Kniha: Miláček
Autor: Guy de Maupassant
Přidal(a): Brendy, A.S.
Guy de Maupassant (1850 – 1893)
- Francouzský spisovatel, prozaik a dramatik.
- Narodil se v rodině venkovské šlechty v Normandii.
- Studoval práva, ale byl povolán do prusko-francouzské války.
- Pracoval jako úředník pro několik státních institucí, později začal psát.
- Také díky radám jeho přítele Flauberta, který mu pomáhal na cestě životem, se rychle uchytil jeho charakteristický styl.
- Velký přítel Flauberta, který mu .
- Seznámil se se Zolou a Turgeněvem → nachází inspiraci v jejich dílech.
- Byl zažalován za „nemravné“ verše.
- Později se věnoval pouze literatuře.
- Velice zbohatl, cestoval, žil v nejluxusnějších hotelech.
- Koncem 80. let (cca ve 40letech) se u něj projevila duševní choroba, neúspěšně se pokusil o sebevraždu, byl zavřen do ústavu pro duševně choré, kde i zemřel.
- Sám sledoval postup svého onemocnění, popsal své vlastní příznaky v několika povídkách.
Další významná díla:
- Jeho nejznámější povídkou byla Kulička, kterou vstoupil do literatury – dávala do popředí čest a lidskost lidí na kraji společnosti (prostitutky, …) a kritizovala pokrytectví a povrchnost vyšší společnosti
- Petr a Jan, Příběh jednoho života, Naše srdce, Neděle pařížského měšťáka (vydáno posmrtně)
Zařazení autora, znaky období
- 19. století: realismus a naturalismus
- naturalismus (krajní směr realismu)
- z lat. naturális = přírodní, v úsilí o maximální objektivnost zachyceny ošklivé, odpudivé jevy, aplikace teorie dědičnosti a determinace prostředím, román je výkladem života, postavy psychicky nevyrovnané, zvrácené
- teoretik naturalismu: Hippolyte Taine
Autoři, kteří tvořili ve stejné době
- Gustave Flaubert, Émile Zola, N. V. Gogol, Charles Dickens, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij, A. P. Čechov (Višňový sad), Mark Twain (Dobrodružství Toma Sawyera).
Vlivy na tvorbu
- hlavní postava má řadu autobiografických rysů (Maupassant se často v žertu podepisoval jako „Miláček“)
- využil svých zkušeností z vlastní kariéry, sám dobře znal život úspěšného člověka hýčkaného v nejlepších salónech Paříže
- pracoval jako zpravodaj v Severní Africe (znal situaci, o které psal – Maroko)
Společensko-historické pozadí
- 19. století – rozmach a dokončování průmyslové revoluce, hospodářský vzestup, aplikace poznatků v praxi
- vliv filozofie pozitivismu: Auguste Comte – tvrdí, že skutečné je pouze to, co můžeme dokázat, poznat rozumem a smysly
- Evropa postupně ztrácí dominantní postavení ve prospěch USA
Miláček – rozbor knihy
Obecná charakteristika
- Literární druh: epika
- Literární žánr: román – společensko-kritický
Tematická výstavba
- Námět: kritika vysoké pařížské společnosti, zejména politických a novinářských kruhů
Myšlenky
- kritický odraz spojitosti finančního kapitálu s dobovými politickými intrikami a tiskem (kariérismus, prodejnost)
- nadčasový a výstižný popis lidské bezcharakternosti a podlosti
- popis biologické stránky člověka, význam sexuality, posedlost smrtí
Námět/vznik díla
- Miláček byl napsán v roce 1885 jako druhý román Maupassanta, kterým předcházelo mnoho úspěšných povídek.
- Čerpal hlavně ze svých zkušenosti s tehdejší společností a ze svých osobních zážitků. Byla u něj diagnostikována duševní nemoc – což nám pravděpodobně vypovídá o jeho pesimistickém pohledu na svět.
Kompoziční výstavba
- Rozdělena na dvě části, a pak na jednotlivé kapitoly
- Děj je psán převážně chronologicky s ojedinělými dějovými odbočkami.
- Děj je rychlý a zhuštěný, málo odboček, jednoduchá větná skladba
- Snažil se vzhled postav srovnat s jejich chováním
Vypravěč
- V roli pozorného a objektivního pozorovatele, který nevidí do hlav postav. I přesto však můžeme v knize najít autorovi subjektivní myšlenky či nálady, a to skrz postavu Norberta de Varenna a jeho fatalistickou promluvu o smysly života (kde můžeme pozorovat motiv brzké smrti) či naturalistický popis Forestierovy choroby a následné smrti.
Jazyk a styl
- Er-forma
- Popisy, detailní charakteristika postav i prostředí (vlastní zkušenost – pracoval jako novinář)
- Spisovný i hovorový jazyk, převážně věcný a jednoduchý.
- Vyskytují se vulgarismy, francouzské výrazy.
- S hojným využitím přímé řeči postav
- Časté použití hovorových výrazů kontrastuje s občasným, spíše uměleckým popisem přírody v rodné Normandii.
Postavy
- Georges Duroy
- přezdívaný miláček, jeho fyzický vzhled představuje ideál milence své doby, jde jasně za svým cílem vysokého postavení, cílevědomý svým vystupováním a vzhledem si snadno získává srdce mnoha žen, které mu dobývají postavení, nezalekne se jakýchkoliv machinací a podvodů, aby dosáhl svého cíle
- Maupassant vylíčil cynika toužícího po moci, který využívá k dobytí postavení ženy, nezáleží mu na nich ani na jejich citech, pouze na zisku
- autor se s ním ztotožňuje
- Madeleine Forestierová – krátkodobá Duroyova manželka, chytrá, vyrovnaná žena
- Paní de Marelle – dlouholetá Duroyova milenka, kterou několikrát opustil, ale opět se k ní vrací, podle svých citů
- Paní Walterová – nezlomná postarší žena, Miláčkova milenka, neodbytná svou vášnivou láskou, která se pro Duroye stane nechtěným závažím
- Suzanne Walterová – mladičká, půvabná dcera paní Walterové, důvěřivá hračka v rukou vypočítavého a „neodolatelného“ miláčka
Časoprostor
- Místo děje: Francie (Paříž)
- Doba děje: 1877 – 1880
Děj (obsah) díla
Kniha je primárně považována za kritiku poměrů vyšší pařížské společnosti – především politických a novinářských kruhů. Hlavní postavou je Georges Duroy, který se po válce v Africe stal průměrným pařížským úředníkem s nedostačujícím platem. S jeho přirozeně ambiciózní povahou, ctižádostivostí a touhou po úspěchu nebyl se svým dosavadním životem ani trochu spokojen.
Po nečekaném střetnutí se svým bývalým známým z vojny, Charlesem Forestierem, který teď pracuje na slibném místě v redakci časopisu La Vie Française, se Georges rozhodne využít jeho vlivu a zkusit také své štěstí jako redaktor v těchto novinách. Forestier ho pozve na společenskou večeři u sebe doma, kde se Georges setkává s ředitelem novin, panem Walterem, a dalšími významnými osobnostmi. Na této večeři udělá Georges dojem a po předání zkušebního článku, se kterým mu pomáhala schopná žena Forestiera, Madeleine, je přijat do novin.
Od této chvíle můžeme pozorovat Georgesův rychlý vzestup díky velké přízni vlivných žen, které považuje pouze za prostředky ke kariéře či ke svému vlastnímu potěšení. Georges je dobrý pozorovatel, řídí se svými intuicemi a rychle pochopí pravidla společenské „hry“, která mu pomáhají v dalším postupu po společenském žebříčku. Dostává se do prostředí zkorumpovaných žurnalistů, novin, finančních machinací a politických afér.
Jeho chování bez skrupulí, poháněné vidinou materiálního zisku a podporované jeho přirozenými pudy, ho dostává až na vrchol pařížské společnosti. Georges manipuluje a využívá ženy ve svém okolí, aby dosáhl svých cílů. Mezi jeho milenky patří Madeleine Forestierová, která mu pomáhá s jeho kariérou, a paní de Marelle, která je jeho dlouhodobá milenka a ke které se stále vrací kvůli své ješitnosti a jejímu pochopení jeho povahy.
V poslední části knihy vystupují dvě z jeho čtyř žen, které využíval ve svůj prospěch. Suzanne Walterová, kterou si bere pro její věno a naivní povahu, považuje za svou hračku. Paní de Marelle je jeho dlouhodobá milenka, ke které se stále vrací kvůli své ješitnosti a jejímu pochopení jeho povahy. Georgesova čistě zištná, egoistická a ambiciózní povaha je zde zřetelně vidět. Vidíme motiv prostých lidských pudů, společenské zkaženosti, povrchnosti a nedostatku lidskosti společenské smetánky, která se objevuje vždy u postav na kraji společnosti, jako jsou prostitutky.
Kritika a vliv díla
- Ihned po svém vydání tento román způsobil skandál, zanedlouho poté se však stal jedním z nejpopulárnějších děl.
- Toto dílo ovlivnilo celou řadu dalších autorů.
- Román byl několikrát zfilmován (2012 – Miláček: R. Pattinson).
- Mladoboleslavské divadlo tento román zpracovalo do divadelní podoby.
Srovnání
- Hlavní hrdina (muž) se díky ženám dostane do vyšší společnosti: Stendhal: Červený a černý.
- Kritika vyšší společnosti (lidé, kteří se nechají obalamutit): N. V. Gogol: Revizor.
Můj názor
Kniha se mi líbila, velice dobře se četla, ihned mě zaujala, je zajímavá, hlavně tím, jak Maupassant vystihl vyšší společnost, velmi mi tak přiblížil i poměry 2. poloviny 19. století ve Francii. Podle mého názoru Maupassant vytvořil z Miláčka literární typ, typ člověka, který nikdy nemá dost a i přestože zradil několik lidí, pořád v tom pokračuje a náramně si to užívá. České představení jsem viděla dvakrát a velice se mi líbilo, i přestože museli román přepracovat do divadelního zpracování, nenašla jsem mezi knihou a tímto představením mnoho rozdílů. Nedávno byl natočen film na motivy této knihy, ale toto zpracování bylo nezdařilé, hlavně kvůli herci, který hrál hlavní postavu – v knize jsem si Duroye představila naprosto jinak.