Kniha: Mstivá Kantiléna
Autor: Karel Hlaváček
Přidal(a): Martina Hladíková
Karel Hlaváček
Literární kontext
- V druhé polovině 19. století se v literatuře objevuje směr zvaný dekadence, což je termín odvozený od slova “úpadek”.
- Tento termín byl původně používán pejorativně pro označení básníků, kteří se odchýlili od tradičních forem a tvořili nová, originální díla. Dekadence odráží pocit pesimismu a znechucení, který panoval mezi spisovateli 19. a počátku 20. století, kteří byli frustrováni úpadkem společenských hodnot a neviděli žádnou cestu k jejich obnově.
- Tento literární směr zdůrazňuje individualismus a často se vyznačuje exotickými motivy, perverzemi a narcisismem – láskou k sobě samému.
- Autoři dekadence vyjadřovali pocity nudy, zmaru, deprese a smrti. Jejich životní styl byl často bohémský, s výdaji na prostitutky, alkohol a častými návštěvami hospod. Tématy jako satanismus, promiskuitní sex, alkoholismus a tuláctví byly v jejich dílech běžné.
Další autoři této doby:
- Oscar Wilde, Joris Karl Huysmans, Joséphin Péladan, Jean Lorrain, Rachilde, čeští představitelé: Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic
Rozbor: Mstivá Kantiléna
Téma:
- Povstání chudých Geuzů proti jejich utlačovatelům, španělským Kroasům. Touha po mstě. Vzpoura proti Bohu. Bojování i přes vědomí beznadějné situace. Kantiléna = melodie.
Motivy:
- Vzpoura, povstání, marnost, pomsta, beznadějnost, odpor, strach, zděšení, smrt.
Literární druh:
- Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)
Literární žánr:
- Melancholické lyriky (výrazné motivy smutku a melancholie)
Literární forma:
- Poezie (psána ve verších a slokách), báseň VI. je psána v próze (text psaný do odstavců a kapitol)
Kompozice:
- Soubor 12 básní
- Er-forma
- Chronologický děj
- Básně nejsou pojmenované, pouze označené římskými číslicemi (I.-XII.)
Postavy:
- Žádné konkrétní postavy se v básnické sbírce neobjevují
Časoprostor:
- století
- Nizozemsko
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Archaismy (slova zastaralá – štkali, juž)
- Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – moje rusá nálada mdle usmívá se na lada)
- Přechodníky (přivázav, zjasniv)
- Nejčastěji sdružený (AABB) či střídavý (ABAB) rým
Časoprostor:
- Současnost
- Brno
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Hovorové výrazy v přímé řeči (přepisuju, řek, skvělej)
- Úvahové prvky
- Vložené úryvky z novin, e-mailová korespondence, zápisy z deníku
- Fiktivní rozhovor autora se sebou samým
- Odkazy na jiné díla (knihy, filmy, umění)
- Citáty
- Vulgarismy (šuká, zmrde)
- Výrazy z cizích jazyků (alma mater, harmonia urbis)
Děj jednotlivých básní:
Manonin milenec byl dřív nesmělý a Manon to nudilo. Nyní se však změnil, má hrubší hlas a je sebejistý a hrdý. Manon se však začne stýskat po starém chování milence, přestože s ním předtím nebyla spokojená. Začne se tak porozhlížet po novém milenci.
Geusové dlouho žijí tiše a nedomáhají se svých práv. Když jsou však i nadále utlačováni, vydají se za tiché noci ozbrojeni do města, aby pomstili svůj rod.
- Sedláci se vzpírají proti Bohu. Vyčítají mu, že nechá jejich ženy trpět, jsou kvůli strádání neplodné a lysé. Přestože se sedláci k Bohu denně modlili a prosili ho, aby polepšil jejich ženám, manželky jim nakonec v náručí umíraly.
Byl ospalý, studený a sychravý den. Nebe bylo smutné. I nálada byla smutná a depresivní. Co lidé zaseli, to nesklidí a ani nový život se nezrodí. Nastala tichá noc, která byla stejně truchlivá a beznadějná jako den.
Vychrtlí lidé, smutní a znavení, se z posledních sil vzpírají útlaku. V noci se odváží pomstít.
Výzva k tomu, aby si lidé všímali, zda nenajdou dvě mlčenlivé, nešťastné oči. Mají je hledat na svých poutích, v modlitbách i ve snech. K takovým očím by nikdo neměl být lhostejný. Člověk je může potkat při plavbě na lodici či u dětí, které si jako jediné nehrají a neveselí se s ostatními. Takové oči mohou být očima zakletého básníka, které jsou ty nejsmutnější. Lidé by se nad takovýma očima měli slitovat.
- Byla noc, zalitá nejistotou a přetvářkou. Nikomu nebylo možné věřit, všichni lhali. Mezi lidmi vládla únava, smutek, nedůvěřivost. Nastal den a bylo nutné vstát a žít další den depresivního života.
- Lidé kvůli těžkému životu, neplodným ženám a nemocem přestali ve vše věřit. Dříve pobožní lidé se dnes již nemodlí. Ztratili veškerou víru.
Lidé si během jedné deštivé noci připravovali své zbraně, aby se mohli pomstít za všechny své těžkosti. Foukal vítr a byla zima. Promoklí psi vystrašeně štěkali. Lidé čekali na běhouna, který jim dá heslo k útoku.
Zobrazuje osudy biskupů ze sekty novokřtěnců v kontrastu s chudými a hladovými obyčejnými lidmi.
Muž osedlal svého starého a ošklivého koně a vydal se s ním nocí. Projel vesnicí a sháněl se po krysách. Poté tiše na svém upoceném koni odjel.
- Těla mrtvých vzbouřenců tlí na polích. Po mstě a vzporu zbyla jenom tichá, mrtvá krajina. Geusové padli.