Kniha: Edison
Autor: Vítězslav Nezval
Přidal(a): jitus125
Vítězslav Nezval
- * 26. 5. 1900, Biskoupky (u Moravského Krumlova) – † 6. 4. 1958, (Praha)
- Básník, prozaik, dramatik, esejista, scénárista, překladatel, autor literatury pro děti
- spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu.
- Roku 1922 vstoupil do Devětsilu (spolu s Karlem Teigem). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí.
- Roku 1924 vstoupil do KSČ. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových Novinách atd.
- Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů (1934), kterou roku 1938 rozpustil.
- působil jako dramaturg Osvobozeného divadla
- Po 2. světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby není moc kvalitní, dosahuje úrovně budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu
- Těžiště Nezvalova díla spočívá v lyrice – lyrika s prvky melancholie
- Po roce 1948 píše angažovanou poezii v duchu komunistické ideologie (poema Stalin a Velký orloj)
- Nezval je rovněž autorem řady manifestů, esejů, překladů z franc. poezie a memoárů.
- Inspirace: dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, životní pocit radosti, obrazotvornost
Další díla:
- lyrika – Abeceda, Básně noci, Sbohem a šáteček, Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Pantomima, Most …
- veršované drama – Manon Lescaut
- experimentální próza – Dolce far niente
Literárně-historický kontext:
- V. Nezval napsal báseň Edison v roce 1928, tato báseň se řadí k Nezvalově poetistické tvorbě. Báseň Edison byla zahrnuta do sbírky Básně noci, která vyšla roku 1930 a jsou v ní shrnuty Nezvalovi poetistické básně jako např. Smuteční hrana za Otokara Březinu, Podivuhodný kouzelník, Signál času, Silvestrovská noc a Neznámá ze Seiny.
- První básně Nezvalovy tvorby patří k proletářské poezii, do tohoto období se řadí např. básnická sbírka Most. V roce 1922 Nezval vstupuje do avantgardní umělecké skupiny Devětsil, která je úzce spjata s poetismem. První Nezvalovo poetistické dílo je báseň Pantomima, která vyšla roku 1924 a jsou v ní vyjádřeny zásadní znaky poetismu. Ve 30. letech vytváří díla převážně surrealistická, jako jsou Žena v množném čísle, Praha s prsty deště a Absolutní hrobař. Roku 1934 zakládá skupinu surrealistů v ČSR, kterou roku 1938 sám rozpouští kvůli ideologistickým rozporům. V době okupace píše vlastenecké básně – např. Pět minut za městem. Od roku 1948 píše angažovanou poezii s tématy komunistické ideologie – např. Stalin, Velký orloj.
Poetismus
- Čistě český avantgardní literární styl, vznikl v roce 1923 v prostředí umělecké skupiny Devětsil. Mezi jeho zakladatele patří Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl nebo Karel Teige. Mezi hlavní znaky poetismu patří hravost a tvořivost, poetismus popisuje obyčejné věci, jeho cílem je oproštění se od politiky a optimistický pohled na život. Pro poetismus je typické, že využívá volné asociace, nerespektuje pravopisná pravidla větného členění, v básních je zcela vynechaná interpunkce. Důležitá je zvuková stránka slov – využívá se zvukomalba.
Rozbor díla: Edison
- Poetická, lyrickoepická básnická skladba
- Rok vydání: 1982
- Téma: Edisonův přínos společnosti, jeho vynálezy
Nakladatelství
- Součást sbírky Básně noci
Hlavní postavy
- Básník sám – vstupuje do děje svými úvahami
- Edison – americký technik, vynálezce a podnikatel
Charakteristika
- Rým: sdružený (aabb)
- Verš: jedenácti a dvanácti slabičný verš s trochejskou stopou
- autor většinou nepíše diakritická znaménka (tečky, čárky)
Děj
- Doba děje: doba života Edisona (1847-1931)
- Místo děje: Praha a Amerika
- Kompozice: 5 zpěvů, rámcovité
Výchozí zážitek- toulky noční osvětlenou Prahou a po návratu domů Edisonův životopis v starých novinách
1.zpěv – motiv sebevražedného stínu provázejícího básníka, dialog s ním (rub chaotického tempa moderní doby)
2. zpěv –zabývá se Edisonem. Jak jako malý roznášel noviny, jak zachránil život malému chlapci, jak se přestěhoval do New Yorku. Autor vzpomíná na sebe jako chlapce a na svého otce.
3. zpěv – autor popisuje Edisonovy vynálezy, zejména žárovku. Autor oslavuje pokrok civilizace, techniky, ukazuje na důležitost vynálezů, nejen žárovky, ale také telefonu.
4. zpěv – vrchol: smyslem života a pocitu štěstí = štěstí z objevů, touha dobývat a přetvářet svět
5. zpěv – obecný pocit radosti ze života („zapomnění na stesk života a smrti“), touha po životě, Básník se probouzí ze svého snění a uvědomuje si, že mluvil sám se sebou. Loučí se.
Polarita refrénu nepravidelně rozmístěného mezi strofami básně, obraz dvou protikladných světů:
Záměr
- vrchol a překonání poetismu: vážný, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenské skutečnosti)
- oslava tvůrčí činnosti člověka, zosobnění všech kladných sil
- básnické vidění moderního světa a člověka
- závažné otázky smyslu tvorby (umělecké, vědecké), života a smrti, život a práce člověka jako hrdinství a dobrodružství
Jazykové prostředky
- personifikace
- anafory (opakování slov na začátku veršů)
- jako akrobat jenž přešel po lanu
- jako matka která porodila dítě
- jako rybář který vytáhl plné sítě
- polarita motivů a konfliktnost (den x noc, stín x jas, smrt x život, sebevrah x vynálezce)
- setkání s básníkových „já“ nebo „my“ (naše životy jsou truchlivé jak pláč)
- vyznání z touhy naplňovat sny činy, nespokojovat se s málem (znovu žít a mít mánii)
- kompozičně ucelená skladba: vývoj od smutku a pesimismu k radosti ze života a optimismu
- metafory, řazené asociativním způsobem
- lyrický mluvčí se označuje jako „piják světel nočních bárek na Vltavě“ apod.
- anaforické spojování veršů vyvolává dojem, jako by jeden básnický obraz vyvolával další, a společně tak vytvářejí celé řetězce představ
- Oslovení (často i neživých předmětů, které jsou takto personifikovány) dodávají zvláště závěrečným veršům vznosný charakter.
Okolnosti vzniku díla
- Edison vznikl během básníkova pobytu u rodičů v Dalešicích na podzim roku 1927. Knižně vyšlo dílo poprvé samostatně r. 1928, od r. 1930 pak jako součást souboru Básně noci.
Vliv díla
- V básni se na jedné straně završují podněty, objevené už civilistickou poezií S.K.Neumanna, na straně druhé předznamenává „melancholický obrat“, který vstoupil do české poezie s počátkem 30. let u básníků, jako byl F. Halas, V. Holan nebo J. Zahradníček
- Celek Nezvalova díla vyvolává prakticky dodnes rozporné reakce. Je oceňována básníkova dovednost a jazykové mistrovství, současně jsou však zaznamenávány hluboké kvalitativní propady, reprezentované především jeho angažovanou poválečnou poezií
- Ani Nezvalovy občanské postoje nebyly vždy zcela jednoznačné. Přes své komunistické zanícení v 50. letech, v době mohutného tažení proti katolickým básníkům, se zastal J. Demla
- Báseň byla zhudebněna jazzovým hudebníkem Janem Spáleným.
Odborné termíny
- anakolut – termín označující jev, kdy další část věty nenavazuje syntakticky správně na část předcházející, např. kde jsem v pachu novinářské černi tona
- enumerace – výčet, např: Grand Trunk Herald! Velký Věstník ve voze!
- perifráze – opis, který vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků, např: ptáka našich nocí s kterým dlouho bdíme, metlu příšer stínů jíž je zaháníme
- přirovnání – pojmenování na základě srovnání, podobnosti dvou subjektů, např. stroje chrlí oheň jako Vesuvy
- anafora – opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět, např. piják nezachytitelných odstínů, piják světel potopených do stínů, piják žen jichž poslouchají sny a hadi
- poetismus – český básnický směr, který vznikl ve 20. letech 20. stol. V rámci uměl. sdružení Devětsil; vznikl jako opozice proti angažované poezii proletářské (Nezval, Teige, Biebl…)
- lyrika – nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady, dojmy, myšlenky, úvahy autora nebo hrdiny. Rozlišujeme lyriku přírodní, milostnou, vlasteneckou, náboženskou atd.
- epika – založena na dějovosti, vyprávění příběhu
- metafora – přenesené pojmenování na základě podobnosti, obrazné vyjádření
Ukázka
| I
Naše životy jsou truchlivé jak pláč Bylo tu však něco těžkého co drtí Vracel jsem se domů přes most Legií Bylo tu však něco těžkého co drtí Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
|
II
Já jsem býval také v dětství hrdina Tomáši tys nebyl mužem métie bylo tu však něco krásného co drtí |
Otázky
- Z kterých podnětů vznikla báseň Edison?
- Jaký význam má motiv sebevraha?
- Dokažte, že Edison je báseň polytematická. Objasněte smysl motivu pijáka, hazardního hráče.
- Co symbolizuje Edison?
- Čím jsou si básník a vynálezce blízcí?
- Pozoruje Nezvalovu metaforu, personifikaci, přirovnání. Vyhledejte je, uveďte příklady enumerace a anaforických seskupení veršů kolem jednoho výrazu.
- Vysvětlete obrazná pojmenování.