Kniha: Labyrint světa a ráj srdce
Autor: Jan Amos Komenský
Přidal(a): Toom
Jan Amos Komenský
- Spisovatel, myslitel, zakladatel moderní pedagogiky, učitel a kněz jednoty bratrské.
- Emigrace: polské Lešno, Anglie, Švédsko, Uhry, Holandsko.
Dílo:
- Představitel exulantské tvorby, latinsky a česky
- Soubor pedagogických spisů (Opera didactica omnia-z nich zejména Informatorium školy mateřské, Velká didaktika, Orbis pictus- Svět v obrazech, brána jazyku otevřená)
- Spisy vševědné (Cesta světla, Všeobecná porada o nápravě věcí lidských)
- Pansofia, všenáprava – vše vychází z Boha a také k němu směřuje
- Spisy náboženské (Listové do nebe, Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Truchlivý)
Literárně-historický kontext
Časové zařazení + historie:
- Baroko, mysterium smrti, memento mori, pocit marnosti, Bůh – nekonečnost, věčnost à pokora, slavnosti, okázalost, pohyb, přehnanost, monumentalita, okouzlení, kontrast: duchovní hodnoty x tělesnost, boží dokonalost x nicota lidství, expresivita, obraznost, citová zabarvenost, alegorie, patos.
Barokní autoři:
- Španělská mystická lyrika: Tereza z Ávily, Jan z Kříže, Epika: Pedro de la Barca – protipól Lope de Vegy, itálie: Torquato Tasso, anglie: John Milton, Češi: Bedřich Briedel, Bohuslav Balbín, Adam Michna z Otradovic – oficiální proud, katolíci, často jezuité.
Rozbor: Labyrint světa a ráj srdce
- Literární druh: epika
- Literární žánr: filozofický román (alegorie), Komenský sám označuje za „drama“, „traktát“ či „báseň“, jedno z nejvýznamnějších českých děl, satirická kritika společnosti, řadí se do Komenského „útěšných spisů“
Název díla:
- Labyrint světa a ráj srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází, 1623 (Brandýs nad Orlicí), následné přepracovávání, inspiruje se vlastním životem
Téma díla:
- Křesťanský život, pomíjivost světa, cesta lidským životem, marnost, podoba zla ve světě, pravé poznání, nalezení moudrosti, smyslu života.
Nejdůležitější motivy díla:
- marnost, bezmoc, smysl života v křesťanství, putování
Symbolika:
- moudrost – marnost, město – život, labyrint, brýle, uzda, osud
Kompozice díla:
- chronologicky, 2 části (Labyrint světa (výpravná) + Ráj srdce (teologičtější)), dohromady 54 kapitol
Postavy:
- Poutník – mladý, nezkušený, dokáže vidět svět takový, jaký je, chce ho poznat, ale nakonec se znechucen obrací do svého nitra
- Všezvěd Všudybud – jeden z poutníkových průvodců, představitel lidské zvědavosti
- Mámení – druhý průvodce poutníka, alegorie zvyku přijímat cizí názory, idealizace, snaží se poutníka zmást, vykládá mu, jak má na svět nahlížet
Čas a prostor:
- 17. století, podává obraz tehdejší doby, nadčasové, ne pevně ukotvené, smyšlené, město, které představuje celý svět, je nepřehledné
Jazykové prostředky:
- psáno –ich formou
- spisovný jazyk 17. století
- velké množství archaismů (kvaltování, neustavičnost, anť, ufasované,…), germanizmů (přivandrovati, glejch, traňky,…), latinských frází (Et mortis faber ast quolibet suae. – I smrti své každý je strůjcem.)
- současná slova v odlišném významu (stroje – přípravy, vzdělal – vystavěl, vydírali – vytrhovali, svezlo se – podařilo se, pobočník – manžel,…),
- využívání obrazů, nepřímého popisu i charakteristiky
- ovlivnění pořádkem slov v německých větách – u vedlejších vět sloveso na konci (…, jimž ještě k tomu kuklu jakous či pytel na oči cpali.)
- jazyk uzpůsoben popisovanému stavu – užití náboženské terminologie, řemeslnického slangu apod.
- vytříbený a bohatý básnický jazyk à obsáhlé vysvětlivky dobových pojmů
- obraznost, hovorové výrazy, studentský a řemeslnický slang, ale i venkovská a nářeční mluva
- pro jazykovou hodnotu se nepřekládá do moderního jazyka -> těžká čitelnost, , inverze, přechodníky.
- Barokní čeština patří k těm nejpropracovanějším v historii, velmi bohatá a květnatá.
Textové prostředky:
- Převažuje styl vyprávěcí, objevují se popisné pasáže. Často se objevují souvětí. Věty oznamovací, často také tázací.
Obsah:
Poutník se ocitá ve středu města-světa, ničemu nerozumí a neví, kým se má stát, aby se mu dobře žilo. Vydává se na pouť a potkává Všezvěda Všudybuda, který mu nasazuje uzdu řemenů všetečnosti a nenasytnosti ve vědění. Poté narazí na Mámení, který je zakuklený a poutníkovi dává brýle mámení (skla domnění a obroučky zvyku). Ty mění jeho pohled na svět, ale naštěstí jsou mu nasazeny nakřivo. Oba dva průvodci slouží královně Marnosti.
Vyšli na věž a pozorovali město kruhového tvaru.
Brány a hrady
- Brána života
- Brána rozchodu – rozchází se do zaměstnání
- Hrad fortuny
- Hrad moudrosti
- Rynk – vše se mu líbí, je to ušlechtilé a uspořádané
Sešli dolů a našli osud, jak rozděluje kartičky s příkazy (služ, vládni, suď…). Poutník dostal: „pozoruj.“
Rynk
Lidé se liší mluvou, oblečením, chováním. Konají nesmyslnou práci. Navzájem se neposlouchají. To vše krásně alegoricky zpracováno. Například přetvářka opravdu vypadá jako nasazování masky v blízkosti ostatních.
Okolo se prochází smrt a občas někoho zasáhne šípem (ten není její, každý člověk na sebe svůj šíp připraví).
Šest hlavních ulic – šest lidských stavů
- Stav domácí: Manželství. Dva lidé se zasnoubí, když si jsou rovni na vahách, poté jsou k sobě přikováni řetězy a často nešťastní.
- Stav řemeslníků: Pracují jen aby se najedli. S některými řemeslníky se dostane na loď, chovají se bezbožně, když přijde bouře, začnou vzývat Boha, ale marně.
- Stav učených: Brána Disciplinam, kde se skládají jednotlivé zkoušky (ocelová hlava, mozek z rtuti, olověný zadek, železná kůže, zlatý měšec…). V bráně je stráže bolestivě upravovali (krájení prstů, jazyka), aby se odlišovali. Rozlišují se čtyři obory: filosofie, teologie, medicína a právo. Někteří učenci i tak měli nedostatky.
- Knihovna: Krabice s vědomostmi. Zdravé vstřebávání/nevyužité šly ven/přecpávání se jimi. Někdo zakládá knihovny, ale nevyužívá. Cicero, Luther, Hus, Erasmus. Chtěli vše napravit, ale místo toho se jen pohádali. Filosofové jsou opilci, gramatikové dětinští, básníci jen pochlebují nebo jsou jízliví.
- Stav nábožníků: Různé druhy, krutí mohamedáni, nečistí pohané, křesťané – ani oni nejsou bez chyby, špatní kněží – jsou egoisti a majetničtí, spor o barvu modrozeleného prubířského kamene – sekty. Nejlepšími křesťany jsou ti, kdo jsou přátelští a skromní.
- Stav vrchností: Lidé na různě vysokých lavičkách – někteří vlastním přičiněním, jiní úplatky. Rádci. Nebezpečí poblíž stolic.
- Stav soldátský (žoldáci a rytíři): Šelmy nikoli lidé, válka.
- + Novináři: Sledují a zaznamenávají dění ve městě, často zkreslují skutečnost a přikrášlují příběhy, aby byly zajímavější.
Hrad Štěstí:
- Cesta cnosti je zarostlá, místo toho cesta lži, přetvářky… Úřednice Náhoda umožňuje přístup. Boháči ve třech patrech (mají peníze/rozkoš/moc). Hostiny, muchlování. Plac Pověsti, soudce, který pouští jen někoho – malování obrazů, mnohdy neodpovídají realitě.
Hrad moudrosti
- Vpuštěn díky průvodcům, zdi z papíru místo z alabastru.
- Dostal se do sálu, kde byla velká sláva kolem královny. Měla své rady: Čistota, Bedlivost, Opatrnost, Rozmyslnost, Přívětivost, Mírnost, Pravda, Horlivost, Opravdovost, Udatnost, Trpělivost, Stálost. A jako úřednice Snažnost a Fortůnu. Pod Snažností byla: manželství – Milost, řemesla – Pracovitost, učenci – Důvtipnost, duchovenstvo – Nábožnost, vrchnost – Spravedlnost, soldáti – Srdnatost. Hlídl velký pes, který štěkáním upozorňoval na nepřátele. A dva drabanti tam byli – Úlisnost a Moc (oba spolu dělali obranu). Poutník se zamýšlí nad tím regimentem vládnoucích žen. Až na ty drabanty jsou všechno ženy. Je tam obžalován, že je nespokojen se vším.
- Šalamoun odhaluje, že Moudrost je Marnost. Velká bitva. Poutník zhnusen odchází.
Ráj srdce
- Ozval se mu Bůh, ať se vrátí do svého srdce a zamkne se v něm, což udělá. Jeho srdce je zničené putováním po světě. Snese se k němu Ježíš, radí, ať hledá potěšení v Bohu. Dal mu Bibli. Pravé náboženství má být v tichosti. Místnost se stala dokonalou. Dostal nové brýle a uzdu, viděl pravé boží služebníky.
- Praví křesťané v sobě mají dvě světla: světlo rozumu a světlo víry, oboje řídí duch svatý. Světlo rozumu jim zajistí to, že ve všem uvidí krásné věci, protože uvidí, že vším prostupuje Bůh. Světlo víry mu umožní vnímat věci neviditelné a neslyšitelné.
- Svět = skleněné hodiny, které řídí duch svatý. Boží moc je ve všem. Křesťan je neústupný. Ve všem je harmonie. Proti materialismu. Nebát se utrpení, Kristus trpěl za nás. Andělé jsou ochránci. V manželství mají místo pout zlaté spony. Dílo končí modlitbou a chvalozpěvem.