatura
- In: Sofoklés, Tragédie. Antická knihovna sv. 29. Svoboda 1975, str. 157-233