Kniha: Loutkář
Autor: Hans Christian Andersen
Přidal(a): Jana Plecháčová
Hans Christian Andersen (1805 – 1875)
- nejslavnější dánský spisovatel
- mnoho pohádek na kontě
- k tomu verše, romány, básnické sbírky a divadelní hry
- s rodinou bydleli v jedné místnosti
- v jeho pohádkách člověk mohl vidět odkaz k vlastnímu životu
- vyrovnával se v pohádkách s vlastní odlišností
- chorobně ctižádostivý, ve čtrnácti letech utekl do Kodaně, kde ho vzali do Královského divadla
- autista
- přestože inteligentní, studium mu nešlo, nejspíš i kvůli jeho dyslexii
- zemřel na následky zranění po pádu z postele
Díla:
- Pohádky:
-
- Cínový vojáček
- Císařovy nové šaty
- Čarovná truhlice
- Křesadlo
- Malá mořská víla
- Děvčátko se sirkami
Zařazení do doby:
- první počin mu vyšel v roce 1822
- s pohádkami prorazil až v roce 1845 a trvalo to do roku 1872, kdy vydal poslední čtyři
Rozbor díla: Loutkář
- Literární žánr: pohádka – nejspíš lidové tvorby, o divadelním řediteli cestující společnosti, který vypráví o svém řemesle absolventu polytechniky
- Literární druh: epika
- Námět: divadlo, loutky, vášeň, líbivost
Okolnosti vzniku díla:
- V roce 1833 se vydal na cesty po Evropě – Paříž, Řím, Neapol, Vídeň. Poté vydal první sbírku pohádek. V té napsal jak pohádky, které znal z dětství, tak přidal i svou vlastní tvorbu. Podle historiků se i v pohádkách objevuje jeho utrpení z odlišnosti.
Obsah:
- Dva muži, jeden starší a druhý mladší se setkají na parolodi. Starší muž je divadelní ředitel cestující společnosti neboli loutkář, mladší absolvent polytechniky.
- Loutkář vypráví mladíkovi o svých loutkách a o tom, co by chtěl s nimi dokázat.
- Na parolodi měl loutkář jako první představení, po něm absolvent polytechniky zase přednášku, přičemž oba byli diváci vystoupení toho druhého.
Motivy:
- Čistě pohádkové, i když zde nevystupují klasické postavy, nýbrž loutky divadelního ředitele.
Kompozice:
- Od začátku do konce je pohádka psaná chronologicky.
Jazyk:
- Klasická a také moderní forma.
Jazykové prostředky:
- pohádkové symboly
- v některých verzích je uvedená přímá řeč
- euforie – když loutkář vypráví mladíkovi o svém řemesle
- zvědavost – oba jsou hosty vystoupení toho druhého
- snění – loutkář sní o tom, jak bude úspěšný se svými loutkami, kdyby promluvily a ožily
Časoprostor:
- Čas: není určen
- Místo: Na parolodi
Hlavní postavy:
- Loutkář – cestuje na lodi jako divadelní ředitel cestující společnosti se svými loutkami.
- Absolvent polytechniky – taktéž hostem na lodi, kde je i loutkář, má zde svou přednášku a zaujatě poslouchá také loutkářovo vyprávění o jeho práci.
- Tanečnice – jedna z loutek, říkala o sobě, že je tou nejdůležitější v souboru.
- Císařovna – tato loutka měla přání, aby se k ní i mimo představení všichni chovali jako k císařovně, aby nevyšla ze cviku.
- Herec – tato loutka o sobě tvrdila, že je stejně důležitá jako milovníci na scéně.
- Primadona – chtěla stát pouze v červeném světle, v modrém jí to neslušelo.
Obsah díla:
Na parolodi se setkal loutkář a absolvent polytechniky. Loutkář tam měl svoje představení, absolvent přednášku. Loutkář měl přání, aby jeho loutky ožily, a to se mu s pomocí absolventa podařilo. Ovšem loutky byly jako hejno much a každá měla na něco prosbu něco důraznou výtku, až to loutkář nevydržel, zaklapl bednu a sednul si na ni, aby je umlčel.
Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:
- Vliv na dané dílo: Inspirace přišla z dětství, ale jen u některých pohádek. Většina byla jeho vlastní tvorba.
- Inspirace dílem: Neexistují žádné filmové, animované či audio verze.
Reakce na dílo:
- Uvádí se, že byla přeložena do více než 125 jazyků, stejně jako všechny autorovy pohádky, avšak kritiky nejsou známy. Pohádka je dosti neznámá.