Kniha: Šakalí léta
Autor: Petr Šabach
Přidal(a): Kristýna Hodonská
Petr Šabach
- Narozen 23. 8. 1951 v Praze, úmrtí 16. 9. 2017 v Praze.
- Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, v oboru Teorie kultury.
- Považuje se za pokračovatele Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala.
- Po studiích vystřídal velké množství zaměstnání, především manuálně zaměřeného. Pracoval i jako hlídač v galerii.
- Jeho romány a povídky jsou především humoristické.
- Vydával do časopisů Mladá fronta, Práce, Kmen a Tvorba.
- Prvotina Jak potopit Austrálii se stala předlouho pro film Šakalí léta, který byl natočený roku 1993 režisérem Janem Hřebejkem. Tento soubor povídek mu vyšel poprvé v časopisech.
- Od roku 2000 vyučoval na Literární akademii tvůrčí psaní.
- Ve svých dílech hojně využívá dynamičnost, dokázal si najít styl, díky kterému oslovil mladou generaci.
- Roku 2016 získal cenu Karla Čapka za významný literární počin, a sice přesvědčivý způsob oslovení právě mladé generace.
- „Řemeslo se naučit dá. Je to jako se vším. Taková maličkost na okraj je talent…“
Díla
- Hovno hoří – soubor tří humoristických povídek, vyprávějící s nadhledem o mužském a ženském názoru na svět. Objevují se zde prvky ironie, autobiografie, dospívání i přátelství. Kniha byla na motivy zfilmována Janem Hřebejkem a v roce 1999 vyšel dnes už velmi známý film Pelíšky.
- Škoda lásky – sbírka třinácti povídek, jež propojuje láska k hudbě. Dílo pojednává o hudební tematice, o mladicky založených kapelách, které se také v začátcích rozpadají. V knize najdeme i motiv rodných Dejvic, malinké pohraniční vísky a Smetanovy Litomyšle.
- Opilé banány – humoristický román odehrávající se v 70. letech 20. století v Praze. Popisuje život pražské rodiny. Objevuje se zde symbolika svobody, kdy má hlavní postava v plánu odjet na dovolenou k moři za doby socialismu. Dílo se stalo inspirací pro film Pupendo z roku 2003.
Literatura v období normalizace
- Hovoříme zde o oficiální české literatuře v 70. – 80. letech 20. století.
- Po roce 1968, po Pražském jaru, byla zavedena přísná cenzura – režim vyhledával náznaky, které by jej mohly poškodit.
- Zkracuje se tvůrčí svoboda autorů, přesto však svá díla mohou vydávat.
- Próza byl výrazně zjednodušována, čtenáři tak četli díla na velmi nízké úrovni.
- Literatura se neoficiálně dělí na: samizdatovou, exilovou a undergroundovou.
Spisovatelé
- Václav Řezáč – typický představitel socialismu, autor psychologických románů a společně s Janem Drdou udavač nového levicové linie české literární tvorby. Po roce 1940 působil jako redaktor Lidových novin. Stal se ředitelem Čs. nakladatelství. Psychologické dílo Svědek pojednává o životě za 1. republiky. Jsou zde motivy osamělosti, nemoci a beznaděje.
- Ladislav Štoll – marxistický literární kritik. Jeho kritiky zapříčinily zákaz publikace mnoha autorů. Podílel se na vzniku normalizace a díky tomu byl jmenován ředitelem Ústavu pro českou a slovenskou literaturu. Po smrti mu KSČ vystrojilo státní pohřeb a jeho urna je uložena v Žižkovském památníku. Díla Básník a naděje, Z bojů na levé frontě nebo Socialismus a osobnosti.
Rozbor díla: Šakalí léta
- Šakalí léta, společně s Infarktovými povídkami, jsou součástí Šabachovy prvotiny Jak potopit Austrálii.
- Původně vydány v časopisu, později knižně.
- Autor se zde vrací do dětství. V humorných anekdotách s pointou vypráví o svém dospívání, přátelství a prožitých dobrodružství. Vypravěči se věkově udává dvanáct let.
Kompozice
- Šakalí léta obsahují 6 povídek, z nichž ústřední je právě povídka Šakalí léta.
Časoprostor
- Děj se odehrává v rodných Dejvicích ve čtvrti, kde v 50. letech 20. století bydlely důstojnické rodiny.
Hlavní postavy
- Bejby – hlavní aktér díla. V knize se nekonkretizuje celé jméno, věkově kolem devatenácti let. Jeho vlastnosti je třeba si občas odvodit. Často velmi zamyšlený. Velmi silná osobnost, která se nenechá ničím zlomit.
- Kšanda – drzý provokatér, vrstevník a přítel vypravěče. Prožívá s ním všechna dobrodružství, některé nápady iniciuje a vyhledává.
- Bejbina – Bejbyho přítelkyně. Společně prochází obdobím dospívání, vytyčující si své osobní hranice a jsou přezdíváni „tichými milenci“, protože vše dělají potichu.
Děj
Povídka začíná vypravěčovým popisem roury, do které se plazíval. Popisuje v něm svůj strach z toho, že se z ní nedostane zpátky a zůstane v ní nadosmrti.
Další odstavec popisuje Bejbyho, jako miláčka společnosti a někoho, koho společnost zkrátka musela přijmout. Nikdo přesně nevěděl, co slovo „Bejby“ znamená, ale všem se to líbilo. Problém s ním však měli rodiče dospívajících dětí, jelikož jim kazil výchovu.
Bejby měl přítelkyni, které vypravěč dal přezdívku Bejbina. Všichni se do ní okamžitě zamilovali. Bejbina byla dcera okrskáře „zvláštního stbáka“, jenž měl z jejich vztahu každodenní splín. Setkání Bejbyho s vypravěčem proběhlo v červencovém dni, kdy jej Bejby vytáhl na třešeň. Bejby bydlel se svou téměř slepou babičkou, které hrozilo, že ji přesunou do útulku pro steré lidi a Bejby by tak musel někam jinam. Přemýšlel, co by mohl provést nepopulárnímu obvodnímu lékaři jeho babičky.
Příchod rock´n´rollu Bejby patřičně oslavil deskou a gramofonem na kliku, kdy s Bejbinou na plné pecky tancovali. Ostatní se k nim pomalu přidávali, ale starý okrskář jim tuto zábavu překazil. Bejbyho to ale neodradilo. Uspořádal večírek na rozloučenou, protože se rozhodlo o převozu babičky do útulku. Kšanda donesl rum a všichni se opili. Následující období byla babička transportována a s Bejbym se vypravěč již nikdy nesetkal. Vymyslel ale plán, jak se pomstít obvodnímu doktorovi, odpovědnému za způsobené trable. Převlékl se za Kšandovu babičku a Kšanda zavolal doktorovi, že je babička na smrt nemocná. Vypravěč ale během čekání na doktora usnul. Probudil jej až zdravotník, který převážel Bejbyho babičku a společně s Kšandou je odvedli na okrsek k otci Bejbiny. Povídka končí hysterickým záchvatem vypravěče, když byl propuštěn domů.