Kniha: Bídníci (Ubožáci)
Autor: Victor Hugo
Přidal(a): Jake
LITERÁRNÍ HISTORIE (společensko-historické pozadí vzniku)
- Politická situace (mocenské konflikty, aj.):
- Britové zakazují otroctví (1834); sjednocení Itálie za významného přispění Giuseppe Garibaldiho (1860); Americká občanská válka (1861-1865)
- Kontext dalších druhů umění:
- MALBA: Eugene Delacroix (1798-1863); ARCHITEKTURA: Gustave Eiffel (1832-1923) – autor Eiffelovy věže; MALBA: Édouard Manet (1832-1883)
- Kontext literárního vývoje:
- Jules Verne (1828-1905); Alexandre Dumas st. (1802-1870); probíhalo období romantismu a realismu
Život autora: Victor Hugo (1802-1885)
Byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik období romantismu; nar. se ve francouzském Besanconu, v mládí získal mnoho zkušeností z cestování a významných historických událostí (vláda a poté vyhnanství Napoleona a návrat Bourbonů na fr. trůn) – od mládí byl nábožensky vychováván spíše matkou (katolictví) založil s bratrem Abelem čtrnáctideník (lit. kritika a divadelní recenze) – r. 1822 začal významněji literárně tvořit – výborná reputace, r. 1843 se tragicky utopila jeho dcera z prvního manželství vstoupil do politiky – od r. 1848 v parlamentu – po převratu v r. 1851 byl nucen odejít do exilu zemřel v Paříži – vyhlášen státní smutek; pochován v pařížském Panthéonu spolu s mnoha dalšími franc. osobnostmi.
Vlivy na dané dílo:
- Humanismus; francouzská revoluce z roku 1848
Vlivy na jeho tvorbu:
- Zážitky z velkých politických událostí (Napoleon X Bourboni); cesta po Itálii (v 6 letech); značný vliv matky (silné katolictví a oddanost králi v prvních dílech); francouzská revoluce z roku 1848 – procitnutí z katolické výchovy – příklon k volnomyšlenkářství; tragická smrt dcery Léopoldine; humanismus – téma sociálních problémů; romantismus
Další autorova tvorba:
- Hugova tvorba je velice rozsáhlá a obsahuje poezii, prózu, divadelní hry (dramata) i jiná díla; POEZIE: Legenda věku I.-III., aj.; PRÓZA: Chrám Matky Boží v Paříži; Dělníci moře, aj.; DRAMA: Cromwell; Král se baví; aj; OSTATNÍ: dále tvořil i cestopisy, eseje nebo politická díla
Rozbor díla: Bídníci (Ubožáci)
LITERÁRNÍ TEORIE
Literární druh a žánr:
- román se sociální tematikou (próza, epika)
Literární směr:
- poprvé vydáno r. 1862 – střední období autorovy tvorby; humanismus
Slovní zásoba:
- spisovný jazyk
Stylistická charakteristika textu:
- realistické a naturalistické prvky; stručné a výstižné dialogy; časté dějové odbočky (úvahy); dobové popisy skutečných historických událostí
Vypravěč:
- vypravěčem je sám autor – vnější nezávislý pozorovatel děje (er forma)
Kompozice:
- Cely román je rozdělen do 5 částí → jednotlivé části jsou děleny na knihy a ty poté na krátké kapitoly; děj na sebe často nenavazuje (nejednotnost děje)
Prostor:
- Francie (zejména městečko Montreuil a Paříž)
Čas:
- konec 18. století → první třetina 19. století
Význam sdělení (hlavní myšlenky díla):
- Obraz sociální nespravedlnosti v tehdejší Francii; proměna člověka ze zločince v poctivého a správného občana
Postavy:
- JEAN VALJEAN: polepšený trestanec; citlivý a štědrý; stává se náhradním otcem Cosetty
- KOMISAŘ JAVERT: již od galejí pronásleduje Jeana Valjeana; nakonec nevydrží dilema, když zjistí jeho skutečnou nápravu
- COSETTA: mladá krásná dívka; miluje Maria
- MARIUS PONTMERCY: miluje Cosettu
- OTEC MYRIEL: kněz; pomohl Jeanu Valjeanovi k nápravě, když ho zachránil před zatčením
- FANTINA: matka Cosetty
- THÉNARDIEROVI: náhradní rodina Cosetty; týrají ji a využívají k tvrdé práci
Děj:
Zloděj Jean Valjean je za krádež chleba odsouzen na 5 let k nuceným pracím (tzv. galejím) → za následný pokus o útěk dostává celkem 19 let → po propuštění ukradne knězi Myrielovi stříbrné svícny a příbory → je chycen, ale kněz se zachová nezištně a nahlásí, že je Valjeanovi sám daroval → Valjean je tedy volný → později se stává úspěšným podnikatelem a z vydělaných peněz podporuje chudinskou vrstvu → byl dokonce zvolen starostou (ve městě Montreuil) → chudá žena Fantina se mu jednoho dne svěří o své dceři Cosettě, ale umírá dříve, než ji má možnost vidět → Valjean se tedy vydal Cosettu hledat a poté se jí ujal → ostěhovali se do Paříže, kde Cosetta studovala → zamiloval se do ní Marius → Paříž se však začínala bouřit a Valjean plánoval i s Cosettou odjet do Londýna → když se to Marius dozvěděl, rozhodl se jít na jistou smrt na barikády → byl zraněn, ale Valjean ho zachránil, když ho odvlekl do bezpečí (Marius ho však nepoznal) → Valjean tak nebyl znám jako Mariův zachránce, pouze komisař Javert, který ho po celou dobu příběhu sledoval a považoval za zločince, konečně uviděl, že Valjean je dobrým člověkem, ale z dilematu (zatknout nebo nezatknout) se nakonec rozhodl spáchat sebevraždu → Marius začíná žít s Cosettou → po jejich svatbě se Valjean svěří Mariovi se svojí zločineckou minulostí → ten ho za to začne nenávidět → Valjean začíná strádat → jednoho dne se Marius dozvídá, kdo ho tehdy zachránil na barikádě → spolu s Cosettou spěchají do Valjeanova domu a zastihují ho těsně před smrtí → Valjean umírá šťastný, jelikož se udobřil s Mariem a naposledy mohl vidět Cosettu, pro kterou byl téměř opravdovým otcem.
LITERÁRNÍ KRITIKA
- Dobové vnímání díla a jeho proměny: dílo bylo již po svém 1. vydání velice populární
- Dobová kritika díla a její proměny: dnes je román vnímán odborníky jako přední Hugovo dílo
Román – prozaický epicky žánr; delší rozsah a komplikovanější děj než povídka nebo novela; příběh zpravidla obsahuje více postav
Humanismus – myšlenkový postoj, který uznává hodnotu každého člověka i celého lidstva
- ZNAKY: častá kritika násilí (válek) a extremistických hnutí (fašismus, komunismus)
- PŘEDSTAVITELÉ: prvky humanismu můžeme najít u většiny protiválečně zaměřených autorů; např. Karel Čapek
Romantismus – v literatuře jde o směr, který se rozvíjel zejména v 1.pol. 19.stol.a pravděpodobně vznikl v Anglii; rozvíjela se zejména lyrická (nedějová) poezie, lyrickoepické
žánry, ale také román, aj.
- ZNAKY: konflikt mezi vnitřním a vnějším (reálným) světem; pocit vnitřní rozervanosti hlavního hrdiny, který se vzpírá společenským konvencím;
- PŘEDSTAVITELÉ: George Gordon Byron, Oscar Wilde, bratři Grimmové, Heinrich Heine, Victor Hugo, Alexander Sergejevič Puškin, , Nikolaj Vasiljevič Gogol, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, Hans Christian Andersen, aj.
Realismus – umělecký směr zejména 2.poloviny 19.století; navazuje na romantismus; zachycuje pravdivou a věrnou skutečnost; centrem pozornosti jsou většinou průměrní lidé
- PŘEDSTAVITELÉ: Lev N. Tolstoj, Honoré de Balzac, Charles Dickens, Henrik Ibsen