Kniha: Zpěvy staré Číny
Autor: Bohumil Mathesius
Přidal(a): David Hampl
Bohumil Mathesius
- Narodil se 14. července 1888 v Praze, zemřel 2. června 1952 rovněž v Praze.
- Český básník, překladatel, literární kritik a publicista.
- Pocházel z jazykově orientované rodiny, jeho bratrancem byl český jazykovědec Vilém Mathesius, zakladatel české anglistiky a významný představitel Pražského lingvistického kroužku.
- Vystudoval český a francouzský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
- K dalším jazykům, kterým se učil ve svém volném čase, patřila také ruština.
- Do literatury vstoupil v roce 1909, jeho prvotinou byla povídka s názvem Hans Plum v divadle otištěná v almanachu Kniha mladých.
- Během první světové války bojoval na frontě v Itálii a Srbsku.
- Ve druhé polovině dvacátých let se začal více věnovat publicistice i literatuře, působil v časopise Tvorba a v Literárních novinách.
- Svých znalostí jazyků využíval k překládání děl z ruské, francouzské či německé literatury, věnoval se i literatuře asijské, zejména čínské a japonské.
- Po druhé světové válce se stal profesorem ruské a sovětské literatury na Karlově univerzitě.
Díla
- Zpěvy staré Číny – velmi originální dílo, které obsahuje volné přebásnění staré čínské poezie.
- Nové zpěvy staré Číny – volné pokračování Zpěvů staré Číny.
- Třetí zpěvy staré Číny – poslední kniha věnující se poezii této asijské kultury.
- Verše psané na vodu – soubor pětiveršových básní ze starého Japonska.
Literárně-historický kontext
Literatura Dynastie Tchang
Vláda dynastie Tchang, která trvala od roku 618 do roku 907, patří k nejvýznamnějším obdobím čínských dějin. Kultura, umění a literatura dosáhly v této době svého pomyslného vrcholu, důkazem je i zřízení tak zvané národní akademie pro literaturu. K předním básníkům patřili Li Po a Tu Fu, jejichž básně právě Bohumil Mathesius volně přebásnil.
Spisovatelé
- Li Po – nejvýznamnější básník literatury dynastie Tchang, psal zejména lyrické básně, které opěvovaly krásy života. Mimo to ale psal i texty filozofického charakteru, ve kterých se zamýšlel nad smyslem života, v nichž je patrný vliv taoismu, konfucianismu i buddhismu. Dochovalo se přibližně devět set jeho básnických textů.
- Tu Fu – další z předních básníků této doby, v prvním období svého života psal zejména bezstarostnou poezii ovlivněnou čínským folklorem, později se v jeho díle pod vlivem osobních zkušeností objevují sociálně laděné texty.
Rozbor díla: Zpěvy staré Číny
Nejvýznamnější dílo Bohumila Mathesia, o jeho významu svědčí i to, že mělo vliv na další vývoj české poezie dvacátého století. Jedná se o soubor, jehož obsah tvoří volná přebásnění textů z období staré Číny, přesněji poezie dynastie Tchang.
Jednotlivé texty Mathesius často označoval slovem parafráze nebo ohlasy, v tomto případě se jednalo o jakýsi odkaz k tvorbě básníka Františka Ladislava Čelakovského a k jeho dílům Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých, které napsal v době národního obrození. Mathesiovy básně jsou totiž často velmi volnými překlady původních staročínských textů, některé z nich jsou přebásněné tak volně, že literární historici nedokázali identifikovat výchozí text.
V této souvislosti je tak nutno uvést, že sám Mathesius vlastně čínsky neuměl a v doslovu ke knize Zpěvy staré Číny to uvedl. Zdrojem pro jeho volné překlady byly tak již přeložené čínské texty do jiných jazyků, zejména do němčiny a latiny. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že doslovy knih většina lidí nečetla, začal být Mathesius obecně považován za znalce staré Číny a čínského jazyka. Na dalších dílech Nové zpěvy staré Číny a Třetí zpěvy staré Číny pak již Bohumil Mathesius spolupracoval se sinologem Jaroslavem Průškem.
Soubor Zpěvy staré Číny obsahuje zejména lyrickou poezii. Setkáme se zde s lyrikou přírodní, milostnou, filozofickou a tak zvanou anakreontskou, která opěvuje krásy života a jejímž mottem bylo známé „Víno, ženy, zpěv.“ Pokud jde o jazykovou stránku textů, velmi často se v básních objevují slova jako víno, džbán, luna, kůň, srdce, číška, vítr, noc nebo stín. Z hlediska básnických prostředků se zde setkáme s četnými metaforami, personifikacemi, přirovnáními i symboly. Například stáří je symbolem smutku a neštěstí, mládí naopak radosti a štěstí. Důležité jsou také nejrůznější řečnické otázky, které nutí čtenáře k zamyšlení se nad tématy nastíněnými v jednotlivých textech.
Toto originální dílo, které je často na hranici mezi překladem a vlastním dílem, vyšlo poprvé v roce 1939 a je řazeno k nejlepším překladům a parafrázím čínské poezie v české literatuře, vzbudilo ve své době velký zájem o čínskou kulturu a literaturu. Stalo se zároveň inspirací pro velké množství překladů z čínštiny a mělo velký vliv i na původní českou poezii dvacátého století, například na tvorbu Jana Skácela, Františka Hrubína či Oldřicha Mikuláška.