Kosmova kronika česká – rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Kosmova kronika česká

Autor: Kosmas

Přidal(a): Martina Hladíková

Kosmas

Kosmas, často označovaný jako Kosmas Pražský nebo Kosmas Decanus, byl významnou osobností české historie, působící jako kněz, autor a kronikář. Pocházel z urozené rodiny a vzdělání získal v Lutychu mezi lety 1075 a 1081.
Po návratu do vlasti se oženil s Božetěchou a měli spolu syna Hermanna, později známého jako Zdic, který se stal olomouckým biskupem. Kosmas byl vysvěcen na jáhna v roce 1094 a na kněze v roce 1099 v Ostřihomi.
Jeho nejznámější dílo, “Chronica Boemorum” (Kronika česká), je latinsky psané dílo rozdělené do tří částí.
První část, dokončená v roce 1119, mapuje historii od stvoření světa až po rok 1038, včetně legend o založení českého státu, Přemyslovské dynastie, křesťanství v Čechách a vlády prvních Přemyslovců.
Druhá část se věnuje období 1038–1092 a vyzdvihuje činy Břetislava I. Třetí část pokrývá léta 1092–1125, období nestability a občanských válek, a končí vládou Vladislava I. Kosmas zemřel v roce 1125, a jeho dílo bylo později rozšířeno o další události až do roku 1283.

Středověká literatura se často opírala o biblické a antické motivy, oslavovala hrdinské postavy, které byly zidealizované a ztělesňovaly rytíře, krále nebo světce.
Formální aspekty textu byly považovány za důležitější než samotný obsah. Hlavním posláním literárních děl bylo vzdělávat a formovat čtenáře.
Většina literatury byla psána v latině a autoři těchto děl zůstávali často anonymní. Díla byla převážně veršovaná a běžně se recitovala nebo zpívala, protože v té době byla gramotnost vzácná.
Středověká literatura se dělila na dva hlavní směry: duchovní, který zdůrazňoval náboženské hodnoty prostřednictvím modliteb, žalmů a biblických her, a světský, který zahrnoval hrdinské eposy, kroniky a frašky.

Další autoři této doby:

Téma:

Chronologický popis nejdůležitějších událostí českého národa. Některých mezníkům je věnována větší pozornost a je spíše vypravováním. Cílem je podat objektivní pohled na dějiny a tehdejší realitu.

Motivy:

Dějiny, historie, osídlení, spory, mezilidské vztahy, panovník, království, boje, církev, životy světců.

Literární druh:

Literární žánr:

Mezi kronikou a historií (kronika = popořadě na časové ose objektivně popisuje historické události; historie = navíc obsahuje dlouhá vyprávění)

Literární forma:

Kompozice:

Postavy:

Mezi postavy nejčastěji se vyskytující v kronice patří především:
- Přemyslovci – např. Boleslav I., II., III.
- Jindřichovci – Jindřich I., II., III., IV.
- Světci – sv. Václav, sv. Vojtěch
- Církevní hodnostáři – probošt Šebor, opat Kliment

Časoprostor:

Od potopy světa a prvního osídlení českého území po nastoupení Břetislava I. na český trůn (1034)
Území české země

Jazykové prostředky:

Děj jednotlivých básní:

První kniha

Při stavbě Babylonské věže Bůh jako trest, že lidé chtějí stavět věž až do nebe, rozdělil dosud jeden společný jazyk a mnoho různých jazyků a rozehnal lidi po celém světě. Tak se dostali první Češi na nynější české území.
Postupem času se začaly objevovat spory a bylo nutné, aby skončila anarchie. Byl ustanoven soudce, kterým se stal Krok a později jeho dcera Libuše. Časem byl určen i kníže, aby nastolil v zemi pořádek.
Dále se první část kroniky věnuje životu a smrti Bořivoje, svatého Václava, který byl zabit vlastním bratrem, či svatého Vojtěcha.