Kniha: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Přidal(a): Makča
Karel Hynek Mácha
- Narodil se v Praze v nemajetné rodině. Rodné jméno Ignác, počeštěno na Hynek, pokřtěn na Karel.
- Český básník a prozaik, zakladatel moderní české poezie. Představitelem českého romantismu.
- Také byl všestranný herec, dramatik, cestovatel, malíř.
- Vystudoval gymnázium, poté filozofickou fakultu, kde se seznámil s tvorbou Goetha, Mickiewicze či Byrona. Právě lord Byron ovlivnil Máchovu tvorbu zřejmě nejvíce. Miloval Shakespeara.
- Máchova počáteční tvorba je psána v němčině. Vůbec první tištěná báseň pak Máchovi vyšla v roce 1831 a jmenovala se Svatý Ivan.
- Angažoval se v Národním obrození. Hrál divadlo, díky čemuž se později seznámil s Lori Šomkovou a peripetii jejich vztahu popsal v Denících.
- Rád cestoval po českých zemích a pěšky došel dokonce až do Benáteka. Toužil se odlišit.
- Zemřel několik dní před svatbou a krátce po narození svého syna – roku 1836 v Litoměřicích, při pomáhání hašení požáru. Pil vodu určenou k hašení, která byla zdrojem smrtelné nákazy.
- Jeho socha se nachází dodnes na Petříně.
Další díla:
- Svatý Ivan – vůbec první tištěná báseň (vyšla Máchovi v roce 1831)
- Soubor povídek Obrazy ze života mého – Márinka a Večer na Bezdězu – lyrizovaná próza
- Cikáni (v postavě mladého cikána prý popisuje sám sebe, stejný motiv jako Máj)
- Marinka
- Čtyřdílný cyklus Kat (dokončil pouze první díl, Křivoklád)
Zařazení do uměleckého směru:
- Představitel českého romantismu.
- Máj obsahuje všechny charakteristické rysy romantismu (hlavní hrdina- vyvrhel společnosti, Vilém je loupežník, děj se odehrává na bizardním místě v okolí Bezdězu, Máchova jezera, Doksu, většinou za soumraku, hlavní hrdina spáchá zločin z vášně- zabije svého vlastního otce, který má vztah s Jarmilou).
Charakteristika romantismu:
- Vznikl na konci 18. Století ve Francii jako ohlas na Velkou Francouzskou revoluci, řád zde oproti klasicismu nahrazuje svoboda, pevný tvar náznak a určitost neurčitost.
- Hlavní hrdinové jsou většinou rozporuplní, nerozhodní individualisté, často používaným motivem jsou cikáni (symbol svobody), objevují se zde postavy ošklivé zevnějšku avšak krásné uvnitř. Ženy bývají krásné, až éterické.
Představitelé romantismu u nás i ve světě:
- Český romantismus – K. J. Erben, K. H. Mácha
- Anglický romantismus – George Gordon Byron (Child Haroldova pouť) Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prometheus), A.E. Poe (Jáma a kyvadlo), W.Scott (Waverly)
- Ruský romantismus- A.S. Puškin (Kapitánská dcerka, Piková dáma)
- Francouzský romantismus – Viktor Hugo (Bídníci, Chrám matky boží v Paříži), Alexandr Dumas (Hrabě Monte Christo, Tři Mušketýři)
Rozbor díla: Máj (1836)
- Literární druh: lyricko-epický
- Literární žánr: báseň
- Útvary jazyka: Spisovná čeština, objevují se zde archaismy, knižní výrazy, je psán básnickým jazykem.
- Zvukové prostředky: objevuje se tu EUFONIE (libozvučnost), ONOMATOPOIE (zvukomalebnost- ,,řinčení řetězů)
- Rytmus/ básnická stopa: Jamb (neobvyklý pro češtinu, nepřízvučná, přízvučná)
- Rým: obkročný (A BB A)
Námět:
Příběh milenců Viléma a Jarmily, kteří na konci oba tragicky zemřou. (Mácha se inspiroval zážitky a pocity, které získal během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u dnešního Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny.)
Hlavní myšlenka:
Karel Hynek Mácha v Máji ostře kritizoval tehdejší poměry v lidské společnosti, kdy především poukazoval na rozvrácené rodiny, bezcitnost a nefungující mezilidské vztahy, lhostejnost k lidskému osudu a také marnost člověka, který se chce vzbouřit svému osudu.
Téma:
Životní úděl milenců Viléma a Jarmily. Vilém zabije svůdce Jarmily (svého otce, kterého nezná, protože v mládí odešel z domova). Za to je zatčen a popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vinu Vilém nepřisuzuje sobě nýbrž společnosti a otci. Noc před popravou má myšlenky dokonce tak temné, že když se svěří svému strážnému, tak ten už do smrti nepromluví. Vedlejším tématem je v závěrečné části téma poutníka, se kterým se autor ztotožňuje.
Báseň nese prvky romantismu:
- Splynutí autora s dílem
- Individualita
- Tajemné motivy
- Jedinec X společnost
Kompozice:
- Uspořádání děje: postup je chronologický, ale také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích)
- Dílo je psáno ve verších. Střídání střídavého, obkročného a sdruženého rýmu.
- Na začátku je věnování („věnovací báseň“ Čechům).
- Máji předchází „Výklad Máje“, zde autor zdůrazňuje, že děj nemá být považován za hlavní myšlenku (zamyšlení nad možnostmi svobody, o lásce, která zamezuje svobodě a její dopady, úvaha nad smyslem života, líčení krásy májové přírody). Dílo řeší problém tehdejší společnosti, touhy člověka a schopnost obětovat se pro lásku.
- Báseň se dělí do čtyř zpěvů a 2 intermezz.
- 1.a 3. zpěv: balada; 2. zpěv: filozofický; 4. zpěv autostylizace.
- Obsah částí:
- 1.zpěv: motiv májové přírody, lásky, skok Jarmily do jezera
- 2.zpěv: věčnost přírody a blížící se konec Vilémova života, Vilém ve vězení
- 1.intermezzo: půlnoční popraviště
- 3.zpěv: poprava Viléma a jeho vyznání lásky k rodné zemi ( Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku svou i hrob svůj)
- 2.intermezzo: nářek Vilémových druhů
- 4.zpěv: zamyšlení nad tragikou lidského života, zde se objevuje poutník
Textové a jazykové prostředky:
- Styl vyprávěcí, popisný, je tu zastoupena přímá řeč, monolog i dialog.
- Použita spisovná čeština, knižní a básnické výrazy.
- Řeč postav přímá, monology.
- Dominantní slova: láska, máj, den a noc.
Pojmenování:
- Metafora – přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti (bloudila blankytnými pásky, bledá tvář luny)
- Personifikace – zosobnění, neživé věci mají vlastnosti živých (jezero zvučelo temně tajný bol, O láce šeptal tichý mech, květoucí strom lhal lásky žel)
- Metonymie – přenesené pojmenování na základě vnitřní podobnosti/souvislosti (hrdliččin zval ku lásce hlas, to se jí modro k nohou vine)
- Oxymóron – spojení slov, které si navzájem odporují (zbortěné harfy tón, mrtvé labutě zpěv, mrtvé milenky cit)
- Zvukomalba – nakupení určitých hlásek ve verši tak, aby vyvolaly dojem reálného zvuku (nocí řinčí řetězů hřmot)
- Apostrofa – oslovení neživé či neexistující věci/osoby (Ach zemi krásnou, zemi milovanou, Vy truchlenci, jenž dalekosáhlým během svým…)
- Epiteton – básnický přívlastek (zelené jezero, bělavé páry)
- Přirovnání – (co slzy lásky)
- Obraz přírody – barvitost
- Gradace – stupňovaní (temná noc temnější mně nastává)
- Zvukosled – seskupení hlásek, které vytváření libozvuk nebo nelibozvuk (první máj-večerní máj, byl lásky čas)
- Archaismy – slova zastaralá (anjel)
- Knižní výrazy – (luna)
Časoprostor:
- Místo: Děj se odehrává v jarní přírodě u Doks (jezero).
- Čas: Není přesně určen. Den před popravou, den poté a o 7 let, poté ve vězení a na popravišti.
Postavy:
- Vilém – hlavní hrdina, loupežník – „strašný lesů pán“, žárlivý, pomstychtivý, nešťastně zamilován do Jarmily, za smrt otce se necítí vinný, viní za to společnost, zklamán životem, utíká z reality do svého světa, dochází k závěru, že po smrti jej nic nečeká, autor díla (K. H. Mácha) se do něj vciťuje
- Jarmila – krásná a mladá poctivá dívka, čekající na svého milence, spáchá sebevraždu
- Otec Viléma – krutý, svede Jarmilu
- Hynek – poutník, vypravěč příběhu, objevuje se na konci básně, autor se s ním ztotožňuje, mluví sám o sobě, o mládí ( ,,Hynku! Viléme! Jarmilo!´´)
Základní děj:
- Hlavní hrdina tohoto příběhu je Vilém, kterého otec vyhnal mezi loupežníky. Vilém se stal dokonce i jejich vůdcem a zamiluje se do dívky Jarmily. Oba jsou beznadějně do sebe zamilovaní, ale Jarmilu svedl otec Viléma. Vilém se toto dozví a zabije svého vlastního otce a skončí ve vězení, zabil ho, aby ochránil čest Jarmily. Jarmila, když zjistí, tuto onou hroznu událost od posla, který jí dojel říct tuto hroznou zprávu, žalem viny skočí ze skály do jezera a utopí se.
- Vilém je ve vězení a přemýšlí nad životem o svém mládí, o tom, jestli je něco po životě. Mluvil na hlas a jeho zoufalství zaslechne stráž, která je nešťastná nad jeho osudem. Společně příroda s duchy připraví pohřeb pro Viléma a volají ho k sobě. Vilém odchází na popravu a přemýšlí nad jeho životem, jak je kolem krajina krásná a má obrovskou touhu žít.
- Viléma popraví kat. Po jeho smrti truchlí jak loupežníci, tak i příroda.
- Po sedmi letech přichází do místa popraviště poutník Hynek a ve zdejší hospodě se dozví onen příběh o Vilémovi, Jarmile a jeho otci. Poutník odešel, ovšem 1. máje sem vrátil zpátky na popraviště, aby soucítil s jejich osudem a srovnal ten jejich se svým.
Kritika:
- Všichni jej zprvu odsoudili kvůli tomu, že nebyl vlastenecký a objevovaly se v něm myšlenky o smrti.
- Vadí jim téma sebevraždy, otcovraždy, napodobování Byrona. Vymykal se z Národního obrození.
- Nejvíce jej kritizoval J.K. Tyl :,,Máj je škvára, která z vymřelé sopky vyhozená mezi květiny padla ´´.Dále pak jej kritizovali Palacký, Jungman, Čelakovský, Kollár, J. Krasoslav Chmelenský.
- Přihlásila se k němu až generace Májovců (1858), která vydala Almanach Máj.
Film:
- z roku 2008, režisér F.A. Brabec
Vlastní názor:
- Máchův Máj je velmi zajímavá báseň. Přestože mnoho lidí umí citovat nejznámější verše („Zve k lásky hrám hrdličin hlas: Jarmilo! Jarmilo! Jarmilo!“ a mnoho dalších), skoro nikdo nezná báseň podrobněji.
- Osobně mě nejvíce zaujalo vykreslení májové přírody, pohnutý Vilémův osud, Jarmilina tragédie (utopení v jezeře) a schopnost Máchy ztotožnit se s hlavní postavou.