
Téma: Nepřímá a polopřímá řeč
Zařazení: Gramatika a pravopis
Přidal(a): Káťa M.
Nepřímá řeč
- Používá se k reprodukci promluvy jedné osoby druhou osobou, tím dochází ke změně osoby, času i způsobu původní výpovědi
- Jedná se o jeden z druhů přímé řeči
- Vyjadřujeme, co řekl někdo jiný, bez toho, aniž bychom použili citaci
- Nevyužívá uvozovací věty ani uvozovky
- Nepřímá řeč je vedlejší větou předmětnou, je závislá na hlavní větě
- Při transformaci přímé řeči do nepřímé dochází ke změně osoby i času
Příklad nepřímé řeči:
- Paní učitelka řekla dětem, že půjdou do zoo.
Polopřímá řeč
- Používá se v moderní literatuře
- Přechod mezi přímou a nepřímou řečí
- Na pomezí mezí rovinou vypravěče a postavena – rovina vypravěče a hlavní postavy se mísí
- Subjektivně zabarvená odpověď, většinou ve 3. osobě
- Polopřímá řeč vznikla na počátku 20. století – u jejího zrodu stáli Charles Bally a Etienne Lorck
- Využívat a zkoumat polopřímou řeč začali Gérard Genette, Dorrit Cohnová nebo Lubomír Doležel
- Polopřímá řeč se vyskytovala již v raném novověku, taktéž vyskytuje v moderní čínské próze
- Typickými autory, kteří používali polopřímou řeč, ve svých dílech jsou: Jane Austen a Gustav Flaubert
Typické znaky polopřímé řeči:
- většinou využívá absolutní prézens (tzn. veškeré časy se převádí do přítomného) nebo absolutní préteritum (využívání pouze minulého času)
- oproti přímé řeči v er-formě využívá polopřímá řeč pouze třetí osobu
- využívá ukazování – časové (včera, dneska,…) i prostorové (vedle, tady,…)
- má subjektivní charakter
- využívá hovorovou češtinu a nářečí
- volná větná skladba
Příklad polopřímé řeči:
- Podívala se z okna a zamyslela, ne, do toho nejdu, kdoví jak by to dopadlo.