Test

Hordubal – rozbor díla (2)

—

by

Janastinglova
in

rozbor-díla

 

Kniha: Hordubal

Autor: Karel Čapek

Přidal(a): Xord, martin

 

Karel Čapek (1890 – 1938)

  • Významný český spisovatel, prozaik, dramatik, novinář a překladatel. Rád také fotografoval.
  • Měl další dva sourozence, jeho starší bratr Josef byl malíř a také spisovatel.
  • Studoval na filozofické fakultě v Praze, působil v redakci Národních listů, Lidových novin a dalších.
  • Byl velkým vlastencem, rok 1938 ho proto velmi zasáhl. Snažil se udržet národní jednotu. V důsledku svého jednání se stával cílem různých útoků, dostával urážlivé dopisy atd.
  • Proslavil se i v zahraničí, zejména svou hrou R.U.R. Byl navržen na Nobelovu cenu.
  • Zemřel 25. prosince 1938 na následky zápalu plic, několik měsíců před okupací ČSR.

 

Literárně-historický kontext

  • Světová literatura 1. pol. 20. stol. – píše prózy, dramata; meziválečná literatura
  • Autoři navazují na realismus a naturalismus, důraz na psychickou stránku jedince, některá díla obsahují prvky sci-fi
  • Využívání velké slovní zásoby a neobvyklých slov
  • Ovlivněn novými publicistickými útvary

 

Rozbor: Hordubal (1933.)

 

Skutečnou událostí inspirovaná novela významného českého spisovatele, publicisty a dramatika. Součást Čapkovy noetické trilogie. Rok prvního vydání 1933.

 

Téma

  • Hlavní téma je prostoduchost, hloupost a snaha o zachování rodiny.

 

Hlavní myšlenka

  • Autor ukazuje, co se může stát, když člověk slepě následuje své ideály a odmítá se podívat pravdě do očí.
  • Naráží také na problematiku dlouhodobého odloučení a jeho dopadu na vzájemné vztahy. Při vyšetřování vraždy se ukazuje, že skutečnost není černobílá a každého náhled na ni je odlišný.

 

Námět

  • Ačkoliv se tento příběh v některých jednotlivostech opírá o skutečnou událost, jest a chce být jen fikcí a nesnaží se ani o jakoukoli věrnost folkloristickou.
  • Námětem je hřích, který narazí na pravou stránku života na vesnici

 

Motivy

  • Lidské pocity, vnímání, láska a zrada, nevěra, manželé, nenávist, přetvářka, zaslepenost,  Amerika, vražda, peníze, soud.

 

Kompozice

  • Celá trilogie, kterou Čapek napsal, se skládá ze tří částí: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, avšak tyto části na sebe příběhem nenavazují.
  • Chronologický děj s retrospektivními odbočkami
  • Přímo v Hordubalovi se text člení na 3 části (knihy):
    • 1. část je věnována vyprávění o Hordubalovu návratu z Ameriky. Je to pohled Hordubala, kde je i zavražděn (skoro typická balada)
    • Ve 2. části dochází k vyšetřování jeho vraždy. Důležitou roli hrají vyšetřovatelé – mladší + starší – vedou dialog a posílají případ k soudu (detektivka)
    • 3. část je věnována soudnímu procesu, Štěpán je odsouzen na doživotí (soudnička – žánr s bulvárním charakterem)
    • Tyto 3 části se od sebe liší, tematicky i formálně
  • Každá z těchto částí se dále dělí do kapitol.

 

Postavy

  • Juraj Hordubal
    • Milý, pracovitý, obětavý, poněkud omezený a příliš důvěřivý. Nechce, aby si o něm vesnice myslela, že ho Polana podvádí (tu zaslepeně miluje). Nedokáže vnímat realitu takovou, jaká je. Velmi zklamán přístupen ženy a dcerky. Také zklamán z některých změn na jeho statku
    • V knize je u jeho osoby použita samomluva a obhajování. Hordubal není špatný člověk, snaží se zachránit vztah a rodinu, ale to se mu bohužel nepodaří.
  • Polana
    • Jurajova žena, ošklivá – věčně neupravená a hubená, zamlklá, chladná, odtažitá – před Hordubalem v sobě dusí všechny pocity. Dobře se umí postarat o hospodářství.
    • O Hordubala se nezajímá, je na něj nepříjemná, neopětuje mu jeho lásku a místo toho ho podvádí se Štěpánem, se kterým je těhotná. K Hafii se chová také velmi chladně.  Za své činy se nestydí.
  • Štěpán Manya
    • Čeledín na statku Hordubala a Polany. Měl by se starat o statek, ale zajímá se pouze o koně, které zbožňuje a vyzná se v nich. Je poněkud drzý, působí namyšleně. Chce peníze, je pomstychtivý.
    • Milencem Polany a zavraždí Hordubala. Snažil se povyšovat nad Hordubalem a poučovat ho o chovu koní. K Hafii se chová hezky, se svojí rodinou nemá nejlepší vztahy.

 

Jazyk a styl

  • Kniha je psána spisovným jazykem, promluvy postav jsou často nespisovné
  • V průběhu textu se často objevují cizí výrazy (anglicismy), jež ani nejsou napsané správně. Autor je píše tak, jak se vyslovují, což poněkud zhoršuje čtení (džob, jessir, benk).  Autor hojně využívá také latinských výrazů i výrazů slovanských (gambík).
  • Další jazykové prostředky, které autor užívá, jsou:
    • personifikace (kráva přívětivě bučela)
    • metafory (v Hordubalovi se zastavilo srdce)
    • hyperboly (je zlostí celý žlutý)
    • citoslovce (bim bam)
    • básnické přívlastky (hafie stříbrně zašeptala)
    • přirovnání (jako by byl jen hromadou šatů)
    • archaismy (gazda, čeledín)
    • expresivní výrazy
    • zakarpatský dialekt
  • Tvarosloví: Žádné odchylky ve skloňování se nevyskytují
  • Skladba souvětí: věty jednoduché, větné ekvivalenty

 

Typy promluv

  • Najdeme zde jak dialogy, tak i vnitřní monology.
  • Vyskytuje se přímá, nepřímá a polopřímá řeč

 

Vypravěč

  • V první je příběh předáván z pohledu Hordubala, ve druhé z pohledu vyšetřovatelů vraždy a ve třetí z pohledu soudu.
  • Střídání ich a er-formy
  • Vypravěč autorský

 

Časoprostor

  • Místo: v Podkarpatské Rusi, převážně ve vesnici Krivá
  • Doba: 1. polovina 20. století, čas není přesně určen

 

Stručný děj:

Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky, kde pracoval v dolech a vydělané peníze posílal domů rodině. Domů se vrací s mylnou představou, že na něj čeká věrná žena Polana s dcerkou Hafií. Realita je však úplně jiná – Polana Hordubala celou dobu podváděla s čeledínem Štěpánem Manyou, Hafie ho nepoznává a bojí se ho. I když se mu to celá vesnice snaží naznačit, Hordubal si to odmítá připustit. Po čase Hordubalovi asi začne docházet, že Štěpán není na jeho statku pouze kvůli práci, rozhodne se ho tedy poslat pryč. Polana se na protest zamkne na půdě a Hordubala nechá pracovat samotného. Hordubal se situaci rozhodne vyřešit tak, že se Štěpán může vrátit, ale zasnoubí ho s Hafií. Štěpánovi se kvůli tomu ale směje celá vesnice, a tak se s Hordubalem pohádá – ten ho znovu vyhodí. Později se Polana se Štěpánem rozhodnou Hordubala zbavit, a tak ho zavraždí, i když by stejně zemřel na následky nemoci. Soud, který případ vyšetřuje, shledá Polanu i Štěpána vinnými, jsou tedy odsouzeni.

 

Citace a další poznámky

  • „Manya se zalyká, je mu hanba být pro posměch celé dědině; raději utéci odtud či co
  • Hordubal vychází z chléva a prudce trhá v rukou jakousi listinu; trhá ji na menší a menši kousky, vzhlídne na Manyu a hodí mu útržky do tváře. “Tak, už nejsi ženich. Můžeš říci starému, že jsem roztrhal smlouvu.” Paže v bílé košili letí nahoru a ukazuje: “A tamto jsou dveře, hybaj!”
  • Manya rychle oddychuje, oči se mu zužují jako kmín. “Nepůjdu odtud, hospodáři!”
  • “Půjdeš. A kdybys ještě jednou přišel mám pušku!”
  • Štěpán rudne. “A co když nepůjdu?”
  • Hordubal hrudí na něho, Manya ustupuje. “Dejte si pozor!” syčí.
  • “Nepůjdeš?”
  • “Dokud neřekne gazdová ne!”
  • Hordubal jaksi zavrčel a najednou kolenem Manyu do břicha, Manya se bolestí sehne, a tu ho jedna pracka popadá za límec, druhá za kalhoty, zvedají ho, a přes plot s ním, do kopřiv.
  • “Tak,” oddychuje Hordubal. “Když jsi nenašel vrátka, tož přes plot.” A klátí se zpátky, hladí si týl; takové divné horko v týle „

 

Noetika

  • Noetika: mnohost pohledů na jednu událost. Tento prvek je jediný, který nějak spojuje tyto 3 díla, která Čapek napsal.
  • Na postavě Juraje Hordubala Čapek demonstruje, že člověk se chce s druhými dělit o své poznání. Hrdina románu chtěl vyprávět lidem o všem, co zažil. Své poznání považoval za nesmírně důležité a očekával, že druzí to budou vidět stejně. Čekal, až se ho lidé začnou ptát. Chtěl svým poznáním posloužit jiným. Ze své pozice nedokázal pochopit, jak je možné, že se lidé nezajímají o to, co viděl. Tím Čapek nejspíš chtěl vyjádřit myšlenku, že měrou všech věcí je člověk, že poznání závisí na tom konkrétním jedinci, který poznává. To můžeme pozorovat také v pasáži, kde Juraj rozmlouvá s pasákem Míšou. Každého z dvou mužů zajímá něco jiného. Míšu například nezajímá, kolik mu je let. Není to pro něj důležité. „Nač vědět?“, ptá se v rozhovoru.
    “A jak jsi stár, Míšo?”
    “Co?”
    “Jak jsi stár?”
    “A, to nevím. Nač vědět?”
    A čtenář si uvědomuje, jak je Míša šťastný ve své nevědomosti. Na konci druhé knihy románu popisuje Čapek, jak je poznání pravdy relativní.
    “- ale po mém, Karlíčku, by bylo ještě jednodušší, kdyby si Juraje Horduvala vzal Pán Bůh. Zápal plic, amen. A vdova by si po čase vzala čeledína – – narodilo by se děťátko…
    “Ne. Mně se líbí zjistit pravdu. To, Gelnaji, je práce pro chlapa.”
    Gelnaj Zahloubaně pomrkává. “A máte pocit, Karlíčku, že jse ji jako našel? Tu pravou pravdu?”
    Autor zde též dokazuje, že poznání ovlivňují i dosavadní zkušenosti, o čemž se každý z nás může přesvědčit ve svém vlastním životě. Opět se v tomto díle setkáváme s něčím, co uniklo očím pozorujících lidí. Nepoznatelnou pravdou je zde právě dobré lidské srdce Hordubalovo. Četníci vnímají skutečnost pouze z pohledu kriminalistů a už neberou v potaz to, co bylo nenávratně ztraceno – srdce a osobnost někoho, kdo byl dobrým člověkem.

 

Vlastní názor

  • Konec mi připadá poněkud uspěchaný, jelikož život Hordubala autor líčil podrobně a čím víc se autor blížil ke konci, tím víc se děj urychloval.
  • Také mi chyběla výpověď Polany, která by mohla zapříčinit úplně jiný celkový dojem z příběhu.