Veřejná růže – rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Veřejná růže

Autor: Paul Éluard

Přidal(a): Martina Hladíková

Paul Éluard

Paul Éluard byl pseudonym, který si zvolil v roce 1916, když začal publikovat své básně. Jeho pravé jméno bylo Eugène Emile Paul Grindel a narodil se v Saint-Denis, předměstí Paříže.
V roce 1914 byl povolán do armády a sloužil jako sanitář na západní frontě. Zde se setkal s dalšími básníky, jako byli Guillaume Apollinaire a Max Jacob. V roce 1917 byl zraněn a propuštěn z armády.
V roce 1918 se oženil s Helenou Diakonovou, kterou si přezdíval Gala. Byla to jeho první žena a velká láska. Společně se zapojili do surrealistického hnutí, které usilovalo o osvobození imaginace a podvědomí.
V roce 1924 se stal členem Komunistické strany Francie, kterou však opustil v roce 1933. Později se k ní vrátil v roce 1942, když se zapojil do odboje proti nacistické okupaci. Jeho básně byly šířeny v ilegálních letácích a vysílány rozhlasem.
V roce 1929 se rozvedl s Galou, která odešla za malířem Salvadorem Dalím. Poté se oženil s Marií Benzovou, známou jako Nusch, která byla jeho múzou a spolupracovnicí. Zemřela v roce 1946 na mozkovou mrtvici. V roce 1951 se oženil potřetí s Dominique Lemortovou, se kterou zůstal až do své smrti.
V roce 1952 zemřel na srdeční infarkt ve věku 56 let. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských básníků 20. století a za jednoho z hlavních představitelů surrealismu. Jeho dílo je plné lásky, bolesti, naděje a touhy po svobodě.

Mezi jeho další díla patří například sbírky Mrtvá příroda s páskou, Země je modrá jako pomeranč, Světlo míru, Svoboda, Vějíř Boženy Němcové, Básně pro mír, Hlavní město bolesti, Nezbytnosti života, Neštěstí nesmrtelných, Bezprostřední život, Láska poezie, Poezie a pravda a společně s André Bretonem L’Immaculée Conception.

Literární kontext

Proletářská literatura:

Tento literární směr vznikl v první polovině 20. století a byl ovlivněn levicovou ideologií, ruskou revolucí a marxismem. Zastával názor, že literatura má být srozumitelná a osvětová pro dělnickou třídu, která je utlačována kapitalismem.
Mezi autory tohoto směru patřil i Biebl v jeho rané tvorbě.

Poetismus:

Tento literární směr byl typický pro českou avantgardu 20. let 20. století a vyznačoval se především hrou s jazykem, obrazy a asociacemi. Byl inspirován dadaismem a odmítal politické angažmá.
Zabýval se exotickými motivy, cestováním a lidovou zábavou.
Biebl se k tomuto směru přiklonil v jeho střední tvorbě.

Historický kontext:

Tento text také popisuje důležité události, které ovlivnily Bieblovo životní i tvůrčí osud.
Mezi ně patří Mnichovská dohoda z roku 1938, která znamenala ztrátu československého pohraničí, začátek a konec 2. světové války, která rozdělila Evropu na dva bloky, a komunistický převrat z roku 1948, který nastolil nový režim.

Rozbor: Veřejná růže

Téma:

Zobrazení ženy a erotické touhy po ní. Popisuje vývoj polibků od nevinného po vášnivý, který zajistí absolutní milostné splynutí. Básně jsou založeny na volné asociaci myšlenek.

Motivy:

Erotika, žena, láska, polibky, růže, krajina, touha, milostné, vášeň, splynutí, čistota, nevinnost, milování.

Literární druh:

Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)

Literární žánr:

Milostná lyrika (milostné motivy, zaměřuje se na téma lásky)

Literární forma:

Poezie (psána ve verších a slokách), báseň Za jednoho velmi chladného odpoledne je psána v próze (text psaný do odstavců a kapitol)

Kompozice:

Chronologický děj
Sbírka 19 básní
Er-forma

Postavy:

Básnická sbírka je lyrická, pozornost není věnována postavám, jejich chování a charakteristikám, ale pocitům

Časoprostor:

Čas ani místo nejsou uvedeny

Jazykové prostředky:

Spisovný jazyk
Volný rým
Použita metoda volné asociace (volný tok myšlenek při psaní)
Nejsou interpunkční znaménka
Popisné části
Líčení pocitů, nálad
Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají)
Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání)
Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti)

Děj:

Básnická sbírka se věnuje ženě, a to zejména v erotické rovině. Autor ženu obdivuje a vyzdvihuje, přemýšlí o ní jako o něčem čistém, křehkém a neposkvrněném. Je něčím, po čem velmi touží. Popisuje její ladnou postavu i sladké polibky, které se stávají stále vášnivějšími.

Závěrečná báseň Man Ray se liší od ostatních tím, že je pojmenována podle surrealistického malíře a fotografa, kterému je i věnována. Byl známý pro své na tu dobu nezvyklými experimenty při focení.