Literatura po roce 1968 – literární období

literatura

Jméno: Literatura po roce 1968

Zařazení: Literatura

Přidal(a): svetlana

Česká literatura po roce 1968

Po roce 68, ale chvíli to trvalo, zákazy nepřišly hned ze dne na den
Po invazi spřátelených armád, kterou skončilo pražské jaro, komunisté začali pomalu zesilovat cenzuru, připravovali si zákazy, začala se blížit normalizace (nedovolíme, aby si každý říkal, co chce)
První problém pro literaturu vznikl 1969, od 1.1. 1969 platil nový zákon o československé federaci, z toho plynulo, že Slováci mají mít vlastní svaz slovenských spisovatelů a Češi vlastní
Jak Slováci, tak Češi si měli zvolit člověka, Slováci si zvolili někoho neutrálního, kdo komunistům nevadil, tak jim ho schválili, Češi si ale zvolili naschvál Seiferta (pořád se bránili), komunistům se to samozřejmě nelíbilo, a tak neuznali existenci svaz českých spisovatelů, tak povolali Kainara aby to vyřídil, ale spisovatelé mu řekli že je prodejná komunistická děvka a nechtěli ho, do svazu s ním jít nechtěli
Český svaz tedy uznali až v roce 1972, když tam natvrdo dosadili svého člověka Jana Kozáka – poté 4/5 českých spisovatelů řeklo, že do svazu nepůjde, kdo nevstoupil do svazu, byl ihned částečně nebo úplně zakázaný komunisty a začaly vznikat samizdaty – byla to otevřená vzpoura proti komunistům

Samizdat

V 70. a 80. letech přišla zlatá léta samizdatu
Vznikaly samizdatové edice (dohromady asi 70), v těch edicích vyšlo asi 1000 děl (většinou menších sbírek, ne obrovských románů) – Ludvík Vaculík v Edici Petlice vydal asi 400 děl – komunistům extrémně lezl na nervy, dělali mu naschvály, ale protože byl dost známý, tak ho nezavřeli, Vaculík i přemýšlel, že by utekl ze země, ale na truc těm komunistům tam zůstal
Další známé edice byly provokatérů manželů Havlových-Václav a Olga-edice Expedice
V každém velkém městě se našli disidenti: Olomoucké texty, v Brně edice Morava, v Ostravě „Libri prohibiti“
V exilu existoval časopis Svědectví Pavla Tigrida
Nová nakladatelství v exilu (přišla nová vlna exulantů) – nakladatelství 68 (68 Publishers) – Škvorecký v Torontu (prý udělali ale chybu v tom, že to nakladatelství zaregistrovali jako nakladatelství, a ne jako neziskovou organizaci a museli tedy platit daně i když toho moc neprodali), v Mnichově bylo nakladatelství Poezie mimo domov, v Kolíně nad Rýnem nakladatelství Index, v Londýně nakladatelství Rozmluvy
Disidenti (hnutí je „disent“) vydali 1.1 1977 Chartu 77, podepsalo to 242 lidí, s tím, že věděli, že budou mít kvůli tomu problémy, Charta 77 měla asi jen 2 stránky a byl to psaný dobře formulovaný protest
242 signatářů, vždy měla 3 mluvčí, kteří se střídali, první 3 byli: Václav Havel, Jan Patočka a Jiří Hájek, komunisty to podráždilo, vytvořili novou vlnu tlaku „pokud nechcete být opakovaně zavírání, běžte na západ“, snažili se je vytlačit
Pro šíření chartistických materiálů vznikaly nové časopisy, celkem 300, některé byly jen chvilku, protože se polekali, že jim nebo jejich dětem budou kazit život, a tak s tím nechali, ale některé vydržely dlouho – nejznámější Revolver revue (undergroundové), pražský časopis Vokno
Samizdat v té době nebyla vůbec sranda, protože kopírky nebyly, pokud byly tak byly drahé nebo kontrolované, např. školy musely dokládat, že vytiskly tolik a tolik písemek, kontrolovali je, aby náhodou tam nekopírovali ty romány a sbírky atd.
Literatura rozštěpena znovu na: oficiální, samizdatovou a exilovou
V té době byl uznávaný Bohumil Hrabal, Škvorecký, Pavel Kohout (začal jako dítě režimu, ale vyrostl z toho, napíše hru, která se bude hrát až na Broadwayi), v poezii Seifert (který dostal NC za literaturu)
V oficiální próze 70. a 80. let byla historická próza, ale ne tak ideologická jako v 50.letech (začala být hravě postmoderní nebo postmoderně deziluzivní) – např Miloš Václav Kratochvíl, který dříve psal pro komunisty o Janu Husovi)

Historická linie

Miloš Václav Kratochvíl

v 70. letech má dvě knihy o předválečné Evropě – dílo Evropa tančila valčík – volné pokračování Evropa v zákopech, často jako koláž (dával tam úryvky z nějakých reálných dopisů a jiných materiálů)
Evropa tančila valčík – synekdocha (celek za část)

Vladimír Neff

napsal postmoderně hravou trilogii s pikareskním hrdinou Petr Kukaň z Kukaně, odehrává se to v barokním Evropě – název: Královny nemají nohy, díly: královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka

Deziluzivní linie

Václav Erben

Napsal dva romány: Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad (trilogie) – o amorální cestě k moci, neměl zábrany, na trůn se dostal přes mrtvoly a druhé dílo Trapný konec rytíře Bartoloměje – volné pokračování prvního díla, Bartoloměj je starý poctivec, který si chce udržet morální zásady ve světě plném prospěchářů, nakonec se sám zkazí a stane se penězokazem (padělatelem) – za to se tenkrát mučilo a zabíjelo strašnými způsoby

Jiří Šotola

původně kvalitní básník z časopisu květen
Dílo Tovaryšstvo Ježíšovo, román z roku 69, děj: o jezuitech, kteří po bílé hoře v době rekatolizace měli monopol na školství a vychovávali přísně katolicky, je tam ale rozumný jezuita, kterému se to nelíbí, nesouhlasí s postupem řádu, který je nemilosrdný ke všem bezvěrcům – dílo bylo vnímáno jako kritika komunismu (oprávněně- jezuiti byli metaforou pro komunisty) – do roku 75 nesměl publikovat, pak ale vyměknul a veřejně řekl, že odvolává své názory proti režimu – za to ho pustili 1976 zpátky do literatury
Dílo Kuře na rožni – je tam muž Matěj Kuře, je to loutkař, umělec, věčný dezertér, antivoják, snaží se utéct z každé armády, své loutky miluje, nějací nařízení mu vyhrožují, že mu loutky spálí, loutky jsou tam symbolem manipulace s lidmi
Dílo Svatý na mostě – Jan Nepomucký -u něho je to cynický kariérista, který udělá cokoliv, aby se měl dobře, pak ho ta moc zlikviduje a jelikož potřebovali vyhnat lidem z hlavy Jana husa a nahradit kult Jana husa, tak vytáhli Jana Nepomuckého a podle Šotoly si to nezasloužil, takže první zneužil moc on a pak byl zneužit mocí

Nepatří do deziluzivní:

Ladislav Fuks

Psal svérázné historické romány, už ne deziluzivní
Byl plachý homosexuál
Jeho známá díla: Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock
Chvíli psal pro komunisty, napsal Návrat ze žitného pole (prý variace na Občana Brycha), pak napsal Křišťálový pantoflíček o dětství Julia Fučíka (idealizování Fučíka, vyloženě četba pro socialistické děti)
Pak si napravil pověst velkým románem Vévodkyně a kuchařka (oblíbený román paní uč. Svobodové) – je to obraz konce epochy rakouské monarchie na konci 19. století, odehrává se ve Vídni ve starých dobrých časech, je tam činorodá vévodkyně, rozhodně se že si na předměstí Vídně zřídí luxusní hotel, který bude zároveň jakoby muzeem té skvělé epochy, končí to slavnostním otevřením hotelu- v díle má obrazy skutečného života všech společenských vrstev- prokládal to malými záhadami: někdo má tajemné sny, někde něco ťuká, nevíme co
Myši Natálie Mooshabrové – hrdinka je zdánlivě obyčejná stárnoucí žena, živí se tím, že se lidem stará o hroby, neustále prý líčí pasti na myši, má velmi zlé děti, syn je násilník, dcera prostitutka, celé to směřuje k odhalení, že ona pod falešnou identitou, ve skutečnosti je kněžna/šlechtična, která by měla být na trůně té země, ve které žije, děti jsou adoptované, u moci je nějaký krutý předseda vlády, který po ní pátrá, v zemi dojde k převratu a přijde za ní nová vláda aby usedla na trůn, předtím se chystala otrávit své děti koláčem s myším jedem, ale když ji požádali aby panovala, řekla „byl to osud“ a koláč snědla sama

Venkovské prózy (další linie)

Jaké se řeší problémy na socialistické vesnici

Jan Kozák

Jeden z těch co šli na ruku komunistům, dílo Svatý Michal, dílo Čapí Hnízdo

Profesní prózy

prózy o atraktivních povoláních, velmi žádané byly prózy ze špičkového lékařského prostředí, existovaly ale i romány z letištního prostředí

Valja Stýblová

Román Skalpel, prosím – o neurochirurgii, operace mozku

Zdena Frýbová

dílo Připravte operační sál – o kardiochirurgii

Vladimír Páral

měl Černou pentalogii v 60. letech, s příběhy z chemických továren i pokračoval – napíše Bílou tetralogii (bude najednou optimistická, protože doba neměla ráda pesimisty) – Mladý muž a bílá velryba – do továrny plné vyhořelých zaměstnanců přijde mladý vitální směnový mistr Břéťa a nakazí je svou vitalitou a chutí do života, 2. Radost až do rána, 3. Generální zázrak – generální zázrak má být láska, román o naději, 4.Muka obraznosti
V 80. letech začal psát populární sci-fi – Válka s mnohozvířetem – ze zplodin a odpadu v přírodě vznikla zvláštní živá hmota, která se jmenuje masit, a ta napadá lidi jak vetřelec a lidi se pak stali extrémně žravými
Pokušení A-ZZ – Obyčejní zaměstnanci pražské vodárny, kteří věří, že je unesli mimozemšťané. Mají na nich dělat experimenty, jak moc jsou schopni lidé zajít, aby si splnili své přání. Dostanou náramek, který je nutí dělat to, co chtějí mimozemšťané. Ti chtějí, aby zaměstnanci nalili do vody jed, aby otrávili Prahu, ale oni nechtějí, a proto mají být popraveni. Ti neucuknou a zjistí, že to byl jen psychologický experiment.
Země žen

Bohumil Hrabal

První psát nesměl, pak dal rozhovor a řekl, že to vždy myslel dobře se socialismem, některá díla vyšla, některé komunisti nepustili
Umřela mu maminka a začal vzpomínat na dětství – napsal Postřižiny (vydáno samizdatem v malé míře, vydáno pořádně až po tom rozhovoru, kde souhlasil se socialismem), děj: Odehrává se v pivovaru, je tam krásná maminka Maryška, kterou všichni tajně milují, úzkostlivý tatínek Francin a strýc Pepin, strýc Pepin je hrdinou příběhu, motivy jako že maminka lezla na komín se strýcem Pepinem, má to končit tím, že se má Hrabal narodit, vypravěčem je maminka, jsou tam jen ti dospělí ve svém veselém mládí
Volné pokračování Postřižin – Městečko, kde se zastavil čas – to nesmělo vyjít za komunistů, vyšlo až po listopadu 89 to je o smutném stárnutí a dožívání těch hrdinů v prázdném komunistickém světě, strýc Pepin byl zvyklý chodit za prostitutkami a najednou pracovaly v továrně všechny, najednou pestrobarevný svět totálně zešedl, najednou tak krásní vitální hrdinové dožívají v domově důchodců, strýc Pepin je senilní a aby ho zabavili, nechávají ho každý den pumpovat jakousi vodu, kterou druhý den vypustí
Pak tyto díla přepracoval do dvou kratších próz – Krasosmutnění + Harlekýnovy milióny
Obsluhoval jsem anglického krále– taky nesmělo vyjít za komunistů – hrdina se jmenuje Jan Dítě – vypráví historii svého života ve chvíli, kdy už zmoudřel, zpočátku byl obyčejný prodavač párků na nádraží, pak číšník, na vrcholu byl v mládí v Pražském hotelu Paříž, měl tam vrchního Skřivánka, který ho učil odhadovat, co si lidé budou objednávat a ten Skřivánek, říká, že obsluhoval anglického krále (neobsluhoval, ale mohl by, ve sém oboru byl profík) pak se tam stala nějaká nespravedlnost , kdy ho obvinili z krádeže zlaté lžičky, odcizí se Čechům, málem se oběsil kvůli tomu, začne se dvořit nějaké Němce a zastává se jí, když jí nadávají, že je Němka, opouští hotel, protože tam jsou vlastenci, on se za Čechy stydí a dokáže, že má německou krev, nakonec se s tou Němkou vezme a mají spolu postižené dítě, ale o oba dva přijde, Němka ale cosi kradla a on na tom hrozně zbohatl, na chvíli se stane milionářem a postaví si svůj hotel, takže byl na vrcholu svého života, ale přišel únor 48, hotel mu znárodnili, on ale chtěl zůstat bohatý a dokázat to, tak kamsi došel, že chce do tábora pro bohaté, bohatí ho mezi sebe ale nechtěli, protože je zbohatlík
Něžný barbar – próza o svém kamarádovi výtvarníkovi Boudníkovi (vytvořil explozionalismus, a i něco napsal)
Slavnosti sněženek – veselé historky z chaty, taky zfilmováno
Příliš hlučná samota – Považuje se Za mistrovské dílo, taky nemohla za socialismu vyjít, jen samizdat, je tam balič moudrý starého papíru Hanťa – je to starý člověk, pracuje ve sběrně surovin, posílají mu tam kamsi do sklepa staré papíry a dělá z nich balíky, ale padají mu tam sem tam i knihy a jemu je líto těch knih, tak je zachraňuje, nosí si je domů, přečetl světovou literaturu, pak zjistí, že se jeho práce má nehradit nějakých mechanickým strojem, jde do nějaké jiné sběrny, kde vidí mladé hloupé pracovníky v čistých monterkách, které strkají ten papír pod ten mechanický stroj, zakázané knihy lisují ve velkém a on má pocit, že tohle je konec světa, kdy se takhle ničí literatura a mladí dělníci jsou nesečtělí, hloupí, veselí a neumazali si ruce prací
Svatby v domě, Vita Nuova, Proluky – autobiografická teorie o raných letech svého manželství, aby to ozvláštnil, napsal to z pohledu svojí ženy Elišky
Ke konci života psal už všechno autobiograficky
Měl divnou smrt, v nemocnici vypadl z okna, neví se, jestli se zabil nebo byl jen prdlý a nakláněl se, aby krmil holuby

Ludvík Vaculík

Stal se duší našeho samizdatu, založil samizdatovou edici Petlice, vydal tam 400 děl, první vydal svůj román Morčata
Měl problémy s komunisty, dělali mu naschvály, brali řidičák, nenechává se vyloženě zavírat a aspoň jednou za měsíc ho nutí chodit k výslechu a přesvědčují ho, aby s tím samizdatem přestal
Jeho manželka měla kvůli němu problémy v práci, nevyhodili ji, ale byla brána za manželku nepřítele, tak si dávali velký pozor, aby se nedostala k nějakým citlivým informacím, co by mohl její manžel zneužít a vydat
Morčata – tragikomický příběh bankovního úředníka, jeho kolegové neustále vymýšleli, jak by si vynesli z té socialistické banky nějaké peníze, on se v socialismu nudil, nudí se v manželství, tak dělal nějaké pokusy na morčatech svých dětí a líbí se mu, jak si ty morčata nechají všechno líbit, nebrání se – motiv, že lidi v socialismu jsou jako ty morčata
Pak začal psát fejetony, každý rok napsal fejeton Jaro je tady – opravdu přicházelo jaro, ale on myslel spíš politické jaro, že by mohla slábnout moc komunistů, slábnout cenzura, doufal, že přijde něco pozitivního, ale nic se x let nestalo
- Srpnový den – „tak se zas nic nestalo“, nic se nezměnilo, „srpnový“ protože v srpnu je výročí spřátelených armád – socialistický svátek
- -> Jaro je tady – optimismus, Srpnový den – tak nic
Několik rad anglické vládě – slavný fejeton – v té době začali pouštět film Gándhí a on se divil, že komunisti chtějí poslušnost, ale nechají pouštět film a rebélii a lidi v kině pak napadaly nebezpečné myšlenky, Gándhí stál proti Britům
Pak vydal soubory fejetonů Srpnový rok a Stará dáma se baví (stará dáma má být Evropa)
Český snář – je to nejvýznamnější samizdatový román, byl to deník disidenta, psal o tom, proč nemůže psát, je tam například to, jak si domlouvali dva disidenti nějaké setkání, tak to neříkali nahlas, protože je někdo mohl odposlouchávat, tak si to psali na papír a pak ten papír zničili, ta kniha byla literární bomba, třeba nepoužíval vůbec pseudonymy, normálně tam napsal, s jakým stbákem se setkal a některým komunistům to pak i ublížilo, všechno na všechny prásknul, nic netajil
Poté pokračoval v té indiskrétnosti – Jak se dělá chlapec – tam popsal svou nevěru s o 27 let mladší spisovatelkou Lenkou Procházkovou – ona o tom sama napsala svoji knihu – dílo: Smolná kniha
Napsal další skandální knihu – román Loučení k panně – tam to nepíše vyloženě autobiograficky, ale nikdo neví, je tam 65 letý spisovatel František, který má pocit, že už nikdy nebude mít žádnou mladou dívku, ale pak se mu nabídne 19 letá studentka češtiny Kristýna, která ho obdivuje, on ví, že to není správné, ale stejně neodolá, nakonec se ale Kristýna dá na víru a končí to smutně, kdy František ví, že teď už ho čeká jen smrt
Milí spolužáci – vzpomínal na dětství, má to 3 části – Kniha indiánská, kniha dělnická, kniha studentská – o jeho zkušenostech, pracoval u Bati v továrně, po válce šel studoval

Ivan Klíma (1931-dosud)

Dnes méně známý, ale je přeložený do 30 jazyků
Komunisti ho vykopli, tak se o něm v 70. a 80. letech nemohlo učit
Ovlivnila ho válka, v dětství strávil 3 roky v Terezíně, v 11 letech tam napsal báseň Sebevražda, teprve až se z tama dostal šel na gymnázium, napadlo ho, že bude spisovatelem, fascinovaly ho milostné vztahy, vztahy lidí, rozchody a sbližování lidí
Kniha povídek Milenci na jednu noc
Kniha povídek Milenci na jeden den
Pracoval v literárních novinách
Napsal kafkovsky metaforickou hru Zámek – jsou tam neschopní funkcionáři, dostanou se k moci, k zámeckému pohodlí a rozhodně se své moci nechcou
Román Hodina ticha – román, nějakého inženýra poslali na Slovensko, aby tam vystavěl protipovodňové hráze, je to nějaká méně rozvinutá část země a on tam vidí tu zaostalost, socialistické plakáty atd
Pak mu začaly vycházet romány i do ciziny – román Milostné léto – dokonce zfilmované, Klíma tam má lásku jako motiv něčeho zničujícího, je tam nějaký seriózní vědec, který se potká se studentkou loutkařství, prý je naprosto sobecká, citově nestálá, pokazí mu manželství i kariéru, ta dívka je sama nestálá, nevyrovnaná a k tomu mrcha, a tak spáchá sebevraždu a ještě to svede na něj, že za to může on
Láska a smetí – příběh absurdity socialistického režimu, spisovatel nesmí vydávat, a tak se stává metařem (zametá ulice), prožívá mimomanželské aférky, má tam spoustu úvah o tom, jak režim deptá lidi, je to pesimistický pohled na svět – symbol smetí – svět je zamořen jak hmotným, tak duchovním smetím – že všude je nějaký odpad, odpad slov, odpad citu a nikdo to už nezamete
Soudce z milosti – doba normalizace, jeden pražský soudce je testován komunisty, jestli ej na jejich straně nebo ne, dostane případ dvojnásobného vraha a má ho odsoudit k trestu smrti, soudce už ale s komunisty nesouhlasí a ví, že ten soudce v minulosti napsal článek „Proti trestu smrti“ a tak zkouší jestli je loajální, pokud ne, tak mu post soudce samozřejmě vezmou, ten vrah byl totální outsider, měl těžký život, vždycky se mu všichni smáli, vždycky ho šikanovali, bydlel v podnájmu u nějaké nesnesitelné báby, která ho furt buzerovala, v noci mu vypínala elektřinu, zvyšovala mu nájem, jemu ruply nervy a jednou jí tam pustil plym, ale nevěděl, že má zrovna na hlídání malou vnučku, soudce s ním soucítí, že měl tak těžký život a nechce se rozhodnout, tak si vezme dovolenou, ale nakonec stejně trest smrti vyhlásí nějaký jeho nadřízený, ale ten soudce to opravdu neudělá, radši by přišel o pozici než zradit svoji morálku

Jan Trefulka (1919-2012)

Kamarád Kundery, spolu s ním ho vyloučili na 2 roky ze studií
Byl posledním šéfredaktorem časopisu Host do domu, než ho zakázali
2 roky musel působit na nějaké traktorové stanici (nuceně, i když byl vysokoškolák) a napsala o tom dvě povídky- Pršelo jim štěstí
Novela O bláznech jen dobré – je tam starší 60letý chlap, na kterého sáhne smrt (nějaký infarkt nebo něco) a má pocit, že teď musí ještě žít a něco si rychle užít, k manželce nic necítí, nechá se svést nějakou 30 letou ženskou, pražanda mu nakonec stejně uteče a on se vrátí k manželce, vezme ho na milost, ale chlap má pocit, že ta vzpoura stála za to, že se v něm aspoň něco probralo
Velká stavba – kafkovský román o absurditě velkých staveb socialismu – nějaké přehrady, hutě,
Román Svedený a opuštěný – věřící kluk studuje teologie před únorem 1948, přijde komunistický převrat, drasticky sníží počty kněžích, vyhodí ho z fakulty a pak musel žít ve světě lží, absurdity, materialismu a musí se životem protloukat

Eva Kantůrková (1930-dosud)

Patřila k disidentům, byla i mluvčí Charty 77 – na 10 měsíců skončila ve vězení
Zprvu byla členkou KSČ, ale pak se z toho probrala a přidala se v Pražském jaru k inteligentům a kritizovala komunisty, podepsala Chartu
Přítelkyně z domu smutku- portréty spoluvězenkyň, politická vězenkyně mezi opravdovými kriminálnicemi
Sešly jsme se v této knize – Kniha rozhovorů s manželkami chartistů o jejich těžkém životě, co všechno jim komunisti dělali
Na konci 60. let vydala jednu konfrontační prózu – Smuteční slavnost – byla i zfilmována, ale hned skončila v archivu (byl zakázaný) –děj: na malém městě se v jeden den konají dva pohřby, umřel nějaký důležitý místní komunista a zároveň má pohřeb místní sedlák, kterému komunisti vyvlastnili majetek a udělali z něj nepřítele režimu a přinutili ho se vystěhovat, tím pádem lidi mají dilema jestli jít na pohřeb komunisty nebo nepřítele režimu (vypadat loajálně k režimu X protestovat a být označen za nepřítele)
Jan Hus – neideologický román, byla vystudovaná historička, chtěla tam zobecnit rysy českého národa, jak vnímali Husa

Naši nejlepší autoři v exilu

Jasnou hvězdou exilu byl Milan Kundera

Milan Kundera

Už v roce 68 patřil ke spisovatelům kritizujícím komunisty
Podcenil pražské jaro, myslel si, že to byl velký okamžik českých dějin, že jsme v centru světových dějin, že nás svět obětuje, byl z toho nadšený – Havel o tom později napsal že svět se o Česko staral jen chvíli, že jsme jen malý státeček, který každý obětuje
Publikovat nesměl do roku 75, pak mu nabídli ať učí ve Francii literaturu, komunisti mu to vízum dali, po 2 letech co tam žil mu v komunisti jeho nepřítomnosti mu sebrali české občanství
Doma stačil napsat dílo Jakub a jeho pán – vzal román francouzského osvícence Diderota a upravil to pro divadlo, hodně motivů zachoval – je tam pán voluntarista (naivní, věří ve svobodnou vůli) a Jakub-sluha je fatalista (věří v osud) – Jakub říká, že všechno je psáno tam nahoře, takže se není čeho bát, pokud má spadnout koně a zlomit si vaz, tak spadne, protože je to už napsáno a on se toho tím pádem nemusí bát- Kundera tam má myšlenku, že pokud je opravdu všechno již napsáno (pokud existuje osud), tak je Bůh opravdu špatný básník
Život je jinde – 73 vyšlo francouzsky- původně se to mělo jmenovat Lyrický věk – ale nakladatelství řeklo, že je to nekomerční titul, že to neprodají – má tam špatného básníka Jaromil, vyrůstal s matkou a ta mu nakecala, že je génius, ve skutečnosti je nic a ničemu nerozumí, chtěl by něco napsat a naivně věří komunistům, stane se i udavačem, má nějakou nehezkou přítelkyni, je s ní nespokojený, ale žádná hezká takového pitomce nechce, brácha té přítelkyně chce utéct na západ a on normálně jde a napráská ho a ještě má pocit, že udělal správnou věc
Pak začal psát polyfonií romány: prý román má být hostina o mnoha chodech, jako mnohohlasná hudba
Valčík na rozloučenou – původně se mělo jmenovat epilog (myslela si že to bude poslední dílo, které mu komunisti vydají), je tam bývalý politický vězeň Jakub, rozhodl se, že s touto zemí končí, že odjíždí do exilu, jede se rozloučit s přítelem doktorem někam do malého lázeňského města, během pár dnů se tam toho dost semele, v těch lázních se ženy jezdí léčit z neplodnosti, chlapi tam nejsou skoro žádní, je tam sestra Růžena, je docela pěkná a má nějakého místního nápadníka lůzra, v lázních je trumpetista Klíma (aby se tam pacientky nenudily), Klíma je sukničkář, po jednom koncertu se vyspí s tou Růženou a ona později zjistí, že je těhotná a skoro jistě ví, že to má s tím jejím troubou, ale ví, že by to mohla hodit na Klímu a tím si ho k sobě připoutat, on jí řekne, že má jít na potrat, ona nechce, pak mu kamarádi poradí, ať jí nakecá, že ji miluje, že se kvůli ní rozvede, že si dítě nechají na později, že by jim teď dítě zkazilo romantické období hned po příjezdu Jakuba do toho městečka se mu Růžena zdá nesympatická, je tam slavný motiv – když byl Jakub v ohrožení komunistů, nechal si od kamaráda doktora dát nějakou ampuli s jedem, kterou by mohl použít, kdyby to bylo nesnesitelné, kdyby ho mučili apod. a Růžena, má nějakou nemoc a nosí si v ampuli svoje neškodné prášky, pak jsou ti dva v kavárně, Růžena nechá svoji ampuli na stole a odejde a ten Jakub si tu ampuli prohlíží jak jsou ty prášky podobné s tím jeho práškem, vhodí ji dovnitř ampule aby se podíval, ale v tom přijde Růžena, vytrhne mu ampuli z ruky „co si to dovoluje“ a pak Jakub přemýšlí jak zabrání Růženě, aby si ten prášek vzala, ale vypadal by jako vrah nebo něco, tak neudělá nic a Růžena ten prášek nakonec opravdu sní a umře, ale Jakub o tom neví, nakonec si uvědomí, že pokud ji opravdu zabil, tak se aspoň nebude povyšovat nad Čechy, kteří se sami podřídili režimu, kteří se sami stali vrahy a teď se stal vrahem sám…pak je tam ještě motiv, že je tam lázeňský doktor, který oplodňuje ženy vlastním spermatem
Kniha smíchu a zapomnění – Polyfonní román o 7 dílech. – Clementisova čepice: Během roku 1948, den, kdy převzali komunisté moc, tak Gottwald řečnil k davu lidí z paláce Kinský. Clementis dal čepici Gottwaldovi na hlavu, aby nenastydl, protože sněžilo. Za 4 roky proti němu byli vykonstruované procesy a od byl vyretušován z fotek. Je zde emigrantka, které umře manžel a ona na něj začne vzpomínat. Nechala v Česku deníky, chce po ostatních, aby jí je poslali, protože tam nemůže jet, aby ji komunisté nezavřeli. Proto chce po někom, ať jí je pošle, ale všichni ji odmítnou.
Nesnesitelná lehkost bytí – Román o více částech s dvěma mileneckými páry. Jeden je lékař Tomáš a dívka Tereza, Tomáš je záletník, ale žádnou si nechce nechat, protože se nechce váhat. Jede do malého města, kde musí jít na sál, protože je chirurg. Potkají se s Terezou v hospodě, kde si objedná konak a ona pochopí, že je jiný. Chce jít za ním a po směně jí dá adresu. Jednoho dne se u něj objeví v horečkách, nemá srdce jí vyhodit, a nakonec tam zůstane. Pořád ji ale podvádí a ona je z toho nešťastná. Má kamarádku Sabinu, která Terezu naučí fotit a přijde rok 1968 a ona vše fotí. Tereza má pocit, že se našla ve focení. Přijde normalizace, Tomáš s ní odjede do Švýcarska, kde dostal místo, ale Tereza chce zpátky do Prahy. Ona se zpátky vrátí do Prahy a Tomáš neví, jestli tam má zůstat nebo jet za ní. Nakonec se rozhodne za ní jet, ona je šťastná, ale večer si uvědomí, že udělal největší chybu jeho života. Tomáš se stane umývačem oken, protože byl proti komunistů. Jejich vztah se nelepší, ale odjedou na vesnici pryč z Prahy. Nakonec oba zahynou během autonehody. Druhý pár je emancipovaná Sabina, která si najde ženatého Franze. Franz se chce kvůli ní rozvést, ale ona se nechce vázat a odjede mu.
Nesmrtelnost – je tam francouzka Agnes, asi 40 letá, má slušného manžela, dospělou dceru, uvědomí si, že chce žít jinak, prožívá krizi středního věku, chce změnit život, dostane se na pracovní pozici do Švýcarska, je ráda že má na chvíli klid od manžela, někde si tam lehne na louku a celý den jen leží a přemýšlí a říká, že lidé se moc snaží žít pro nějaký smysl, rodinu, povinnosti, přitom stačí jen být, potom jede zpátky a nějaká dívka, která ztratila smysl života šla na dálnici, sedla si tam a snažila se spáchat sebevraždu, ale díky ní zemřelo mnohem více lidí a Ágnes byla mezi nimi, když strhla volant někam do svodidel, aby ji nesrazila
Další část knihy: Je tam starý Goethe a nějaká intelektuálka Bettina Brentano, která se mu snažila vepřít do přízně, začala ho v dopisech uhánět, on jí odpovídal neutrálně, protože věděl, že je nebezpečná, potom Goethe zemřel a ona z toho udělala bestseller, kdy falšovala ty dopisy a říkala, že byl do ní Goethe zamilovaný a udělala ze sebe veledůležitou osobu Goetheho života, přitom Goethe s ní nechtěl mít nic společného, pravé dopisy se našly až po její smrti, ale jí se splnilo co chtěla, byla díky tomu slavná
Pomalost – dnes se lidé neustále někam řítí, všude chtějí být rychle, dříve se lidi dokázali procházet hodiny po zahradách, jít na všechno pomalu¨
Identita -manžel má už starší manželku, myslí si, že jí určitě vadí, že už se za ní chlapi neohlížejí a tak jí začne psát milostné dopisy, jakože od tajného ctitele, myslel to dobře ale nakonec ho ona opustí
Nevědomost – imigrantka se vrací z Francie do Čech, koupí drahé francouzské víno, aby jim ukázala jak se tam žije, ale zjistí, že ty Češky to nezajímá, pohrdnou jejím vínem a radši si objednají pivo, jsou nepříčetné, protože by jinak musely přiznat, že ony samy nic neprožily

Josef Škvorecký

Jeho manželka Zdena Salivarová je taky spisovatelka, v Torontu spolu založili nakladatelství 68 Publishers
Pokračoval v sérii knih o Dannym Smiřickém
Tankový prapor –komický román, Danny Smiřický na vojně, o absurditě vojny, Danny vystudoval angličtinu, pak musel na vojnu, je tam pokleslý humor z vojny
Mirákl – počeštěná forma slova zázrak, vyšlo v samizdatu, Danny ve třech časových rovinách – 1. v roce 50. – nejblbější budovatelské období, nastupuje jako mladý učitel na dívčí školu, chudák má kapavku (pohlavní chorobu), ví, že to bude peklo, protože bude učit mladé vyzývavé holky, jedné holce tam říkají liška, liška si vezme do hlavy že učitele svede, snaží se, ale on s ní nic nemlže mít i kvůli nemoci i kvůli zásadám a tak předstírá, že je těžce zbožný, ta liška to vezme vážně, začne chodit na hodiny náboženství k místnímu faráři aby ho přemluvila, tak si někde vykládají na břehu rybníka o náboženství, pak se stanou milenci, půjčí si od kolegy chatu, po milostné noci liška řekne, že jdou na mši, během mše se zázračně pohne socha sv. Josefa (podle nějaké skutečné události, kdy se během mše pohnul kříž), babky jsou hotové, že byly svědkem zázraku, Danny táhne lišku pryč, že když to tam někdo přijde vyšetřovat, aby neviděl jeho jako učitele se studentkou, nakonec komunisti obviní pátera, že tam někde udělal kladky, neviditelné provazy a že to celé zinscenoval a nakonec ho při výslechu umlátí k smrti, pak je tam ještě motiv, že s tou třídou maturoval, ke svému předmětu ani neměl učebnici, četl jim tam knížky aby nějak zabili čas, nebyl to nijak důležitý předmět, ale 3 týdny před maturou přišel dopis z ministerstva, že všichni povinně musí z tohoto předmětu maturovat a Danny musí vymyslet 60. maturitních otázek, tak si sednou s liškou a vymyslí na každou otázku stejných 20 řádků textu, ty holky u maturity vykládají potom to samé, v komisi sedí nějaký nablblý učitel z pomocné školy, kterému to po nějakém čase přišlo podezřelé a tak vymyslí, že toho učitele užerou, že ho opijou, že si dají panáka na soudruha Stalina, nakonec mu dají do čaje něco euforizujícího a tomu učiteli se potom všechno líbí, holka řekne jedno slovo, on vykřikne „výborně“ a začne vykládat nějaké historky z jeho života, 2. v roce 68, Danny je spisovatel, účastní se pražského jara, má katolického kamaráda spisovatele, který chce vyšetřit, jak to bylo s tím páterem a tou sochou, tak hledají svědkyni nějakou babku, zjistí, že ještě jedna babka tam žije, ale že nemluví, tak za ní jdou a ptají se a ona jen čučí a ukáže na Dannyho a řekne „ten tam taky byl“, 3. v 70. letech v Torontu – Dannymu je kolem padesátky, napadne ho , že život je špatná detektivka, pachatel se jmenuje Pravda, ale detektiv ho nikdy nechytí
Příběh inženýra lidských duší – dvoudílný román, vyšlo v exilu, inženýr lidských duší měl být Stalin (ironicky), Danny je profesorem v Torontu, učí literaturu, nové generaci vykládá zážitky ze života, ve vzpomínkách se vrací do protektorátu, Danny byl tenkrát totálně nasazený, chtěl provést sabotáž, chtěl Němcům uškodit, naštěstí to měl tak blbě naplánované a zjistil to nějaký jeho kamarád, a tak to zamaskoval, aby Dannyho nezabili
V Americe napsal román o Antonínu Dvořákovi – Scherzo Capriciosso aneb veselý sen o Dvořákovi – Dvořák přijede do Ameriky, vyvádí tam blbosti, na jednu stranu to je hudební génius, na druhou stranu prostomyslný člověk, motiv že Dvořák se bál, že neuživí svoji velkou rodinu, věřil že krásné skladby napsal díky bohu a teď už jich napsal tolik, že už mu bůh nedodá inspiraci a že to nezvládne
Nevěsta z Texasu – osudy Čechů, kteří se zapojili do americké občanské války severu proti jihu
Pulchra – sci-fi román – napsal to v 80 letech, jsou tam kosmonauti ze země 1000 roků v budoucnosti, přiletí na obydlenou planetu Pulchra a zjistí že obyvatelstvo tam nezná zlo, ze začátku to vypadá jako ráj, ale něco za něco, neznají touhu, nenávist, vášeň…

Zdena Salivarová (1933-dosud)

Manželka Škvoreckého
Byla tanečnice (členka státního výboru) a herečkou, po seznámení se Škvoreckým začala taky psát
Honzlová – hrdinka je tanečnice, která neví, proč ji nevzali se souborem sebou do Finska, doplnit
Samožerbuch – spolupráce s manželem Škvoreckým, je to příběh historie jejich nakladatelství Publishers 68

Pavel Kohout (1928 – dosud)

Začal jako svazák budovatelskými básněmi, byl miláčkem režimu (díla: Verše a písně, Čas lásky a boje, Dobrá píseň– veršované drama, komunistický novinář se žení a místo svatební noci odejde psát do huti o první tavbě) v roce 54 byl tvrdě zkritizován ostatními básníky (Trafulka a Skácel), on se zastyděl a pak se polepšil a začal režim kritizovat
Zářijové noci – o střetu mladých vojáků a pitomých důstojníků
Jakoby Před soudem v divadle se rekonstruuje život dívky, která z nešťastné lásky spáchala sebevraždu, vystupují tam „svědkové“, i když ji nikdo už nesoudí, protože je mrtvá
V 60. letech začal upravovat díla jako Válka s mloky od Čapka nebo Dobrého vojáka Švejka
August August august – August August je jméno klauna, august s malým a je synonymum pro klauna, August je tedy klaun, všichni ho kopou do zadku, všichni se mu smějí, ale on má sen, že by chtěl drezůrovat, ale nakonec se mu to nepovede
Kolem roku 68 už tvrdě kritizoval komunisty a potom byl zakázaný a nakonec i vytlačený (dovolili mu vycestovat, někde mu sebrali pas a řekli, že bez pasu nemůže zpátky do ČR)
V 70. letech napsal Bílá kniha o kauze Adam Juráček – je tam učitel tělocviku, který šokuje komunisty, protože se naučil létat, aby udělal dojem na nějakou dívku a komunisti mu to chcou zakázat, protože to porušuje (fyzikální) zákony, snaží se to zatajit, a nakonec ho šoupnou do blázince
Katyně – vyšlo v exilu, je tam příběh hloupé dívky, kterou nevzali na střední školu, jmenuje se Lízinka, v celé knize nemluví, rodiče chtějí, aby měla maturitu, pak se dozví, že vzniká nová škola SUPOF – střední učiliště potravina výživy – ale ve skutečnosti je to katovská škola- chtějí si vychovat popravčí, rodičům je to jedno, hlavně aby měla maturitu, příjímací zkouška proběhla tak, že musel a zabít kapra a slepici, vezmou ji, pak je v té škole, je andělsky krásná, ale učí se jak vypočítat délku provazu aby se člověk oběsil apod., na výlet jedou někam do Osvětimi aby se insirovali, u maturity dostane úkol oběsit jednoho z učitelů, který se ji snažil dřív svádět, celé je to velká absurdní parodie, ale má tam myšlenky, že ve středověku bylo tolik katů, že si je ten režim musel tajně vychovávat
Kde je zakopán pes – autobiografický román, vzpomíná, jak zakládali Chartu 77 – on prý vymyslel ten název, popisoval tam ty události a jak se stýkali dizidenti, některým lidem se ten román moc nelíbil, protože kritizoval lidi, co se k Chartě nepřidali a nejspíš tam dost zveličil svoje vlastní zásluhy
Hvězdná hodina vrahů – asi nejlepší detektivka od českého spisovatele, odehrává se to na jaře roku 45, ještě je válka a nějaký úchyl v Praze vraždí ženy odporným způsobem, jsou to samé vdovy, ale mladé, vdovy chodí na Slavín ke hrobům, on si je tam vyhlídne, odvede domů, uřeže ňadra, vysoká tenké střevo a ž nakonec jim prořízne hrdlo – vyšetřujete to gestapo i česká policie, dvojí vyšetřování, nakonec přijdou na to, že tímhle způsobem se umučila nějaká svatá reparáta, přijde na to farář mimo prahu, dokonce i ví, kdo to dělá, ale musí ctít zpovědní tajemství a nechce jim to říct, nakonec na toho vraha nastraží past, nechali tam chodit ženskou, policisti ji sledovali, ale zrovna v den, kdy se past povedla a má jít s tím chlapem do domu, kde mají čekat dva policisti, tak gestapo udělá zátah na policii protože se bojí povstání a zakáže jim vycházet ze stanice, takže ona jde do toho domu s ním sama, ji nakonec zabije bez toho mučení, protože se policie lekne, později opravdu nastane pražské povstání a on je v sedmém nebi, protože je ve společnosti sadistů, kteří se k němu přidají aby znásilňovali a mučili Němky, ten vrah měl v plánu, že pokud skončí pražské povstání, tak půjde Němce a Němky vraždit do pohraničí, ale nakonec ho naštěstí zabijou, vraždil proto, že v mládí mu nějaká vdova odvedla tatínka od rodiny a matka mu vsugerovala nenávist ke vdovám

Jan Křesadlo (1926-95)

Jan Křesadlo je pseudonym, vlastním jménem Václav Pinkava
Utekl do Anglie, působil tam jako psychiatr a klinický psycholog, byl velmi vzdělaný, uměl řecky a latinu, v exilu zazářil v exilu, u nás vydán až později
Básně sedmihlásek – psal básně v sedmi různých jazycích
Mrchopěvci – mat. četba – román napsaný v Anglii, hrdinou je pasivní věřící mladík, mrchopěvec je hanlivé slovo pro zpěváka pohřebního sboru – mladík Zdirad má mladou manželku, kterou sexuálně vydírá, žijí v chudých poměrech, na gymnáziu latinsky napsal nějakou posměšnou báseň o Stalinovi a nějaký sadistický docent na to přišel a začal ho s tím vydírat (odehrává se v době, kdy byl Stalin nedotknutelný) a ten docent po něm chce nějaké sexuální praktiky, orál a později mnohem horší věci, Zdirad mu říká Obluda, ví že je to neřešitelná situace a tak se domluví s nějakými cikány, ať mu zkusí tu báseň ukrást, oni ji ale nenajdou, pak docent zvyšuje požadavky, chce aby Zdirad měl sex v hrobce a on že se na to bude dívat, nakonec toho Obludu ušktí jejími punčochami a utečou spolu za hranice
Fuga trium – odehrává se na fiktivní planetě, ale planeta připomíná socialistický režim v česku, jsou tam zavření v podzemní blázinci odpůrci režimu a jsou tam 3 pokusy o útěk
Vara Guru – obraz falešného mesianismu (narážka na Hitlera, který si hrál na mesiáše Němců, Stalin, který si hrál na mesiáše Rusů) a jak se z nich stanou skoro „falešní bohové“

Další významní autoři

Radek John (Jón)

Proslavil se knihou Memento – o českém feťákovi, na nějaké diskotéce sklouzl ke drogám, a nakonec se z něj stala úplná troska, komunisti to vydali jako odstrašující případ

Zděněk Zapletal

Spisovatel ze Zlínska, nejspíš maturoval na nějaké průmyslovce v Otrokovicích
Začal psát čtivé generační zpovědi lidí, většinou mladých sympatických žijících v pozdním socialismu, o tom jak se těžko hledala jakákoliv seberealizace – Půlnoční běžci – je tam několik postav, které z pocitu marnosti běhají v noci po sídlišti, nazývá je Doktor, Zubař, Inženýr, Pilot – každý má nějakou typickou story na tu dobu, z nějakého vnitřního neklidu vybíhají na to sídliště, každý má jiný příběh, jiné zaměstnání, jinou životní situaci, pochází z různých rodin, ale všichni mají problém seberealizace
Nekonečný striptýz – folkoví zpěváci, kteří se chtěli stát profesionály, je tam cesta za tím jejich snem, striptýz je narážka na to umění, že hudebník se před posluchači jakoby obnažuje, že to musí být osobní, celé se to odehrává ve Zlíně a na Jižních svazích atd.

Antonín Bajaja (1942-2022)

Spisovatel ze Zlína
Začal působivými prózami z Valašska – Duely – příběhy z valaška, napsané moderně ale starší problémy (cosi že nemůže vyhnat ze svého domu nějaké zvíře)
Na krásné modré Dřevnici – za to dostal nějakou literární cenu, má tam vzpomínky na dětství ve Zlíně, dospíval v 50. letech, žil v nějaké lepší rodině, a o tom, jak se jim žilo před válkou krásně a jak jim to pak komunisti zavařili, začali jim zabavovat majetek a „šikanovali je“, má tam scénku, kdy bruslili na Dřevnici, je to krásně napsané, obrazy Zlína jsou pěkné, ale nemá to děj, jsou to jen vzpomínky