Kniha: Člověk bestie
Autor: Émile Zola
Přidal(a): David Hampl
Émile Zola
- Narodil se 2. dubna 1840 v Paříži, zemřel 29. září 1902 tamtéž.
- Francouzský prozaik, významný představitel naturalismu.
- Pocházel z rodiny italského inženýra, jeho otec v době jeho dětství nešťastně zemřel.
- Po přestěhování do Paříže dostudoval střední školu a začal pracovat v jednom místním nakladatelství. Ve volném čase začal psát svá vlastní literární díla, zpočátku většinou kratší povídky, ve kterých byl patrný vliv romantismu.
- Později se začal věnovat psaní románů, které podle něj byly jakýmsi vrcholným literárním žánrem, a od romantismu se přiklonil směrem k realismu a také novému literárnímu směru naturalismu.
- Jeho smrt byla údajně nešťastná náhoda, otrávil se oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen.
Díla
- Les Rougon-Macquart – celoživotní dílo, cyklus dvaceti románů s podtitulem Přírodopis a sociální historie jedné rodiny za druhého císařství. Jednotlivé romány cyklu zachycují různá sociální prostředí a soustředí se na ukázání významu dědičnosti a prostředí pro život člověka.
- Zabiják – nejznámější román z výše uvedeného cyklu zobrazující úpadek lidských životů v prostředí bídy, alkoholu a duchovní prázdnoty.
- Nana – naturalistický román, který se odehrává v prostředí prostitutek.
Literatura 2. poloviny 19. století, naturalismus
- Umělecký směr druhé poloviny devatenáctého století, který se vyvinul z klasického realismu. Za jeho nejvýznamnějšího představitele je považován právě Émile Zola. Pro naturalismus je typické, že zobrazuje člověka v podstatě jako pasivní bytost, která je ovlivněna především dědičností a prostředím, ve kterém žije. Člověk tyto vlivy nedokáže překonat, a je tak vlastně předurčen ke svému osudu. Spisovatelé často zachycují člověka v nepříjemných, patologických situacích, ve kterých se chová jako zvíře, a dochází tak k názoru, že i člověk se ve svém chování řídí především pudy.
Spisovatelé
- Guy de Maupassant – francouzský prozaik, jehož nejznámějším dílem je román Miláček, který pro svou kritiku kariérismu bývá často srovnáván se Stendhalovým románem Červený a černý.
Rozbor díla: Člověk bestie
Román, který patří k vrcholným dílům cyklu Les Rougon-Macquart a který je známý také pod názvem Lidská bestie. Společně s románem Zabiják je považovaný za dílo, které je nejvíce poplatné teorii naturalismu. Jeho hlavním tématem, jak je u Zoly běžné, je opět morální pád hlavní postavy.
Vedlejším tématem románu Člověk bestie je oslava lidské práce ve spojení s moderními stroji. To bylo v poslední třetině devatenáctého století velmi aktuální téma, neboť to byla doba mnoha nových technických vynálezů, které měnily životy a náplň práce tehdejších lidí. Na druhou stranu má ale tato moderní technická společnost svou odcizeností vliv na úpadek morálky lidí.
Postavy
- Jakub Lantier – hlavní postava románu, je synem Gervaisy z románu Zabiják. Pracuje jako strojvůdce. Je ale psychicky nemocný, zdědil určité patologické vlastnosti, které ho nutí zabíjet, zejména ženy, když vidí obnažené ženské tělo, touží po tom vidět jejich krev. Je zamilovaný do Severíny, nakonec ji ale zabije. Svou nemoc si uvědomuje a snaží se jí zpočátku vzdorovat, ale tak jak je pro Zolovy romány a naturalismus obecně typické, to bohužel není možné a nemoc nad jeho chováním nakonec vítězí. Na postavě Jakuba je zajímavý také vztah ke stroji, lokomotivě Lison, který je jakousi ukázkou toho, že i ke stroji lze mít emocionální vztah. Jeho život končí vypadnutím z vlaku po jedné rvačce.
- Severína – milenka Jakuba Lantiera, manželka Roubauda. Manipulátorka, společně s manželem zavraždí prezidenta Grandmorina, který ji v mládí zneužíval. Když se sblíží s Jakubem, který vraždu viděl s vlaku, plánuje s ním vraždu Roubauda. Nakonec ale sama umírá, když se Jakub neubrání své touze zabíjet pro potěšení.
Obsah díla
Děj románu se odehrává v železničním prostředí a jeho hlavní postavou je Jakub Lantier. Právě na jeho životním osudu se Émile Zola snažil ukázat pravdivost naturalistické teorie o předurčenosti člověka vlivem dědičnosti a prostředí. Zola v tomto díle dotáhl víru v pravdivost této teorii do absolutna, a aby byla pravdivost předpokladů týkajících se dědičnosti a jejího vlivu na lidské chování přesvědčivá, zvolil ale velmi sugestivní zobrazení. Výsledkem je detektivní příběh, který je téměř hororem, ve kterém dochází ke krvavým zločinům, které jsou následně velmi podrobně a detailně popsány. Hlavní postava strojvůdce Jakub Lantier je psychicky nemocný a jeho nemoc společně s láskou k Severíně, ho přivedou na cestu vražd, ze kterých není úniku.