Lakomec – rozbor díla (9)

 

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Jimboo+

 

Moliére

• Francouzský herec, spisovatel a dramatik. Nejúspěšnější evropský veseloherní autor.
• Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Přezdívku si dal, aby nedělal otci ostudu.
• Začínal jako herec a režisér u kočovných společností. Herectvím bylo v té době opovrhováno.
• Hercem u kočovných společností, ale také spisovatelem frašek a komedií byl přes 13 let. Poté získal místo ředitele královského divadla v Paříži.
• Vycházel z tradice lidového divadla, antických komedií a italské komedie dell’arte (improvizace).
• V jeho hrách se promítala soudobá mravní problematika a lidské chyby – postavení žen ve společnosti a rodině, lakota, snaha měšťanstva napodobovat šlechtu a náboženské pokrytectví -> církev ho proklela.
• Jeho postavy byly nadčasové platnosti.
• Pří závěrečné scéně své hry Zdravý nemocný upadl do bezvědomí, poté zemřel v Paříži – Comedie française.

Další díla: 

• Tartuffe (komedie o pokrytectví a chvástání)
• Zdravý a nemocný (komedie)
• Misantrop (komedie)
• Žárlivý Petříček
• Létající doktor
• Gorgibus v pytli
• Don Juan
• Popleta aneb láska s překážkami
• Měšťák šlechticem
• Skapinova šibalství

 

Literárně historický kontext

Umělecký směr a znaky v díle

• Tvorbu Moliéra řadíme do období klasicismu, které vzniklo v 2. polovině 17. století ve Francii. Klasicistní literatura hledá vzor v antickém umění se zaměřením na společenské a mravní problémy. Klasicismus je úzce spjat s osvícenstvím, což je myšlenkový proud o víře v rozum a smyslovém poznání člověka (oproti barokní víře v Boha a posmrtný život).
• Je zřejmé, že Lakomec klasicistické tendence opravdu naplňuje – autor kritizuje pokrytectví a lakomství, které podle autora deformuje charakter člověka a ničí vztahy mezi rodinnými příslušníky. Klasicistickému stylu také odpovídá autorova inspirace v antice, kde si Moliére vzal motiv z Plautovy komedii o hrnci.

 

Další autoři:

• Pierre Corneille – Cid (veršovaná tragédie)
• Jean Racine – Faidra (milostný příběh)
• Jean de La Fontaine – Bajky (12 knih)
• Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů (komedie) a Poprask na laguně (komedie prostředí – obraz městečka, malicherné spory, žárlivost milenců)

 

Rozbor díla: Lakomec

• Literární forma (poezie, próza, drama): drama
• Literární druh (lyrika, epika, drama): drama
  • Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů, monologů a scénických poznámek. V minulosti bylo obvyklé především divadelní scénické provedení, v současnosti se objevuje i v hraném filmu, v rozhlase, televizi a v dalších formách audiovizuálních děl.
• Literární žánr: satirická komedie- fraška
  • Komedie je hlavní dramatický žánr. Dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky – s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti (právě významový kontrast vzbuzuje smích). Dramatický zápas o věci a záležitosti končívá smírným rozuzlením.

 

Hlavní myšlenka a námět:

• Poukázání na fakt, že peníze mění charakter a ovlivňuje mezilidské vztahy. Kritizuje a odsuzuje morálku založenou na tyranství, slepé poslušnosti, nevědomosti a tupém poddanství dětí vůči rodičům a žen vůči mužům. Postoj člověka – zvrhlost, sobectví, namyšlenost co z nás peníze dokážou udělat.

 

Téma:

• Lakomství, které zaslepuje.

 

Motiv:

• kritika vyšší společnosti, kritika peněz, chudí vs. bohatí

 

Kompozice:

• Chronologická s reálným časem
• Členění na 5 dějství s několika výstupy

 

Vypravěč:

• er-forma

 

Jazyk

• Celé dílo psáno spisovnou češtinou, formou monologů a dialogů postav.
  • Moliére v Lakomci používal běžnou měšťanskou mluvu, nepřikrášloval rozhovory, které tak byly živé a plné hovorových obratů (zejména u Harpagonova služebnictva).
  • V dialozích mnohdy najdeme anaforu, zvláště ve vypjatých scénách.
• Postavy vyšší třídy hovoří vzletně, používají personifikace či metafory.
• Zamilovanost mladých párů vyjadřoval Moliére srkze jemné gradace a hyperboly.
• Pro zvýšení napětí také Moliére používal neslovesných vět („Zloděj! Vrah! Loupežník!“).
• Objevují se zdrobněliny, zastaralé tvary (přechodníky).

 

Tropy a figury

• personifikace („Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé!“)
• archaismy („kdokolivěk“, „taškáři“, „dráby“)
• citoslovce („Achich! Ach!“)
• hyperbola („umírám, jsem mrvev, jsem pohřben!“)
• zdrobnělina („penízky“)
• metafora („jdi mi z očí“)

 

Časoprostor:

• Místo: Paříž, domov Harpagona
• Čas: 17. století (1670)

 

Charakteristika postav:

• Harpagon
  • Bohatý vdovec a lichvář, který slepě touží po jediném – penězích. Jeho jediným cílem je co největší zisk a bohatství, které je pro něj důležitější než jeho rodina, i jeho vlastní život. Život bez peněz pro něj nemá cenu a nejvíc se tím trpí jeho děti a služebnictvo.
  • Až poté, co zjistí pravdu o původu Mariany a Valéra, nenamítá nic proti svatbám svých dětí.
• Kleantes
  • Harpagonův syn, který nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům – ta se mu příčí – je tedy jeho pravým opakem.
  • Zamiloval se do Mariany, ikdyž byla velice chudá a nehodlá se ji vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe.
• Štika (Čipera)
  • Kleantův dobromyslný a zcela oddaný sluha.
  • S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, vymyslí lest a ukradne Harpagonovu truhlici s penězi.
• Mariana
  • Kleantova krásná milenka, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku.
  • Zamilovala se do Kleanta proto jaký je, ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
• Valér
  • Harpagonův sluha, který je zamilovaný do jeho dcery Elišky.
• Eliška
  • Harpagonova dcera, která je zamilovaná do jeho sluhy Valéra.
• Anselm
  • Otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže). Štědrý a dobrosrdečný šlechtic, co so má vzít Elišku proti její vůli.
• Panna Klaudýnka
  • Harpagonova služka.
• kmotr Jakub
  • Harpagonův kočí a kuchař.

 

Děj (obsah) díla:

Děj knihy Lakomec se odehrává v Paříži roku 1670. Hlavním hrdinou je majetný vdovec a lichvář Harpagon, který je ovládán nestárnoucí lidskou vlastností – lakomostí. Harpagon žije se svými dětmi, synem Kleantem a dcerou Eliškou. Oba se zamilují – Kleantes do chudé dívky Mariany a Eliška do Harpagonova sluhy Valéra. Harpagon je tak lakomý, že Kleant si musí peníze půjčovat.

Harpagon o tom zpočátku neví a sám se chce oženit s krásnou Marianou. Chce Kleantese oženit s bohatou vdovou a Elišku provdat za stárnoucího šlechtice Anselma. Valér, kterého má Eliška ráda, je ve skutečnosti šlechtic, který se svou rodinou ztroskotal na moři.

Hlavní zápletka se začne odehrávat, když si Harpagon pozve Marianu na večeři. Kleantův sluha Čipera najde na zahradě zakopaný Harpagonův poklad – truhlu s penězi (10 000 tolarů). Harpagon však ztrátu brzy zjistí, zpanikaří a začne podezírat všechny okolo, včetně sebe. Během toho se dozví, že jeho syn si chce vzít Marianu a že Valér se zasnoubil s jeho dcerou Eliškou a chce ho oběsit.

Valér prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestrou. Kleant navrhne navrácení peněz pod podmínkou, že dostane Marianu a otec mu ji přenechá. Harpagon je tak lakomý, že obětuje vše, aby získal zpět své peníze a vlastně poté, co zjistí Valerův a Marianin původ proti sňatku nic nenamítá. Starý boháč Anselm zjistí, že je otcem Valéra a Marian.

Vše tak nakonec dobře dopadne. Harpagon však zůstává stejný, ale jelikož mu jeho chování nepřipadá nijak divné, nevadí mu to.

 

Filmové zpracování:

• Lakomec (divadelní záznam), 1972
  • režie: Jaroslav Dudek
  • hrají: Miloš Kopecký (Harpagon)
• Lakomec (TV film), 2002
  • režie: Zdeněk Zelenka
  • hrají: Viktor Preiss (Harpagon)
• Lakomec (francouzský TV film), 1980
  • režie: Louis de Funés
  • hrají: Louis de Funés (Harpagon)