Test

Saturnin – rozbor díla k maturitě (9)

—

by

Janastinglova
in

rozbor-díla

 

Kniha: Saturnin

Autor: Zdeněk Jirotka

Přidal(a): maturant

 

Zdeněk Jirotka 

  • fejetonista, autor humoristických románů, povídek, rozhlasových hříček
  • 1933 – 39 v armádě jako důstojník pěchoty
  • později se živil výhradně psaním
  • od roku 1940 spolupracoval s Lidovými novinami (1945 – 51 byl jejich redaktorem)
  • 1951 – 53 redaktorem humoristického týdeníku Dikobraz, návrat 1962 – 71
  • 1953 – 62 působil v redakci Československého rozhlasu

 

Další díla: 

    • Saturnin (1942) – prvotina a zároveň nejúspěšnější autorovo dílo, přeloženo do němčiny, angličtiny, španělštiny, italštiny a lotyštiny
    • Muž se psem (1944) – román parodující detektivky s neomylnými amatérskými detektivy a novinové seriály o stíhání zločinců, zfilmován v Polsku, 1968 rozšířen o 4 povídky
    • Profesor biologie na žebříku (1956) – soubor anekdotických a satirických povídek z prostředí školy 50. let
    • sbírky povídek: Sedmilháři, Pravidla se změnila
    • rozhlasové hry: Hvězdy nad starým Vavrouchem, Rodinná tradice

 

Literárně-historický kontext

  • podle literárních kritiků inspirace anglickými autory:
    •  Jerome Klapka Jerome (Tři muži ve člunu)
    • P. G. Wodehouse – postava sluhy Jeevese
  • a zároveň parodoval styl jejich napodobitelů
  • v české literatuře
  • satirický předchůdce: Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

 

Další autoři tohoto období: 

    • Miroslav Švandrlík – Černí baroni, Doktor od jezera hrochů
    • Jiří Brdečka – Limonádový Joe
    • Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Slavnosti sněženek

 

Rozbor díla: Saturnin

  • kniha se stala tak populární, že roku 2009 zvítězila v anketě České televize: Kniha mého srdce
  • 90. léta – Jiří Věrčák – televizní zpracování – 4 dílný seriál, později sestříhaný na celovečerní film
  • Saturnin – Oldřich Vízner, jeho pána  (pro účely filmu pojmenovaného Jiří Oulický) – Ondřej Havelka
  • román byl zdramatizován O. Havelkou – hraje pražské divadlo ABC

 

TEMATICKÁ  VRSTVA

1) Typ literatury:

  • umělecká/krásná/beletrie – cílem je podat estetický zážitek, slouží k pobavení, odreagování, nemá prvoplánově informativní/naučný charakter

 

KOMPOZIČNÍ VRSTVA

2) Kompoziční plán

  • a) chronologický postup: události jsou popisovány dle časové souslednosti s občasnými odbočkami k vedlejším epizodám
  • b) retrospektiva: hlavní hrdina se k událostem vrací s časovým odstupem, vzpomíná a navíc různé retrospektivní příběhy v průběhu jinak chronologického řazení děje
  • příběh je členěn do 26 kapitol, které jsou na začátku vždy rozděleny na další části prostřednictvím vět, které zároveň stručně shrnují nadcházející děj

 

JAZYKOVÁ VRSTVA

3) Jazykový plán

  • spisovná čeština
  • archaické tvary – přechodníky (vrátivší), infinitivní koncovky (prospěti)
  • bohatá škála přísloví, především prostřednictvím mluvy tety Kateřiny
  • uplatnění ironie, suchého britského humoru, který ani po 50 letech neztrácí svou aktuálnost
  • situační komika

 

4) Literární druh:

  • epika (založena na ději, příběhu, časové a příčinné souvislosti)
  • psáno prózou, vypravěč = hlavní hrdina, vyprávění v ich formě

 

5) Literární žánr:

  • satirický humoristický román (román = dílo velké epiky, množství postav, které se během děje vyvíjí, členění na hlavní, vedlejší dějové linie, epizody; satira = humorná kritika)
  • v průběhu knihy se navíc objevují různé dopisy, které text ozvláštňují (dopis bývalého sluhy jednomu ze Saturninových pánů, dopis pacienta doktoru Vlachovi, dopis dědečka a Saturnina)

 

6) Tematický plán

  • idea díla: parodie konvenčních návyků britské středostavovské společnosti zasazená do českého prostředí 30. let 20. století

 

Hlavní postavy:

Saturnin

  • sluha se svérázným smyslem pro humor, jako zákulisní skřítek si zahrává s osudy ostatních postav a staví je do nečekaných situací
  • de facto pánem svého majitele – často mísí distingované chování dokonalého sluhy s drzostí a odzbrojující upřímností
  • po formální stránce mu nelze nic vytknout, dokáže předvídat nesnáze a je na ně připraven
  • touží po dobrodružství, za uhlazeným vzdělaným zevnějškem je nekonečná touha si hrát

 

Saturninův pán (30)

  • v celé knize zůstává v anonymitě, známe jen věk, ne jméno!
  • měšťák, úředník, má o sobě velmi seriózní mínění – hlavně neztratit tvář před ostatními
  • Saturninovo výstřední chování jej obvykle příliš netěší, jelikož ho staví do nechtěných rolí, které narušují jeho životní rovnováhu, ale obvykle k němu zaujímá pasivní stanovisko
  • dědečka má rád, bojuje o přízeň slečny Barbory, chová skepticismus k výrokům doktora Vlacha, značné antipatie k tetě Kateřině a většinu knihy i bratranci Miloušovi

doktor Vlach (cca 50)

  • cynik, který se vyžívá v pronášení filipik (ostrá, plamenná kritika; pojem z antiky – Demosthénes kritizoval Filipa II. Makedonského – otce Alexandra Velikého; renesance – J. Blahoslav: Filipika proti misomusům = nepřátelé vzdělanosti), vlastních filosofických názorů, teorií a postřehů, vtipkuje na účet svého okolí
  • obdivuje Saturninovu schopnost realizovat bláznivé nápady, o nichž on sám pouze uvažuje

dědeček (starý pán)

  • velkorysý bohatý starý muž mohutné postavy s šedivými vlasy a veselýma očima
  • fascinován elektřinou, což se projevuje na automatizaci jeho domu
  • žije ve velkém domě u Hradové, jehož pozemek je ohraničen dvěma řekami pramenícími v Bílém sedle a spojen se silnicí vedoucí do civilizace mostem
  • baví ho souboj příbuzných o jeho přízeň, respektive podíl na jeho majetku, postava zesměšňující mamon
  • v doktoru Vlachovi a později především v Saturninovi má spřízněné duše

teta Kateřina

  • vdova po dědečkovu synovi Františkovi
  • chová se hystericky, teatrálně, až trapně, je vypočítavá, podlézavá
  • „poskakující mudrosloví národa slovanského“ dokonale vystihuje její styl chůze a potřebu používat v řeči přísloví a ustálená slovní spojení
  • díky schopnosti rozhazovat majetek neustále hledá možnost, jak nějaký získat, především se pak snaží všemi prostředky zmanipulovat dědečka, aby na ni myslel při psaní závěti (hlavně v závěru knihy), ztělesňuje zápornou postavu – hrabivost

Milouš (18)

  • syn tety Kateřiny
  • z počátku namyšlený floutek, který si hraje na světáka, především v boji o slečnu Barboru
  • později se ukazuje jako křehký mladík, který naštěstí nesdílí zásady své matky, umí se projevit čestně

slečna Barbora

  • velmi důvtipné, sportovně založené moderní děvče, umí řídit auto (bílý rapid)
  • sdílí sympatie hlavního hrdiny, ale ne vždy mu situaci ulehčuje

 

Děj:

  • zasazení: meziválečné období, Praha, venkov
  • kavárna – prostřednictvím koblihové teorie doktora Vlacha seznámení se 3 typy lidí a charakterem Saturnina, nového sluhy hlavního hrdiny (h. h.)
  • Saturnin překopává život h. h., přestěhuje ho na obytnou loď neznámého majitele (ve skutečnosti je jeho vlastní) vypůjčenou pod záminkou polární výpravy, šíří o něm pověst dobrodruha – lovce šelem (je požádán o odchyt lva Marca Aurelia uprchlého ze ZOO)
  • seznamujeme se se slečnou Barborou při zápase v tenisovém klubu, kdy h. h. prohrává a s tetou Kateřina a Miloušem, když se bez pozvání zabydlí na obytné lodi, odkud je Saturnin vystěhuje pomocí lsti o údajné invazi hlodavců, proti nimž zakoupí masky čerta a Mikuláše
  • h. h. se i se Saturninem v půli srpna vydává na 3 týdenní dovolenou do dědečkova domu, opět bez pozvání se objevuje i teta Kateřina s Miloušem, za týden mají přijet doktor Vlach a slečna Barbora
  • během 1. týdne Saturnin učí dědečka bojové umění dži-džitsu, načež starý pán pohmoždí h. h. kotník
  • z nemocnice je h. h. i se Saturninem kvůli neochotě personálu odvezen slečnou Barborou, mezitím vydatný déšť rozvodní řeku, vracejí se přes zaplavený most, který je ještě téhož dne stržen definitivně, což uvězní dědečkovu kuchařku a služebnou Marii na druhém břehu, takže se vaření ujme slečna Barbora
  • navíc dojde k záhadnému odstavení dodávky proudu, společnost si tedy krátí večery vyprávěním příběhů (h. h. o záměně cizího domu s domem jeho přítele; dědeček o bojích v Itálii za svého mládí, kdy zachránil svého generála; teta Kateřina o svých spisovatelských ambicích s románem pro ženy o Květince Martě)
  • h. h. se postupně sbližuje se slečnou Barborou, v čemž mu pomáhá Saturnin bojující proti „konkurenci“ Milouše, kterému se tak začínají dít nevysvětlitelné nehody
  • h. h. zjistí, že proud celou dobu šel, jen byly Saturninem vypnuté pojistky
  • zásoby potravin se tenčí, čekají, jestli stavitel, pan Novotný, přijde podle domluvy s dědečkem postavit nový most nebo se budou muset dostat na druhý břeh jinak
  • je naplánována záchranná mise: přes srub doktora Vlacha, kde se doplní zásoby a přenocuje se, obejde společnost prameny u Bílého sedla, sestoupí do údolí a pokusí se dosáhnout městečka
  • vše jde podle plánu, ale 2. den cesty se dědeček poraní, takže je nutné přespat pod širým nebem a cestu o den prodloužit
  • následující den míjí dědečkův dům na cestě do města a zjistí, že most byl již postaven a obě služebné se vrátily, takže dál nemá smysl pokračovat
  • dědečkova ošetřování se ujme teta Kateřina, z čehož je jediným východiskem předstírání šílenství, ale Kateřina urputně trvá na tom, že dědeček je duševně zdráv, protože se chystá napsat závěť
  • doktor Vlach si vymyslí, že v nové závěti dědeček odkázal vše dobročinným spolkům a teta úplně obrátí, že v tom případě se zcela pomátl a požene celou věc k soudu, čímž demonstruje svou bezcharakternost a jedinou touhu – peníze
  • nakonec se h. h. vrací do Prahy bez Saturnina, jehož si dědeček vyžádal, aby o něj nějakou dobu pečoval, společně vyhlásili svatou válku spisovatelům a prostřednictvím „Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru“ přepisují slavné nepravděpodobné knižní scény podle toho, jak se skutečně staly
  • h. h. si domluví schůzku se slečnou Barborou a teta Kateřina se znovu slavně vdá.