Kniha: Záhořovo lože (Kytice)
Autor: Karel Jaromír Erben
Přidal(a): Lopiger
Karel Jaromír Erben (1811-1870)
- Český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek
- Představitel literárního romantismu.
- Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou a později se také seznámil s Františkem Palackým, s nímž spolupracoval a jehož politickými názory byl trvale ovlivněn.
Rozbor: Záhořovo lože
Základní charakteristika
- Literární druh: lyricko-epický druh
- Literární žánr: balada – středně dlouhá, dříve epická, poté lyricko – epická báseň s tragickým průběhem, především koncem
- Literární forma: poezie
- Ilustrace: Jan Zrzavý
- Vydavatelství: Albatros (Praha 1965)
Tematický plán
- a) téma: Poutník putuje světem.
- b) hlavní myšlenka: Poutníkova cesta do pekla a Záhořovo pokání za své hříchy.
- c) motivy, prvky tematické výstavby: Odpuštění, pokání, trest, putování, čekání.
- d) postoj autora: není zřetelný
Kompoziční plán
- a) rozsah, sloky, kapitoly: 17 stran, báseň je rozdělena na 5 zpěvů.
- b) kompoziční postupy: Kompoziční postup je chronologický.
- c) vztah dějových linií (rámcový, paralelní, řetězový):Vztah dějových linií je řetězový.
Výstavba děje:
- úvod – poutník putuje krajinou
- zápletka – poutníka přepadne Záhoř a chce ho zabít
- vyvrcholení – poutník se dostává do pekla kde vidí muka, připravena pro Záhoře
- zvrat – Záhoř se touží změnit, a napravit své hříchy
- závěr – poutník se v závěru svého života naposledy potkává se Záhořem
Hlavní postavy:
- Poutník – zbožný, pokorný, obětavý, odvážný muž, který získá od satana zpět Záhořův úpis a tím mu získá vykoupení
- Záhoř – bývalý zlotřilec, který lituje svých činů a hledá odpuštění a spásu
Časoprostor:
- Místo a čas: Neurčeno – neznámý les, peklo.
Jazykový plán
- a) vrstva ČNJ: Vrstva ČNJ je spisovná, vzhledem k době vzniku se v díle nacházejí archaismy (z dnešního úhlu pohledu).
- b) zvukové prostředky: zvukomalba
- c) styl rozvrstvení: citové zabarvení, lyričnost
- d) forma: er – forma
- e) pojmenování
-
- přímá: básnické přívlastky, přirovnání: „A na té skále dub velikán pne se, král věkovitý nad věčnou pouští.“ , „Tělo jeho – skála na skále ležící.“
- Trópy (obrazná pojmenování): personifikace –„spravedliva jest pomsty boží ruka“ , „v zeleň oděly se v lese ratolesti“, hyperbola – „zdrceny jsou všechny jeho kosti“
- Figury (zvláštní obraty): anafora: „Snad je ve tvém srdci žel pochovaný? Snad že neštěstí tvé tělo svíží“, „ještě poslední vroucí obejmutí, ještě políbení jako plamen žhnoucí“ slovosledná inverze „avšak náš poutník nepřichází ještě“ , „ďáblů pluky“ , „muž lesní“
Děj (obsah) díla:
Poutník putuje krajem a potká lupiče Záhoře, který zabíjí a okrádá nevinné pocestné. Ten ho nezabije, pod podmínkou, že mu poutník přinese z pekla zpátky Záhořův úpis. V pekle poutník přemůže satana znamením kříže a ten pak přiměje ďábla, aby mu ho vrátil. Ďábel se dlouho zdráhá, nakonec jej ale pohrůžka tím, že bude uvržen na lože Záhořovo, donutí krví psaný list odevzdat. Po dlouhé době se poutník vrací zpět k Záhořovi a přináší mu úpis. Když Záhoř uslyší o mukách, která jej v pekle čekají, lituje svých zločinů a modlí se úpěnlivě k Bohu o odpuštění. Poutník vedle něj zasadí jabloňový proutek a vydává se dále na cestu; Záhoř po dlouhá léta setrvává v modlitbě a pokání za své hříchy. Po devadesáti letech se poutník – nyní již stařičký biskup – opět vrací; nachází mohutnou jabloň se zralými plody a Záhoře, kterému přináší pokoj. Záhoř umírá a jeho tělo se rozpadne v hromádku prachu, umírá také poutník a jen dvě bílé holubice se vznášejí radostně vzhůru k nebesům.
Literární kritika
- 1) dobové vnímání díla: Kytice je Erbenovo nejslavnější dílo. Báseň Záhořovo lože se od ostatních odlišuje tím, že Erben vytvořil na základě lidové pověsti, která vznikla podle jeho mínění v počátcích křesťanství.
- 2) aktuálnost: Báseň může být nejen pro křesťany inspirací k tomu, abychom vždy věřili v Boží milosrdenství, i když se zdá, že již žádná není naděje.
Inspirace daným dílem:
- Kytice byla zfilmována v roce 2000 režisérem F. A. Brabcem.
Citát:
I zařičel satan poslední své slovo:
„Uvrzte jeho v lože Záhořovo!“
str.89
Srovnání
- Záhořovo lože se často srovnává s dílem Karla Hynka Máchy – Máj. Objevuje se zde také motiv poutníka, který prochází světem. Tento příběh však končí šťastně – napravením Záhoře a nalezení spásy v nebi.