Den v Kocourkově – rozbor díla

Kniha: Den v Kocourkově

Autor: Josef Jaroslav Langer

Přidal(a): Adriana Z.

Josef Jaroslav Langer

• Ve své době poměrně známý Josef Jaroslav Langer se narodil 12. 11. 1806 v Bohdanči poblíž Pardubic a zemřel o necelých 40 let později přesně 28. 4. 1846 na stejném místě. Byl to básník, satirik, obrozenecký sběratel, překladatel, publicista, dramatik a představitel nastupující mladé generace 30. let 19. století, který se narodil do rodiny zámožného rolníka. Navštěvoval hlavní školu v Nových Dvorech u Kutné Hory, kde během studia pobýval u spisovatele a pedagoga J. Javornického. Ve svých 13 letech nastoupil na gymnázium v Hradci Králové, kde poznal profesora Václava Klimenta Klicperu. Jelikož byl na gymnáziu úspěšný, odešel do Prahy studovat filosofii, na kterou nastoupil na podzim roku 1826. V Praze se stal velmi oblíbeným a spřátelil se například s J. K. Tylem, J. V. Pelikánem, se kterým později vydal publikaci Čechoslav. Na podzim roku 1828 ukončil studium filosofie, začal se naplno věnovat literatuře a užívat si kulturní i společenský život. [1]
• V roce 1829 měl připravené své první dílo Selanky, které vyšlo v lednu roku 1830. V letech 1830 – 1831 spoluvydával časopis Čechoslav, ve kterém vyšla i jeho báseň České lesy. Báseň zapříčinila, že se dostal do povědomí úřadů a policie, neboť tato báseň byla označena jako politicky nebezpečná a oslavující polské povstání. Na základě nátlaku policie a Langerových rodičů musel v červenci roku 1830 opustit Prahu a vrátit se do Bohdanče. Langer podle všech informací musel opustit Prahu celkem třikrát. Nejprve v již zmíněném roce 1830 kvůli rodičům a hrozící vojně. V listopadu téhož roku se však do Prahy vrátil. V polovině března roku 1831 se musel vrátit zpět do Bohdanče, kvůli jeho nemocné matce a smrti jeho přítele. Do Prahy se chtěl vrátit co nejdříve, avšak nebylo to možné, proto požádal o pomoc Františka Palackého, který mu našel práci v archivu knížete Kinského. Langer se měl stát redaktorem časopisu Jindy a Nyní, ale nestalo se tak, neboť napsal onu báseň České lesy. Poté odešel do Bohdanče, kde pobýval až do své smrti. Během pobytu v rodném Bohdanči pomáhal svému otci v úřadě. Zároveň se na něm podepisoval venkovský život, který pro Langera znamenal ochabnutí kulturní aktivity a příchod tvůrčí i citové krize. V důsledku těchto událostí se u něho začala objevovat duševní choroba. Zemřel v roce 1846.

Dílo

• Langerova tvorba byla ovlivněna romantickým proudem, folklórem, ohlasovou poezií, satirou a také parodií.
• Na počátku své tvorby se držel především klasicistních vzorů. Začínal ale také obměňovat tradiční náměty a upravovat si je k obrazu svému tak, aby mohl do svých děl zapracovat i svůj postoj. „Ve veršovaných Bájkách (ČČM 1829) a Kopřivách (ČČM 1829 – 31) se mu tradiční žánry (zvířecí bajka, historické báje aj.) staly východiskem k alegorickému podání aktuálních témat a k satiře na národní nesvornost, vnějškové vlastenectví a literární manýru.“ [2] S ironií se snažil odkrýt společenské a literární konvence ve dvou satirických dílech.
• Jedním z těchto děl je Bohdanecký rukopis skládající se z 10 starobylých slok, které velice přísně posuzují mravy. V těchto slokách zesměšňuje nejen vydání Rukopisů, ale zaměřuje se také na kulturní poměry ve společnosti.
• Druhým z těchto děl je právě Den v Kocourkově, které je napsané podle vzoru Komenského Labyrintu světa. V tomto díle se setkáváme s Vševědem, který zastává roli poutníka a provází hlavní postavu díla po městě Kocourkov. Společně se zaměřují na různé stránky českého obyvatelstva a jeho chování.
• Langer se také hodně věnoval lidové slovesnosti. Zabýval se například rozborem Čelakovských Ohlasů, kde se soustředil především na folklórní vzory. On sám dokonce přeložil Starožitné básně ruské. Podle jeho názoru epika, jež byla použita v ruských básních, umožnila nové znázornění jejich vysoké umělecké hodnoty. Naopak právě Ohlasy písní českých, což jsou české lyrické básně zaměřené na city a nálady, mají právě opačný výsledek. Jedná se spíše o nápodobu, která odporuje podstatě ohlasů a stává se tak parodií.
• V díle České krakováčky se autor snažil vytvořit lyrické písně a zahrát si na lidového zpěváka. Dílo vznikalo během jeho pobytu v Bohdanči, neboť tyto písně zkoušel uvést na tanečních zábavách, které se zde konaly. Na začátku sbírky je 6 lidových písní, které pochází z Polska a u nás byly známé díky Čelakovskému. Langer se zasloužil o dalších 50 písní. Mezi hlavní motivy patří štěstí, láska a okolní krajina.
• Básně z díla Kopřivy vycházely nejprve v časopise a přinesly Langerovi velký úspěch. V knize se věnoval hlavně satiře, jež je zaměřená na vlastenectví a politiku doby. Sbírka získala Langerovi jméno a zároveň pomohla ke vzniku přízviska Kopřivárius, kterým se Langer někdy i podepisoval.
• Mezi další Langerova díla patří Selanky, Svatební obyčeje a písně, České prostonárodní obyčeje a písně, Bájky a Márinka Záleská (Langerovo nedokončené dílo, ve kterém se pokusil o drama).
• Langer pomocí svých děl přesáhl hranici preromantismu zaměřeného na vlastenectví, který u nás v době jeho života byl rozšířen a požadován. Ve svých dílech se pokoušel vytvořit zcela novou poezii. Přispíval do Musejního časopisu, časopisu Čechoslav anebo Kwěty.

Rozbor: Den v Kocourkově

Jedná se pravděpodobně o nejsatiričtější Langerovo dílo, které původně také vyšlo v časopise a které také napsal během jeho pobytu v Bohdanči stejně tak jako Bohdanecký rukopis. Den v Kocourkově vznikl pravděpodobně v druhé polovině roku 1831. Obě tato díla vznikla, neboť se mu na venkově nelíbilo a on se snažil před smutkem a odloučením utéci k satirám.

Den v Kocourkově se tématikou a nápaditostí vrací spíše ke Kopřivám, neboť se jedná o satiry z maloměstského prostředí. K vydání tohoto díla ho inspirovaly zprávy uvedené v Lindových „Pražských novinách,“ a „Rozličnostech, “ které pocházely z Kocourkova. Dílo je hodně ovlivněno Lindou a Janem Ámosem Komenským, na kterého odkazují „brylle“ a hlavně Vševěd, který nás Kocourkovem provází.

Cílem této knihy bylo zobrazit a dostat do povědomí vše, co se Langerovi na jeho době nelíbilo a připadalo mu to směšné a převrácené. Dílo je rozděleno do 19 paragrafů, které zastupují kapitoly. První a pátý paragraf naráží na přijetí jeho předchozího díla – Bohdaneckého rukopisu.

Knižně byl Den v Kocourkově vydán až 1860 – 1861 ve Spisech výtečných českých básníků novověkých. Kniha byla kritizována především za Langerovy zdlouhavé popisy, vtipy a situace, které narušují důraznost satir.

Analýza díla

Autor se v díle soustředí na celou škálu chyb soudobé společnosti a jejího chování. Setkáváme se tu se dvěma hlavními postavami. Jednou z nich je vypravěč celého příběhu spisovatel – v knize nazýván jako Všetýčka a druhou z nich je poutník Vševěd, kterým Langer odkazuje na J. A. Komenského. Poutník nás spolu s Všetýčkou po Kocourkově provází.

Před samotným začátkem příběhu je v knize uvedeno věnování „Blahotesanému pánu Turkovi z Kamena seděním na mostě nad Vletavou a spolu také všem českým dedikantům, pánům nejoddanějším, nejpokornějším a nejponíženějším atd. atd. báseň tuto věnuje Kopřivárius.“ [3] Tímto odkazem knihu věnuje soše na Karlově mostě a zesměšňuje tím věnování, která se objevují převážně na začátku každé knihy.

Zajímavostí je, že předmluvu má kniha uvedenou až ve své polovině, konkrétně místo paragrafu 9. Podle autora je předmluva umístěna do poloviny knihy proto, že je to neobvyklé a co je neobvyklé, se lidem obvykle líbí. Zároveň podle něho každá předmluva prosí čtenáře o zalíbení a je to taková žebračka. Dále v tomto paragrafu říká, že se nám snaží prodloužit náš volný čas a chce, aby nám každá minuta připadala jako hodina.

První paragraf je o tom, že básník Martin Dotlukal poslal dopis vypravěči. V dopise chválí Langera a vychvaluje jeho dílo Bohdanecký rukopis. Zároveň však žádá o to, aby jel do Kocourkova a navštívil ho, protože Langerovo jméno je nyní tak známé a uctívané, že bude velmi rád, když něco o této návštěvě napíše. Dopis je tak naléhavý, že vypravěč ihned vyráží na cestu do Kocourkova, i když neví, kudy se má dát.

Druhý paragraf je napsán spíše jako pohádka, neboť zde vystupuje čert a objevují se tu pohádkové motivy. Jedním z nich je smlouva, kterou vypravěč s čertem uzavře, neboť čert si za cestu do Kocourkova žádá to, co má vypravěč v kapse, ale neví o tom. Také popis oné dálky do Kocourkova zní poněkud pohádkově. Tento žánr nám připomínají i 3 cesty, které na vypravěče po rozloučení se s čertem, čekají. První cesta vede vzduchem za pomocí pekla, tuto část cesty má již za sebou. Druhá cesta je známá tím, že kdo po ní jde a pospíchá, tak čím více pospíchá, tím méně ujde. O třetí cestě se říká, že čím dále člověk dojde, tím dále to má do cíle. Vypravěč se mezi dvěma cestami rozhodne tak, že půjde jednou nohou po jedné cestě a druhou nohou po cestě druhé.

14. paragraf mluví o pravdě jako o něčem, co má ve všech případech lživý oděv. Také nám sděluje, že pravda je vždy skrytá a my ji musíme hledat.

Paragraf 18 pojednává o tom, jak se vypravěč rozloučí s panem Vševědem a za pomocí čarodějnice odejde do Prahy. Předtím se ale ještě společně projdou po náměstí. Když se společně po náměstí prochází, vypravěč si všimne, že všichni lidé mají berle a ptá se pana Vševěda proč. Vševěd mu odpoví, že zdraví chodí o berlích proto, že chtějí ušetřit svým zdravým nohám, bohatí chodí o berlích, neboť je to v módě a chudí je používají, aby nevypadali jako chudí. Zároveň mu také Vševěd oponuje tím, že když navštívil Prahu, tak tam zase všichni nosili brýle a když se poté někoho zeptal proč, tak mu řekl, že je nosí, protože to je v módě a ostatní je nosí proto, aby nebyli jiní. Společně se zasmějí a za bránou se rozloučí.

Zdroje

• HOMOLOVÁ, K. Josef Jaroslav Langer. In: Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 2. svazek. Praha: Academia, 1993, s. 1143-1146. ISBN 80-200-0345-2
• LANGER, J. J. Den v Kocourkově. Praha: J. Otto, 1912. ISBN nepřiřazeno
• LEHÁR, J., STICH, A., JANÁČKOVÁ J. a HOLÝ J. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vydání, Praha: Lidové noviny, 2006, s. 200-201. ISBN 80-7106-308-8
• PEŠEK, Dr. J. Josef Jaroslav Langer Několik poznámek k jeho životu a pracím literárním. Praha: Jos. Pešek, 1911, s. 3-28. ISBN nepřiřazeno
• https://denik-knihy.cz/dnes-uplyne-175-let-od-umrti-novinare-a-basnika-josefa-jaroslava-langera/         7. 11. 2021Začátek formuláře

[1] HOMOLOVÁ, K. Josef Jaroslav Langer. In: Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 2. svazek. Praha: Academia, 1993, s. 1143-1146. ISBN 80-200-0345-2; LEHÁR, J., STICH, A., JANÁČKOVÁ, J., HOLÝ, J. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vydání, Praha: Lidové noviny, 2006, s. 200-201. ISBN 80-7106-308-8; PEŠEK, Dr. J. Josef Jaroslav Langer Několik poznámek k jeho životu a pracím literárním. Praha: Jos. Pešek, 1911, s. 3-28. ISBN nepřiřazeno

[2] HOMOLOVÁ, K. Josef Jaroslav Langer. In: Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 2. svazek. Praha: Academia, 1993, s. 1144. ISBN 80-200-0345-2

[3] LANGER, J. J. Den v Kocourkově. Praha: J. Otto, 1912, s. 21. ISBN nepřiřazeno