Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla (2)

 

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): Jimhen, Adriana Kuchařová

 

Bohumil Hrabal (1914-1997)

• Český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století
• Stal se nejpřekládanějším autorem 20. století
• Za své dílo byl několikrát oceněn nejen v České republice, ale i v jiných zemích
• V jeho dílech je velice zřejmá autobiografičnost, protože hojně čerpal z životních zkušeností
• Nebyl členem komunistické strany, v 70. a 80. letech měl problémy, kdy nemohly být vydány všechny knihy, které napsal, a proto některé vyšly až v exilu
• Byl známý svou láskou k pivu a častými návštěvami pražských hospod, kde čerpal inspiraci pro své příběhy
• Tvorba se vyznačuje humorem, lidskostí a zároveň melancholií
• Hrabalova díla jsou stále čtena a adaptována do filmů a divadelních inscenací

Dílo:

• Perlička na dně: Sbírka povídek (v každém člověku je něco krásného, i v tom největším grázlovi). Je velmi důležité tu perličku najít.
• Ostře sledované vlaky: Novela s tématem okupace.
• Taneční hodiny pro starší a pokročilé: Novela skládající se z jedné nekonečné věty, literární experiment.
• Postřižiny, Slavnosti sněženek, Příliš hlučná samota

 

Literárně-historický kontext

Próza 70. a 80. let

• Oficiální:
  • Vladimír Páral (Milenci a vrazi, Soukromá vichřice, Playgirls I., II.)
  • Ota Pavel (Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Pohádka o Raškovi)
  • Radek John (Memento)
  • sci-fi – Josef Nesvadba, Ludvík Souček
• Samizdatová a exilová:
  • Milan Kundera (Směšné lásky, Nesnesitelná lehkost bytí, Jakub a jeho pán)
  • Josef Škvorecký (Prima sezóna, Zbabělci, Tankový prapor, Mirákl)
  • Ludvík Vaculík (Rušný dům, Morčata, Český snář)
  • Ivan Klíma (Má veselá játra, Láska a smetí)
  • Eva Kantůrková (Přítelkyně z domu smutku, Smuteční slavnost)

Rozbor: Obsluhoval jsem anglického krále

• Epický prozaický text
• Román – prozaický epický žánr, smyšlené vyprávění. Vývoj románu je dlouhý, což se výrazně projevuje na proměnlivosti jeho struktury. Na rozdíl od povídky nebo novely je román co do rozsahu delší (40 000 slov, ale nejedná se o závazné pravidlo) a komplikovanější – často rozvíjí příběh několika směry, zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších.

 

Námět:

• Velkou inspirací při psaní knihy byly autorovi vlastní zážitky, a také postavy mají předlohu ve skutečných lidech, kteří Hrabalovi příběhy vyprávěli.

 

Kompozice:

• Kniha je dělena na 5 kapitol –  původně to měly být samostatné povídky, ačkoliv na sebe dějově navazovaly (každá kapitola začíná stejnou větou: „Dávejte pozor, co vám teďka řeknu“ a končí: „Stačí vám to? Tak tím dneska končím.“ Tím Hrabal vytváří rámec, který drží knihu pohromadě.)

 

Jazyk a styl:

• V knize můžeme vidět dlouhá souvětí, což je typický Hrabalův znak. Používá zde metodu koláže, když píše jednotlivé příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisí.
• Je zde mnoho kontrastů, například ošklivost a krása, krutost a něha a podobně. Hrabal se v díle nevyhýbá se erotice, černému humoru ani groteskním scénám. Používá hovorový, trefný a někdy dokonce až drsný jazyk.

 

Vypravěč:

• psáno ich-formou – autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou

 

Hlavní postava:

• Vypravěč a hlavní hrdina příběhu se jmenuje Jan Dítě. Je celoživotně pronásledován pocitem méněcennosti nejen díky své výšce, snaží se být nejlepší z nejlepších. Dítě nikdy není delší dobu šťasten. Vždy když naplní své přání, přijde na to, že mu to nepřináší trvalé uspokojení, a je to tedy k ničemu. Společnost navíc tímto hrdinou opovrhuje, protože ho vidí jako člověka, který se staví vždy na stranu silnějšího.(sympatie k Němcům za války), Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě- ale dostává se mu jich jen krátce. Není uznán ani jako árijec, ani jako milionář.

 

Časoprostor:

• Místo děje: různá místa v Čechách – různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval
• Doba děje: kniha zachycuje životní dráhu a osobnostní dozrávání číšníka a hoteliéra v okolnostech politických zvratů v průběhu 20. – 50. let 20. století -> vývojový román

 

Stručný obsah:

Hlavní hrdina již ve 14ti letech pracuje v hotelu Praha, pak přestoupí do hotelu Tichota a nakonec pracuje v hotelu Paříž pod hlavním vrchním Skřivánkem, který obsluhoval anglického krále.

Přijde válka a on, zamilován do Němky odjíždí z Čech. S Němkou má syna. Během války přijde o syna i ženu, ale přijde k majetku. Vybuduje si vlastní hotel a konečně se mu splní sen, stane se milionářem, ale v hloubi srdce není šťasten, protože o to nejcennější přišel. Během znárodňování ztrácí svůj hotel V Lomu a dostane se do vězení mezi milionáře, ke je jim možná lépe než doma. Po této zkušenosti odjíždí dělat práci dřevorubce. Nakonec dělá cestáře v zapadlé vísce a je konečně šťastný.

 

Podrobný obsah:

Sklenice grenadýny

Vypravěč pracuje jako pikolík ve Zlaté Praze. Je malého vzrůstu. Roznáší párky na nádraží, kde okrádá zákazníky tím, že nemá nazpátek nebo jim nestihne vrátit a vlak odjede. Šéf je kontroluje, jestli mají umyté nohy a večer nesmí nikam chodit. Nadřízený mu poradí, aby nic neslyšel a neviděl a taky aby všechno viděl a slyšel. Tak poslouchal a dozvěděl se o domu U Rajských, což je nevěstinec. A tak si z prodeje párků našetřil a jednou se tam vydal. Bylo to úplně jiné, něž když si to dělal sám. Slečna Jaruška mu ho vykouřila. Bylo to rajské. Pak se s ní i poprvé miloval. Zjistil, že lidé se k němu hned chovají lépe, když vědí, že má peníze. A tak rozhodil na ulici hrst drobných a přišlo mu vtipné, jak se k nim hned lidé rozběhli a sbírali je. Podruhé si u Rajských vybral blondýnku, které obložil bříško květinami. Přál by si mít nad postelí zrcadlo, aby se v něm krásná dívka viděla. Druhý den se dívka zastavila u něj v práci, byl z toho nervózní a omylem na ni vylil jednu malinovou grenadýnu. Vrchní ho vytahal za ucho a ona ho za to seřvala, co si to dovoluje. Ale nebyl potěšený z toho, že věděla, kde pracuje a že za ním tak přišla. Vrátila mu ty dvě stovky, co jí včera v noci dal a řekla, ať přijde znovu, že koupila vlčí mák.

Často k nim jezdili obchodní cestující a prodávali nejrůznější zboží, třeba váhu na uherák a na salámy. Tím mohli ušetřit spoustu peněz. Prodával to takový tlustý muž, který si pak na pokoji skládal stovky jednu vedle druhé na koberci. Pan Walden řekl pikolíkovi, že se taky jednou takhle bude mít, má na to. A jemu se to líbilo a taky si chtěl skládat peníze po bytě nebo vyhazovat drobné na zem. Stejně jako on si skládal výtisky své knihy básník Tonda, který se honil za ženami a bral nějaké své prášky, kvůli nimž se pořád svlíkal a oblíkal. Napsal Život Ježíše Krista. Jiný cestující Gumový král obchodoval s kondomy a nafukovacími pannami. Pikolík vzpomíná na dny, kdy bydlel s babičkou u mlýna a lovili košile takových obchodníků z vody nebo ramene mlýna, vyprali je a pak znovu prodávali.

 

Hotel Tichota

Na doporučení pana Waldena si nechal udělat frak u firmy v Pardubicích a taky se nechal přeložit do Prahy do hotelu Tichota. Tam ho přivítal majitel pan Tichota v kolečkovém křesle. Byl strašně tlustý. Pokojská Wanda mu ukázala jeho pokoj, už si nebude žít jako hotelový host. Líbil se mu její zadek. Šéf měl svou píšťalku, když na ni zapískal, všichni museli hned přiběhnout. Rád aranžoval květiny a záclonky. Jeho starý šéf ve Zlaté Praze byl nevěrný opilec, co se se svou ženou často hádal.

Byl tu vrchní Zdeněk, který vždy všechny peníze propil a nechal za zábavu. Jednou s ním v zahradě objevil dětskou chaloupku, kde byly hračky a všechno tam vypadalo jako pokoj v hotelu. Jezdili k nim opravdu bohatí lidé, třeba jeden generál, který zde pil koňak a jedl tolik jídla a u toho naříkal, že je to odporné a stejně vše snědl a vypil. Pak rozstřílel pár skleniček. Druhý večer měl i slečny a společníky, nějakého básníka. Bavili se o literatuře. Chodili s těmi slečnami nahoru na patnáct minut a pak zase zpátky dolu. Nakonec odjeli do Prahy. Dalším významným hostem byl sám prezident, který zde měl schůzku s krásnou Francouzkou. Bylo prostřeno ještě pro třetí osobu, ta ale nedorazila. Spolu se líbali, pak se milovali na zahradě v seně a skončili v dětském domečku. Další hosti byli až z Bolívie a chtěli nechat posvětit Pražské Jezulátko. Nechali si udělat i jeho kopii, aby to nebylo tak riskantní. V Bolívii věřili, že Ježíšek tady chodil do školy a že je Praha nejhezčí město.

 

Obsluhoval jsem anglického krále

Z hotelu Tichota ho vyhodili, protože podomek, který sekal dřevo, si myslel, že právě pikolík chtěl ukrást Jezulátko a zaměnil kufry. Tak to řekl šéfovi a ten ho radši vyhodil. Podomek zabil svou ženu a četníka, protože děsně žárlil, i kocoura své kočky zabil. Naštěstí potkal na nádraží pana Waldena a ten mu dohodil práci v hotelu Paříž.

Byl to krásný hotel s mnoha zrcadly, kde vládl vrchní a pingl Karel, který uměl na ruce nést 20 talířů. Jednou ale když si jeden host kýchl, mu dva shodil a Karel zahodil všechny ostatní talíře na zem a ještě chtěl hotelu způsobit co největší škodu, tak na něj zavolali policii. S vrchním se vsázeli o tom, co si příchozí host objedná nebo odkud je. Vrchní stále vyhrával, protože obsluhoval anglického krále, a tak měl čich na lidi.

Burziáni pořádali ve svém salónky orgie, kdy si vždy vybrali nějakou slečnu prostitutku a tu zde svlíkali a oblíkali a bůh ví co ještě. A dámy tam zůstávaly celé roztoužené a on musel práci dodělat. Takže každý čtvrtek tam měl sex s nějakou dámou, které ho viděly úplně jinak, než jaký byl. Pak si našel zálibu v kravatách, půjčil si jednu, kterou tam zapomněl kníže a všichni na ulici na něj koukali a viděli jen tu kravatu. Pak potkal svého vrchního a ten věděl, že si ji bez dovolení vypůjčil, protože obsluhoval anglického krále. Tak mu ego opadlo.

Do Prahy přijela velká habešská návštěva a hostina se konala v hotelu Paříž, protože jako jediní měli zlaté příbory. Přijeli černí kuchaři a vařili nadívaného velblouda antilopou a krocany a vajíčky. Vrchní Šroubek z jiného hotelu zaspal a neobsloužil habešského císaře, takže to udělal on sám. A císař s ním byl spokojený, takže mu pak po hostině udělil řád. Jídlo všem moc chutnalo. Ale potom si s ním vrchní Skřivánek nechtěl přiťuknout, protože se ztratila jedna zlatá lžičenka. A protože byl schopný si vypůjčit kravatu co mu nepatřila, mysleli si, že vzal i lžičku. Tak se chtěl oběsit, protože ho to ranilo, ale lžička se našla v odpadu a poslali pro něj lidi do lesa. A tak znovu pracoval v hotelu a bylo mu vše odpuštěno. Jednou v kině šlápl na nohu jedné Němce, tak se jí omlouval německy a celkově teď hájil Němce před Čechy. Jmenovala se Líza a byla z Chebu a byla to nacistka. Bylo tak vysoká jako on, takže moc ne. Oba měli světlé vlasy, proto se jí on asi zalíbil, ale všichni ostatní se k němu otočili zády, všichni číšníci na něj plivali a propustili ho, protože byl proněmecký. On hájil svou Lízu před Čechy. Pak tři měsíce nemohl najít zaměstnání, ale když Praha padla pod Německo a on zpátky našel Lízu, tak si ho všichni vážili, no spíš ho brali jako ozdobu Lízy. Brandejs i Skřivánek se mu omluvili. Zjistil, že jeho předci snad byli nějací germáni, to Lízu vzrušilo natolik, že se spolu milovali. On ji pak zase obložil pipku větvičkami, pak i ona jemu. Pak ho políbila se semenem a jehličím v puse.

 

A hlavu jsem už nenašel

Pracoval pak v hotelu na Děčínsku, kde křížily Němky a vojáky, aby měli árijce. Připadal si jako vrchní Skřivánek. Sázel se s mladším pinglem o marky. Představila ho jako Dietě, což měl jeho děda na hrobu ve Cvikově. Namísto českého Dítě.

Těhotné ženy ho braly jako věšák. Líza mu odjela dobít Paříž a když se vrátila, tak se vzali, aby mohli plodit árijské děti. Kvůli tomu musel ale podstoupit prohlídku, kde mu zkontrolovali penis a sperma, aby mohl oplodnit árijskou vagínu. Tam začal přemýšlet o tom, že tím razítkem, kterým mu schválili oplodnit Lízu, posílají stovky Čechů denně na popravu. Svatba ani nevypadala jako svatba, všude hákové kříže a Hitler. Na svatbě mu nikdo nepodal ruku, všimli si ho až když ho Líza dlouze políbila. Pak chtěla dítě, ale ne vášnivě, ale z povinnosti. To bylo hrozné, ale povedlo se a narodil se jim syn Siegfried. Začala válka s Ruskem, kterou předvídal a začal pracovat v Košíčku. Německo začalo prohrávat válku s Ruskem, kam Líza odjela na frontu. V jejich synovi nespatřoval sebe ani Lízu. Ještě mu dala kufříček známek, které ukradla Židům. Když se vrátila, byla celá jiná, zase jako dřív a dala se k nudistům. Synáček byl kretén, jezdili ho navštěvovat do Chebu, jenom chtěl bít hřebíky do podlahy.

Pak si vzpomněl na Zdeňka a jel ho navštívit do Prahy, ale zatkli ho a mlátili, protože si ho s někým spletli. Pak jel doprovodit otcovraha domů, ale žádný domov už nebyl, protože se vracel do Lidic. Zjistil aspoň, že jeho matka snad ještě žije v koncentráku. Vrátil se do Chebu zrovna když byly nálety. Líza zemřela, syna odvezli do ústavu a kufříček se známkami přežil.

 

Kterak jsem se stal milionářem

Za prodané známky si pořídil vlastní hotel, ale stále slyšel zatloukání hřebíků, které ho pronásledovalo. Nakonec si postavil svůj hotel V Lomu a byl to nejlepší hotel v Čechách. Pozval i jeho bývalé hoteliéry pana Brandejse a Šroubka, ale ti si sedli zády k celé té hotelové kráse. Dokonce se u něj ubytoval spisovatel Steinbeck a chtěl hotel koupit, ale nemohl ho prodat. Jeho hosti začali být brzo smutní, protože byl únor a lidé utíkali nebo čekali na zavření. Přijel ho navštívit i Zdeněk, který teď byl angažovaný v politice a vyškrtl ho ze seznamu milionářů, to se mu ale nelíbilo, protože mezi ně chtěl patřit i když to znamenalo, že bude zavřený. Dostal tolik let, kolik měl milionů, takže dva. Ale měli se tam dobře, vlastně to nebylo ani vězení, ale takový internát, milionáři všechno platili a milicionáři za to na ně byli docela hodní. Jeho hotel byl znárodněn. Milionáři ho ale nebrali mezi sebe, nabyl peníze až po válce. Tak se začal věnovat holubům, kteří ho zbožňovali a vždy se na něj sesypali. Pak ten jejich intr museli zavřít, tak byla poslední večeře. Oblékl si zase frak a servíroval jídlo. Vzpomínal na staré časy, kdy se pan sudí připravoval na zápas Sparta – Slavia a pískal na stromy a blázni fandili.

Když je propustili, šel do Lomu, ale všechno bylo pryč. Koberce, lustry, nádobí, prostě všechno. A on byl rád, že s ním zmizel i Lom. Prošoupal podrážku a tím pádem přišel o poslední dvě známky, co mu po Líze zbyly. Tak se přihlásil na brigádu do lesa v pohraničí. Tady měl bydlet v malé hájovně ještě se dvěma lidmi – profesorem francouzštiny a nějakou šlapkou. A nevadilo mu to, byl za to rád. Profesor učil Marcelu francouzsky a pořád jí u toho nadával. Káceli spolu smrky. Začal sám číst nějaké básně a bavilo ho to. Profesor s Marcelou pak už mluvili spolu jen francouzsky. Profesor se do ní zamiloval, ale o pár měsíců později Marcelu potkal s knihou francouzského surrealismu.

Pak odjel na samotu pečovat o cestu. Vystřídal zde rodinku cikánů, která se radovala, že konečně zase budou bydlet v civilizaci s lidmi a rychle odjeli. Dostal k tomu koníka, kozu a vlčáka a přidala se k němu ještě kočka. A tak pečoval o štěrkovou cestu, zvířátka ho pronásledovala na každém kroku. Nakoupil si zrcadla, aby tam nebyl tak sám. Občas jezdil i do vesnice, kde bavil vesničany svými myšlenkami. Pak posílal na nákup vlčáka, ale vesničani chtěli, aby tam jezdil on, a tak mu ho zastřelili. Na Vánoce si oblékl svůj frak a šerpu, vesničané ho přijeli navštívit, ale jak ho tak viděli, tak je to dost vylekalo. Začal taky v zimě psát vše, co ho v životě potkalo. Zůstal tam s těmi svými zvířátky.

 

Kritika, inspirace dílem:

• Dílo Obsluhoval jsem anglického krále je obecně považováno za vrchol Hrabalovi tvorby a obdržel za něj Národní cenu české republiky. Hrabal knihu dokončil už v roce 1971, ale oficiálně byla v Česku vydána až roku 1989. Za hlavní důvod zákazu byly uváděny příliš otevřené erotické scény, ale Hrabal ve knize zesměšňuje všechny totalitní režimy a striktně odmítá černobílé vidění 2. světové války a jejich následků, což bylo pro dřívější vydání knihy nepřípustné.
• V roce 2006 byl natočen režisérem Jiřím Menzelem, stejnojmenný film. Film získal ocenění Český lev jako nejlepší film roku 2006.