Kniha: Oheň
Autor: Henri Barbusse
Přidal(a): Roxi
Henri Barbusse
- 17.5.1973 (Francie, poblíž Paříže) – 30.5.1935 (Rusko, Moskva)
- francouzský levicově orientovaný spisovatel, esejista, politik a novinář
- již v mládí se zajímal o literaturu, jeho oblíbenci byli tehdy ještě žijící Victor Hugo a Émile Zola
- talentovaný, ve 12 letech odměněn několikrát v různých literárních soutěžích
- vystudoval literaturu a filosofii v Paříži.
- pracoval jako vedoucí redaktor ve velkých nakladatelstvích
- v roce 1914 narukoval jako dobrovolník do armády během 1 sv. v. → inspirace pro své dílo Oheň
- věřil, že je za mír třeba bojovat, ale po narukování do armády svůj názor změnil → protiválečný postoj
- levicová orientace, členem komunistické strany, obdivoval Velkou říjnovou revoluci, přátelil se s Leninem a Gorkým
- zakladatelem organizace Clarté (sdružovala levicově orientované spisovatele a intelektuály), vydávala stejnojmenný časopis
Tvorba:
- Představitel symbolismu, naturalismu a socialistické literatury
- První literární dílo byla sbírka básní, později začal psát i prózu
- Politický podtext
- Proslavil se především naturalistickými romány
Další díla:
- Peklo (1908)
- Plačky (1895)
- Jasno (1919)
- Stalin (1936)
Rozbor díla: Oheň
Tematika:
- Námět: život vojáků během 1 sv. války
- Téma: válka
- Motiv: zákopy, každodenní život
- Hlavní myšlenka: vylíčit život vojáků na frontě a poukázat na hrůzy války
Kompozice a jazyk:
- Rozděleno do 24 kapitol, které na sebe nenavazují, každá kapitola je samostatný celek
- Literární druh podle formy – próza
- Literární druh podle obsahu – epika
- Žánr – naturalistický román
- Anonymní vypravěč (ale pravděpodobně je to sám autor)
- Ich-forma
- Nespisovný jazyk
- Slang
Jazykové prostředky:
- Pleaonasmus – je blázen a je trhlej
- Přirovnání – granát mu utrhl hořejšek zad, jako když ho břitvou řízne
- Dysfenismi – herka, dědek, chcípl by
- Personifikace – a u toho ohně, který na mě dýchal známý teplo
- Metafora – s níž se řine voda jako se střechy v lijáku
Časoprostor:
- zákop na západní frontě během 1 sv. v.
Postavy:
- V románu není žádná hlavní postava, hlavní postavou je celá skupina vojáků
- (Pépèr, Barque, Paradis, Lamus, Blaire, Marthereau, Eudore)
Děj:
Děj je nejednotný a kapitoly na sebe vůbec nenavazují, ale týkají vždy stejné skupiny vojáků a popisují jejich každodenní život na frontě, jejich myšlenky, zvyky a celkový pohled na válku ze strany obyčejného vojáka, který přemýšlí pouze ze dne na den, protože nikdy neví, co bude za týden a jestli se toho vůbec dožije. Většinu vojenského pluku tvoří dělníci a rolníci, tedy prostí lidé. Autor také hodně poukazuje na nespravedlnost, nerovnost v armádě a především je zde vidět jeho protiválečný postoj. „Utkají-li se dvě armády, je to jedna jediná veliká armáda, která se sama vraždí“
Dodatečné informace:
- Román vznikl na základě vlastních zkušeností autora, který strávil několik měsíců v zákopech, vše si zapisoval do deníku
- Román začal vycházet již v roce 1916 do časopisu, ale zde tvrdá cenzura
- Oceněn Goncourtovou cenou
- Kniha je věnována jeho přátelům, kteří padli na frontě
Úryvek:
To jsou oni!“ Jeden stín má zafačovanou hlavu jak velkou bílou kouli. „Jeden je raněný! Je to Volpatte!“ Běžíme jim naproti. Naše podrážky čvachtají a boří se do bláta a náboje se nám otřásají v sumkách. Zastavili se a čekají na nás. Když jsme se přiblížili na doslech, křičí Volpatte: ,,To je dost, že jdete!“, „Jsi raněnej, kamaráde?“ Neslyší skrze tlusté obvazy, jimiž je ovinuta jeho hlava. Musíme křičet, aby hlas pronikl až k jeho uším. Přistupujeme k němu a křičíme. Pak teprve odpovídá: To nic není… Přicházíme z díry, do který nás ve čtvrtek poslal pátý prapor.“ To jste tam byli od tý doby?“ řve na něho Farfadet, jehož ostrý a jakoby ženský hlas dobře proniká ucpávkami, jež chrání Volpattovy uši. ,,To se ví, že jsme tam zůstali,“ odpovídá Fouillade, ,,krucinál fagot! Snad si nemyslíš, že jsme mohli uletět nebo odlézt bez rozkazu.“ Ale oba již klesají na zem a usedají. Volpattova hlava, ovinutá plátnem, s velkým uzlem na temeni a s velkou, žlutočernou skvrnou obličeje, vypadá jako balík špinavého prádla
Hodnocení:
Kniha byla čtivá, ale některé pasáže byly opravdu drsné, což se dá od této knihy očekávat. Líbilo se mi, že je to zachyceno, tak jak to opravdu tehdy bylo. Jediné, co bych knize vytkla je to, že nemá žádné výrazné postavy a jmen vojáků je mnoho, a tak se v tom dá lehce ztratit. Závěrem hodnotím knihu kladně a rozhodně bych ji doporučila všem, kteří se zajímají o 1 sv. v.