Kniha: Radosti života
Autor: František Gellner
Přidal(a): Oliver Novotný
František Gellner (1881-1914)
- Český prozaik, básník, malíř, ilustrátor a novinář. Patřil ke generaci tzv. anarchistických buřičů.
- Narodil se v Mladé Boleslavi do chudé židovské rodiny. V Mladé Boleslavi také chodil na gymnázium. Po maturitě studoval ve Vídni techniku a dále studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel do Mnichova a Paříže, kde studoval malířství.
- Po studiích bydlel v Brně, kde působil v redakci Lidových novin jako kreslíř. Kreslil hodně karikatury spisovatelů a novinářů. Proslavil se také jako fejetonista a prozaik. Byl aktivní i v politickém životě.
- Na začátku války v roce 1914 narukoval do Rakousko-uherské armády a při přesunu na frontu se zcela vyčerpal a nejspíš zemřel (byl prohlášen za nezvěstného).
Rozbor: Radosti života
- Literární forma: poezie
- Literární druh: lyrika
- Literární žánr: sbírka básní/poezie
Hlavní myšlenkou je, že radostmi života jsou dívky a alkohol. Autor je velmi otevřený, například milostné verše mají k duši člověka hodně blízko, jakoby opravdu vyznával lásku. V knize jsou také líčeny tehdejší nešvary a výrazná je i politická satira.
Kompozice
- Kniha se skládá z 35 básní, z nichž žádná nemá název, pouze jsou označeny číslicemi.
- Některé básně mají podobný začátek – vnitřní vyznání lásky slečně, ale pak přichází zvrat. Autor se ve svých básních snaží být cynický a sám sebe zesměšňuje, shazuje, zmenšuje a kritizuje.
Lyrický subjekt
- V další analýze je používán výraz autor ve významu lyrický subjekt. Výraz lyrický subjekt je fakticky správnější a ukazuje, že se autor nemusí nutně ztotožňovat a názory a postoji, která básně vyprávějí a zprostředkovávají.
- Výraz lyrický subjekt je ale velmi formální, a navíc z poezie Františka Gellnera se dá být cítit, že v poezii prezentuje své názory, city a pocity, proto níže v textu používáme pojem autor.
Jazyk a styl
- Autor píše v jednoduchých verších, ve kterých píše pravidelně.
- Verše jsou vázané, což dává básním rytmičnost.
Obsah a téma
Básně je možné rozdělit do několika tematických okruhů, které se inspirují životem a čerpají ze života, ať už autorova nebo jeho okolí.
- V první řadě jsou básně laděné pesimisticky, smutně. Autor se věnuje lásce, mileneckým vztahům. Zrazený milenec. Tento motiv se objevuje často. Milenecký vztah, který byl zklamáním, po ukončení budí negativní pocity, zmar, bezvýchodnost. Často popisuje strach z budoucnosti, strach z nových vztahů, lásek, z možného zranění duše. Tento strach pak brání v navazování a vytváření nových vztahů. Strach z toho, že se vše bude opakovat. Autor často vidí jako východisko absolutní konec, smrt, kterého vidí jako možnou a přijatelnou alternativou řešení. Výjimečně vidí pozitivní budoucnost v tom, že čas vše vyléčí a bolest odezní.
- Druhý okruh souvisí s tím prvním. Lítost, cynismus, obrana před láskou. Autor ve strachu z možného zklamání zamyká své srdce k citům a bere ženy jako obyčejné věci, které se použijí a odhodí. Bere ženy, které nechce a nebral by je, kdyby stál o trvalý vztah. Probouzí v sobě cynika a ukazuje, že už lásku už ani nedokáže předstírat. Lásku ani nedokáže vzbuzovat.
- Závazky. Strach ze zklamání jej přivádí k scénáři vztahů bez závazku. Bere ženy a raději je odvrhne dřív než jej stačí zranit. Zraňuje, vysmívá se ženám, které kvůli němu vyměnily jistoty, řád, manželství za svobodu a vidinu lásky s ním.
- Zmařená láska. Autor popisuje svůj žal, který si způsobil tím, že se bránil lásce. Že se bránil dívce, která jej obdivovala a nabízela lásku. Toto nastoluje otázku, jestli je horší bolest z nenaplněné a odmítnuté lásky z nevyužité příležitosti, nebo bolest z následného rozchodu a ukončení vztahu. Otázkou, kterou otvírá je, jestli je lepší se chránit před city anebo je prožít.
- Proto hledá úkryt, obranu, cestu jak se vyhnout sobě, citům, ostatním. Uniká do jiných zemí, Afriky, uniká do jiných rolí a sociálních skupin. Například jako tulák.
- Jistým druhem úniku před realitou jsou drogy a alkohol. Opojení, které mu tyto látky poskytnou jsou někdy příjemné, jindy smutné. Je to únik, který ovšem odezní.
- Kritika. Kritika je tématem několika básní. Kritizuje společnost, její pokrytectví. Kritizuje víru. V básni zaznívá kritika židovské víry, kritika poutníků a vzývání svatých symbolů. Autor neuctívá svaté symboly ani svatou pouť, autor uctívá krásnou dívku. Cílem jeho pouti je noční flirt. Kritizuje rozdělení společnosti, povýšenost některých umělců, měšťáků. Kritizuje jejich nadřazené postoje. Projevuje se autorův názor na anarchii, kde by rád změnil stávající pořádky, zbořil je, ale už nevěří pořádkům novým, že by byly lepší. Kritizuje manželství, jako příklad nudy a přízemnosti.
- Všechna témata zastřešuje jeho názor na vědu, poznání, smysl života. Staví před nás témata o konečnosti a nekonečnosti vesmíru, pozemského života. Ukazuje nám jeho názor, že nemůžeme poznat celý svět, ukazuje svou nedůvěru k vědě, ale i k víře.
- Jako blesk z čistého nebe zazní v předposlední básni „přízemní“ zvolání: „…Važte si, lidé, svého pohodlí!“. A také zjištění, že hloupost patří k životu. Nakonec zní smířlivě, kritizuje anarchisty, připouští, že stát může být pozitivním. Píše, že dobré i zlé patří k životu, bez ohledu na okolnosti. A že to dobrým i zlým zůstává, toto ale nezní konfrontačně, pouze jako konstatování.
- Smysl života. Poslední báseň po smířlivém konci opět ukazuje bezvýchodnost a titěrnost života. Melancholii a smutek, lákání k definitivnímu řešení, to je zvolání v posledním verši celé sbírky, kdy vrbičky volají na autora, aby se šel oběsit.
Hlavní postavy
- Lyrický subjekt – je rozmarný, těší ho chvilková potěšení (flámy nebo chvilková erotika). Trápí se tím, že krásné emoce lásky a zamilovanosti bývají následovány naprosto negativními pocity z ukončeného vztahu. V některých básních se zamýšlí na hlubším smyslem života a světa.
- Z celkového vyznění básnické sbírky a v porovnání s životem autora a o něm známých faktech, je možné tvrdit, že lyrický subjekt je možné z velké části ztotožnit se samotným autorem.
Časoprostor
- Časoprostor zde není přesně vyjádřen, ale pokud se dá dějiště rozeznat, tak to nejčastěji jsou hospoda, městská ulice či hodinový hotel v době života autora. Některé básně jsou zasazeny přímo do reálného místa a času, například Vídeň a Prater, Afrika.
- V básních zmiňuje reálná místa jako Praha, Itálie, Uhry, Kartouzy.
Vlastní názor
- U této knihy se mi líbily jen některé básně, některé byli humorné, ale jiné právě naopak.
- Básně pojednávají o pozitivních i negativních polohách života, ukazují i světonázor autora. Střídají se různé polohy básní, vyvolávají i nepříjemné a negativní emoce. Příjemnější je číst ty pozitivní. Proto doporučuji po přečtení celé sbírky se vrátit k nějaké alespoň trošku pozitivnější básni. Přišlo mi, že autora hodně ovlivnila anarchie.
Ukázka
I
A nastává mi, tuším, vážná jízda.
Před sebou samým v dálku utíkám.
Mé srdce, to si bezstarostně hvízdá
a rozum ptá se nudně kudy kam.
Buď s bohem, podunajská metropole,
ulice křivé, jež jste patřily
na mne, jak ztrácím klobouky a hole
za tmy se domů klátě opilý.
Na Prater jistě stěží zapomenu,
kde hýříval jsem často za noci.
Za večeři tam koupí člověk ženu
s nádavkem venerických nemocí.
Hotely vždycky budou žít v mé touze
s portýry zdvořilými u vrátek,
s pokoji pro dva s jedním ložem pouze
a s legiony drobných zvířátek.