Kniha: Honzíkova cesta
Autor: Bohumil Říha
Přidal(a): David Hampl
Bohumil Říha
Prozaik a autor knih pro děti a mládež, jenž je považován za jednoho z předních představitelů socialistického realismu v literatuře po roce 1945. Narodil se v roce 1907, po studiích působil několik let jako učitel, později se stal školním inspektorem. V padesátých letech působil nejprve jako tajemník Svazu československých spisovatelů, později byl ředitel Státního nakladatelství dětské knihy. Z hlediska dětské literatury byl v šedesátých a sedmdesátých letech aktivní i v několika mezinárodních organizacích, zejména v Mezinárodním sdružení pro dětskou knihu a v UNESCO. Za svou tvorbu rovněž obdržel řadu státních cen a řádů. Za nejkvalitnější díla se z dnešního úhlu pohledu považují jeho historické romány a také ikonické knihy pro děti, jako je Honzíkova cesta či O letadélku Káněti. Bohumil Říha zemřel roku 1987.
Rozbor díla: Honzíkova cesta
Knížka Honzíkova cesta vypráví o malém předškolákovi Honzíkovi, který žije se svými rodiči ve městě, ale jednoho dne přijde dopis od babičky a dědečka z venkova, aby přijeli, protože Honzíka již dlouho neviděli a jim se po něm stýská. Honzík se tak vydává sám na cestu za svými prarodiči do vesnice jménem Koníkovice. V souvislosti s tím například poprvé cestuje sám vlakem. Šťastně se na nádraží shledá s dědečkem a psem Punťou, kteří ho přijeli vyzvednout vozem s koníkem, a poté také s babičkou. Během několika málo dní, které u prarodičů stráví, zažije mnoho různých dobrodružství.
Na vesnici se seznamuje s místními dětmi, Viktorem, Ferdou a Terezkou, kteří se stanou jeho novými kamarády. Na rozdíl od něj už chodí do školy, a on se tak díky nim se také jeden den může podívat, jak to chodí v první třídě. Ve škole se Honzíkovi líbilo, povídali si totiž zrovna o kočkách a pan ředitel Honzíkovi dovolil, aby do školy přinesl jejich černého kocoura. Tomu se ale ve škole nelíbilo, polekal se a utekl. Když ho pak Honzík s kamarády hledali v lese, Ferda, který všem dělal neustálé naschvály, Honzíka v lese nechal samotného. Honzíkovi se ale nic nestalo a vše dobře dopadlo.
Honzík postupně poznává blíže také vesnický život, například typická zvířata, se kterými se ve svém městském životě nikdy nesetkal, chodí totiž s babičkou a dědou do místního JZD, kde se chovají slepice, kozy a vepři. K dalším zážitkům patří například pouštění draka, hledání jeho ztracené barevné kuličky či sbírání rajčat na školní zahradě. Na konci příběhu, přibližně po pěti dnech, které Honzík u babičky a dědy strávil, si pro něj přijíždí maminka a Honzík s ní musí odejet domů, protože tentokrát se po něm stýská pro změnu tatínkovi. Honzík ale všem slibuje, že za nimi na vesnici zase brzy přijede.