Bylo nás pět – rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Bylo nás pět

Autor: Karel Poláček

Přidal(a): Lucie, Bárbra+

Karel Poláček (1892-1945)

Český spisovatel, novinář a filmový scenárista. Patřil k nejvýznamnějším českým humoristům (často používal satiru i sarkasmus)
Narodil se v Rychnově nad Kněžnou jako syn židovského obchodníka s koloniálním zbožím
Studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil v Praze
Začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil.
Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, byl odvelen na ruskou frontu, koncem války utekl do srbského zajetí.
Nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod)
Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa
Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj.
V druhé polovině 20. let působil jako redaktor Tvorby či v listech vydavatelství Melantrich – především v Českém slově.
Redigoval humoristický časopis Dobrý den, později znovu nastoupil do Lidových novin
Za okupace pracoval v Židovské náboženské obci jako knihovník
1943 byl převezen do terezínského ghetta, po roce – v říjnu 1944 byl poslán do koncentračního tábora Osvětim
Popraven nacisty 21. ledna 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz
Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Styl tvorby

Některá jeho díla byla vydána pod jménem některého jeho přátel.
Řada jeho povídek patří do literatury sci-fi
Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomického maloměstského života.
Poláček se snažil s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost
Vynikající vypravěč, stylista, bezděčný a nenásilný sklon k inteligentnímu humoru
Je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů a vět, jež přešly i do frazeologie (např. ten mi může být ukradenej)
Je tvůrcem sloupku

Další tvorba

Židovské anekdoty – jedná se o vtipy, které sesbíral
Lehká dívka a reportér – 1926 – prvním větším dílem, zachycuje novinářské prostředí
Život ve filmu – 1927 fejetony o lidech kolem filmu
Dům na předměstí – 1928 – hrdina si zakoupí ve městě dům a tam terorizuje své nájemníky, Poláček se těmto lidem nejen vysmívá, ale zároveň varuje před jejich nebezpečností.
Hráči – 1931
Muži v offsidu – 1931 – román v prostředí fotbalových klubů Viktorie Žižkov a Slavie Praha.
Hlavní přelíčení – 1932 – příběh průměrného člověka, který se v touze po majetku dopustí vraždy, objevuje se i v pozdější pentalogii Okresní město
Okresní město – 1936 – nejrozsáhlejší Poláčkův román, odehrává se v malém českém městě těsně před první světovou válkou. Charakterizuje zde jednotlivé společenské vrstvy – především u vyšších vrstev je charakteristika ironická až zesměšňující.
Lidé před soudem – 1938 fejetony, sloupky, eseje
Hostinec U Kamenného stolu – 1941 – humoristický román, vydáno jménem malíře Vlastimila Rady.
Se žlutou hvězdou – vlastní deník
Edudant a Francimor – pro děti
Pentalogie, ve formě fresky ze života maloměsta (Vydány byly čtyři díly, z pátého byly nalezeny jen fragmenty)
- Okresní město
- Hrdinové táhnou do boje
- Podzemní město
- Vyprodáno
- Fragmenty pátého dílu jsou obsaženy ve svazku Vyprodáno.

Literárně-historický kontext

Humoristický román Bylo nás pět napsal Karel Poláček v těžkých chvílích svého života, kdy čekal povolávací dopis do transportu do koncentračního tábora (r. 1943); vzhledem k Poláčkovu židovskému původu mohlo dílo vyjít až po druhé světové válce v r. 1946 (tedy po autorově smrti).

Demokratický proud meziválečné české prózy

Atmosféra doby: 1. světová válka, světová hospodářská krize, nástup fašismu, 2. světová válka.
Autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté.
- Pragmatismus = filozofický směr 20. století v USA, kritériem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenosti.
Všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence.

Další autoři stejného období

Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka
Karel Čapek – Bílá nemoc, Krakatit, RUR, Válka s mloky, Ze života hmyzu
Eduard Bass – Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto

Rozbor: Bylo nás pět

Literární zařazení

Literární druh:
- epika (děj vyprávěný v časových, prostorových a příčinných souvislostech)
Literární žánr:
- humoristický román (poměrně rozsáhlé literární dílo s řadou postav a dějových epizod; zábavným způsobem přibližuje soudobou každodennost dětskýma očima vypravěče; autor využívá jak prvků komiky situační, tak jazykové).
Literární směr:
- Česká próza, drama a kritika od konce 1. sv. v. do konce 2. sv. v.

Význam sdělení, hlavní myšlenka:

Zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima, a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se „korektně“
Snažil se vyzdvihnout slabosti lidí z města

Téma:

Kontrast světa dětí a dospělých – čistá dětská duše je v ostrém protikladu k neupřímnosti a přetvářce dospělých (viz např. vztah pana Bajzy a lakotného strýčka Vařeky).

Kompozice:

Řetězová//epizodická
- Epizody jsou řazeny tak, jak šly za sebou od jara až do zimy.
- Děj se odvíjí jako sled relativně samostatných příhod spojených postavou vypravěče.
Dílo není dělené na kapitoly, ale je rozděleno na oddíly, které jsou graficky vyznačené.

Vypravěč:

vypráví Petr Bajza
ich-forma (v 1. osobě)

Jazyk a styl:

Hovorový i spisovný jazyk, přímá řeč
Brilantní jazyková komika
- Hlavní postava se snaží používat přehnanou spisovnost (pročež, načež, jest, pravit), i když neví, jak je použít -> střídá s nespisovnými výrazy a hovorovými obraty
- Zkomolené výrazy (milistrant místo ministrant, kládynet místo klarinet)
- Špatný slovosled, syntaktické chyby
Mezi spisovnými slovy je Petrova přirozená řeč (děsně, zemák, mejdlíčko)
Kombinace chlapeckého slangu, prvky nářečí s knižní češtinou hýřící archaismy

Časoprostor:

Doba děje – počátek 20. století (dílo vzniklé za protektorátu)
Místo děje – Rychnov nad Kněžnou (okresní město, Protektorát Čechy a Morava)

Postavy:

Petr Bajza – hlavní hrdina a vypravěč, veselý desetiletý chlapec, rošťák, inteligentní, má velikou představivost, syn majitele koloniálu
Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím
Čenda Jirsák – kamarád Péti, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný
Eda Kemlink – další z kamarádů, syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, má dvě sestry Refaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem Amorem krade v řeznictví buřty
Pepa Zilvar – z chudobince,je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky, syn válečného invalidy a „vrchního“ žebráka
tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, semtam poněkud opatrný na peníze
maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Péťovi z cukrářství dobroty
Mančinka – mladší sestřička ( batole) Péti Bajzy
Láďa Bajza – starší bratr Péti Bajzy, učí se na kupce v Mostě
pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů – na všechny neustále žaluje
lakotný strýček Vařeka
tlustý Otakárek Soumarů – synek z bohaté rodiny

Děj knihy:

V románu Bylo nás pět autor vzpomíná na dětství v Rychnově nad Kněžnou – projevuje se zde tedy mnoho autobiografických rysů.

Hlavní postava Petr Bajza (školák) prožívá se svými kamarády příhody, které prožil autor ve svém dětství. Kamarádí spolu pět chlapců – Petr Bajza, syn obchodníka, Antonín Bejval – jeho otec má provoznictví, Éda Kemlink – syn úředníka, Čeněk Jirsák – jeho otec vyrábí čepice a Pepek Zilvar – syn obecního žebráka, který bydlí v chudobinci.

V rodině Bajzových má hlavní slovo přísný a velmi šetrný tatínek, který vlastní koloniál. Péťova maminka je hodná a laskavá, starší bratr Ladislav si hraje na dospělého a důležitého, nicméně je na studiích a nežije s nimi. Malou Mančinku musí Péťa často opatrovat. Služebná Kristýna je veselá, Péťa ji nazývá „Rampepurda“, protože pochází ze vsi Rampuše, a často jí provádí všelijaké zlomyslnosti.

V první části knihy popisuje autor mnoho Bukovských dobrodružství. Jsou zde svérázné postavy města – pan Fajst, který chlapce věčně kárá a je přesvědčen o jejich špatném konci, zelinářka Kozí Kuncka, které se chlapci posmívají, Jakub od Bejvalů, který jezdí s koňmi, je nemluvný, ale chlapci ho mají rádi, rozmazlený továrnický synek Otakárek Soumarů, Eva Svobodová z cukrárny, kterou má Péťa rád a která mu nosí tajně dobroty. Bajzovi příbuzní Vařekovi jsou závistiví a lakotní lidé. V druhé části knihy nastupuje místo skutečných událostí Péťova fantazie. Chlapec prodělává spálu a jako vzpomínka na nevšední zážitek, který mu přinesla návštěva cirkusu, sní o tom, že má slona Jumba a se svými kamarády a spolužačkou Evou Svobodovou odjíždí do Indie, kde se má Zilvar z chudobince oženit s dcerou maharádži. Když se Péťa uzdravuje a probírá se z horečky, diví se, že jeho kamarádi nevědí nic o příhodách z Indie a pomalu se smiřuje s tím, že všechno prožil jen ve snu.

Vliv na dané dílo:

Karel Poláček napsal knihu v nejtěžších chvílích svého života – bál se transportu do koncentračního tábora, a aby zahnal smutek, napsal knihu o svém dětství.

Inspirace jeho dílem:

V roce 1994 byl na motivy této knihy zfilmován šestidílný stejnojmenný seriál.

Zajímavosti:

Přestože se jedná o žánr literatury pro dospělé (román), obvykle bývá doplněn ilustracemi.
Částečně autobiografické – Poláček ho psal těsně před smrtí (zemřel v koncentračním táboře) – je plný nevinného humoru a utajené melancholie, Poláček vzpomíná na své dětství, ale příběh zasahuje do doby konce svého života – do Protektorátu
humorné, problémy doby jsou v pozadí, protože malý kluk si je neuvědomuje

Ukázka:

Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Martin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno Povoznictví a obchod s uhlím. Ten nápis je modře a červeně vymalovaný a po obou stranách jsou zkřížená kladívka, což se mi velice líbí. Ale ještě více se mně líbí koňská hlava, co je přidělaná mezi dvěma okny v prvním patře. Když jsem byl malý, tak se mně ta hlava nic, ale docela nic nelíbila, jelikož jsem se jí bál. Ona má porád otevřenou hubu a cení zuby. Ušklíbá se tak, jako by na mne něco věděla, počkej, ty kluku nezdárná, já to na tebe řeknu. Chodil jsem na ni žalovat, že se v jednom kuse na mne šklebí a já jí přece nic nedělám. To ona porád začíná, ať si to nechá! Maminka mne musila chlácholit a pravila, že ta hlava mně nic nemůže udělat, jelikož je dřevěná.