Kniha: Zlodějka knih
Autor: Markus Zusak
Přidal(a): tCZ, student
Hlavní myšlenka:
- Válka očima dítěte – moc neřeší, co se děje a proč se to děje (užívají si přítomnosti), dokud se to netýká jejich blízkého okolí – Liesel se skamarádila se židem (Max) – měla ho ráda, starala se o něj – když byl nemocný, strachovala se o něj, i když asi úplně nechápala, proč se u nich musí skrývat. Liesel nakonec přišla o své blízké osoby (kromě Maxe) – zůstal jí šrám na duši, který si s sebou nosila po celý zbytek života, Rudy si chtěl užívat života, byl to mladý, veselý kluk – měl právo na život, ale válka mu ho vzala.
- + vliv nacismu – navštěvovali Hitlerjugend, na Rudyho byly kladeny vysoké nároky, jelikož vítězil v závodech – nacisti ho chtěli zaměstnat (jemu jsou však nacistické myšlenky úplně “ukradené”, chce být s Liesel a nechce opustit domov), pálení knih – Liesel nechápe proč.
- Vztah s pěstouny – měli ji oba moc rádi a brali ji jako svou dceru, nejvíce si však rozuměla s tátou (Hansem) – měl v sobě cit pro dětskou povahu, uměl to s ní, nechtěl ji zastrašit, Rosa ji měla také moc ráda, ale nikdy to na sobě nadala znát (své skutečné city raději skrývala za ostrá slova).
- Moc slov – Hitler na nich postavil celou svou kariéru, slova jsou zde symbolem moci – stačí je správně poskládat a mohl prostřednictvím nich manipulovat lidmi x pro Liesel jsou slova kouzelná, může se jejich prostřednictví dostat do nejrůznějších světů, být někým jiným, pomáhala také uklidnit lidi při bombardování (když jim Liesel četla).
- Všechny katastrofy, při kterých umírají lidé, nemá na kontě Smrt, ale samotní lidé.
Motivy:
- válka, slova, smrt, láska, přátelství, knihy, barvy
Kompozice:
- retrospektivní, vypravěčkou je Smrt- do příběhu vkládá své vlastní poznámky (ich-forma se střídá s er-formou)
Jazyk:
- většinou spisovný, často jsou do textu vkládána německá slova a fráze (někdy hanlivá- nadávky)
Časoprostor:
- Německo, Molching, v průběhu 2. světové války
Postavy:
- Liesel – 9 let, má ráda slova a knihy, je přátelská a vnitřně silná, odvážná, umí udržet tajemství, miluje svou rodinu a přátele, myslí na druhé, umí lidi uklidnit svým čtením
- Hans Hubermann – pěstounský otec, je velmi milý, laskavý, vnímavý, má Liesel rád – učí ji číst, je empatický a umí dodržet i velmi staré sliby, klidná povaha, nerad na sebe upozorňuje, je to malíř, ale častěji se živí po hospodách hrou na akordeon
- Rosa Hubermanová – pěstounská matka, živí se praním a žehlením prádla bohatým rodinám, rázná, má ostrý jazyk a slova si nevybírá, má ale Liesel ráda, pouze to neumí dát tolik najevo
- Rudy Steiner – kamarád Liesel, z početné rodiny, modrooký blonďák, obdivuje černošského běžce J. Owense, při každé příležitosti od Liesel vymáhá polibek (ta vždy odmítá), často rychleji jedná, než myslí
- Max Vandenburg – židovský boxer, skrývá se před nacisty, kamarád Liesel, je velmi citlivý a ohleduplný, upřímný, nechce způsobit potíže, je vděčný, má obavy o svůj osud
- Smrt – vypravěčka, je unavená a vysílená kvůli velkému počtu mrtvých ve válce, její komentáře v příběhu jsou často plné sarkasmu a ironie – mnohdy i celkem humorné, snaží se dát najevo, že má také city a že jí životy lidí nejsou lhostejné
Obsah díla
Děj knihy nás vede do roku 1939. Ocitáme se ve vlaku, který míří do malé zapadlé vesničky v nacistickém Německu. Ve vlaku cestuje dívka Liesel se svým bratrem, a právě jsou na cestě za svými adoptivními rodiči. Jenže už při cestě ve vlaku její bratr na následky těžké choroby zemře. Přestože Liesel neumí číst, ukradne na pohřbu svého bratra knihu, která se jmenuje Hrobařova rukověť, a od té doby se stává zlodějkou knih.
V malé vesnici tedy Liesel žije již bez svého bratra a seznamuje s Hansem a Rosou Hubermannovými, jejími novými rodiči. Hans Liesel okamžitě padne do oka. První měsíce jsou pro ni samozřejmě utrpení, ve škole se jí posmívají a ani doma to nemá jednoduché, postupně se ale z uzlíčku nervů stává dívka, která se spřátelí s Rudym Steinerem, který moc doufá, že by mohli být s Liesel i něco víc, než kamarádi.
Díky Hansovi se Liesel rychle zlepšuje ve čtení a po nocích přelouskává Hrobařovu rukověť. O nějakou dobu později ukradne další knihu, tentokrát však takovou, která je v současném režimu zakázána. Postupně si díky ní skládá mozaiku dohromady a dochází jí, že Hitler je vlastně netvor. Do toho rodina ještě ukryje tajně ve sklepě žida Maxe, který se ukrývá před pronásledováním.
Život plyne, zlodějka knih krade dál a stále více se vzdělává. Jednoho dne ale do vesnice přijedou Hitlerovi stoupenci a prohledávají domy. Naštěstí se Maxe podaří ukrýt tak, aby ho nenašli. Max pochopí, že už pro něj Hubermannovi riskovali dost, a dobrovolně odchází. Zanechává po sobě vzpomínky a Liesel je strašně smutná. Pořád přemýšlí, jak a co asi Max dělá a zda je ještě vůbec naživu. V té době jsou také Hans i s otcem Rudyho Steinera povoláni, aby odjeli pracovat ve prospěch Německa, naštěstí se nakonec vrátí domů, skoro úplně zdrávi. Během „židovských přehlídek“, při nichž židé prochází vesnicí se Liesel podaří zahlédnout Maxe, kterého tedy nacisté nakonec skutečně dostali.
Když už se válka pomalu blíží ke konci, přijde poslední ničivý nálet. Nikdo z města z okruhu přátel nepřežije… Rudy, Rosa i Hans, všichni jsou mrtví, až na Liesel, která si v tu dobu psala svůj vlastní příběh ve sklepě do sešitu, který jí věnoval Max. Osudy Liesel sledujeme i během dospívá, kdy vyrůstá u starosty a jednoho dne ji překvapí nečekané návštěva – v jejich dílně se objeví muž, který nápadně připomínal Maxe Vandenburga a také jím byl.
Ukázka (str.: 211) – Problémy s Maxem v zimě
Povlaky se tedy pomalu odsunuly a objevilo se zmořené tělo a tvář Maxe Vandenburga. V zázračných rozpacích stanul ve vlhkém světle. Třásl se.
Hans se dotkl jeho paže, aby ho přitáhl blíž.
“Ježišmarjájozef. Tady dole nemůžete zůstat. Vždyť byste zmrznul.” Otočil se. “Liesel. Napusť vanu. Ne moc horkou. Ať je taková, jako by zrovna začínala stydnout.”
Liesel běžela nahoru.
“Ježišmarjájozef.”
Když doběhla do chodby, zaslechla to ještě jednou.
Ponořil se do malinké vany a Liesel poslouchala u dveří do koupelny a představovala si, jak se vlažná voda mění v páru, jakmile zahřeje ledovec jeho těla. Máma s tátou zatím v ložnici spojené s obývacím pokojem horečně diskutovali, jejich tichá slova vázla ve stěně chodby.
“Povídám ti, že tam dole umře.”