Kniha: Křest svatého Vladimíra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Petra, Oliver Novotný
Karel Havlíček Borovský
- Český básník, epigramatik a novinář. Považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.
- Znám jako „mluvčí národa“ nebo „trpitel národa“. Byl předchůdcem realistické kritiky, která kladla důraz na pravdivost a úroveň umění. Měl silný odpor proti jakémukoliv násilí a útlaku.
- Narodil se 3. října 1821 v Borové u Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Od místa narození pochází jeho přízvisko Borovský.
- Vystudoval gymnázium v Německém Brodě.
- Studoval filozofii, ale byl vyloučen z kněžského řádu pro své názory a kritiku církve.
- Působil v Pražských novinách a Národních listech se satirickou přílohou Šotek, kde vycházely jeho kritiky.
- Po zastavení těchto novin vedl časopis Slovan v Kutné Hoře a publikoval soubor statí Duch Národních novin.
- Kvůli ostré kritice a satiře vůči císařství byl nucen produkci novin zastavit. Ostře kritizoval například J. K. Tyla pro jeho plané řeči.
- Vláda a císař ho považovali za nebezpečného, a proto ho vyhnali z Čech do Brixenu v jižním Tyrolsku. V exilu strávil čtyři roky.
- V roce 1855 se vrátil do Čech, kde zjistil, že měsíc před jeho návratem zemřela jeho žena na tuberkulózu.
- O rok později na stejnou nemoc zemřel i on. Zemřel v Praze v roce 1856 ve věku 34 let.
- Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho významných osobností, včetně Františka Palackého, K. J. Erbena a Boženy Němcové.
Tvorba
- Přeložil například Gogolovy Mrtvé duše.
- V jeho tvorbě se objevují stylové prostředky lidové poezie, lidovost, demokratičnost a útočnost.
- V jazyce používal prvky lidového humoru a hovorovost.
- Byl autorem satir zaměřených proti rakouskému absolutismu a církvi.
- Během svého pobytu v Moskvě jako vychovatel sepsal pět cestopisných črt Obrazy z Rus, kde kritizoval nemohoucnost absolutistické carské vlády, kterou opěvoval například Kollár.
Další díla:
- Král Lávra – Báseň je o jednom irském králi, který byl velice oblíbený a chytrý. Jen jedna věc na něm byla divná, a to že se nechával holit a stříhat jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal, popravit. Jednoho osudného dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín; poté, co odvedl svou práci, byl jako všichni před ním poslán na popraviště. Když se to dozvěděla jeho matka, šla žádat krále o milost. Král se styděl za její rozhořčená slova a milost Kukulínovi udělil, ovšem pod podmínkou, že si nechá pro sebe, co při stříhání viděl, a bude ho stříhat až do smrti. Kukulín s radostí souhlasil, ale po čase ho začalo soužit, že tajemství nemůže nikomu sdělit. Matka si všimla jeho smutku, a když jí pověděl o svém trápení, poradila mu, ať jde do lesa k poustevníkovi, ten že mu pomůže. Poustevník mu poradil, aby to, co ho trápí, našeptal do jisté staré vrby, že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal a skutečně se mu ulevilo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když šli čeští hudebníci, co měli na hostině hrát, kolem staré vrby, basista si všiml, že ztratil kolíček od basy, uřízl se tedy nový ze staré vrby. Na hostině basa začala sama hrát: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“ Když už to takhle všichni zvěděli, král přestal své uši schovávat a lidé ho měli rádi ještě víc.
- Tyrolské elegie – zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství, obraz národní i osobní tragédie
Historické pozadí
- Národní obrození
- Souvisí se zánikem feudalismu a příchodem kapitalismu, reformy Marie Terezie a Josefa II., myšlenky osvícenství a německé literatury
- Spisovatelé z doby:
- Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha
Rozbor: Křest svatého Vladimíra
- Literární druh: lyrika, epika
- Literární žánr: satirická veršovaná skladba – rozsáhlé, epické, proti absolutistické; používá prostředky nespisovné až vulgární
- Literární směr: kritický realismus – pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka, kritika nedostatků ve společnosti
Hlavní myšlenka:
- Církev neřídí Bůh, ale vládce.
Námět
- Báseň, kterou Karel Havlíček napsal ve vyhnanství v Brixenu. Báseň je o caru Vladimíru I., který zavrhl boha Peruna a přijal křesťanství, za což byl prohlášen svatým. Báseň je nedokončena nebo se její konec nedochoval. Báseň je psaná formou satiry a přes to, že děj se odehrává v 10. století v Rusku, vyskytují se v textu věci z autorova života, např. – noviny a inzerát, přirovnání k Brixenu. Když autor líčí bohovi trable, tak padá zmínka, že Brixen je proti tomu jen vyražením.
Motivy:
- Historické jádro – z Nestorova Letopisu (kníže Vladimír, šíření křesťanství), životy obyčejných Rusů.
Forma básně:
- rým – přerývavý (ABCB), vyjma devátého zpěvu (Jezovitský marš), kde je použit rým sdružený (AABB)
- verš – jednoduchý, podobný lidové písni
- rytmus – jednoduchý, písňový
Jazyk:
- Autor v básni vtipně používá hovorovou češtinu a vulgarismy.
- V textu se také objevují archaická slova (lavičník), lidové výrazy, nespisovné výrazy, latinské modlitby.
Typ vypravěče:
- Osobní, ztotožňuje se s autorem.
- V díle se prolíná ich- a er-forma.
Postavy:
- Car Vladimír – hloupý panovník, který nechá utopit boha Peruna, protože mu nechce zahřmít na svátek, panovačný, nadřízený bohovi Perunu
- Bůh Perun – zatvrzelý bůh, který si ze sebe jen tak nenechá dělat dobrý den, avšak doplatí na to svým životem, hněvivý, ustaraný, podřízený caru
Doba a místo děje:
- Děj se odehrává v carském Rusku přibližně na přelomu 9. a 10. století za vlády cara Vladimíra
Děj (obsah) díla:
Car Vladimír pošle k bohovi Perunu drába, aby Perunovi řekl, že car ho žádá, aby mu na jeho svátek zahřměl. Perun ale hřmít nechce a řekne, že na to všechno cáru s odpuštěním ,,sere“. Perun si stěžuje na bídu a utrpení, které jako bůh zažívá. Když dráb vzkáže Vladimírovi, co Perun říkal, ten se naštve a pošle pro Peruna policajty, kteří ho přivedou před soud. Civilní soud nemá Peruna za co odsoudit, tak car zavolá vojenský soud, který soudí podle oka a ten ho odsoudí k utopení v Dněpru. Když Peruna utopí, tak se všichni přestanou bát, nechtějí platit desátky a církev zchudne. Tak církev poprosí cara, aby jim sehnal jiného boha. Tak se car radí s ministry a dojdou k tomu, že dají inzerát do novin a vyhlásí konkurz. Když se to dostane papežovi do Vatikánu, ten vyšle jezuity se zvláštním maršem do Rus. Kde se už začaly scházet všechny církve světa a ucházet se o místo boha v Rusích.
Další části rukopisu se asi nedochovali nebo rukopis zůstal nedokončený.
Inspirace:
- 1921 – zfilmováno režisérkou Theou Červenkovou