Téma práce: Renesance
Slohový útvar: Referát
Přidal(a): R. Novakova
OSNOVA
- 1. Renesance-vymezení pojmů
- 2. Španělská renesance
- 3. Renesance ve Francii
- 4. Anglická renesance
- 5. Představitelé italské renesance
- 6. Vyprávění příběhu z Dekameronu
- 7. Význam renesance
Renesance znamená znovuzrození, rozumí se klasického slohu antiky. Je to období mezi 14. a 16. stoletím, které následuje po středověku a předchází období reformace. Renesance se zrodila v severní Itálii, ve Florencii, jako bratrské hnutí humanistů. Humanismus označuje různé myšlenkové směry a postoje zaměřené na člověka a lidstvo, touhu po pravdivém poznání člověka a také klade důraz na přirozené lidské schopnosti a vlastnosti. Rozvoj obchodu a řemeslné výroby v době vrcholného středověku výrazně posílil hospodářské postavení především měst. Hospodářský vzestup měšťanů postupně měnil tradiční uspořádání společnosti. Města se podílela nejen na hospodářském rozvoji, ale i začala výrazně ovlivňovat kulturu a vzdělání. Úsilí měšťanů získat ve společnosti větší politický vliv výrazně narušilo středověký myšlenkový systém. Vzdělance a umělce stále více ovlivňovala antická kultura a umění, inspirovala je zejména svým zájmem o člověka a jeho místo na zemi. Evropští učenci začali pilně studovat díla významných antických filosofů a umělců. Renesance a humanismus prolomily středověké chápání světa a omezily vliv církve na člověka. Centrem pozornosti se stal člověk, jednotlivec od přírody vybavený rozumem, jehož posláním je své rozumové schopnosti během života rozvíjet a zdokonalovat. Renesance se neomezovala pouze na napodobování antického vzoru, antika se stala pro renesanční tvůrce zdrojem inspirace ve všech oblastech umění – v architektuře, malířství, literatuře i hudbě. V malířství a sochařství se prosadilo realistické zpodobování lidského těla. Při věrném zobrazování lidského těla vedle antických vzorů pomáhaly renesančním umělcům znalosti anatomie lidského těla. Představiteli renesance jsou Leonardo da Vinci, který je autorem obrazu Mona Lisa, dále Michelangelo Buonarroti, který vytvořil sochu Davida, nebo Rafael Santi, autor Sixtinské madony. Mezi italské renesanční představitele literatury patří Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron, Francouz François Villon a William Shakespeare, který byl Angličan. Renesance měla i významné astronomy, jako byli Mikuláš Koperník a Jan Kepler.
Renesance se rozvinula nejen v Itálii, ale i v ostatních evropských zemích. Španělská renesance měla speciální charakter, šlo o průnik renesance s domácí tradicí. Miguel Cervantes byl autorem vůbec nejvýznamnějšího španělského románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Hlavní hrdina četl rytířské příběhy, chtěl pomáhat a napravovat svět. Zhlédl se v ideálech rytířství: ušlechtilosti, cti, statečnosti, chrabrosti. Dívka, do níž se bezhlavě zamiloval, se jmenovala Dulcinea, také hájí její čest, ona je ale ve skutečnosti obyčejná venkovská selka. Doprovází jej Sancho Panza, spíše přízemní člověk, řídící se zdravým selským rozumem. Don Quijote si celý život přál být pasován na rytíře, a tak ho jednou pasoval hospodský na dvoře. V závěru umírá jako zlomený člověk, nepřenesl přes srdce pravdu o světě.
Představitelem francouzské renesance byl básník François Villon. Narodil se v Paříži, vyrůstal v chudobě, špatné chování mu bylo osudné. Jeho díla jsou Závěť a Epitaf. Napsal je o sobě a také svým druhům, kteří byli s ním odsouzeni k smrti. Četla jsem ještě jeho Baladu.
Dále se renesance rozvinula v Anglii, kde působil William Shakespeare, básník a dramatik. Žil v 16. století až do roku 1616, byl spoluzakladatelem divadla Globe, v němž se později hrály jeho hry. Napsal Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Mnoho povyku pro nic, Zimní pohádku, Bouři, Juliusa Caesara, milostnou tragédii Romeo a Julie. Hra se proslavila po celém světě. V tragédii Hamlet, jedná se o tragédii, Shakespeare vycházel ze starodávného skandinávského příběhu.
Také nemůžu zapomenout na italskou literaturu, jejímž významným představitelem byl Giovanni Boccaccio. Narodil se v Toskánsku. Věnoval se psaní básní a novel, je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Jeho příznivci považují Dekameron za jeho největší dílo. Jedná se o soubor sta novel, které jsou rozděleny ve stejném poměru do deseti dní a vypráví je deset mladých lidí, sedm žen a tři muži, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Kvůli moru se lidské vztahy velice zhoršily. Mor se šířil pouhým dotykem na oděv či na tělo. Proto se příbuzní nestýkali, dokonce se i rodiče štítili svých vlastních nakažených dětí.
Budu teď vyprávět příběh, 1. povídku 6. dne z knihy Dekameron.
Ve městě žila půvabná, spořádaná a duchaplná paní jménem Oretta. Byla na venkově a rozhodla se, že si vyjde s hosty na procházku. Cesta byla však dlouhá, a tak jí kavalír z družiny nabídl, že ji sveze na koni a přitom jí bude vyprávět příběh, který ještě neslyšela. Příběh byl sám o sobě velice překrásný, ovšem kavalír neuměl vůbec vyprávět. Zasekával se, opakoval slova a paní Orettě se zdálo, že příběhu špatně rozumí. Paní byla zvyklá na výmluvnost mužů a z tohoto vyprávění se jí dělalo mdlo. Když se kavalír do příběhu zamotal tak, že ztratil pointu, vychytrale pravila: „Messere, tenhle váš kůň má příliš tvrdý krok, prosím vás proto, abyste mě ráčil sesadit dolů.“ Rytíř se ukázal jako chytrý člověk, narážku pochopil, zasmál se a raději moudře mlčel. Mluviti stříbro, mlčeti zlato – to je ponaučení, které jsem si z příběhu odnesla.
Než jsme začali renesanci probírat, jsem vůbec nevěděla, že něco takového vůbec existuje, a čím víc jsme se tím zabývali, tím víc jsem pochopila, že renesance byla velice prospěšná a bez ní bychom dnes možná ani nemuseli mít mnoho významných děl, obrazů, soch, zámků a hradů, které jsme mohli vidět v mnoha pohádkách, cestopisech a dokumentech. Také si renesanci spojuji s pohádkou „Z pekla štěstí“, která se natáčela na renesančním zámku v Telči. Pro mě renesance znamená objevení něčeho nového a v té době zajímavého. Také touha lidí užít si život a nečekat na odměnu v životě posmrtném. Úžasný objev knihtisku v roce 1445 podpořil vzdělanost lidí. Začali více studovat a stávali se z nich vzdělaní lidé. Renesance prospěla všem – nejen měšťanstvu, ale také omezila církev a pozornost se tak začala pomalu odvracet od Boha k člověku, k jeho vědeckému zkoumání a rozumu.
Hodnocení: 1 = výborně