Téma práce: Eutanázie
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Marie
Pokaždé, když jsem byla na veterinární klinice na praxi jsem si pokládala jednu a tu samou otázku. Jak je možné, že ve chvíli, kdy vidíme zvíře se trápit a dochází nám, že už mu není pomoci mu můžeme podat ten smrtící lék a ušetřit ho trápení a bolesti, ale ve chvíli, kdy si taková muka prožívá člověk, můžeme jen tiše přihlížet.
Když jsem byla mladší, můj děda umíral na rakovinu. Poslední měsíce jeho života se trápil v bolestech a já se stále ptala proč? Jak je možné, že jediná pomoc, které se může dočkat jsou léky, které ho na chvíli zbaví silné bolesti, ale myšlenek a přání, aby to už vše skončilo, s tím mu nikdo nepomůže.
Pokud bych se bez rozmýšlení měla rozhodnout, zda eutanázii v humánní medicíně zavést, či nikoliv, byla bych pro. Při delším přemýšlení si ale říkám, nebylo by toho zneužíváno? Či dokonce nemohli by být osočeni lékaři ze stran pozůstalých za jejich rozhodnutí pro podání eutanázie? V dnešní době je tento smrtící lék legalizován ve čtyřech zemích, a to v Belgii, Lucembursku, Nizozemí a Kolumbii, ale stále zde platí, že eutanázie nemůže být podaná člověku někým druhým, protože v tu chvíli se stále jedná o trestný čin. Říkám si, že i přes to, že by si ji člověk měl podat sám, pouze s asistencí lékaře, pořád je to lepší varianta, než se utápět v bolestech a pouze čekat na smrt.
Myslím si, že pokud by se jednalo o zneužívání této látky, není to dle mého názoru namístě, protože stejné riziko, jako nesprávné a neuvážené podání lidské eutanázie může nastat i u té zvířecí, proto se domnívám, že je na místě, aby se diskutovalo o této možnosti a každý člověk by měl právo se rozhodnout, jak s koncem jeho života naložit.
Hodnocení: neuvedeno.