Loutkář – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Loutkář

Autor: Hans Christian Andersen

Přidal(a): Jana Plecháčová

 

Hans Christian Andersen (1805 – 1875)

  • nejslavnější dánský spisovatel
  • mnoho pohádek na kontě
  • k tomu verše, romány, básnické sbírky a divadelní hry
  • s rodinou bydleli v jedné místnosti
  • v jeho pohádkách člověk mohl vidět odkaz k vlastnímu životu
  • vyrovnával se v pohádkách s vlastní odlišností
  • chorobně ctižádostivý, ve čtrnácti letech utekl do Kodaně, kde ho vzali do Královského divadla
  • autista
  • přestože inteligentní, studium mu nešlo, nejspíš i kvůli jeho dyslexii
  • zemřel na následky zranění po pádu z postele

Díla:

  • Pohádky:
    • Cínový vojáček
    • Císařovy nové šaty
    • Čarovná truhlice
    • Křesadlo
    • Malá mořská víla
    • Děvčátko se sirkami

 

Zařazení do doby:

  • první počin mu vyšel v roce 1822
  • s pohádkami prorazil až v roce 1845 a trvalo to do roku 1872, kdy vydal poslední čtyři

 

Rozbor díla: Loutkář

  • Literární žánr: pohádka – nejspíš lidové tvorby, o divadelním řediteli cestující společnosti, který vypráví o svém řemesle absolventu polytechniky
  • Literární druh: epika
  • Námět: divadlo, loutky, vášeň, líbivost

 

Okolnosti vzniku díla:

  • V roce 1833 se vydal na cesty po Evropě – Paříž, Řím, Neapol, Vídeň. Poté vydal první sbírku pohádek. V té napsal jak pohádky, které znal z dětství, tak přidal i svou vlastní tvorbu. Podle historiků se i v pohádkách objevuje jeho utrpení z odlišnosti.

 

Obsah:

  • Dva muži, jeden starší a druhý mladší se setkají na parolodi. Starší muž je divadelní ředitel cestující společnosti neboli loutkář, mladší absolvent polytechniky.
  • Loutkář vypráví mladíkovi o svých loutkách a o tom, co by chtěl s nimi dokázat.
  • Na parolodi měl loutkář jako první představení, po něm absolvent polytechniky zase přednášku, přičemž oba byli diváci vystoupení toho druhého.

 

Motivy:

  • Čistě pohádkové, i když zde nevystupují klasické postavy, nýbrž loutky divadelního ředitele.

 

Kompozice:

  • Od začátku do konce je pohádka psaná chronologicky.

 

Jazyk:

  • Klasická a také moderní forma.

 

Jazykové prostředky:

  • pohádkové symboly
  • v některých verzích je uvedená přímá řeč
  • euforie – když loutkář vypráví mladíkovi o svém řemesle
  • zvědavost – oba jsou hosty vystoupení toho druhého
  • snění – loutkář sní o tom, jak bude úspěšný se svými loutkami, kdyby promluvily a ožily

 

Časoprostor:

  • Čas: není určen
  • Místo: Na parolodi

 

Hlavní postavy:

  • Loutkář – cestuje na lodi jako divadelní ředitel cestující společnosti se svými loutkami.
  • Absolvent polytechniky – taktéž hostem na lodi, kde je i loutkář, má zde svou přednášku a zaujatě poslouchá také loutkářovo vyprávění o jeho práci.
  • Tanečnice – jedna z loutek, říkala o sobě, že je tou nejdůležitější v souboru.
  • Císařovna – tato loutka měla přání, aby se k ní i mimo představení všichni chovali jako k císařovně, aby nevyšla ze cviku.
  • Herec – tato loutka o sobě tvrdila, že je stejně důležitá jako milovníci na scéně.
  • Primadona – chtěla stát pouze v červeném světle, v modrém jí to neslušelo.

 

Obsah díla:

Na parolodi se setkal loutkář a absolvent polytechniky. Loutkář tam měl svoje představení, absolvent přednášku. Loutkář měl přání, aby jeho loutky ožily, a to se mu s pomocí absolventa podařilo. Ovšem loutky byly jako hejno much a každá měla na něco prosbu něco důraznou výtku, až to loutkář nevydržel, zaklapl bednu a sednul si na ni, aby je umlčel.

 

Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:

  • Vliv na dané dílo: Inspirace přišla z dětství, ale jen u některých pohádek. Většina byla jeho vlastní tvorba.
  • Inspirace dílem: Neexistují žádné filmové, animované či audio verze.

 

Reakce na dílo:

  • Uvádí se, že byla přeložena do více než 125 jazyků, stejně jako všechny autorovy pohádky, avšak kritiky nejsou známy. Pohádka je dosti neznámá.