Květy intimních nálad – rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Květy intimních nálad

Autor: Antonín Sova

Přidal(a): Martina Hladíková

Antonín Sova

Antonín Sova, uznávaný český literát, přišel na svět 26. února 1864 v malebném městečku Pacov. Jeho otec, který působil jako učitel na venkově a vedl sbor, ho již od útlého věku vedl k lásce k umění, a to zejména k hudbě.
Ztráta matky, ke které měl velmi blízký vztah, a otcovo druhé sňatství měly hluboký dopad na Sovovu tvorbu.
Sova vyrůstal ve velké rodině, měl čtyři sourozence a osm nevlastních bratrů a sester. V mladém věku se spřátelil s rodinou slavného básníka Jaroslava Vrchlického, což mu umožnilo nahlédnout do literárního světa. Vzdělání získal na gymnáziích v Pelhřimově, Táboře a Písku, kde také úspěšně složil maturitní zkoušku. Jeho první literární díla byla publikována pod pseudonymy Ilja Georgov a Valburga Turková.
Když se mu nepodařilo dokončit studium práv v Praze z důvodu finančních potíží, vrátil se zpět do Pacova. Nicméně brzy našel uplatnění jako redaktor v Ottově slovníku naučném a později zastával pozici písaře na pražském magistrátu. Od roku 1898 do roku 1920 vedl Městskou knihovnu v Praze. Byl aktivním členem literární scény, patřil mezi členy spolku Máj a Umělecké besedy a podílel se na manifestu České moderny.
Sova bojoval s vážnou nemocí, pravděpodobně se jednalo o syfilis, která se začala projevovat před první světovou válkou a postupně mu znemožnila pohyb. Zemřel 16. srpna 1928 ve svém rodném městě Pacov. Jeho literární odkaz, zahrnující díla jako “Z mého kraje”, “Soucit a vzdor” nebo “Zlomená duše”, ho řadí mezi přední představitele impresionistické poezie a generace devadesátých let 19. století.

Další díla:

Z mého kraje, Zpěvy domova, Krvácející bratrství, Hovory věcí, Za člověkem, Povídky a menší črty, Soucit i vzdor

Literární kontext

Tento spisovatel patří mezi představitele České moderny a je jedním z signatářů jejího manifestu. Jeho tvorba je charakteristická využitím prvků realismu, impresionismu a symbolismu.

Česká moderna je literární hnutí z přelomu 19. a 20. století, které se skládalo z nové generace autorů. Ti se postavili proti konzervativnímu pohledu na literaturu a vydali manifest, ve kterém:

Projevili nesouhlas s tehdejší politickou situací.
Odmítli se podřídit starší generaci spisovatelů.
Hájili uměleckou svobodu.
Prosazovali individualismus.

Další autoři této doby:

Josef Svatopluk Machar, Otokar Březina, Josef Karel Šlejhar, František Xaver Šalda

Rozbor: Květy intimních nálad

Téma:

Autorovy vzpomínky na prožitý čas v Pacově, kde vyrůstal. Obdiv k přírodě, největší pozornost je věnována řekám, mlze a oparu, jaru a probouzení se přírody.

Motivy:

Příroda, mlha, opar, jaro, mládí, klid, město, minulost, vzpomínky, roční období.

Literární druh:

Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)

Literární žánr:

Přírodní lyrika (oslavování přírody, její krásy a moci)

Literární forma:

Poezie (psána ve verších a slokách)

Kompozice:

Básně jsou psány chronologicky
Rozdělení na 3 části – Z niv a pasek, Městské siluety, Balady duše
Pásma lyrického subjektu

Postavy:

Lyrický subjekt (sám autor) – Introvert, který nestojí o společnost. Rád se sám prochází přírodou. Rád pozoruje především řeky a rybáře, se kterými se ale nedává do řeči. Prostředí mu připomíná jeho dětství, na které s láskou vzpomíná.

Časoprostor:

Pacov (Jižní Čechy)
století

Jazykové prostředky:

Spisovný jazyk
Kontrasty (klidná příroda x rušné město)
Jambický verš, často střídavý rým
Vliv impresionismu (popisování přírody všemi smysly)
Anafora (opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů – u řek mám večer vlažný rád, u řek, kde plno mušlí leží)
Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – stín se dere)
Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají)
Inverze (změna slovosledu – v stromů korunách)

Děj:

V první části sbírky Z niv a pasek autor odjíždí z Prahy do rodného Pacova. Zažívá hezké chvíle se svojí rodinou a navštěvuje místa, kde dříve trávil mnoho času a má s nimi spojené šťastné vzpomínky. Autor prochází přírodou a popisuje její krásy. Postupně popisuje krajinu během všech ročních období.

Oddíl Městské siluety popisuje autorův návrat do Prahy. Autor už není klidný a pokojný jako v první části, protože ve městě je ruch, shon a mnoho lidí. Objevují se sociální témata a některé básně popisují životní osudy jiných lidí. Opět se objevují autorovy vzpomínky.

Básně poslední části Balady duše se již nezaměřují na popisy přírody nebo okolí, ale spíše na vlastenectví, občanské a meditativní motivy. Závěrečnou báseň věnuje Praze a doufá v její lepší budoucnost.