Báječná léta pod psa – rozbor díla (4)

 

Kniha: Báječná léta pod psa

Autor: Michal Viewegh

Přidal(a): Verčajs, Ronie

 

Michal Viewegh (*1962)

• Český spisovatel a publicista, v současnosti nejprodávanější český romanopisec. Řadíme ho do české prózy 2. poloviny 20. století.
• Jeho otec byl inženýr-chemik a matka je právnička.
• Po maturitě na gymnáziu, krátkém studiu na VŠE a několika příležitostných zaměstnání vystudoval na FF UK v Praze češtinu a pedagogiku.
• Již od začátku studia v roce 1983 publikoval povídky v Mladé frontě. Stal se na 2 roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání.
• Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání
• Je autorem společenských románů a parodických próz. Ve své tvorbě využívá postmoderních postupů. Společenský román se snaží o zobrazení sociální problematiky, zabývá se problémy ve společnosti
• Jeho kritikové tvrdí, že píše „podivným stylem“ a jeho knihy řadí k tzv. „nízké literatuře“. Kromě románů, je i autorem literárních parodií.
• V posledních letech vydává pravidelně každé jaro novou knihu, jichž se prodá i okolo 50 000 výtisků.
• Je prvním českým spisovatelem, který si vyzkoušel psaní románu spolu se čtenáři internetu.
• Je držitelem Ceny Jiřího Ortena z roku 1993.
• Vieweghova díla se vyznačují epičností, prolínáním komediálních a tragických momentů, časovými citacemi, slavizací vyprávění prostřednictvím různých pohledů a verzí. Jeho tvorba byla často zfilmována.

Další tvorba

•  romány:
  • Výchova dívek v Čechách
  • Román pro ženy
  • Účastníci zájezdu
• novely:
  • Lekce tvůrčího psaní
• literární parodie:
  • Nápady laskavého čtenáře
• povídky:
  • Povídky o mužích

 

Literární kontext

Společensko-historické pozadí

• 1968-1989,zachycuje atmosféru v Československu od doby normalizace až po pád komunismu.

 

Srovnání (česká literatura)

• Miloš Urban
  • próza propojená s postmodernismem
  • díla: Sedmikostelí, Hastrman
  • nadaný a zkušený autor
• Petra Hůlová
  • Paměť mojí babičce – román jehož námětem je život v Mongolsku, psáno čtivě a zajímavě
• Květa Legátová
  • Želary
  • Jozova Hanule

Mezi další představitele patří Eva Kantůrková. Svými humoristickými prózami se Vieweghovi podobá např. Petr Šabach (Občanský průkaz, Šakalí léta, Hovno hoří.)

 

Rozbor: Báječná léta pod psa

• Literární druh:
  • epika
• Literární žánr:
  • společensko-kritický, satirický román
• Literární směr:
  • česká próza 2. poloviny 20. století

 

Hlavní myšlenka:

• Viewegh chtěl napsat o době svého dospívání, pravdivě, ale s nadhledem. Zachycuje atmosféru 60. let (od období normalizace až po pád komunismu).
• Ironický a sebeironický pohled na společenské individuální problémy a etické konflikty.

 

Organizace jazykových prostředků:

• skvělý pozorovatelský talent, filozofické úvahy
• nápadité a rafinované kombinace tragického s komickým
• důraz na „literárnost“ zřetelný v četných citátech a odkazech a v různých verzích příběhu, případně úhlech pohledu a vnímání událostí (vliv postmodernismu)
• prudké střihy a střídající se záběry
• dvojznačnost vztahu chlapce (autora) k době daná formulací titulu: báječné je mládí, doba je pod psa → pohledy „na neveselou dobu veselýma očima“

 

Kompozice:

• Chronologická (setkání s redaktorem) s retrospektivním pohledem, když vzpomíná (od Kvidova dětství přes problémy spojené s dospíváním až po založení jeho vlastní rodiny).
• Román je často humorně až satiricky laděný a směšnou formou zvýrazňuje prvky komunistického režimu. Rychlý spád děje je prokládán výpisky z Kvidova deníčku a některé kapitoly jsou zpracovány jako scénář divadelní hry, což knize přidává na originalitě. Jazyk byl použit vesměs hovorový, blízký hlavním hrdinům i čtenáři.

 

Jazyk:

• Střídání spisovného (převládá, intelektuální) a nespisovného jazyka (hovorová, obecná a slangová čeština = žvanit, řidičák).
• Převažuje dialog, nesložitá souvětí, když začne mluvit Kvido = složitá souvětí a přemoudřelé výrazy.
• Častá jsou i pořekadla a „rozumy“ Kvidových prarodičů („Všechny líbá naše bída“ či „Drž, dostaneš kůži.“
• V díle se vyskytují i německé a anglické výrazy.
• Lehký humor v nejdramatičtější situaci, poutavost, zdůrazněná epičnost, smysl pro tragikomiku, groteskní tón a humorný nadhled

 

Vypravěč:

• Vypravěčem je Kvido.
• Dílo je převážně psáno v er-formě.

 

Hlavní postavy:

• Kvido – vypravěč příběhu – mapuje osudy rodiny s nadhledem, narodil se ve zvláštním prostředí – v divadle. Již odmala byl velmi bystrý a inteligentní, čímž vynikal. Naučil se velmi brzy číst a doslova exceloval v recitátorském kroužku v Sázavě, což přineslo štěstí jeho rodině. Posléze začal psát vlastní povídky, které kladně ohodnotil například Pavel Kohout. Ještě jako malý se skamarádil s Jaruškou, kterou si ve svých dvaceti letech vzal a měl s ní dceru Aničku, inteligentní po něm.
• Jaruška -nejlepší kamarádka Kvida, později dívka a nakonec i žena a matka jeho dcery. Je alergická na spoustu věcí (pyl, fixy…)
• Kvidův otec – inteligentní člověk, pochází z chudých poměrů, vystudovaný ekonom, má státnice z angličtiny a z němčiny a červený diplom, za žádnou cenu by nevstoupil do komunistické strany, zblázní se z režimu, rád pracuje se dřevem; neprůbojný – ustupuje, podmanivý, nerad vyvolává a řeší konflikty
• Kvidova matka – právnička, herečka, ochotná a milující, bojí se psů, protože ji jeden napadl, když byla těhotná, starostlivá, bouřlivá, ráznější, bojovná
• Paco – Kvidův bratr, průměrný ve škole, spí pod širákem a chová se jako kovboj
• babička Líba – matka Kvidovy matky, posedlá svým zdravím, vášnivá cestovatelka, nekupuje maso, ale vaří levnější jídla, aby ušetřila na cestování, z cest nosí domů nejstrašnější dárky a vždy posílá černobílou pohlednici s veršem o cestě
• dědeček Josef – otec Kvidova otce
• babička Věra – matka Kvidova otce
• dědeček Jiří – otec Kvidovy matky
• Šperk – komunista, který měl v době totality velkou moc

 

Čas a prostor:

• Praha, později Sázava
• od doby normalizace až po pád komunismu

 

Děj:

Kvido se narodil ve velmi zvláštní situaci. Jeho matka měla panický strach ze psů, a právě před představením v divadle ji jeden k smrti vyděsil. Byla těhotná a možná právě tento zážitek způsobil, že se Kvido narodil již o pár minut později, přímo v divadle – zrovna při divadelním představení Čekání na Godota. Hned po narození si ho nesmírně oblíbily obě jeho babičky, což vedlo k tomu, že byl tak trochu otylý. Ovšem na druhou stranu byl také velmi inteligentní a velmi brzy se naučil číst.Bydlel s rodiči v Praze, rodiče měli poměrně vyrovnané manželství, ovšem potom přišel srpen roku 1968 a rodina se odstěhovala do Sázavy. Oba dva rodičové se nechali zaměstnat v tamějších sklárnách, bydleli v zasklené terase jedné vily. Lepší bydlení pro ně bylo v nedohlednu, protože se Kvidův otec za žádnou cenu nechtěl politicky angažovat – jinak byl nesmírně šikovný a vzdělaný, ovšem v tehdejší době to nestačilo. Pravdou je, že jeho spolupracovníci a přátelé mu říkali, že nemá cenu vzpírat se režimu, jelikož toto snažení stejně k ničemu nevedlo, ale otce dovedly k mírné politické angažovanosti jiné okolnosti. Kvido se velmi dobře prosadil ve škole, vynikal ve čtení. Stal se nejlepším recitátorem tamějšího kroužku, který vedla manželka ředitele skláren. Když dostal Kvido zápal plic, znamenalo to pro recitační kroužek těžkou ránu. Když se majitelka kroužku dozvěděla, že za to může její manžel, který Kvidově rodině neposkytl lepší bydlení, donutila jej, aby to napravil. Tak získala rodina dům a otec byl povýšen, stal se ředitelem obchodního oddělení, což mu umožňovalo podívat se občas do ciziny. Pravdou ovšem je, že za tím vším nestála jen manželka ředitele. Kvidův otec se samozřejmě začal angažovat sám, když viděl, k čemu nuzné bydlení vedlo. Začal se vzdělávat v marxismu-leninismu, pořídil si psa a věnoval se fotbalu.Za nějakou dobu ovšem přišel zlom: Celá rodina byla přistižena na návštěvě u disidenta Pavla Kohouta, což znamenalo okamžité sankce. Otec se stal vrátným, byl několikrát vyslýchán a uzavřel se sám do sebe; v dílně si začal vyrábět vlastní rakev a byl velmi nedůvěřivý – téměř všechny okolo sebe považoval za špiony. Rodina z něj byla zoufalá, nepomohl ani psychiatr. O zlepšení situace se nezasadila ani babička Líba, která se přistěhovala z Prahy a nutila všechny jíst extrémně zdravě a hlavně šetrně. Jedinou pozitivní událostí bylo narození Kvidova sourozence Paca.Kvido začal psát povídky inspirované vlastním životem a zkušenostmi a studoval na VŠE. Ránou pro otce ovšem bylo, když se studiem skončil, aby se mohl naplno věnovat své literární tvořivosti. Kvidova matka už začínala být ze svého manžela zoufalá a napadlo ji řešení – Kvido by se měl stát otcem. Ten nakonec souhlasil a požádal o ruku svoji kamarádku z útlého dětství, se kterou měl vůbec první milostné zkušenosti. Ona si jej vzala a přivedli na svět dítě. Bohužel na Kvidova otce to mělo přesně opačný účinek; přivést dítě do této doby považoval za nezodpovědnost. Od předčasného odpočinku v rakvi jej zachránila jen listopadová revoluce, po které on i jeho žena dostali místa, která odpovídala jejich vzdělání, a po které mohl Kvido vydat svou první necenzurovanou knihu.

Epilog je věnován osudům hlavní postavy po listopadu 1989 do r. 1991.

 

Inspirace daným dílem

• podle knihy byl natočen stejnojmenný film v roce 1997

 

Literární kritika

• Mezi čtenáři je velmi oblíbený, kritika ho však odsuzuje. Kritikové tvrdí, že píše „podivným stylem“ a řadí ho k tzv. nízké literatuře.