Staré pověsti české – rozbor díla (3)

Kniha: Staré pověsti české

Autor: Alois Jirásek

Přidal(a): Machek Jan

Alois Jirásek

• Byl českým dramatikem, prozaikem a politikem. Ačkoliv žil v době Československa, tak prosazoval názor, že by tyto dva státy měly být oddělené.
• Narodil se 23. srpna 1851 v Hronově nedaleko Adršpachu. Jeho rodnou chalupu vystavěl jeho děda Matěj Jirásek. Narodil se jako čtvrté dítě svých rodičů. Jeho otcem byl pekař Josef Jirásek, a matkou byla Vincencie Jirásková (rozená Prouzová).
• V roce 1854 vznikl v Hronově požár, který ho v pozdějším věku inspiroval k napsání povídky ”Spálený Šimák”.
• V roce 1860 přijel do Hronova malíř Šrůtek, který inspiroval malého Aloise Jiráska k tomu, aby se pokusil o vytvoření svých maleb.
• Mezi lety 1862-1863 bydlel na Dimtrově statku nedaleko Broumova v obci Velká Ves. V těchto letech měl také problémy se vzděláním, jelikož nerozuměl vyučovacímu jazyku, který v té době byla němčina.
• Když studoval nižší gymnázium v Broumově v letech 1863-1867, měl problémy s matematikou, ale zvláště v dějepise vynikal.
• Poté mezi lety 1867-1871 studoval královéhradecké gymnázium.
• V roce 1869 napsal svou první (dochovanou) povídku ”Z dob utrpení”.
• Od roku 1871 do roku 1874 studoval na pražské univerzitě, respektive filozofickou fakultu.
• Působil také jako středoškolský profesor na gymnáziu v Litomyšli nedaleko Pardubic mezi lety 1874 až 1888.
• V roce 1889 se mu narodila dcera Zdeňka.
• V létě roku 1890 byl zvolen členem České akademie věd a umění.
• Obdržel také ruskou cenu za drama “Emigrant“ roku 1897.
• Mezi lety 1903 až 1930 bydlel v Praze v Resslově ulici u nábřeží, kterému se dnes říká Jiráskovo náměstí.
• Zemřel 12. března 1930 ve věku 78 let v Praze. Pohřben byl ve svém rodném městě. V tomto bytě zemřel 12. března roku 1930.

Jiráskova díla

• Psohlavci
  • Toto Jiráskovo dílo se řadí mezi jeho nejlepší a nejznámější díla. Alois Jirásek používal pří psaní této knihy chodské nářečí, tudíž někteří čtenáři nemusí úplně všemu porozumět. Knihu ilustroval Mikoláš Aleš a byla poprvé vydána v roce 1901, zatímco neilustrovaná verze již roku 1886.
• Staré pověsti české
  • Kniha byla vydána roku 1894 a v roce 1952 bylo toto dílo také zfilmováno (loutkový film). Jirásek bral inspiraci ze starých kronik, například z Kosmovy a Dalimilovy kroniky. Prvním ilustrátorem tohoto díla byl Věnceslav Černý a někdy si dovolil zasáhnout do díla a poupravit ho také po dějové stránce. Staré pověsti české se později staly národní knihou, a všichni vlastenci toto dílo znají.
• Vojnarka
  • Toto velice populární Jiráskovo divadelní představení, mělo svou první premiéru v Národním divadle 23. dubna 1890. Vojnarka je napsána podle skutečného příběhu Heleny Benenšové, který se odehrál ve vesnici nedaleko Litomyšle.
• Husitský král
  • Informace k napsání tohoto historického románu Jirásek čerpal hlavně z Palackého dějin a Starých letopisů českých. Jirásek se v díle například snažil popsat tlak katolické církve na Husa. Vzhledem ke zdraví Aloise Jiráska v době psaní Husitského krále toto dílo definitivně opustil a nikdy nedokončil.

Rozbor: Staré pověsti české

Hlavní myšlenka:

• Alois Jirásek se snaží shrnout dějiny Českého národa co nejlépe to jde a využívá k tomu staré kroniky.

Jazyk:

• Metafora
  • Hora v hávu tmavého lesa
• Oxymorón
  • Za svitu měsíce
• Personifikace
  • Vážně, až zachmuřeně shlíží na krajinu od světa odlehlou
• Metonymie
  • Čechy
• Synekdocha
  • Vysoko v povětří plul král všeho ptactva
• Hyperbola
  • Množila se, že jí sotva postačovala půda
• Epiteton
  • Země zaslíbená
• Eufemismus
  • Strhly mezi nimi vlády
• Paradox
  • Koňstvo vše zanikne ve skalní bráně
• Symbol
  • Vynesli obrazy dědů

Hlavní postavy:

• Libuše – moudrá, sebevědomá, rozumná
• Dalibor – nápomocný, odvážný
• Kozina – odvážný, cílevědomý
• Vojvoda Čech – moudrý, cílevědomý

Obsah díla:

O Čechovi

Vojvoda Čech a jeho bratr Lech si všimnou, že v Charvátské zemi začínají války a velice krvavé boje, tudíž společně usoudí, že bude lepší začít hledat nová sídla. Z Charvátské země se vydali na západ přes spousty řek. Po dlouhém a usilovném hledání se zastavili a odpočinuli si u hory Říp. Hned další ráno se vojvoda Čech rozhodl, že se půjde podívat na horu. Odtud viděl veliké úrodné plochy, což celou dobu všichni hledali. Bylo to pro ně ideální místo, tudíž se zde usídlili. Lid nazval novou vlast po Čechovi. Když Čech zemřel, tak jeho tělo spálili, a popel uložili do popelnice, kterou poté zakopali. I přesto, že v obci Ctiněves by měl být podle popisu v příběhu pohřben, jeho popel ani jakékoliv ostatky se dodnes nenašly.

O Libuši

Příběh začíná tím, že Libuše musí řešit spor mezi dvoumi pány. Přou se o meze a pole. Libuše se po dlouhém rozmýšlení, rozhodla, že rozhodne ve prospěch mladšího pána. Kvůli tomuto rozhodnutí, se starší pán naštval, a nelíbilo se mu, že mu vládne žena. Tudíž se kněžna Libuše rozhodla, že se poradí se svými sestrami Kazi a Tetou, co by s tímto měla dělat. Nakonec se rozhodla, že si vybere muže, kterého ji její lid zvolí. Kněžna vyslala své posly, aby ji našli toho pravého muže. Jejich kůň je zavedl do vesnice, kde jim malý chlapec poradil, kde by mohli najít vojvodu Přemysla. Přemysla našli, a oblékli ho do královského rouna. Libuše je již netrpělivě vyhlížela a jakmile je zahlédla, hned jim běžela naproti. Přemysl a Libuše šli spolu ihned vládnout.

O Daliborovi

Vladislav II. Jagellonský nechal při opravě Pražského hradu vystavět věž, která měla v budoucnu sloužit jako vězení. Jeho poddaní a lid, se proti němu ale poté vzbouřili, a musel jim slíbit, že je nepotrestá. Poté sedláci laskavě požádali Dalibora z Kozojed o pomoc, aby se jich ujal. Dalibor se tedy postavil vojákům, ale prohrál. Byl tedy uvězněn ve věži, která se nachází na Pražském hradě. Dalibor se během dlouhého pobytu ve věži naučil hrát na housle a lidé ho zpod věže s oblibou poslouchali. Věž se měla jmenovat podle prvního vězně, tudíž věž dodnes nese název Daliborka.

Boží soud

Zastánce chodských práv a privilegií Kozina vedl poselstvo k soudu do centra Prahy, kde byl zatčen a později byl odsouzen k trestu smrti. Ještě než Kozinu v Plzni veřejně popravili, vyzval Lamingera k Božímu soudu. Po roce a dni se Kozinova postava Lamingerovi zjevila při hostině. Následně Laminger umírá ve strachu.

Kritika:

Kniha se mi četla vcelku dobře, ale občas jsem měl problém s určitými archaismy v textu. Děj byl u každého příběhu zajímavý a udrží pozornost čtenáře až do konce.

Úryvek z textu

Za Tatrami, v rovinách při řece Visle rozkládala se od nepaměti Charvatská země, část prvotní veliké vlasti Slovanské. V té Charvatské zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života. I stalo se, že se strhly mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dědiny. Vstal rod na rod, příbuzní bojovali proti příbuzným a hubili se navzájem. V ten čas dva bratři mocného rodu, oba vojvodové, Čech a Lech, spolu se o to snesli, že opustí rodnou zemi bojem neblahou. Řekli si: „Vyhledejme sobě nových sídel, kdež by náš rod žil s pokojem a díla si hleděl.“                    

(O Čechovi)