Kniha: Báječná léta pod psa
Autor: Michal Viewegh
Přidal(a): Brendy
Michal Viewegh (1962)
- prozaik, fejetonista, publicista
- vystudoval UK, tři roky pracoval jako učitel na ZŠ
- poté pracoval jako redaktor v nakladatelství, rozhodl se, že se bude psaní sám věnovat
- náměty hledá v osobním životě, humoristický odstup a ironicko-groteskní tón, svěží, lehké a poutavé vyprávění, prolíná dramatické situace s komickými
- držitel ceny Jiřího Ortena (1993) právě za dílo Báječná léta pod psa
- mnoho jeho knih bylo zfilmováno
Další významná díla:
- Výchova dívek v Čechách
- Účastníci zájezdu
- Román pro ženy
- Román pro muže
- Povídky o manželství a sexu
- Biomanželka
- Mafie v Praze
Znaky období a zařazení autora
- Literatura 2. poloviny 20. století
- Próza konce 20. století
- Začíná sametovou revolucí 17. listopadu 1989
- Spojení tří literárních proudů, konec politické cenzury
- Mnoho ne zcela hodnotných knih (vycházely zbrkle s mnoha chybami)
- Vznik soukromých nakladatelství, obnova kontaktů se světem, velká komercializace
Autoři, kteří tvořili ve stejné době
- Květa Legátová (román Želary), Jiří Kratochvíl (román Medvědí román), Petr Šabach (román Občanský průkaz), Pavel Kohout (román Maryně), Ludvík Vaculík (román Sekyra)
Vlivy na tvorbu
- Viewegh chtěl napsat o době svého dospívání, pravdivě, ale s nadhledem
Rozbor: Báječná léta pod psa
Obecná charakteristika
- Literární druh: epika
- Literární žánr: román – rodinný, humoristický, autobiografický, společenskokritický
- Větší rozsah, řada událostí soustředěných kolem společného jádra, mnoho postav i dějových linií
Tematická výstavba
- Téma: dětství a dospívání v obyčejné rodině od dob normalizace až po pád komunismu
- Motiv: rodina, láska, přátelství, maloměšťáctví, komunismus, kompromisy, beznaděj, strach
- Hlavní myšlenka: autor se snaží zachytit pomocí vlastních zkušeností, obraz dětství a dospívání v rodině, pokoušející se čelit totalitnímu diktátu, atmosféru 60. let přes tzv. normalizaci až po pád komunismu
Další myšlenky
- umožňuje hluboký pohled na člověka, jimž doba střídavě smýká od úspěchu k pádu a neohlíží se na jeho city, potřeby, vzdělání, schopnosti
- zarážející je absurdita obsazování důležitých pracovních míst lidmi, jejichž jedinou předností je okamžitá přizpůsobivost režimu a dobré kádrové vysvědčení
- kromě humoru a jisté nadsázky jsou v knize zdůrazněny a zesměšněny typické prvky komunistického režimu
- neřeší problémy, ale podává obraz o životě mezi léty 1968 a 1989 – politika, sociální situace, mezilidské vztahy, lidská psychika
- báječná léta = léta mládí, dospívání apod.; pod psa = 70. – 80. léta, doba komunismu, cenzura, sledování lidí
Kompoziční výstavba
- Kniha je psána retrospektivně (tyto pasáže jsou přerušeny úryvky ze „současnosti“), konec knihy psán chronologicky, obsahuje výpisky z deníku (ich-forma)
- Hlavním vypravěčem je Kvido, místy však knihu vypráví někdo jiný (Kvido se snaží o vydání jakési rodinné kroniky, probírá příběh s redaktorem)
- Prolínání dvou rovin – konzultace s redaktorem x vyprávění o rodině
- Důležité jsou komentáře hlavního hrdiny k jednotlivým událostem
- Objevují se zde úryvky z básní, některé části knihy jsou psány jako divadelní scénář
- Prolínání dvou rovin – vyprávění o rodině a rozhovory s nakladatelem
Jazyková výstavba
- er forma
- jazyk: živý, spisovný i hovorový, anglické a německé výrazy, vulgarismy, časté dialogy
- retrospektivní, autobiografické prvky (autor sám zažil to, o čem píše)
- ironie, satira, humor, nadsázka
- důraz na „literárnost“ zřetelný v četných citátech a odkazech
Srovnání
- podivný otec: Ota Pavel: Smrt krásných srnců
Časoprostor
- místo děje: Praha, Sázava
- doba děje: 1968 – 1989
Postavy:
- Kvido – Nadprůměrně inteligentní kluk, který už jako malý chlapec svými chytrými řečmi šokuje každého. Je neohrabaný, tlustý a jeho záliba je jazyk a psaní. Uměl číst a psát dávno před nástupem do školy. Je zamilovaný do Jarušky. Kvido je také alter ego autora.
- Jaruška – Nejlepší kamarádka a později dívka a žena Kvida. V pubertě se ohlíží po přitažlivějších klucích, než je Kvido, ale nechá se Kvidem “sbalit”, když mu zemře dědeček a ona ho lituje. Je na všechno alergická (pyly, fixy, léky, …).
- Kvidův otec – Inteligentní člověk, pochází z chudých poměrů, vystudovaný ekonom, má státnice z angličtiny a z němčiny a červený diplom. Za žádnou cenu by nevstoupil do komunistické strany, zblázní se z režimu a rád pracuje se dřevem. Je neprůbojný, podmanivý, nerad vyvolává a řeší konflikty, na malou chvíli se promění ve “světáka”.
- Kvidova matka – Právnička, herečka, ochotná a milující, bojí se psů, protože ji jeden napadl, když byla těhotná.
- Paco – Kvidův bratr, průměrný ve škole, spí pod širákem a chová se jako kovboj.
- Ing. Zvára – Nejlepší kamarád Kvidova otce, není tak dobrý jako Kvidův otec. Kvidův otec mu psal na škole seminární práce, je jeho nadřízeným a vstoupil do komunistické strany.
- Babička Líba – Matka Kvidovy matky, posedlá svým zdravím, vášnivá cestovatelka, nekupuje maso, ale vaří levnější jídla, aby ušetřila na cestování. Z cest nosí domů nejstrašnější dárky a vždy posílá černobílou pohlednici s veršem o cestě.
- Dědeček Josef – Otec Kvidova otce.
- Babička Věra – Matka Kvidova otce.
- Dědeček Jiří – Otec Kvidovy matky.
- Zita – Gynekoložka, rodinná přítelkyně, za totality musela pracovat v kině.
- Šperk – Komunista, který měl v době totality velkou moc.
- Pavel Kohout – Spisovatel a disident.
- Mirjana – Krásná Chorvatka, Kvidův otec se s ní seznámí na služební cestě a flirtuje s ní.
Obsah
Ústřední dějovou linií je vlastně vývoj nadprůměrně inteligentního chlapce Kvida.
Kvido se narodil na jevišti při hře Čekání na Godota. Po srpnových událostech roku 1968 se rodina stěhuje do Sázavy, kde na ně čeká jen prosklená terasa domu, která se nedá vytopit. Lepší postavení rodiny je podmíněno členstvím ve straně, kterému se ale otec vyhýbá; snaží se zavděčit alespoň koupí psa, hraním fotbalu či věšením vlaječek. Kvido ve škole recituje básničky, jejichž komunistický obsah sice nechápe, ale zlepší tím pozici rodiny. K rodině přibyde i malý Paco a babička Líba, která má strach z pražského špinavého ovzduší. Mezitím otec povýší a je vysílán na zahraniční služební cesty, což mu zvedne sebevědomí. Situace rodiny se zhorší, když je přistihnuta na návštěvě u disidenta Kohouta. Kvidův otec dostane práci vrátného, což ho uvede do deprese, je apatický, paranoidní a většinu času tráví prací se dřevem. Jeho stav se ještě zhorší, když Kvido zanechá studia ekonomie a vezme místo vrátného, aby se mohl věnovat čtení a psaní. Otci nepomůže ani psycholog a tak matka navrhne, aby se Kvido s Jaruškou pokusili o dítě. Ti souhlasí, ale ani malá Anička otci nepomůže. Až po sametové revoluci získá slušné místo a uzdraví se. Šperk se pokusí o sebevraždu. Chorvatsko je ohroženo srbskými nacionalisty, Kvidova matka poskytuje Mirjaně azyl, přestože ví, že byla milenkou manžela. Kvido napíše román o své rodině, který ale před revolucí nemohl být vydán – příliš mnoho kritiky politiky, chybějící postava dělníka a málo agitace. Román vychází až po roce 1989. V epilogu jsou vylíčeny osudy postav po roce 1989.
Kritika a vliv díla
- roku 1997 byl podle knihy natočen stejnojmenný film (P. Nikolaev)
- knihu nechtělo žádné nakladatelství vydat, nelíbil se jim způsob, jak byla napsána
- původní název zněl Kvidova rodina, nakonec za toto dílo obdržel Cenu J. Ortena (1993)
- Kritikové říkají, že Výchova dívek v Čechách a Báječná léta pod psa byly jeho jediné dva kvalitní romány. Tvrdí, že Viewegh píše „podivným stylem“ a jeho knihy řadí k tzv. „nízké literatuře“
- Jeho romány jsou předem promyšlené, nejdříve si zjistí co jeho cílová skupina čtenářů chce. Podobně propracované to měl třeba E. A. Poe.
Zajímavosti
- Objevují se i skutečné postavy, např. Pavel Kohout – paralela s životem autora.
Můj názor
Kniha mě velmi zaujala a prakticky se dá říct, že mě v žádné části nenudila. I když kniha popisuje obyčejný život v rodině, styl jakým je kniha psaná je natolik poutavý a vtipný, že musíte neustále ve čtení pokračovat. Na knize se mi také líbilo, že dobu komunismu, která nebyla pro lidi, kteří s režimem nesouhlasili vůbec jednoduchá, je zobrazena satiricky, s humorem a zdůrazňuje absurdity režimu.