Kniha: Těžká hodina
Autor: Jiří Wolker
Přidal(a): Marťa
Jiří Wolker (1900 – 1924)
- Český básník, člen Literární skupiny a Devětsilu
- Představitel proletářské poezie, symbol české poezie, představitel vitalismu
- Zakladatel nového literárního stylu – proletářského umění
- Narodil se v Prostějově v dobře situované rodině, vystudoval gymnázium, poté studoval na přání svého otce práva v Praze
- Politicky činný v komunistické straně
- Časté téma jeho básní -> dělnická bída
- Typické motivy – oči, ústa, ruce, srdce
- Ve svých verších Wolker nekonstatoval, ale revoltoval a bouřil (Balada z nemocnice). Mimo jiné psal i pohádky, které měly většinou sociální aspekty a svým obsahem by se daly přiřadit k tzv. moderním pohádkám (Pohádka o listonošovi, O milionáři, který ukradl slunce).
- Symbol mladé generace, předčasně umírá na tuberkulózu ve 24 letech, je pochován na městském hřbitově v Prostějově
- Epitaf: „Zde leží Jiří Wolker, básník jež miloval svět, dřív než stačil srdce k boji vytasit zemřel mlád 24 let“
Další díla:
- Host do domu (vitalismus)
- básně Poštovní schránka, Park, Kamna …
- Svaty kopeček – přechod mezi vitalismem a proletářskou poezií
- O milionáři
Literárně historický kontext
Proletářská literatura:
- Jiří Wolker je hlavním představitelem Proletářské poezie – český literární směr 20. let 20. století
- Období zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Musí být třídní a proletářská a musí směřovat k pádu nespravedlivého řádu
- revolučnost, optimismus, proti individualismu staví princip kolektivismu
- poezie je určena k veřejné recitaci, je určena dělníkům – proto je jednoduchá, jasná a účinná.
Další představitelé tohoto období:
- S. K. Neumann (sbírka Nemesis)
- Josef Hora (Strom v květu)
- Jindřich Hořejší (Den a noc)
- Jaroslav Seifert (Samá láska)
Vitalismus
- po roce 1918, umělecký směr oslavující život a vše krásné, co s ním souvisí
- Jiří Wolker: Host do domu, S. K. Neuman: Kniha vod a strání, Fráňa Šrámek: Splav
Poetismus
- ryze český umělecký směr, vzniká v Čechách, 2. polovina 20. let
- není interpunkce, nejsou sloky, volný verš
- obrazy šťastného života a radostného života, optimismus, bez sociálních motivů
- náměty: lidová zábava (venkovská pouť, cirkus, kabaret…), cesty a exotické krajiny
- základní principy: hravost, fantazie, snovost, asociace
- je jednoznačně ovlivněn tvorbou Apollinaira
- námětem jsou technický pokrok, velkoměsta, kouzlo exotiky, cestování, filmové grotesky, jazz. Poetismus nechtěl vymýšlet nové světy, ale mínil uspořádat tento svět tak, aby byl „živou básní“.
- odmítá konvence v literatuře a hledá nové jazykové prostředky, velkou roli hraje asociace
- hravost a sklon k zlehčování
- v rýmech je využito asonance
- chce být apolitickým – nevidí v poezii politický prostředek
- Představitelé
- Vítězslav Nezval : Podivuhodný kouzelník, Edison, Abeceda, Básně noci, Papoušek na motocyklu
- Jaroslav Seifert – Na vlnách TSF (kaligramy – Počitadlo – tvůj prs …)
- Konstantin Biebl – S lodí, jež dováží čaj a kávu
- Karel Teige – manifesty Poetismus
- ovlivňuje i prózu (Vladislav Vančura : Rozmarné léto) a divadlo (Osvobozené divadlo)
Devětsil
- Bylo to seskupení českých avantgardních umělců založené roku 1920 v Praze. Po založení se členové Devětsilu věnovali proletářské literatuře a tzv. magickému realismu, od roku 1923 se angažovali v poetismu.
- Smysl: především pořádat kulturní akce, dát prostor recitaci, divadlu a vydávat almanachy.
- První nasměrování Devětsilu bylo revoluční. Již v prvním prohlášení vyzývá k tomu, jít po boku revoluční dělnické třídy. Záhy se však staví proti ideologické poezii a dává vzniknout svébytnému českému básnickému směru poetismu. S touto změnou však nesouhlasí J. Wolker a M. Píša a oba také Devětsil roku 1923 opouštějí
- Zakladatelé: Jaroslav Seifert, Karel Teige, Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister
- Prvními členy: Artuš Černík, Josef Frič, Josef Havlíček, Adolf Hoffmeister, Karel Prox, Jaroslav Seifert, Ivan Suk, Ladislav Süss, Vladimír Štulc, Karel Teige, Vladislav Vančura, Karel Vaněk (malíř), Karel Veselík a Alois Wachsma
Rozbor díla: Těžká hodina
- V těžké hodině se odráží básníkův život, vidí zde svět plný rozporů a protikladů, svět naplněný bídou a utrpením, který je třeba změnit.
- Těžkou hodinou nazývá básník období dospívání. Vystupuje tam jako chlapec, jenž nemůže sám nic udělat a je naprosto bezmocný
- Wolker se v této pesimistické sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu.
- Dílo symbolizuje autorovu proměnu.
- Nejvýznamnější Wolkerova sbírka, rozvinul zde sociální baladu, ta má již úplně jinou podobu než v 19. stol, je pesimistická
Literární druh:
- poezie (intimní – osobní básně, konec jeho života)
Výrazová forma:
- lyricko-epická báseň (zabývají se společností, děj je utlumen)
Literární žánr:
- sociální balady (končí pro hrdinu tragicky, optimisticky pro společnost)
Motiv a téma:
- Téma: upozornění na bídu a těžkou práci dělníků, obětování jedince vůči společnosti
- Motivy: Práce, utrpení, bída, alkohol, rebelie, výzva k bojům, pesimistický pohled na svět
- Klíčový motiv: Snaha změnit svět k lepšímu, rebelie vůči systému, vize šťastného života – přestat snít a vzít rozum do hrsti
- Typické znaky: nenávist k válce, touha po spravedlivém světě
Kompozice (členění knihy):
- Kniha obsahuje 22 básní, úvodní báseň se jmenuje Těžká hodina, ale základ
- Obsahuje tři sociální balady:
- Balada o nenarozeném dítěti
- Balada o snu
- Balada o očích topičových
- Symbolika – smysl básní
- Přímá řeč, dialogy i monology
Jazykové prostředky:
- Verš: pravidelný
- Rým: sdružený (AABBCCDD), střídavý (ABAB)
- Dlouhé strofy – většinou kolem 10 veršů, ale i kratší
- Wolker používá stažené tvary -> nářečí
- Personifikace: plameny rudé ztaď syčí a letí, utichly ulice
- Epizeuxis: Utichly továrny, utichly ulice
- Časté užívání metafor (topiči elektrárenský)
- Kontrasty
- Zkrácené tvary, nářečí, citově zabarvené výrazy
- Obrazná i přímá pojmenování, vulgarismy
Vypravěč, postavení autora:
- autor v knize nevystupuje, er-forma (ale i ich forma)
Lyrický subjekt:
- působí zoufale, smutně a neví si rady
- pozoruje námořníky v hospodě, když si uvědomil, co je skutečné moře
Pojetí díla
- dětské vidění světa
Postavy
- Ústředními postavami jsou chudí lidé, kteří pracují a měšťané je vykořisťují a nedávají jim možnost také zbohatnout (pár, co nemá peníze, Antonín – dělník, topič, kluk, který dospívá).
Časoprostor
- Poválečná doba
- Balady se odehrávají v městském prostředí, často dělnický prostor (fabriky) – líčí zde špatné sociální poměry
Básně
- Těžká hodina
- Balada o nenarozeném dítěti
- Slepí muzikanti
- Čepobití
- Tvář za sklem
- Kázání na hoře
- Oči
- Jaro
- Báseň milostná
- Balada o snu
- Sloky
- Pohřeb
- Muž
- Fotografie
- Dům v noci
- Setkání
- Mirogoj
- Nevěrná
- Odjezd
- Milenci
- Balada o očích topičových
- Moře
Obsah sbírky Těžká Hodina:
Těžká hodina
- Tato báseň popisuje vývoj chlapce v muže. Je nejspíš sirotek. Muž pracuje a musí po něm zbýt nějaké hodnoty nebo za něj mluví čin. On ještě není dospěl, ale ztratil již dětské srdce, a bojí se, jestli toho někdy dosáhne.
Balada o nenarozeném dítěti
- První balada, kde jsou dvě postavy a ty se milují, nedopatřením žena otěhotní a čeká dítě, jenže milenci nemají peníze, tak žena musí na potrat, na konci balady si žena vyčítá, co to provedla, že tohle nemůže udělat člověk, ale jen hrob. Důvod je, že májí špatné sociální postavení.
Slepí muzikanti
- Dva chudí muži (žebráci), dokonce i slepci, hrají na harmoniku a housle. Jejich písně otvírají ostatním oči a ukazují krásy světa, i když z toho muzikanti mají jen drobné peníze. Zde je ta podstata obětování jedince vůči kolektivu.
Čepobití
- Zde je to o tom, jak se mládenec musí rozloučit s milou a jít do války. A to je také největší ideou básně, která má symbolizovat největší prolévání krve. Což je za prvé skutečná válka, kde se prolévá krev a umírají lidé a ti, kteří přežijí, tak mají zničenou psychiku a duši. A za druhém je to, co jsem již řekl je loučení vojáku s ženami, dívkami a rodinami, kde sice neteče, krev, ale rána je to také.
Tvář za sklem
- V této básni se povídá o vyšší třídě, která chodí do kavárny „Bellevue“ a zde si užívají, zatímco okna kavárny oddělují bohatý svět od toho venkovního chudého, kde je nalepený na skle chudý muž a v očích má nenávist a nejraději by poslal vyšší třídu do záhuby (se stoly znění v mramorové náhrobky), ale nikoho by nezabil.
Kázání na hoře
- Řečník v této básni káže, že když lidé během svého života budou dobří, tak je po smrti čeká dobrý život. Zároveň hovoří, že vojáci či vrazi nemusí být smutní, protože je lepší být živý a špatný, než mrtvý a dobrý, neboť na každého má srdce, i když ho s sebou nenosí.
Oči
- Tuto báseň autor věnoval malíři O. Lasákovi. Popisuje zde věci, které můžeme zaznamenat očima. Věci, které jsou krásné, barvité, ale i ošklivé, které si zapamatuje do srdce a odneseme si je i do hrobu.
Jaro
- Autor zde popisuje, jak se probouzí příroda, nejedná se zde o přírodní výjev, ale o jev společnosti, kdy si muži začínají všímat děvčat.
Báseň milostná
- Vyznání lásky do očí dívky, v kterých se odráží celý krásný svět, ale v tom to světě je možno i špatných věcí („… proč jsi dopustila, že dělník dnes ráno z lešení spadl a před mýma očima se zabil?“).
Balada o snu
- Je to o dvou milencích Janovi, což je mladý dělník a švadleně Marii, kdy Jan bydlí ve světnici v podkroví a zdá se mu sen o lepším světě, kde nejsou bohatí ani chudí, v tom se mu Marie, též svěřuje, Že než se poznali tak taky měla sny s jedním mužem a teď se jí už nezdají. Jan se tedy svůj sen rozhodne zabít, tím že ho uskuteční. Tato báseň je odkazem na J. Seiferta a nabádá k boji proti vyšší sociální třídě, ve jménu blaha dělnické.
Sloky
- Tak já si myslím že se zde jedná o osobu, která byla zrazena něčím a teď prožívá špatné pocity a cítí bolest v srdci, vše vidí černě a myšlenkou má být nevzdávat se a pořádně bojovat o to.
Pohřeb
- Báseň odkazuje na úmrtí Anežky Skládalové, babičky Jiřího Wolkera. Chlapec nechce zůstat a zemřít doma, tak jde na vojnu, aby mohl zemřít v boji za slávu světa.
Muž
- Tato báseň může být synonymem, protože zde Wolkrovi, zemřel dědeček Jiří Skládal, který umřel v noci a potichu, aby nevzbudil své vnoučata a stejnojmenný vnouče Jiří se ptá, jestli bude taky tak mužný jako dědeček.
Fotografie
- Tato sociálně-politická báseň u topiče ve skříni visí fotografie, která ukazuje na bídu a hladomor v Rusku, kdy jedni trpí hladem a druzí se musí uchylovat k pojídání lidí, kanibalismu. Zatímco Wolker odkazuje na kapitalismus, kde lidé si žijí v přepychu a nestrádají, jsou svojí nevšímavostí také lidojedi.
Dům v noci
- V ulici je dům, který má 60 oken, v každém z nich bydlí někdo z dělnické třídy, a ty nejspíš odkazují na příběhy, které vedou svůj těžký život. Nahoře bydlí dva milenci, který láska udržuje při životě.
Setkání
- Tato báseň je o nějaké nevěstce, která je podobná hvězdě, krásná, atraktivní, ale jen co hned otevřela pusu a promluvila, tak to nebyla žádná sláva, mluví sprostě.
Mirogoj
- Autor hluboce rozmýšlí, jaký význam má válka a lituje ty kteří zemřeli v ní, chtěl by všechny oživit. Mirogoj je v Záhřebu hřbitov.
Nevěrná
- No tak báseň je ihned jasná podle nadpisu, je zde žena, která slíbila muži věrnost, když odjel, to ale dlouho nevydrželo a žena zhřešila s námořníkem, a na závěr mi připadá, že žena by měla být nějakou lehkou děvkou, když má patřit noci. („a patří-li někomu na věky, na věky, — tož patří noci.“)
Odjezd
- Báseň utvořena z dalších vzpomínek od autora, kdy byl autor v na Bakarském pobřeží, které se nacházelo v původní Jugoslávii a v dnešním Chorvatsku. Krajina okolo nádraží je smutná jako cizinec, který jí opouští. Svoje vzpomínky si uchovává v kufříku nebo v hlavně, ale musí opustit milenku z Bakarského pobřeží.
Milenci
- Dva milenci, kteří se velmi milují a jsou velmi sobě blízcí, ale v tom je přeruší siréna fabriky a milenec se ptá, jestli počká až se změní svět k lepšímu a on jí bude moci obejmout.
Balada o očích topičových
- Dělník Antonín pracuje, již 25 let v továrně jako topič, že přikládá lopatkou uhlí do pece, aby ostatní měli světlo. Pracuje i v noci, kdy jiní spí. Jeho žena si stěžuje, že už není takový, jaký býval kdysi. Hlavně oči se mu změnily, už nejsou takové jako při svatbě. Jednoho dne Antonín za svou tvrdou práci zaplatí tím, že oslepne a ohluchne. Domů se vrací dříve, jeho žena poznává, že má něco s očima a poté umírá. Po sobě zanechá ženu s dítětem.
Moře
- Pobyt básníka na ostrově Krk, lyrický subjekt hledá šest dnů moře a nemůže ho najít. Až večer v hospodě u mola skutečně uvidí moře a naproti němu v hospodě sedí námořníci, bárkaři a rybáři. Hlavní myšlenkou této básně byla práce a pohyb. Moře bylo symbolem energie, za kterou se lyrický subjekt hnal.
Inspirace dílem
- ovlivnil pozdější tvorbu Jaroslava Seiferta, Konstantina Biebla