Test

Faidra – rozbor díla

—

by

Janastinglova
in

rozbor-díla

 

Kniha: Faidra

Autor: Jean Racine

Přidal(a): Terkusai

 

Jean Racine (1639-1699)

  • Jean Racine se narodil 22. prosince 1639 v La Ferté-Milon, Picardie (Francie)
  • Francouzský dramatik, jeden ze tří velkých dramatiků 17. století ve Francii, spolu s Molièrem a Corneillem.
  • Racine byl především tragedián, produkoval takové “příklady neoklasické dokonalosti”.
  • Jeho psaní je známé pro svou eleganci, čistotu, rychlost a zuřivost.
  • Racineova dramaturgie je označena za jeho psychologický vhled, převažující vášeň jeho postav a nahotu jak děje, tak scény.
  • Byl sirotek ve věku čtyř let (jeho matka zemřela v roce 1641 a otec v roce 1643).
  • Studoval na Petites écoles de Port-Royal, náboženské instituci, která měla velký vliv na jiné současné postavy, včetně Blaise Pascala.
  • Na Port-Royal exceloval ve studiu klasik a témata řecké a římské mytologie hrála velké role v jeho budoucích dílech.
  • Očekávalo se, že bude studovat právo na Collège d’Harcourt v Paříži, ale místo toho se cítil přitahován k uměleckému životnímu stylu.
  • Racine nakonec přijal bydliště v Paříži, kde se zapojil do divadelních kruhů.

Jeho díla:

  • Andromaque (1667) – Jedná se o tragédii, která je považována za jeden z jeho nejlepších kusů.
  • Phèdre (1677) – Další z jeho nejznámějších tragédií, která je známá pro svou eleganci a čistotu.
  • Athalie (1691) – Poslední z jeho velkých tragédií a je považována za vrchol jeho tvorby.
  • Les Plaideurs (1668) – Jediná komedie, kterou napsal.
  • Esther (1689) – Jedna z jeho méně známých tragédií, napsána pro mladé.

 

Literárně-historický kontext

Klasicismus:

  • Umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád.
  • Vznikal ve 2. polovině 17. století ve Francii za panování Ludvíka XIV. a odtud se v průběhu 18. století rozšířil do celé Evropy.

 

Klasicismus v literatuře:

  • Klasicismus je v literární historii pojem označující především francouzskou literaturu 17. století, anglickou literaturu konce 17. a začátku 18. století a německou literaturu konce 18. století.
  • Klasicistní poetiku lze shrnout jako soubor velmi přísných pravidel pro tvorbu literárních textů vycházející z Aristotelovy Poetiky, s důrazem na nápodobu antických řeckých a římských autorů, rozlišování na vysoký a nízký styl podle zpracovávané látky, rigidní oddělení žánrů, předávání poučení a morálního poselství a srozumitelnost a přiměřenost jazyka.

 

Významní spisovatelé klasicismu:

  • Pierre Corneille (Francie) – Cid – Drama na motivy španělských romancí o lásce a cti.
  • Molière (Francie) – Lakomec – Komedie o lakotě a sobectví.
  • Alexander Pope (Anglie) – Rajská ztráta – Epos o pádu člověka z ráje.
  • John Dryden (Anglie) – Absalom a Achitofel – Alegorický epos o politických událostech v Anglii.
  • Johann Wolfgang von Goethe (Německo) – Faust – Drama o muži, který prodá svou duši ďáblu.
  • Friedrich Schiller (Německo) – Loupežníci – Drama o rodinném konfliktu a sociální nespravedlnosti.

 

Vývoj realismu v literatuře v Čechách:

  • Realismus se objevuje v české literatuře v 90. letech 19. století.
  • Snahou stoupenců tohoto směru je přiblížit literaturu k soudobému životu, zachytit co nejvěrohodněji skutečnost a spoléhat se na vlastní poznání.
  • Předchůdci realismu v Čechách byli Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, Jan Neruda, Karolina Světlá.
  • Zpočátku se nejedná o kritický realismus, ale o realismus popisný, až postupem času se kritika zvyšuje.

 

Hlavní čeští zástupci realismu a jejich díla:

  • Alois Jirásek – Jirásek byl významným představitelem historického realismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, kde čerpal z Kosmovy kroniky a snažil se tak o přiblížení dějin. Dalšími významnými díly jsou trilogie Mezi proudy a Proti všem, které se zaměřují na dobu husitskou.
  • Gabriela Preissová – Její dílo Její pastorkyňa je považováno za jeden z vrcholů českého realistického dramatu. Dílo líčí tragický osud venkovské dívky Jenůfy a její nevlastní matky Kostelničky.
  • Karel Matěj Čapek-Chod – Jeho nejznámější dílo Kašpar Lén mstitel je považováno za jeden z vrcholů českého detektivního románu.

 

Rozbor: Faidra (1677)

  • Literární forma: poezie
  • Literární druh: drama (antické)
  • Literární žánr: psychologická tragédie (veršovaná)
  • Literární směr: klasicismus (2. pol. 17. st. – konec 18. st.)
  • Premiéra: 1. ledna 1677
  • Název díla dle hlavní postavy

 

Kompozice:

  • 5 dějství
  • chronologický děj

 

Jazyk

  • spisovný jazyk
  • psáno ve verších
  • řečnické otázky (O koho opře se, když se mu něco stane?)
  • eufemismy (zesnulý)

 

Vypravěč:

  • er-forma
  • přímá řeč, dialogy

 

Téma, námět, myšlenka a motivy

  • Téma: Láska/erotická tužba matky k nevlastnímu synovi
  • Námět: z antické mytologie, konkrétně z epické básně Hippolytos (v Ovidiových Proměnách)
  • Myšlenka: pravda vždy vyjde najevo (lež má krátké nohy)
  • Motivy: láska, žal, vztek, zvrat, svědomí, sebevražda

 

Postavy

  • Faidra:
    • Královna, manželka Thésea. Tajně miluje svého nevlastního syna Hippolyta. Bojuje s vášnivou láskou a vnitřním konfliktem. Nakonec se přizná Thésovi a spáchá sebevraždu.
  • Hippolytos:
    • Syn Thésea a jeho první manželky. Mladý, statečný, ale odmítá Faidřinu lásku. Miluje princeznu Aricii. Stane se obětí kletby boha Neptuna.
  • Théseus:
    • Král Athén, manžel Faidry. Návrat z ciziny vede k dramatickému konfliktu. Odsoudí Hippolyta na základě falešných obvinění.
  • Aricia:
    • Princezna z nepřátelského klanu. Miluje Hippolyta. Je obětí osudu a tragické smrti.
  • Oinona:
    • Faidřina komorná. Vymyslí plán, aby zabránila Hippolytově vyzrazení. Nakonec spáchá sebevraždu.

 

Doba a místo děje:

  • město Troizéna (starověké Řecko)
  • celý děj se odehraje za 1 den

 

Stručný obsah:

Tragédie o ženě krále Théseuse, Faidře, která tajně miluje svého nevlastního syna Hippolyta. Ten však miluje princeznu Aricii z nepřátelského klanu, a když se dozví, že Théseus nezemřel, rozhodne se s ní odejít. Faidra se pokusí vyznat svou lásku Hippolytovi, ale on ji odmítne. Oinona, Faidřina komorná, vymyslí plán, aby zabránila Hippolytově vyzrazení. Kletba boha Neptuna nakonec vedla k tragické smrti Hippolyta a Aricie. Faidra, zoufající nad svým osudem, se přizná Thésovi a umírá.

 

Děj (obsah) díla:

Faidra, manželka krále Thésea, tajně miluje svého nevlastního syna Hippolyta. Ten však zase miluje princeznu Aricii, která pochází z nepřátelského klanu. Théseus, aby zajistil mír, nechal Ariciin klan vybít a zakázal jí provdání a zplodění dětí. Když Théseus odjede do světa, Faidra se svěřuje své komorné Oinoně se svou hříšnou láskou k Hippolytovi.

Zpráva o Théseově smrti přinese novou naději. Oinona Faidru povzbudí, aby svou lásku k Hippolytovi vyznala. Faidra tak učiní, ale Hippolytos její city neopětuje a místo toho odchází za Aricií. V tu chvíli se vrací Théseus, který nezemřel, a Faidra zoufale uteče.

Hippolytos nic nevyzradí a domluví se s Aricií, že se vezmou a odejdou ze země. Faidra však strachuje, že by Hippolytos mohl Thésovi prozradit její lásku. Oinona vymyslí plán: přesvědčí Faidru, že je třeba předejít Hippolytově vyzrazení, a s jejím souhlasem řekne Thésovi, že Hippolytos se Faidře nevhodně přibližoval.

Théseus se rozzlobí a pošle na Hippolyta kletbu boha Neptuna. Když Faidra zjistí, že její otec syna proklel, svede vinu na Oinonu a vyžene ji. Oinona spáchá sebevraždu – utopí se v moři. Vlny se vzepnou, z moře vyleze obluda a splaší koně, které Hippolytos řídí, a roztrhá ho na kusy.

Na místo jeho smrti přiběhne Aricie a také umírá. Théseus, informován vychovatelem Hippolyta, uvěří, že za všechno může Faidra. Faidra, poté co požila jed, potvrdí Thésovi, že Hippolytos byl věrný, a umírá. Celý příběh je tragickým zápasem lásky, žárlivosti a osudu.

 

Reakce na dílo, kritika:

  • Filmová verze, dodnes stále hráno v divadlech
  • Autorovo nejslavnější dílo

 

Aktuálnost díla:

  • Hra je určena pro jinou dobu a tedy diváka s jiným zájmem, nicméně téma rozervané duše bude vždy aktuální.

 

Podobné dílo:

  • Hippolytos – Eurípidés
  • Tragédie II – Lucius Annaeus Seneca

 

Zajímavosti:

  • Člověk je chápán jako hříčka vášní a citů a rozum je tak bezmocný, tj. v protikladu s pojetím klasicismu. Rozum a morálka však nakonec převládnou na konci díla.