Jméno: Prozaik
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): Nikola Strnadová
Prozaik je autorem píšícím prózu, vytvářejícím prozaická díla. Za prozaická díla jsou považovány texty, které jsou psány ve verších, tedy opakem slova významu próza. Prozaické texty mají logickou strukturu, přirozenou formu a jsou členěny do odstavců. Za prozaiky jsou považováni i autoři např. vyhlášek, zákonů, vědeckých děl, studií a podobně.
Próza
Název pochází z Latinského výrazu prósa orátio. Nerýmovaná přímo hovořící řeč. Próza je tedy každý text, který není psán ve verších. Jde se o přirozenou formu, na rozdíl od poezie.
Dostaneme-li za úkol napsat prózu, musíme dodržovat logiku při skládání vět a dohlížet na gramatické chyby. Text se rozděluje do odstavců a slova, která k sobě patří, se neoddělují pauzou.
Ve zvukovém podání prózy musí mít věty přirozenou intonaci.
Vývoj:
Próza se ve vývoji používala jen zřídka, a to spíše v odborných, historických či vzdělávacích dílech. Když byl vynalezen knihtisk, literatura se zaměřovala na oslovení širšího čtenářského publika. Bylo to hlavně z důvodu, že by i méně vzdělaná populace mohla začít číst knihy. Proto se do prózy převáděla starší veršovaná díla, a to především rytířské romány nebo eposy. Období renesance tedy bylo i začátkem samotné prózy. Od 19. století se většina děl vydává v próze a poezie se tedy používá čím dál méně.
Dělení:
Próza je velice rozsáhlý pojem, proto je nutné ji nějak rozdělit.
- umělecká – za uměleckou prózu se považuje neveršovaný text. Nejčastěji tedy formou spisovného jazyka.
- vědecká – tedy specifické druhy literatury, jako jsou např. návody, publikace nějakého výzkumu ale i zákony, vyhlášky nebo různá nařízení.
Uměleckou prózu dělíme z mnoha hledisek:
- esej
- povídka
- román
- fejeton
- novela
- báje
- mýtus
Stavba prozaických děl:
- Stavba prózy vychází z námětu, který s literaturou nemá nic společného. Je spíše motivací k napsání díla.