Kniha: Jozova Hanule
Autor: Květa Legátová
Přidal(a): Verčajs
Věra Hofmanová (*1919)
- Vlastním jménem Věra Hofmanová (* 3. listopadu 1919 Podolí u Brna).
- Absolvovala dvě fakulty brněnské univerzity (čeština a němčina, matematika a fyzika) a celý život působila jako učitelka.
- Učila na Gymnáziu Jana Ámose v Uherském Brodě, ZŠ Žítková, Starý Hrozenkov, Valachy
- V 50. letech publikovala v časopise Host.
- K publikování se vrátila až v roce 2001 vydáním Želar a Jozovy Hanule.
- Po úspěchu knih byly poté vydány i některé její rozhlasové hry.
Další tvorba:
- Rozhlasové hry – Pro každého nebe (sbírka rozhlasových her)
- Próza – Želary, Jozova Hanule
Literárně-historické pozadí
- Jozova Hanule sice popisuje období padesátých let minulého století, ale dílo bylo vydané až v roce 2002. Autorka baladických próz i lehce absurdních rozhlasových her, psala sice od studentských let, ale minulý režim její tvorbě nepřál.
- Knihy Želary a Jozova Hanule, které ji proslavily, tak mohly vyjít až po roce 2000. Celé toto dílo tedy spadá do současné české prózy.
Vlivy historického období na autorovu tvorbu a literární dílo:
- Při tvorbě díla Jozova Hanule se na autorce projevuje doba války, nacistické sevření a popisuje osudy a příběhy obyčejných lidí na vesnici, kde prožila několik svých dospělých let. Celé toto období bylo pro mnoho autorů velice tvořivé. V kontextu života autorky z dané doby pochází i další velice vydařené dílo Želary.
Rozbor: Jozova Hanule
Základní charakteristika:
- Literární druh: epika
- Literární žánr: novela
- Literární směr: spadá do velmi pozdní druhé vlny poválečné literatury, která se na rozdíl od první soustřeďuje na subjektivní prožívání postav než na fakta.
Jazykové prostředky:
- text podáván ich-formou
- množství dialogů
- živý jazyk
- hovorová čeština
- nářečí
- nespisovná čeština
Hlavní postavy:
- Eliška – Hana Nováková, lékařka v brněnské nemocnici, později manželka Jozy
- Joza– velký, silný muž ze Želar, kovář a dělník na pile, manžel Elišky
- Jurigovi – vesničané s několika dětmi
- Juliška – upovídaná a neustále nadšená, učí Hanuli dojit krávy
- Lucka – stará babka kořenářka, před nikým si nebere servítky, všichni z vesnice si jí váží
- Žěňa – vdova s dcerkou Jiřinkou, pomáhá Hanuli se vším, s čím může, učí ji vařit, česat se, ale zároveň si nikoho nepouští k tělu, nedává najevo své názory
Čas a prostor:
- Situováno do konce druhé světové války.
- Ve vesnici Želary, kde se Eliška (Hana) ukrývá před nacisty.
Děj (obsah) díla:
V centru vyprávění je mladá lékařka Eliška. Ta spolu s kamarádem Slávkem a milencem Richardem působí v českém protinacistickém odboji. Jejich úkoly začínají být stále více nebezpečné a nakonec musí Eliška nadobro „zmizet“, jelikož hrozí jejich prozrazení. Slávek oznamuje Elišce, že Richard spolu se svou ženou emigroval a dává jí instrukce jak přežít – musí si změnit jméno na Hanu Novákovou a ihned opustit město. K tomu využijí Jozu Jandu – Eliščina pacienta. Eliška tedy odjíždí s Jozou do jeho rodné pohraniční vesnice Želary, aby se stala jeho ženou. Nejprve bere život vedle neohrabaného a nevzdělaného Jozy v zapadlé horské vesnici jako nutné zlo, ale postupně začíná objevovat nejen želarské ale i Jozovo kouzlo.
Eliška žije po boku Jozy až do drastického konce války, kdy při „osvobozování“ vesnice Rusy, Joza a mnoho dalších obyvatel Želar umírá. Poté se Eliška vrací zpět do města a do své práce. Dokonce se znovu setkává s Richardem, ale její duše už patří navždy do Želar a její srdce jedině Jozovi.
Inspirace daným dílem:
- Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 film Želary.
Literární kritika:
- Kritika, která autorku přijala s nadšením, psala o návratu silného baladického příběhu. Obě tato díla přinesla autorce významná ocenění. Za Želary obdržela v roce 2002 Státní cenu za literaturu, Jozova Hanulebyla úspěšně zfilmována a pod názvem Želary v roce 2004 nominována americkou filmovou akademií na Oscara.
- Obsah díla sice v dnešní době není aktuální, ale doba války se stává pořád aktuálnějším tématem pro vznik nejrůznějších knih nebo filmů podle literárních předloh a přitahuje stále mnohem větší pozornost mladších čtenářů.
Srovnání (česká literatura):
- Michal Viewegh
-
- hodně čtený
- český prozaik a publicista
- studoval VŠE – nedokončil, pak šel studovat češtinu, krátkou dobu i učil
- romány: Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Báječná léta pod psa
- novely: Lekce tvůrčího psaní
- literární parodie, povídky, fejetony
- Miloš Urban
-
- próza propojená s postmodernismem
- díla: Sedmikostelí, Hastrman
- nadaný a zkušený autor
- Petra Hůlová
-
- Paměť mojí babičce – román jehož námětem je život v Mongolsku, psáno čtivě a zajímavě