Kniha: Čtyry doby
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Jana Plecháčová
Božena Němcová
- rodiště Vídeň
- nemanželská dcera – matka Terezie Panklová, otec Johann Pankl
- spekulovalo se, že byla utajené dítě paní kněžny Zoháňské, u které její otec pracoval nebo její sestry Dorothey
- nejslavnější česká autorka pohádek
- během svého života napsala tisíce dopisů
- dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kam zasadila svou slavnou knihu Babička
- v sedmnácti letech ji provdali za úředníka finanční stráže Josefa Němce, manželství však nebylo dobré, Němec byl starší, výbušný, drsný, násilnický, navíc neměl pochopení ani pro své čtyři děti, ani pro manželku
- nejstarší syn Hynek zemřel na tuberkulózu, což Němcovou psychicky zlomilo, už tehdy měla podlomené zdraví a tohle jí nepřidalo, zemřela vyčerpaná, nejspíše na rakovinu z oboru gynekologie
Další díla:
-
- Neohrožený Mikeš
- S čerty nejsou žerty
- Sedmero krkavců
- Divá Bára
- Princ Bajaja
- O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku
Rozbor díla: Čtyry doby
Zařazení do doby:
- roky 1843 až 1860
- Literární žánr: próza – vydává se i jako Čtyři doby, poprvé vyšla v roce 1890
- Literární druh: lyrika
- Námět: Žena, osud, fantazie, svět, proměna
- Čas: 19. století
- Místo: Čechy.
Okolnosti vzniku díla:
- Napsala ho do památníku – almanachu, jenž byl určen pro Josefa Václava Friče, což byl spisovatel, novinář a politik.
Obsah:
- V kapli se modlí dívka.
- Potom odchází do zahrady.
- Ve třetí části je dívka v kostele, kněz jí káže o manželské lásce.
Motivy:
- Osobní intimita, náboženství.
Kompozice:
- Od začátku do konce psána chronologicky.
Jazyk:
- Původně klasická forma, v pozdějších letech byl upraven do modernějšího stylu.
Jazykové prostředky:
- je zde uvedená přímá řeč
- metafora
- personifikace
- syntezie
- přirovnání
- epiteton
- katachréze
- oxymorón
Hlavní postavy:
- Dívka – Přichází do kaple, kde se modlí u oltáře s mramorovými sochami.
- Bohyně přírody – Dívka ji uvidí v zahradě, bohyně dívku políbí na čelo.
- Kněz – Káže dívce o manželské lásce.
- Manžel – Dívka je nucena se mu podvolit o svatební noci.
- Ladná děva, Zářivé sestry, Bůh – Z dívky je žena a setká se s těmito nebeskými bytostmi.
Obsah díla:
Dívka přichází v noci do zámecké kaple, kde se modlí u oltáře s mramorovými sochami Ježíše Krista a Máří Magdalény. U toho pláče svatou touhou, o níž neví. Dívka poté odchází do zahrady, kde se jí zjeví bohyně přírody, která dívku posvětí polibkem na čelo. Za nějaký čas se dívka vdává v kostele, kde jí kněz káže o manželské lásce. V noci je nucena proti svojí vůli podvolit se manželovi. Ráno se modlí k Máří Magdaléně. Poté kráčela zahalená černým závojem na horu, kde se vyznala, že zhřešila proti svaté lásce. Z nebe sestoupila ladná děva, jenž ji odnesla ke světlému trůnu, na němž viděla Boha, kterého jí ukázaly zářivé sestry ladné děvy. Ženě řekly, že je Láska.
Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:
- Vliv na dané dílo: Tento text je srovnáván s básní Josefa Ladislava Čelakovského Běla krasavice z roku 1825. Tam je také motiv dvou období štěstí a naděje, po kterých přicházejí dvě období zoufalství a bolesti.Další inspirace byla od Františka Matouše Sklácela a jeho Věsměrnosti a Jana Evangelisty Purkyně – Všeduch. Toto dílo bylo srovnáváno s pohádkou Viktorka.
- Inspirace dílem: Nebylo zfilmováno, ani audio verze.
Reakce na dílo:
- Tím, že bylo věnováno Josefu Václavu Fričovi, tak se k tomu vyjádřil. Prohlásil, že o sobě prozradila něco, co nepatří na veřejnost. Text byl na dlouhou dobu pochopen jako autobiografický, v němž psala o manželství s Josefem Němcem, ze kterého byla od začátku nešťastná. Český literární historik a univerzitní profesor dějin české literatury jako první interpretoval text jako náboženský. Česká literární historička Jaroslava Janáčková k tomu napsala, že Čtyry doby přitakávají ženské romantické vzpouře. Toto dílo se zapsalo spolu s Boženou Němcovou do dějin básnické prózy a autorku začaly nazývat jako pokračovatelku Karla Hynka Máchy.