Kniha: Krysař
Autor: Viktor Dyk
Přidal(a):
Kompozice:
Dílo Krysař tvoří 26 krátkých kapitol, bohatých na děj. Text je členěn do krátkých, četných odstavců, které jsou občas tvořeny pouze jedinou větou. Skládá se převážně z vět jednoduchých nebo z jednoduchých souvětí.
Celý příběh je vyprávěn chronologicky. Na konci knihy je zřetelná gradace.
Klade se zde velký důraz na dialog, který podporuje dramatičnost textu. Prostor příběhu je založen na kontrastu: realita a báje.
Neobjevuje se zde ani náznak časového vymezení děje. Čas je vnímán podle toho, jak se mění krysařův život.
Doba vzniku:
Nejprve kniha vznikla ve středověku z německé legendy o krysaři. Moderní zpracování vzniklo v polovině 20. století. Autor do knihy přidal několik dalších postav a přidal do ní milostnou zápletku.
Postavy :
- Krysař – tajemný, silná osobnost, opovrhují jím, nemá domov ani rodinný život, individualista
- Agnes – mladá dívka, zamiluje se do Krysaře, ale je zasnoubená s Kristiánem a čeká jeho dítě
- Kristián – obyčejný kluk, touží dědit po svém strýci, který vlastní soukenický obchod, miluje Agnes
- Sepp Jörgen – hodný a docela pohledný rybář, ale je méně chápavý, věci mu docházejí až další den
Hlavní myšlenka:
Krysy zosobňují všechnu zkaženost, od níž má krysař město osvobodit. „Sedmihradská zem“ zase představuje vidinu nového života, touhu po něm. Více než nedodržená dohoda ze strany konšelů autora zajímá zrada lásky. Je nastíněno bezpočet hlubokých otázek.
Kniha byla zpracována:
– ve středověku jako německé legendy o krysařovi
– muzikál
– film
– no a ještě v nynější podobě
Ukázka:
(odehrává se hned na začátku knihy)
„A vaše jméno?“
„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“
Muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou před vraty domu, v nichž se do soumraku bělala ženská postava. Hleděl na ni svýma temnýma, pátravýma očima. Byl vysoký a štíhlý, štíhlejší ještě ve svém přiléhavém sametovém kabátci a v úzkých nohavicích. Jeho ruce byly drobné a jemné jako ruce paní. Neměl při sobě ani zbraně ani hole, ač se zdálo, že přichází z daleka, po cestách, jež vždy jisty nebyly. Svíral zato něco dlouhého a ozdobného, co budilo zvědavost ženy, s kterou hovořil. Byla to píšťala cizokrajné práce, jaké dosud neviděla.
„Krysař,“ zasmála se žena ve dveřích. „Přicházíte včas do Hammeln. Není tu krysaře; zato krys je tu mnoho. Vysvětlete mi, krysaři, odkud se berou krysy? Nebývalo jich dříve, jak nám říkají. Je pravda,“ končila s úsměvem, „staří lidé míní, že svět je stále horší.“
Krysař pokrčil rameny.
„Odkud jsou, nevím. Jsou však v každém z vašich domů. Hlodají bez ustání; hlodají dole ve sklepích, hlodají tam, kde jich nevidíme. Stanou se však dotěrnými a stoupají pak výše. Připravujete hostinu, svatbu, křtiny, což já vím? Představte si, že se náhle při hostině zjeví krysy s dlouhými boltci a dlouhými kníry. Tento zjev kazí chuť, chápete přece.“
„Ano,“ smála se žena ve dveřích. „Při svatbě Kateřiny objevila se pořádná krysa. Ženich byl bledý jako stěna a Kateřina padla do mdlob. Lidé nesnesou nic tak málo jako to, co jim kazí chuť; odhodlají se pak zavolat krysaře.“
„Připravujete svatbu nebo křtiny?“ otázal se krysař náhle, bez přechodu.
Žena ve dvéřích se zasmála hlasitě.
„Jste cizinec, je zřejmo, že jste cizinec. Nejsem vdána, krysaři.“ Krysař se uklonil.
…
Poznámka:
– Napsáno podle středověké německé pověsti o krysaři z města Hameln, kterou autor obohatil o romantický milostný motiv a o některé postavy.
– Dobře se čte a je netypická hlavním hrdinou (Záhadný muž, který si říká Krysař, a který pouhým zapískáním na svou píšťalu může vábit krysy i lidi, cestuje od města k městu, ale nakonec se stejně zamiluje a chce se usadit) kniha působí ale smutně (pochmurně).
– Krysař nejprve vycházela pod názvem Pravdivý příběh.