
Kniha: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Buše, Vendula Pokorná
Oscar Wilde (1854-1900)
- Irský dramatik, prozaik, básník a esejista působící především v Anglii.
- Narodil se 16.října 1854 v Dublinu do rodiny chirurga Williama a spisovatelky Jane.
- Studoval filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začínal se psaním a seznámil se s dekadentními názory, které ho velmi ovlivnily. Nehleděl na názory a morálku vyšších vrstev, žil svobodně a také šokoval prudérní společnost (svými díly). Žil bohémským životem, který můžeme přirovnat k životu hl. hrdiny Doriana Graye
- Tvrdil, že každý člověk by měl svým životem vytvořit jedinečné umělecké dílo
- Jeho manželka byla Constance Lloydová, kterou si vzal pouze kvůli finančnímu zabezpečení, které mu umožnilo žít v luxusu.
- Měl dva syny – Cyrila a Vyvyana, o které ale pečoval s láskou. Udržoval blízký vztah s lordem Alfredem Douglasem, což se ale nelíbilo Alfredovi otci, markýzovi Queensberrymu.
- Po návratu z vězení se přejmenoval na Sebastiana Melmotha a putoval po Evropě, nejvíce se zdržoval ve Francii. Zemřel na meningitidu v hotelu ve Francii.
Díla autora:
- Básně (1881) – sbírka dekadentních básní
- Strašidlo cantervillské (1887) – próza
- Šťastný princ a jiné pohádky (1888) – próza
- Jak je důležité míti Filipa (1895) – divadelní hra, na premiéře hry vyvolal markýz skandál, po kterém Alfred přesvědčil Wildea, aby markýze žaloval. Soudní proces se ale obrátil proti Wildeovi, byl zatčen pro přečin proti mravopočestnosti a odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Uvězněn byl ve Wandsworthu a poté v Readingu, který ho inspiroval v díle Balada o žaláři v Readingu.
- Balada o žaláři v Readingu (1898) – básně
Literárně-historický kontext
- Doba – Moderní umělecké směry ve světové literatuře
- 70. až 80. léta 19. století
- Mezi směry nacházíme:
- Symbolismus (J. A. Rimband, S. Mallarmé, M. Maeterlincko, A. A. Block)
- Impresionismus
- Dekadence
- Novoklasicismus(P. Valéry)
- Unanismus
- Vitalismus a civilismus (E. Verhaeren)
- Skupina Prokletí básníci (předchůdce Ch. Baudelaire, P. Verlaine, S. Mallarmé)
- Oscar Wilde byl jediným spisovatelem této doby, který byl takový výrazný dekadent
- Mírně do dekadence zasáhl R. M. Rilke (Německo),který psal o motivech utrpení, smrti,… ( meditativní poezie)
- Na konci 19. století – v letech 1890-1891 se v celé Evropě prosazovaly moderní proudy umění. Prohlubovaly se spory mezi zastánci zakořeněného pojetí společenské odpovědnosti literatury a stoupenci moderních směrů, kteří žádali tvůrčí svobodu a někteří prosazovali koncepci „umění pro umění“. Téměř ve všech evropských zemích souběžně publikovalo několik generací a často docházelo k ostrým generačním sporům. Mladá generace žádala právo mít své přesvědčení a volnost slova.
- Oscar Wilde dozrává v době, kdy „viktoriánská Anglie“, navozující představu úctyhodnosti, zbožnosti, prudérie, pevně semknutého rodinného kruhu opírajícího se o patriarchální základy a bezúhonného podnikavého člověka, se hroutí. Britská královna Viktorie vládne v letech 1837-1901 a během její dlouhé vlády nastal v Anglii rozkvět kapitalismu, zvaný podle ní viktoriánským obdobím. Jenže ve druhé polovině její vlády začaly projevy vrcholného viktorianismu podléhat čím dál tím větší kritice. Síla a ideály viktoriánství se pomalu vytrácely. I pravdivost bible byla zpochybněna po vydání Darwinova Původu druhů. Oslabením role náboženství se začaly objevovat všemožné druhy svobod – morálka byla označena za přetvářku a umělecký vkus za pokleslý. Proměny byly patrné i v sexuální oblasti. Náhle se o sexuální odlišnosti začíná mluvit, co dřív budilo pohoršení, je nyní pikantností a co bylo považováno za neslušné, se teď stává součástí životního stylu intelektuálů. Nové sexuální chování tak tvoří jednu z forem protestu proti tyranskému pojetí viktoriánské rodiny. Do této atmosféry vstupuje v 90. letech 19. století Oscar Wilde, pozoruhodný duch skrývající se za provokativním chováním, oblečením a názory a odpykává si i krutý trest – dva roky vězení a těžkých prací za homosexualitu.
Další autoři tohoto období:
- George Bernard Shaw (1856-1950) – anglický spisovatel irského původu, autor divadelních her s vybroušeným vtipem
- Robert Louis Stevenson (1850-1894) – anglický vypravěč oblíbený svým Ostrovem pokladů
- Rudyard Kipling (1856-1936) – autor Knihy džunglí
- Henty James (1843-1916) – původem, který se usadil v Evropě. Ve svých psychologických románech se kriticky díval na tehdejší společnost
- Thomas Hardy (1840-1928)
- Henrik Ibsen (1828-1906) – norský dramatik světového významu, zaobíral se také společenskými a mravními problémy své doby, stavěl se proti předsudkům
- V Čechách např. Josef Svatopluk Machar (1864-1942) – představitel České moderny
Rozbor: Obraz Doriana Graye (1891)
- Rok a místo vydání: r. 1958, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha
- Vydání: druhé, přeloženo z anglického originálu The picture of Dorian Gray vydaného nakladatelstvím Collins, London and Galsgow v roce 1952
- Ilustrátor: Jaroslav Hořánek
- Počet stran: 272
- Román s hororovými prvky
- Kniha je rozdělena do 22 kapitol
- Drobné dějové odbočky ( vyprávění o rodině Sibyli a Dorianových opatrovnících)
- Jazyk je spisovný a místy až archaický
- Básnické popisy přírody
- Poutavé dialogy, mnoho podnětných otázek a častá přímá řeč
Rok prvního vydání knihy
- Časopisecké vydání bylo r. 1890. Knižní pak bylo rozšířeno o šest kapitol a vydáno v roce 1891.
Literární směr, kam kniha patří
- Kniha spadá do romantismu a obsahuje i hororové prvky. Romantické je to, co je nevšední až fantastické a silně působí na city člověka. Autor se inspiruje pohádkami. Děj není reálný, v epizodě najdeme pro romantismus typickou nešťastnou lásku končící smrtí. Romantický je i osud Dorianovy matky, které předčasně zemřela.
- Na romantické ideály však bylo často nahlíženo skepticky – očima dekadentního zmaru a únavy v důsledku úpadku viktoriánské Anglie a poklesu morálky.
- V knize zaznívají slova „Fin de siécle“ = Konec století a „Fin du globe“ = Kones světa (str. 235)
- Wilde v úvodu píše: „Veškeré umění jest neužitečné…“ Objevuje se dokonce tvrzení, že tento román patří k nejpůsobivějším výtvorům dekadentní literatury. Wilde také ve svém úvodu řekl: „Veškero umění je zároveň symbolem.“ – Dorianům portrét může být symbolem lidského vědomí.
- Kniha tedy celkové spadá do romantismu s prvky dekadence a symbolismu.
Literární druh
- Dílo Obraz Doriana Graye je epika. Epické dílo se vyznačuje tím, že autor svůj vztah ke skutečnosti nevyjadřuje přímo a bezprostředně, jako je tomu u děl lyrických. Svůj vztah proto vyjadřuje prostřednictvím příběhu, který čtenáři „sděluje“. Základem epiky je děj a skutečnost je literárně ztvárněna vypravováním příběhu.
Literární žánr
- Literárním žánrem tohoto díla je román-horor s pohádkovým až fantastickým námětem. Ve stručných dějinách anglické literatury je dílo charakterizováno jako novela, protože původní novinový rozsah i rozuzlení děje tomu nasvědčovaly. V konečném znění jde však výhradně o román – nejen kvůli rozsahu (s přidanými kapitolami), ale především proto, že postava se postupně vyvíjí a je formována událostmi a cizími názory.
Znaky díla
- Fantastický příběh
- Tematizující otázky morálky, osobní zodpovědnosti a zkaženosti
- Děj je zasazený do Anglie na přelomu 19.století
- Příběh připomíná díla H.de Balzaca (Šagrénová růže) nebo R.L. Stevensova (Podivný případ Dr. Jekkyla a pana Hyde)
- „dvojnický“ vztah mezi člověkem ( fiktivní románový hrdina) a jeho portrétem ( umělecké dílo)
- Wilde bral umění za skutečnější než skutečnost samu
- Není důležitý děj jako takový, ale vývoj hlavního hrdiny
Téma
- Tématem knihy je pohádkově fantaskní příběh proměny prostého, přirozeného a nevinného člověka i zločince a jeho obraz (podobizna) jako zrcadlo jeho skutků.
- Podtématy jsou obrazy prázdnoty aristokratické společnosti
- Epizoda: Dorian Gray miloval herečku Sybilu, ale když ji viděl hrát špatně, uvědomil si, že ji milovat nemůže. Ale Sybilino herectví paradoxně souviselo s Dorianem, neboť dokud ho neznala, s vášní a dobře hrála coby Julie láskyplný vztah k Romeovi. Divadlo pro ni bylo vším. Když se však zamilovala do Doriana, nebyla už schopna hrát a předstírat stejný cit osobě, kterou skutečně nemilovala. „Slova, která musela odříkávat, byla lživá.“ „Skutečnost je něco vyššího, čeho jen odleskem je umění.“ Chladné odmítnutí a nepochopení Doriana ji poté dohnalo k sebevraždě.
Kompoziční postupy v díle
- Kompozice díla je chronologická
- Dějové pasáže – vyprávění jsou prokládány náladovými popisy interiérů i exteriérů, charakteristikami – převážně příslušníků vyšší anglické společnosti a konverzačními pasážemi, z nichž některé lze číst jako aforismy.
Hlavní myšlenka díla
- Hlavní myšlenkou knihy je poukázat na to, že pokrytectví se nevyplácí a zlé skutky musí být potrestány. Zdánlivě fantaskní příběh se mění v moralitu o nepodplatitelnosti lidského svědomí. „Platí se i jiným způsobem než penězi – výčitkami svědomí.“
Struktura díla, horizontální a vertikální členění
- Román nemá podtitul ani žádné motto. Předmluva je obsáhlá, je psána autorem a vznikla z tohoto důvodu: Příběh byl otištěn v časopise LIPPINCOT’S MONTLY MAGAZINE v červenci 1890 s vzbudil silnou nevoli anglické kritiky, takže Wildova Předmluva k Dorianu Grayovi otištěná ve FORTNIGHTLY REVIEW jako obrana proti obviněním z nestoudnosti, neřestnosti, morbidnosti apod., je od 1. knižního vydání součástí díla.
- Zároveň Wilde dílo na základě požadavků nakladatele rozšířil o 6 kapitol, a to: 3., 5., 15., 16., 17. a 18. Podle Slovníku světových literárních děl 2 (Odeon 1988) ale např. pátá kapitola svou sentimentalitou neodpovídá základní stylové rovině celku. I ostatní přidané kapitoly mnohdy rozšiřují příběh o nadbytečné postavy.
- Vlastní text díla je členěn celkem do 20 kapitol.
- Dílo neobsahuje doslov.
Jazyk a jazykové prostředky
- Autor v tomto díle pracuje se spisovným jazykem a to podle svého uměleckého a často kritického záměru („Její šaty vypadaly, jako by vyly vymyšleny v záchvatu zuřivosti a oblečeny za bouřky.“).
- Nechybí archaismy, ironie, dlouhé popisy (interiéru) a promluvy, názory na svět a společnost
- Jazyk díla je také místy básnicky obrazný:„Měsíc tkvěl na obloze, podoben žluté lebce. Občas veliký pitvorný mrak vztáhl přes něj dlouhé paže a zastřel jej. Plynové svítilny řídly…“
Hlavní postavy
- Dorian Gray
- Nezvykle krásný mladík
- Před seznámení s Lordem Henrym zcela nezkažený a dá se říci naivní
- Později velice rozdvojená osobnost
- Narcistický muž, který chce vše vnímat smysly
- Lord Henry Wotton
- Muž znalý života
- Aristokrat ( hledí na společnost s vrhu)
- Bohém
- Rád manipuluje společností
- Filosofuje
- V díle manipuluje s Dorianem
- Opovrhuje chudinou, ale i bohatou vrstvou
- Svoji ženu příliš neuznává
- Zcela proti maloměšťanství
- Basil Hallward
- Ceněný malíř
- Autor obrazu Doriana Graye
- Nezkažený společností
- Snaží se do společnosti zapadnout a chovat se podle pravidel
- Má svůj vlastní svět, kterým je pro něj paleta a jeho ateliér
- Je naprosto okouzlen krásnou Doriana
- Sibyla Vanová
- Chudá mladá herečka
- Zamilovala se do ještě nezkaženého Doriana
- Ten se do ní zamiloval také
- Spáchala sebevraždu po hádce s Dorianem ( první změna obrazu)
Časoprostor
- Místo: Děj tohoto románu se odehrává v Anglii – převážně v Londýně.
- Doba: Na konci 19. století (tedy v současnosti života autora).
Děj
Příběh o vztahu umění ,morálky a skutečnosti. Malíř Basil Halward maluje obraz svého krásného a bohatého přítele Doriana Graye. Gray v něm brzo nachází přítele, který mu pomáhá vyznat se v Anglické společnosti té doby. Malíř se snaží zabránit setkání Doriana se svým přítelem Henrym Wottonem, protože je ten znám svou špatnou pověstí a odvážnými názory. Po náhodném setkání Doriena a Henryho je však již vše zbytečné. Dorian je Henrym a jeho revolučními názory přímo okouzlen a nechává se velmi ovlivnit. Henryho názory se úplně rozchází s tehdejší dobou. Nabádá Doriana k úplně jinému způsobu života, než se mu snaží vnutit společnost. Dorian se strhává k životu plného erotiky, alkoholu, drog. Lord Henry Wottonen složí Dorianovi poklonu za jeho krásu, mládí a čistotu, ale zároveň mu připomene, že na rozdíl od něj, obraz nebude nikdy stárnout. To Doriana znejistí. Dorian vyřkne přání, aby obraz stárnul za něj a všechny fyzické i duševní změny byly zachyceny na obraze. Nikdo ani sám Dorian netuší, že přání se naplní. Zanedlouho poté se Dorian seznámí a zamiluje do Sibyli Vanové, které kvůli němu později spáchá sebevraždu. Je to první chvíle, kdy se obraz změní a Dorianovi dochází, že se jeho přání plní. Dorianových hříchů přibývá, když zabije stvořitele obrazu a zároveň jeho přítele. Čím více hříchů Dorian páchá, tím více se obraz mění. Doriana začnou trápit halucinace jím zavražděných lidí, jejich hlasy volající ho k nim a výčitky svědomí. Ve vzteku, zoufalství a i díky příteli Henrymu, který již velmi zestárnul, Dorian probodne obraz nožem, je to však on, kdo padá k zemi mrtev. Přání je tímto činem zlomeno a na obraze se opět ukazuje krásný, mladý a čistý Dorian Gray, zatímco k zemi mrtev padá starý, šeredný, zakrvácený stařec.
Zvláštnosti autorova stylu v tomto díle
Zvláštnost autorova stylu spočívá ve stylu jazyka, který používá, neboť jazyk zde není pouhým nástrojem věcného sdělování, ale Wilde si pohrává s myšlenkami a dotýká se hlubokých pravd, ovšem bez jakéhokoliv moralizování. Styl jazyka se zdá úsporný a autor byl schopen lehce a s vtipem vyjádřit podstatnou věc i novou myšlenku-jak příznačný je pro přísloví aforismus a sentence, což platí zejména pro dialogy v tomto díle.
Obdobné fantaskní motivy najdeme v dílech:
- Šagrénová kůže – Honoré de Balzac (1831) – objevuje se motiv kouzelné kůže zmenšující se s každým mladíkovým splněným přáním a odměřující čas jeho života.
- Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda – Robert Louis Stevenson (1886) – proměna Jekylla do podoby zločinného, zrůdného Edwarda Hyda.
Zpracování:
- Filmové, knižní