Obraz Doriana Graye – rozbor díla k maturitě (7)

 

Kniha: Obraz Doriana Graye

Autor: Oscar Wilde

Přidal(a): Buše, Vendula Pokorná

 

Oscar Wilde (1854-1900)

• Irský dramatik, prozaik, básník a esejista působící především v Anglii.
• Narodil se 16.října 1854 v Dublinu do rodiny chirurga Williama a spisovatelky Jane.
• Studoval filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začínal se psaním a seznámil se s dekadentními názory, které ho velmi ovlivnily. Nehleděl na názory a morálku vyšších vrstev, žil svobodně a také šokoval prudérní společnost (svými díly). Žil bohémským životem, který můžeme přirovnat k životu hl. hrdiny Doriana Graye
• Tvrdil, že každý člověk by měl svým životem vytvořit jedinečné umělecké dílo
• Jeho manželka byla Constance Lloydová, kterou si vzal pouze kvůli finančnímu zabezpečení, které mu umožnilo žít v luxusu.
• Měl dva syny – Cyrila a Vyvyana, o které ale pečoval s láskou. Udržoval blízký vztah s lordem Alfredem Douglasem, což se ale nelíbilo Alfredovi otci, markýzovi Queensberrymu.
• Po návratu z vězení se přejmenoval na Sebastiana Melmotha a putoval po Evropě, nejvíce se zdržoval ve Francii. Zemřel na meningitidu v hotelu ve Francii.

Díla autora:

• Básně (1881) – sbírka dekadentních básní
• Strašidlo cantervillské (1887) – próza
• Šťastný princ a jiné pohádky (1888) – próza
• Jak je důležité míti Filipa (1895) – divadelní hra, na premiéře hry vyvolal markýz skandál, po kterém Alfred přesvědčil Wildea, aby markýze žaloval. Soudní proces se ale obrátil proti Wildeovi, byl zatčen pro přečin proti mravopočestnosti a odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Uvězněn byl ve Wandsworthu a poté v Readingu, který ho inspiroval v díle Balada o žaláři v Readingu.
• Balada o žaláři v Readingu (1898) – básně

 

Literárně-historický kontext

• Doba – Moderní umělecké směry ve světové literatuře
• 70. až 80. léta 19. století
• Mezi směry nacházíme:
  • Symbolismus (J. A. Rimband, S. Mallarmé, M. Maeterlincko, A. A. Block)
  • Impresionismus
  • Dekadence
  • Novoklasicismus(P. Valéry)
  • Unanismus
  • Vitalismus a civilismus (E. Verhaeren)
  • Skupina Prokletí básníci (předchůdce Ch. Baudelaire, P. Verlaine, S. Mallarmé)
• Oscar Wilde byl jediným spisovatelem této doby, který byl takový výrazný dekadent
• Mírně do dekadence zasáhl R. M. Rilke (Německo),který psal o motivech utrpení, smrti,… ( meditativní poezie)
• Na konci 19. století – v letech 1890-1891 se v celé Evropě prosazovaly moderní proudy umění. Prohlubovaly se spory mezi zastánci zakořeněného pojetí společenské odpovědnosti literatury a stoupenci moderních směrů, kteří žádali tvůrčí svobodu a někteří prosazovali koncepci „umění pro umění“. Téměř ve všech evropských zemích souběžně publikovalo několik generací a často docházelo k ostrým generačním sporům. Mladá generace žádala právo mít své přesvědčení a volnost slova.
• Oscar Wilde dozrává v době, kdy „viktoriánská Anglie“, navozující představu úctyhodnosti, zbožnosti, prudérie, pevně semknutého rodinného kruhu opírajícího se o patriarchální základy a bezúhonného podnikavého člověka, se hroutí. Britská královna Viktorie vládne v letech 1837-1901 a během její dlouhé vlády nastal v Anglii rozkvět kapitalismu, zvaný podle ní viktoriánským obdobím. Jenže ve druhé polovině její vlády začaly projevy vrcholného viktorianismu podléhat čím dál tím větší kritice. Síla a ideály viktoriánství se pomalu vytrácely. I pravdivost bible byla zpochybněna po vydání Darwinova Původu druhů. Oslabením role náboženství se začaly objevovat všemožné druhy svobod – morálka byla označena za přetvářku a umělecký vkus za pokleslý. Proměny byly patrné i v sexuální oblasti. Náhle se o sexuální odlišnosti začíná mluvit, co dřív budilo pohoršení, je nyní pikantností a co bylo považováno za neslušné, se teď stává součástí životního stylu intelektuálů. Nové sexuální chování tak tvoří jednu z forem protestu proti tyranskému pojetí viktoriánské rodiny. Do této atmosféry vstupuje v 90. letech 19. století Oscar Wilde, pozoruhodný duch skrývající se za provokativním chováním, oblečením a názory a odpykává si i krutý trest – dva roky vězení a těžkých prací za homosexualitu.

 

Další autoři tohoto období: 

• George Bernard Shaw (1856-1950) – anglický spisovatel irského původu, autor divadelních her s vybroušeným vtipem
• Robert Louis Stevenson (1850-1894) – anglický vypravěč oblíbený svým Ostrovem pokladů
• Rudyard Kipling (1856-1936) – autor Knihy džunglí
• Henty James (1843-1916) – původem, který se usadil v Evropě. Ve svých psychologických románech se kriticky díval na tehdejší společnost
• Thomas Hardy (1840-1928)
• Henrik Ibsen (1828-1906) – norský dramatik světového významu, zaobíral se také společenskými a mravními problémy své doby, stavěl se proti předsudkům
• V Čechách např. Josef Svatopluk Machar (1864-1942) – představitel České moderny

 

Rozbor: Obraz Doriana Graye (1891)

• Rok a místo vydání: r. 1958, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha
• Vydání: druhé, přeloženo z anglického originálu The picture of Dorian Gray vydaného nakladatelstvím Collins, London and Galsgow v roce 1952
• Ilustrátor: Jaroslav Hořánek
• Počet stran: 272
• Román s hororovými prvky
• Kniha je rozdělena do 22 kapitol
• Drobné dějové odbočky ( vyprávění o rodině Sibyli a Dorianových opatrovnících)
• Jazyk je spisovný a místy až archaický
• Básnické popisy přírody
• Poutavé dialogy, mnoho podnětných otázek a častá přímá řeč

 

Rok prvního vydání knihy

• Časopisecké vydání bylo r. 1890. Knižní pak bylo rozšířeno o šest kapitol a vydáno v roce 1891.

 

Literární směr, kam kniha patří

• Kniha spadá do romantismu a obsahuje i hororové prvky. Romantické je to, co je nevšední až fantastické a silně působí na city člověka. Autor se inspiruje pohádkami. Děj není reálný, v epizodě najdeme pro romantismus typickou nešťastnou lásku končící smrtí. Romantický je i osud Dorianovy matky, které předčasně zemřela.
• Na romantické ideály však bylo často nahlíženo skepticky – očima dekadentního zmaru a únavy v důsledku úpadku viktoriánské Anglie a poklesu morálky.
• V knize zaznívají slova „Fin de siécle“ = Konec století a „Fin du globe“ = Kones světa (str. 235)
• Wilde v úvodu píše: „Veškeré umění jest neužitečné…“ Objevuje se dokonce tvrzení, že tento román patří k nejpůsobivějším výtvorům dekadentní literatury. Wilde také ve svém úvodu řekl: „Veškero umění je zároveň symbolem.“ – Dorianům portrét může být symbolem lidského vědomí.
• Kniha tedy celkové spadá do romantismu s prvky dekadence a symbolismu.

 

Literární druh

• Dílo Obraz Doriana Graye je epika. Epické dílo se vyznačuje tím, že autor svůj vztah ke skutečnosti nevyjadřuje přímo a bezprostředně, jako je tomu u děl lyrických. Svůj vztah proto vyjadřuje prostřednictvím příběhu, který čtenáři „sděluje“. Základem epiky je děj a skutečnost je literárně ztvárněna vypravováním příběhu.

 

Literární žánr

• Literárním žánrem tohoto díla je román-horor s pohádkovým až fantastickým námětem. Ve stručných dějinách anglické literatury je dílo charakterizováno jako novela, protože původní novinový rozsah i rozuzlení děje tomu nasvědčovaly. V konečném znění jde však výhradně o román – nejen kvůli rozsahu (s přidanými kapitolami), ale především proto, že postava se postupně vyvíjí a je formována událostmi a cizími názory.

 

Znaky díla

• Fantastický příběh
• Tematizující otázky morálky, osobní zodpovědnosti a zkaženosti
• Děj je zasazený do Anglie na přelomu 19.století
• Příběh připomíná díla H.de Balzaca (Šagrénová růže) nebo R.L. Stevensova (Podivný případ Dr. Jekkyla a pana Hyde)
• „dvojnický“ vztah mezi člověkem ( fiktivní románový hrdina) a jeho portrétem ( umělecké dílo)
• Wilde bral umění za skutečnější než skutečnost samu
• Není důležitý děj jako takový, ale vývoj hlavního hrdiny

 

Téma

• Tématem knihy je pohádkově fantaskní příběh proměny prostého, přirozeného a nevinného člověka i zločince a jeho obraz (podobizna) jako zrcadlo jeho skutků.
• Podtématy jsou obrazy prázdnoty aristokratické společnosti
• Epizoda: Dorian Gray miloval herečku Sybilu, ale když ji viděl hrát špatně, uvědomil si, že ji milovat nemůže. Ale Sybilino herectví paradoxně souviselo s Dorianem, neboť dokud ho neznala, s vášní a dobře hrála coby Julie láskyplný vztah k Romeovi. Divadlo pro ni bylo vším. Když se však zamilovala do Doriana, nebyla už schopna hrát a předstírat stejný cit osobě, kterou skutečně nemilovala. „Slova, která musela odříkávat, byla lživá.“ „Skutečnost je něco vyššího, čeho jen odleskem je umění.“ Chladné odmítnutí a nepochopení Doriana ji poté dohnalo k sebevraždě.

 

Kompoziční postupy v díle

• Kompozice díla je chronologická
• Dějové pasáže – vyprávění jsou prokládány náladovými popisy interiérů i exteriérů, charakteristikami – převážně příslušníků vyšší anglické společnosti a konverzačními pasážemi, z nichž některé lze číst jako aforismy.

 

Hlavní myšlenka díla

• Hlavní myšlenkou knihy je poukázat na to, že pokrytectví se nevyplácí a zlé skutky musí být potrestány. Zdánlivě fantaskní příběh se mění v moralitu o nepodplatitelnosti lidského svědomí. „Platí se i jiným způsobem než penězi – výčitkami svědomí.“

 

Struktura díla, horizontální a vertikální členění

• Román nemá podtitul ani žádné motto. Předmluva je obsáhlá, je psána autorem a vznikla z tohoto důvodu: Příběh byl otištěn v časopise LIPPINCOT’S MONTLY MAGAZINE v červenci 1890 s vzbudil silnou nevoli anglické kritiky, takže Wildova Předmluva k Dorianu Grayovi otištěná ve FORTNIGHTLY REVIEW jako obrana proti obviněním z nestoudnosti, neřestnosti, morbidnosti apod., je od 1. knižního vydání součástí díla.
• Zároveň Wilde dílo na základě požadavků nakladatele rozšířil o 6 kapitol, a to: 3., 5., 15., 16., 17. a 18. Podle Slovníku světových literárních děl 2 (Odeon 1988) ale např. pátá kapitola svou sentimentalitou neodpovídá základní stylové rovině celku. I ostatní přidané kapitoly mnohdy rozšiřují příběh o nadbytečné postavy.
• Vlastní text díla je členěn celkem do 20 kapitol.
• Dílo neobsahuje doslov.

 

Jazyk a jazykové prostředky

• Autor v tomto díle pracuje se spisovným jazykem a to podle svého uměleckého a často kritického záměru („Její šaty vypadaly, jako by vyly vymyšleny v záchvatu zuřivosti a oblečeny za bouřky.“).
• Nechybí archaismy, ironie, dlouhé popisy (interiéru) a promluvy, názory na svět a společnost
• Jazyk díla je také místy básnicky obrazný:„Měsíc tkvěl na obloze, podoben žluté lebce. Občas veliký pitvorný mrak vztáhl přes něj dlouhé paže a zastřel jej. Plynové svítilny řídly…“

 

Hlavní postavy

• Dorian Gray
  • Nezvykle krásný mladík
  • Před seznámení s Lordem Henrym zcela nezkažený a dá se říci naivní
  • Později velice rozdvojená osobnost
  • Narcistický muž, který chce vše vnímat smysly
• Lord Henry Wotton
  • Muž znalý života
  • Aristokrat ( hledí na společnost s vrhu)
  • Bohém
  • Rád manipuluje společností
  • Filosofuje
  • V díle manipuluje s Dorianem
  • Opovrhuje chudinou, ale i bohatou vrstvou
  • Svoji ženu příliš neuznává
  • Zcela proti maloměšťanství
• Basil Hallward
  • Ceněný malíř
  • Autor obrazu Doriana Graye
  • Nezkažený společností
  • Snaží se do společnosti zapadnout a chovat se podle pravidel
  • Má svůj vlastní svět, kterým je pro něj paleta a jeho ateliér
  • Je naprosto okouzlen krásnou Doriana
• Sibyla Vanová
  • Chudá mladá herečka
  • Zamilovala se do ještě nezkaženého Doriana
  • Ten se do ní zamiloval také
  • Spáchala sebevraždu po hádce s Dorianem ( první změna obrazu)

 

Časoprostor

• Místo: Děj tohoto románu se odehrává v Anglii – převážně v Londýně.
• Doba: Na konci 19. století (tedy v současnosti života autora).

 

Děj

Příběh o vztahu umění ,morálky a skutečnosti. Malíř Basil Halward maluje obraz svého krásného a bohatého přítele Doriana Graye. Gray v něm brzo nachází přítele, který mu pomáhá vyznat se v Anglické společnosti té doby. Malíř se snaží zabránit setkání Doriana se svým přítelem Henrym Wottonem, protože je ten znám svou špatnou pověstí a odvážnými názory. Po náhodném setkání Doriena a Henryho je však již vše zbytečné. Dorian je Henrym a jeho revolučními názory přímo okouzlen a nechává se velmi ovlivnit. Henryho názory se úplně rozchází s tehdejší dobou. Nabádá Doriana k úplně jinému způsobu života, než se mu snaží vnutit společnost. Dorian se strhává k životu plného erotiky, alkoholu, drog. Lord Henry Wottonen složí Dorianovi poklonu za jeho krásu, mládí a čistotu, ale zároveň mu připomene, že na rozdíl od něj, obraz nebude nikdy stárnout. To Doriana znejistí. Dorian vyřkne přání, aby obraz stárnul za něj a všechny fyzické i duševní změny byly zachyceny na obraze. Nikdo ani sám Dorian netuší, že přání se naplní. Zanedlouho poté se Dorian seznámí a  zamiluje do Sibyli Vanové, které kvůli němu později spáchá sebevraždu. Je to první chvíle, kdy se obraz změní a Dorianovi dochází, že se jeho přání plní. Dorianových hříchů přibývá, když zabije stvořitele obrazu a zároveň jeho přítele. Čím více hříchů Dorian páchá, tím více se obraz mění. Doriana začnou trápit halucinace jím zavražděných lidí, jejich hlasy volající ho k nim a výčitky svědomí. Ve vzteku, zoufalství a i díky příteli Henrymu, který již velmi zestárnul, Dorian probodne obraz nožem, je to však on, kdo padá k zemi mrtev. Přání je tímto činem zlomeno a na obraze se opět ukazuje krásný, mladý a čistý Dorian Gray, zatímco k zemi mrtev padá starý, šeredný, zakrvácený stařec.

 

Zvláštnosti autorova stylu v tomto díle

Zvláštnost autorova stylu spočívá ve stylu jazyka, který používá, neboť jazyk zde není pouhým nástrojem věcného sdělování, ale Wilde si pohrává s myšlenkami a dotýká se hlubokých pravd, ovšem bez jakéhokoliv moralizování. Styl jazyka se zdá úsporný a autor byl schopen lehce a s vtipem vyjádřit podstatnou věc i novou myšlenku-jak příznačný je pro přísloví aforismus a sentence, což platí zejména pro dialogy v tomto díle.

 

Obdobné fantaskní motivy najdeme v dílech:

• Šagrénová kůže – Honoré de Balzac (1831) – objevuje se motiv kouzelné kůže zmenšující se s každým mladíkovým splněným přáním a odměřující čas jeho života.
• Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda – Robert Louis Stevenson (1886) – proměna Jekylla do podoby zločinného, zrůdného Edwarda Hyda.

 

Zpracování: 

• Filmové, knižní