Test

Vrány – rozbor díla

—

by

Janastinglova
in

rozbor-díla

 

Kniha: Vrány

Autor: Petra Dvořáková

Přidal(a): tesík

 

Petra Dvořáková

  • Pochází z Vysočiny, studovala filozofii na MU
  • Proměněné sny – kniha rozhovorů, jíž debutovala, získala za ni ocenění Magnesia Litera
  • Já jsem hlad, Sítě – příběhy (ne)sebevědomí
  • Julie mezi slovy, Flouk a Líla, Každý má svou lajnu – dětská literatura
  • Dědina – román se zařadil mezi nejprodávanější tituly, audiokniha se stala vítězem audioknihy roku
    • Humorný příběh se současné vesnice, sleduje místní obyvatele, jejich myšlení
    • O otci, který nechápe, že syn nechce převzít hospodářství, o snaze prodavačky být se všemi za dobře, o nevěře řezníka à zkrátka vykresluje určité stereotypní vesnické charaktery
  • Chirurg – román o chirurgovi, který přijde o prestižní pozici, kvůli škobrtnutí s alkoholem, řeší, jak vyjít s účty a manželkou, do toho má krizi středního věku
  • Vrány – novela

 

Literárně-historický kontext

Současná česká próza

  • Michal Viewegh
    • nejznámější současný spisovatel, jako jediný v Česku se opravdu živil jen literaturou – profesionální spisovatel, a to až do doby, kdy prodělal těžkou srdeční příhodu (praskla mu aorta), prošel rekonvalescencí, během níž se mu podařilo vrátit zpět do života i k psaní, má ovšem postiženou krátkodobou paměť. To vše se odehrálo po vydání knihy Mafie v Praze, jistě si dovedete představit, kolik spekulací tyto okolnosti vyvolaly.
    • nejslavnější kniha Báječná léta pod psa (zf.).
      • hlavní hrdina Kvido se po roce 1968 odstěhuje s rodinou z Prahy na Sázavu: otec není v KSČ, nemůže sehnat byt, dostane nabídku, aby se snažil – hrál s ostatními fotbal – a do strany vstoupil, to mu umožní i cestovat, získá sebevědomí, najde si v Jugoslávii milenku. Kvido s kamarádkou Jaruškou zatím prostě bezstarostně žijí, jak už tak obyčejní lidé prostě musí přežít všechny doby a režimy, recitují uvědomělé básně… Rodina jde na návštěvu k Pavlu Kohoutovi, otec v důsledku toho přijde o práci a upadne do depresí. Nic nepomáhá, a tak matka přemluví Kvida, aby založil rodinu, otec sice místo rakve vyrábí hračky, ale deprese přetrvává. Změna přichází až se změnou společenskou – po roce 1989 získá otec znovu místo, Kvido vydá úspěšnou knihu.
    • je velmi plodný autor, v knihách často prezentuje sám sebe nebo si vyřizuje účty s kritiky, kteří ho samozřejmě nemají rádi. Jen namátkou:
      • Účastníci zájezdu (zf.), Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Román pro muže, Případ nevěrné Kláry, Báječná léta s Klausem, Vybíjená, Mafie v Praze, Biomanželka, Povídky o manželství a sexu, Můj život po životě, Zpátky ve hře…
  • Miloš Urban (vl. jménem Svačina) – publikuje i pod pseudonymem Max Unterwasser (pod ním najdete povětšinou tituly na hranicích hororově – erotické literatury).
    • Několik románů tvoří takový volný cyklus, spojuje je to, že mají skutečně jakousi ideu, myšlenku, poselství. Jsou vždy komponovány jako detektivky, dokonce se uvádí, že jsou založeny na studiu věcných materiálů, tedy v nich lze najít zajímavé informace. Jedná se o knihy Sedmikostelí, Hastrman (film je vizuálně velmi příjemný, ale jedná se jen o volné zpracování, knižní předloha je úplně jiná), Stín katedrály a Santiniho jazyk.
    • Další tituly: Poslední tečka za rukopisy (vtipná hříčka o tom, jak to mohlo být s Rukopisy zelenohorským a královédvorským), Paměti poslance parlamentu (ironický pohled na politiku), Praga Piccola (doporučuji, z doby meziválkami), Boletus arcanus (trochu praštěné) …
  • Jaroslav Rudiš
    • Získal grand na pobyt v Německu, na jeho základě pak napsal Nebe pod Berlínem.
    • Zfilmován byl Grandhotel – o podivínovi, který sleduje mraky na ještědské rozhledně
    • velkou popularitu získal Alois Nebel – kniha o osudech železničáře na stanici na Jesenicku.
  • Petr Šabach – autor humoristických knih, již zemřelý. Psal vždycky rukopisně do sešitu, který si koupil v papírnictví, došel sešit – konec knihy, také jeho knížečky jsou přibližně stejně hubené
    • Na jejich základě vznikly oblíbené filmy – jedná se vždy o takovou směs vybraných příběhů: Šakalí léta, Pupendo, Pelíšky.
    • Tituly knih (odpočinková, milá literatura): Jak potopit Austrálii, Hovno hoří, Šakalí léta, Babičky, Opilé banány.
  • Martin Reiner – životopisná díla:
    • Básník.
    • Román o Ivanu Blatném. (inspiroval se dramatickým životem Ivana Blatného, nadaného básníka, který strávil velkou část života v léčebně pro duševně choré v Anglii)
    • a Jana Nováka. Jan Novák, potomek českých emigrantů, se uvedl románem Milionový jeep (viz dříve)
    • a po několika dalších dílech přišel s kontroverzním Zatím dobrý o osudech bratří Mašínů (při útěku z republiky zastřelili několik lidí, dodnes nebyla vyřešena otázka, zda jsou hrdinové, nebo zločinci)
    • a knihou Kundera (kde vykresluje slavného autora z velmi nelichotivého úhlu pohledu).
  • Jiří Hájíček
    • takové společenské romány, snaží ukázat, jak doba ovlivňuje osudy rodin (Rybí krev, Plachetnice na vinětách – vztahové)
  • Patrik Hartl
    • společenské romány, pohledy do rodin, milostné zápletky, vztahy, semele všechno, oddechová literatura (Prvok, Šampón, Tečka a Karel, Okamžiky štěstí)
  • Jan Němec
    • Možnosti milostného románu – autobiografické, ze současnosti, chytře a promyšleně napsané, ale poměrně prázdné, forma lepší než obsah
  • Kritikou oceňovaní: Jiří Kratochvil, Edgar Dutka, Emil Hakl (O rodičích a dětech), Jan Balabán (již zemřelý, Zeptej se táty), Karol Sidon (viz drama) píše prózu jako Chaim Cigan
  • Zajímaví: Michal Ajvaz (děj slabý, šťavnaté popisy, pro trpělivé: Druhé město, Tyrkysový orel, Ostrovní kniha), Josef Formánek (doporučuji zvláště Prsatý muž, Dvě slova jako klíč, Úsměvy smutných mužů…), Martin Šmauz (Děvčátko, rozdělej ohníček)
  • Květa Legátová
    • autorka již zemřelá, pracovala jako učitelka, vposledku přednášela i na univerzitě. Literárně tvořila již od mládí, byla ctižádostivá, obesílala různé literární soutěže pořádané za socialismu pro začínající autory.
    • Prorazila až pozdě knihou Želary – je to skutečně vynikající román odehrávající se kdesi na moravské vesnici, syrový, dobře napsaný – pozor, děje se prolínají, osudy se spojí až v závěru, není to vyloženě oddechová literatura.
    • Po úspěchu Želar přišla s dalším titulem, Jozova Hanule, kterým chtěla navázat na slibnou kariéru. Kniha se odehrává v době 2. sv. války, hlavní hrdinka se musí ukrýt před nacisty, vezme si podivína Jozu a odstěhuje se na zapadlou vesnici. Postupně se do Jozy zamiluje, začne chápat i život na vesnici, v závěru dojde k masakru, do vsi vstoupí vojáci (samozřejmě ruští, jinak to v současnosti nejde: válku rozpoutali nacisté, nebyli to žádní Němci ).! !! Film Želary je zpracování Jozovy Hanule, ne Želar!!! Název je zavádějící!!!
  • Hana Andronikova
    • také již zemřela, pocházela z Moravy, její Zvuk slunečních hodin je velmi hezký příběh, který začíná v Baťově Zlíně, pak se hrdinové přestěhují v rámci pracovních povinností do Asie – Baťa tady zřídil továrnu, po návratu zpět do jejich života zasáhne válka.
    • Nebe nezná dno – fascinující kniha, autobiografická, autorka onemocněla rakovinou a odjela do jižní Ameriky, aby tady podstoupila alternativní šamanskou léčbu, velmi zvláštně napsané, úplně mrazí, jak se pro ni to, že píše, stalo potvrzením toho, že ještě žije.
  • Irena Dousková – opačný pól, odpočinková, odlehčená literatura, vtipné, lehce napsané:
    • Hrdý Budžes (možná najdete slavnou inscenaci s Bárou Hrzánovou) – život z pohledu holčičky, jejíž maminka je herečka v oblastním divadle, otec rodinu opustil.
    • Navazuje Oněgin byl Rusák a Goldstein píše dceři.
  • Kateřina Tučková
    • kritikou velmi oceňovaná brněnská autorka, má čich na témata, píše vždycky o tom, co zrovna letí na intelektuálněmediální scéně, když se řešil odsun Němců ze Sudet (možná si vybavíte, že se česká politická reprezentace tehdy Němcům pokorně omlouvala !!!), vyšlo její Vyhnání Gerty Schnirch věnované právě tomuto tématu. Velký ohlas měly Žídkovské bohyně (bohyně byly na moravsko-slovenském pomezí léčitelky), v nichž zdánlivě velmi autenticky popisuje pronásledování těchto vyhledávaných zaříkávaček, vlastně takových čarodějek se socialistickým režimem. I tady se však ukázalo, že Tučková s pravdou zachází velmi volně, a odborníci-folkloristé i příbuzní a rodiny se velmi ostře ohradili vůči zacházení s fakty a popřeli jakékoliv střety s režimem.
  • Radka Denemarková – další z podobně společensko-politicky orientovaných autorek (Peníze od Hitlera)
  • Alena Mornštajnová
    • pochází z VM a žije v něm učila angličtinu, živila se jako překladatelka. I ona má knihy vždy zakotvené v určité době, která ovlivňuje osudy hrdinů, na rozdíl od výše uvedených je však zaměřena na široký čtenářský okruh, její knihy patří napůl do oddechové literatury. Subjektivně: nejlepší je její prvotina Slepá mapa, dala si záležet na příběhu i formě, pokud po titulu sáhnete, nebudete zklamáni, jedná se o životní příběh ženy vykreslený na pozadí našich dějin ve 20. století.
    • Pro Meziříčské je jistě atraktivní Hana – vychází volně ze skutečné události, kdy ve městě vypukla tyfová epidemie (šířila se z vody, kterou jedna cukrárna používala při výrobě zákusků – věnečků, bylo to v místech, kde je dnes cykloservis u Krásenského pivovaru). V retrospektivě se pak vrací do doby války a děj se přenáší do koncentračního tábora. Pokud jste knihu četli – domy, v nichž se děj odehrává, jsou smyšlené, nehledejte je.
    • Mornštajnová vydala dále Hotýlek a Tiché roky – na mě už velmi povrchní, nevěrohodné, pro děti Strašidýlko Stráša.
  • Iva Pekárková
    • odjela do USA a tam se živila jako taxikářka, z toho vytěžila knihu Dej sem ty prachy, z prostředí sběrného tábora pro utečence (to bylo i dříve, kdo emigroval a neměl v cizině známé nebo příbuzné, byl umístěn ve sběrném táboře a musel počkat, co s ním úřady udělají dále)
    • Kulatej svět.
    • V současnosti žije v Londýně, jejím manželem je Afričan a z toho těží značně otevřené prózy (Pečená zebra, Multikulti pindy jedný český mindy).
  • Petra Hůlová – také ona svou prvotinu umístila do pro nás exotického prostředí
    • Paměť mojí babičce zachycuje osudy žen v Mongolsku
    • postupně i ona směřuje k řekněme erotické otevřenosti (Umělohmotný třípokoj).
  • Další autorky:
    • Kritikou oceňované: Daniel Hodrová (experimentální próza), Zuzan Brabcová (lesbická próza), Jakuba Katalpa (vl. jm. Tereza Jandová, depresívní psychologické prózy)
    • Koho byste mohli znát, třeba jste viděli nějaké filmy natočené podle jejich knih: Bára Nesvadbová (Řízkaři, Bestiář, Pohádkář), Halina Pawlowská (fejetony, povídky, Díky za každé nové ráno, Vrať se do hrobu, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci), Irena Obermannová (Divnovlásky, Matky to chtěl taky – jak se zamilovala do spolužáka dcery), Marie Doleželová (herečka, blogerka), Markéta Baňková (Straka v říši entropie)
  • Velkým fenoménem poslední doby je Karin Lednická
    • narodila se v Karviné, žije v Ostravě. Nemá vysokoškolské vzdělání, prošla řadou zaměstnání, od 90. let pracovala jako novinářka. Odjela do Anglie, po návratu překládala, nyní se plně věnuje vlastnímu psaní. Prozatím vyšly úvodní dva díly trilogie Šikmý kostel; v březnu 2022 k nim přibyly Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie.

 

Rozbor: Vrány

  • Literární druh – neveršovaná epika
  • Literární žánr – novela (více založená na ději – i když tady moc není; má nečekaný závěr/pointu)

 

Téma a motiv

  • Témata – psychické a fyzické násilí na dětech, dopad špatného stylu výchovy na dětskou psychiku, působení traumat na zranitelného dospívajícího člověka
  • Motiv – umění, talent, sourozenecké soupeření, puberta, stydlivost, vrány, domácí násilí, manipulace, ponižování, …

 

Kompozice

  • Novela se skládá z kapitol, které jsou dále děleny na menší části, mezi nimiž se např. mění vypravěč
  • Před každou kapitolou jsou krátké popisy či líčení vran na starém jilmu před domem hl. hr. (zpřítomňují přirozenou pudovost, která prostupuje zvířecí ale i lidské životy)
  • Chronologie

 

Vypravěč/lyrický subjekt (=označení u lyriky)

  • Ich-forma (střídá se vyprávění Báry a matky)
  • Přímý vypravěč – sám je jednou z postav

 

Vyprávěcí způsoby

  • monology i dialogy
  • přímá (asi i nepřímá) řeč, časté vnitřní monology
  • pásmo vypravěče – ich forma

 

Jazykové prostředky

  • spisovná čeština, i nespisovná a hovorová (cejtit, seš, …) – vnitřní monolog Báry
  • v dialozích narušená stavba věty, nesouvislé sdělení
  • občas nadávky či mírné vulgarity (blbeček), zhrubělá slova a slova citově zabarvená (hanlivá – pipina, baba, i lichotivá – zdrobněliny jmen – Katuška)

 

Časoprostor

  • Praha (hl. h. bydlí na Žižkově), doba není specifikovaná -> současnost

 

Postavy

  • Barbora – 12letá dívka, je to umělecká duše, která by nejraději dělala věci spontánně, často sní, nedaří se jí plnit úkoly její matky perfektně, za což je často trestaná
  • Kateřina – důsledná, využívá pro ni výhodné pozice, kdy vidí, že jí matka nadržuje, a tak Bárou začne taky opovrhovat a snaží se být o to lepší
  • Matka – netrpělivá, perfekcionistka, podezíravá (otec – nevěra), labilní – má výlevy hněvu a neovladatelného pláče, hodně dbá na to, jak je viděná okolím, má na děti vysoké standarty, je frustrovaná, když se její představy nenaplní a snaží se dělat všechno proto, aby to tak nebylo
  • Otec = Václav – apatický vůči dění v domácnosti, nechá se lehce vyprovokovat svojí ženou, cholerik, kterému nedělá problém zbít své děti, hlavně, aby měl pokoj, později začne mít na Báru nevhodné poznámky a osahávat ji, když jsou sami
  • Frodo = Frydrich – učitel angličtiny a výtvarné výuky, Bára má ráda Pána prstenů, a proto mu dá tuto přezdívku, je do něj platonicky zamilovaná; je klidný, trpělivý, on ji velmi podporuje v tvorbě, vidí v ní potenciál a je velmi neodbytný u její matky, kterou přesvědčí, aby mohla navštěvovat zušku, Frodo Báru podporuje i psychicky po tom, co zjistí co se děje doma

 

Děj (obsah) díla

O dívce, která je na prahu puberty, má umělecké nadání a je hodně svobodomyslná. Naráží však na očekávání její rodiny a převážně matky, která potřebuje všechno perfektní a často se dostává do střetu s Bářinou povahou. Neustále ji porovnává se sestrou, která je podle ní oproti Báře skoro dokonalá. Bára se nachází ve velmi citlivém období a její matka ji často ponižuje a shazuje, místy manipuluje a její otec přistupuje k drsným fyzickým trestům i za malé věci. Z jeho strany dochází i k nevhodnému fyzickému kontaktu. Dívka se upíná více a více na umění, čím je situace horší. Často kreslí a pozoruje vrány, které sedí na jilmu za oknem. Začne chodit do zušky a její učitelé výtvarky jsou jí oporou.

Ve slohové práci popisuje dění o víkendu, kdy byla doma s otcem, ve škole se snaží přijít na to, jestli je vše v pořádku, Bára dostane strach a odřekne to. Matka třídní učitelce později vyhrožuje, a tak to škola přestane řešit. Bára se pouze svěří učitelům vv.

Na konci Bára vytváří projekt za pomocí benzínu, za což se na ni doma opět všichni naštvou. Ona je právě za stolem u otevřeného okna, venku na větvi sedí vrány a ona se zachová pudově – stejně jako se chovají ony a vyskočí z něho.