Test

Triumf smrti – rozbor díla

—

by

Janastinglova
in

rozbor-díla

 

Kniha: Triumf smrti

Autor: Vladimír Holan

Přidal(a): Martina Hladíková

 

Vladimír Holan

  • Vladimír Holan, narozený jako Vincenc Holan 16. září 1905 v Praze a zemřelý 31. března 1980 také v Praze, byl jedním z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století.
  • Byl tvůrcem intelektuálně náročné poezie, která byla reflexivní a meditativní, a často používal vlastní jazykové novotvary. Básník Josef Hora ho označil za “alchymika slova”.
  • Holan se narodil v Praze a v šesti letech se s rodiči přestěhoval do Bělé pod Bezdězem. V letech 1919–1926 studoval na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici, kde začal psát své první literární pokusy.
  • Po ukončení gymnázia v roce 1926 nastoupil jako úředník do pražského Penzijního ústavu, kde pracoval sedm let. Poté odešel v 28 letech do předčasného důchodu z důvodu nevhodnosti povolání a ze zdravotních důvodů a věnoval se pouze literatuře a poezii.
  • V letech 1934–1948 žil se svou ženou Věrou v podkrovním bytě Hlavovy vily ve Strašnicích v ulici V Úžlabině 884, kde měli kuchyň a jeden pokoj. V letech 1933–1938 působil jako redaktor Umělecké besedy v časopisu Život. V letech 1939–1940 pracoval jako dramaturg Divadla E. F. Buriana.
  • Po válce odmítl katolickou církev a v euforii z ruského osvobození vstoupil do KSČ. V březnu ve svém dopisu anglickým intelektuálům obhajoval únorový převrat z roku 1948. Brzy po převratu však prohlédl a znechucen novými poměry se v říjnu 1950 vrátil do katolické církve, členství v KSČ bylo v listopadu téhož roku zrušeno.
  • Holan byl také významným překladatelem. Překládal z ruštiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, perštiny a čínštiny. U některých jazyků zbásňoval doslovné cizí překlady zahraničních děl.

Další díla: 

  • Blouznivý vějíř
  • Oblouk
  • Odpověď Francii
  • Zpěv tříkrálový
  • Sen
  • Panychida
  • Noc s Hamletem

 

Literární kontext

V druhé polovině 20. století se česká literatura rozdělila do tří hlavních proudů:

Oficiální Literatura

  • Byla regulérně publikována
  • Podporovala komunistický režim, nekritizovala ho, nebo mu nebyla na obtíž

Klíčoví autoři: Václav Řezáč, Jan Otčenášek, Ota Pavel, Bohumil Hrabal, Ladislav Fuks, Vladimír Páral

 

Exilová Literatura

  • Literatura, která byla v rozporu s komunistickým režimem
  • Byla publikována mimo ČSR
  • Tajně se dostávala do ČSR, její uchovávání bylo trestné
  • Mezi nejznámější exilová nakladatelství patřily 68 Publishers (založeno Josefem Škvoreckým a jeho manželkou), Index, Poezie mimo domov, Rozmluvy

Klíčoví autoři: Josef Škvorecký, Pavel Kohout, Milan Kundera, Arnošt Lustig, Jiří Grůša, Egon Bondy

 

Samizdatová Literatura

  • Tvorba autorů, která byla také v rozporu s komunismem
  • Byla rozmnožována tajně strojopisně, což bylo také trestné, nebo pomocí samizdatových edic (např. Edice Petlice, Expedice, Kvart)

Klíčoví autoři: Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Karel Pecka, Jan Trefulka, Eva Kantůrková, Egon Hostovský, Jaroslav Putík

 

Historický kontext

  • 8. 5. 1945 – konec 2. světové války o vítězové: USA, Francie, Velká Británie a SSSR o poražení: Německo, Itálie a Japonsko o osvoboditelé si pomyslně rozdělili Evropu na východní a západní blok
  • 1948 – komunistický převrat, nástup nového režimu
  • 1953 – umírá Gottwald a Stalin, mírnější uvolnění režimu
  • jaro 1968 – tzv. Pražské jaro, vrchol demokratizace, politické uvolnění
  • 21. 8. 1968 – okupace vojsky Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharsko, Maďarsko, NDR), 3. velká vlna emigrace (první dvě: 1938-39, 1948)
  • leden 1969 – upálení Jana Palacha jako protest proti komunistickému režimu
  • 70. a 80. léta – tzv. normalizace, čistky v komunistické straně, zrušení mnoha politických organizace (Junák, Sokol a další), přísná cenzura
  • 11. 11. 1989 – Sametová revoluce, svrhnutí režimu

 

Rozbor: Triumf smrti

Téma:

  • Úvahy nad lidskou existencí a smrtí. První láska i první milostné zklamání. Vzpomínky na dětství. Kontrast bezstarostnosti dětství a starostí a nejistoty dospělého života.

 

Motivy:

  • Vzpomínky, dětství, bezstarostnost, dospívání, láska, zklamání, samota, smutek, pomíjivost.

 

Literární druh:

  • Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)

 

Literární žánr:

  • Básnická sbírka

 

Literární forma:

  • Poezie (psána ve verších a slokách)

 

Kompozice:

  • Chronologický děj
  • Ich-forma (lyrický subjekt)
  • 3 básně (jednotlivé verze Triumfu smrti jsou rozděleny různě, některé mají i více básní)

 

Postavy:

  • Lyrický subjekt – Vrací se ve vzpomínkách na svoje dětství i na svoji první lásku. Vnímá těžce přechod z bezstarostného dětství do dospělosti. Všímá si okolní přírody i svých pocitů. Je zamyšlený a smutný.
  • Maxim – Básník. Sám autor, jde o jeho alter ego. Je soustředěný na svoji tvorbu, žije v tichu. Rád pečuje o svoji zahradu a stará se o zvířata.

 

Časoprostor:

  • Tanec ve vyhnanství: v autorových 12 letech, Bělá pod Bezdězem a Praha
  • Moudrost léta: noc, během dětství
  • Zmizelá katedrála: 17. září, v katedrále a u ní

 

Jazykové prostředky:

  • Spisovný jazyk
  • Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – puls táhne na půlnoc)
  • Apostrofa (oslovení neživých nebo nepřítomných osob, příp. neživé věci – Noci, noci!)
  • Anafora (opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů – hry mlh mít na břehu za společníky, hry mlh s podobou Degasových tanečnic a vody van)
  • Přirovnání (loňské ovoce voní jak staré barvy na obrazech, jak nit a slina u vřetena je měsíční svit)
  • Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – příteli Maxime, jsi hvězdářem a zahradníkem ticha)
  • Inverze (změna slovosledu – zapláčeš nad své rakve víkem)

 

Děj:

Tanec ve vyhnanství

Lyrický subjekt vzpomíná na léto, kdy byly vlahé večery a kvetly broskve. Rozhrnul rákosí a sledoval potápky na jezeře. Bylo mu 12 let. Vykresluje idylické léto během svého bezstarostného dětství. Autor stárnul a s rostoucím věkem se ztrácela jeho bezstarostnost. Měnilo se i počasí, foukal vítr a byla meluzína. Lyrický subjekt prožíval svoji první lásku s Janou, vzápětí i první milostné zklamání. Přemýšlel, zda po této zkušenosti vůbec dokáže věřit v lásku. Vyhnáním autor považuje konec dětství a těžký střet s realitou dospělého světa.

 

Moudrost léta

  1. zpěv: Byl podvečer, zapadalo slunce a blížila se noc. Dělníci odcházeli z práce domů. Lyrický subjekt se procházel kolem místa, kam v dětství rád chodil. Šel kolem mlýna, zámku i starých líp za svým přítelem. Cestou potkal různé lidi, sledoval i krajinu a zvířata kolem sebe, zatímco se stmívalo.
  2. zpěv: Lyrický subjekt přichází ke svému příteli Maximovi, který je básníkem. Maxim je soustředěný a pracuje v tichu a osamění. Následuje popis Maximova domu se zahradou, o kterou pečuje, i jeho vzhledu. Má kostnaté ruce, delší vlasy a v uchu náušnici. Maxim se zajímá o přírodu, sází akáty, prostříhává keře a chová včely. Chová pávy a krmí bažanty. Je srpen a kvete třešeň.
  3. zpěv: Zhoršuje se počasí i nálada lyrického subjektu. Ve vesnici se koná chudý pohřeb a umíráček zní znovu, zemřel někdo další. Lyrický subjekt přemýšlí o umírání. Sleduje ženy pracující ve chlévech, všímá si jejich postav a ňader. Je půlnoc a lyrický subjekt se prochází sadem. Začíná prudce pršet. Cítí smutek a melancholii, loučí se se svým krajem. Lyrický subjekt se vtělesňuje do Maxima a stává se jedním člověkem.

 

Zmizelá katedrála

  1. zpěv: Lyrický subjekt se nachází v barokní katedrále. Vidí zde křtitelnici a varhany, cítí vůni kadidla.
  2. zpěv: Bylo 17. září a pršelo. Láska mezi lyrickým subjektem a jeho dívkou vyhořela. Přešel ho smích, který nahradil smutek. Konec vztahu je přirovnán ke zlomení katedrály.
  3. zpěv: Rosa pokrývá rybíz a další ovocné keře. Lyrický subjekt pociťuje melancholii i hněv. Básník se snaží zpomalit čas.
  4. zpěv: Lyrický subjekt vzpomíná na svoji lásku. Neví, zda po milostném zklamání bude schopen opět mít rád ženy. Myslí si však, že co život vezme, to zase stejně jako moře vrátí zpět.
  5. zpěv: Lyrický subjekt se za měsíčního svitu vydává ke katedrále. Přichází k jejím dveřím, pozoruje pavučinu, kadidlo a zlato, kterým je katedrála vysázena, a klenbu nad varhany.
  6. zpěv: Lyrický subjekt během noci uvažuje nad tím, zda ho jeho dívka obelhávala a lhala mu již v době, kdy předstírala svoji lásku. Už se tím však nechce zabývat.