Kniha: Sto sonetů Lauře
Autor: Francesco Petrarca
Přidal(a): Martina Hladíková
Francesco Petrarca (1304-1374)
- Italský básník.
- Je považovaný za otce moderního italského jazyka a otce humanismu.
- Jako dítě žil ve Francii.
- Na přání otce studoval práva, vždy ho však spíše zajímala literatura.
- Po smrti svého otce školu opustil.
- Stal se knězem a věnoval se psaní.
- Psal zejména latinsky.
- Nejznámějšími se staly jeho básně o dívka Lauře, do které se zamiloval.
Další díla:
- Zpěvník, Triumfy, Pastýřská píseň, Africa, Pamětihodné příběhy
Obecně kulturní kontext:
Renesance
- Znovuzrození Antiky a její kultury (umění starověkého Řecka a Říma)
- V centru dění stojí člověk, důraz se klade na světskou stránku života
- Rozvoj vědních oborů (lékařství, astronomie – např. Koperník, Galilei, Bruno)
- Objev knihtisku (Johannes Gutenberg) – knihy se díky němu rychleji šířily
- Objevují se komedie, tragédie, eposy
- Náboženská literatura stojí v ústranní, převažuje světská literatura
- Humanismus = jedna ze složek renesance, soustředil se na studium člověka
Autoři této doby:
- Giovanni Boccaccio, François Villon, William Shakespeare, Dante Alighieri, Francoise Rabelais, Hynek z Poděbrad, Jan Blahoslav
Rozbor díla: Sto sonetů Lauře
Literární druh:
- Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)
Literární žánr:
- Soubor sonetů (milostná tematika, 14 veršů ve čtyřech slokách – 4, 4, 3, 3)
Literární forma:
- Poezie (text psaný do odstavců a kapitol)
Téma:
- Nenaplněná a nešťastná láska autora k dívce Lauře. Zobrazení jeho přání, snů a touhy. Autor zároveň hodnotí svůj dosavadní život, vyjadřuje pochybnosti a je k sobě kritický.
Motivy:
- Láska, nenaplněná láska, polemika, hodnocení, život, štěstí, trápení, pocity, žena, smrt.
Kompozice:
- Sbírka 100 lyrických básní (v původním díle Zpěvník bylo přes 300 básní)
- Rozdělení na 2 části: ze života a po smrti Laury
- Chronologický děj
- Ich-forma (lyrickým subjektem je sám básník)
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Nejčastěji střídavý (ABAB) nebo obkročný (ABBA)
- Časté používání diakritických znamének (pomlčky, středníky apod.)
- Rozsáhlé popisy vlastních pocitů a citů
- Kontrasty (autorova láska x smutek, že nemůže s dívkou žít)
- Oxymórony (spojení slov, které se navzájem vylučují – např. mrtvé milenky cit, svítání na západě)
- Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají, např. školmistr-učitel, šenkýř-hospodský)
Postavy:
- Laura – Krásná mladá dívka. Má blond vlasy a jemné rysy. Autor se s ní seznamuje v kostele a hned se do ní zamiluje. Velmi po ní touží, idealizuje si ji, neustále na ni myslí. Autor jí většinou pojmenovává jinými názvy než vlastním jménem, používá podobná slova (např. lauro – vavřín, a l’aura – vánek). Později umírá na choleru. Není známo její příjmení, další informace o jejím životě a není dodnes jasné ani to, zda skutečně žila.
- Básník – Sám autor. Miluje celým svým tělem Lauru, neustále na ní myslí, obětuje myšlenkám o ni celý svůj život. Popisuje její vnější krásu, ale i její charakter. Velmi těžko nese, že s dívkou nemůže žít, tak o ní alespoň stále přemýšlí. Podrobně analyzuje pocity, které má při myšlenkách na dívku.
Časoprostor:
- Konkrétní místo není určeno
- 14. století (autorova současnost)
Děj:
Prostřednictvím sta milostných sonetů básník vyznává Lauře lásku. Je nešťastný, protože ví, že se nikdy nestane jeho ženou, Laura je totiž vdaná. Ve druhé části, kdy je Laura již mrtvá, na ni vzpomíná a vyzdvihuje její přednosti. Opakovaně se snaží z nešťastné lásky vymanit, protože si neustálými myšlenkami na Lauru ubližuje, ale všude tuto krásnou dívkou vidí a nemůže na ni zapomenout. Přemýšlí o své smrti, díky které by už na Lauru nemusel myslet. Obrací se na Boha, žádá o odpuštění a prosí ho, aby se mohl s Laurou setkat alespoň po smrti.