Krysař – rozbor díla k maturitě [10]

 

Kniha: Krysař

Autor: Viktor Dyk

Přidal(a): Václav Mikulec, Denny

 

Viktor Dyk (1877 – 1931)

• Byl český básník, prozaik, dramatik, novinář a politik, který se nebojácně angažoval ve své době a zanechal po sobě významnou literární stopu.
• Vzdělání a kariéra: Vystudoval práva, ale svou kariéru zaměřil na politiku, novinářství, psaní a překládání. Už během studií se účastnil politického života.
• Politická angažovanost: Byl pravicovým a nacionalistickým politikem. Během války zakládal odboj a po válce se aktivně zapojil do politiky jako poslanec a senátor Národně-demokratické strany. Byl jedním z vůdců hradní opozice za 1. republiky a odpůrcem TGM a Beneše.
• Literární tvorba: Ve své literární tvorbě měl vždy odbojný postoj, který vedl až k anarchismu. Psal zejména poezii a byl i vězněn kvůli své literární činnosti. Vytvořil osobitý ironický básnický styl a humor, kde je i sebeironie, ironie a sarkasmus, plné krajního individualismu, dekadentní pohrdání.
• Osobní život: Pocházel z kulturně podnětného prostředí, věnoval se novinářství. Politicky se angažoval – byl stoupencem oddělení českých zemí od Rakouska-Uherska. Za své názory byl vězněn. Po vzniku ČSR se stal senátorem za Národně demokratickou stranu. Zemřel tragicky – utonul v moři.

Charakteristika tvorby:

• Jeho tvorba je charakteristická aforismem, úsečností, jasnou pointou, paradoxem, prací s kontrastem, smyslem pro detail, skeptičností, ironií a sarkasmem, pravidelným rytmickým veršem. Psal poezii, prózu, dramata, životopisy, eseje, paměti aj.

Díla:

• Mezi jeho díla patří například sbírky A porta inferi – Od bran pekelných (subjektivní lyrika), Satiry a sarkasmy (politická poezie), próza – romány, novely, povídky – Stud, Zlý vítr.

 

Literárně-historický kontext

Novoklasicismus (neoklasicismus)

• Prosazoval se v evropských literaturách mezi léty 1890 a 1918; zdůrazňoval v umění řád a kázeň, myšlenkovou a výrazovou logiku. Vracel se k antickým formám a žánrům, pokud se jimi dal vyjádřit současný pohled na svět a na člověka; cílem je vytvořit sevřené neosobní vyprávění, nikoliv líčení osobních dojmů.
• V české literatuře jej podporoval přední literární kritik F. X. ŠALDA (vyhovoval jeho přesvědčení o nadosobním poslání umění).
• Typické znaky:
  • přesnost a preciznost vyjádření
  • kompoziční vyváženost
  • nevyzdvihuje cit, ale intelekt
  • zobrazuje nadčasové jevy
  • spád děje, důraz na souvislou epickou linii

 

Protispolečenští buřiči

• = literárně-historický termín především pro básníky 1. čtvrtiny 20. století, kteří se stavějí do pózy buřičů zklamaných společností
• navazují na generaci České moderny (90. léta)
  • negovala dosavadních umělecké i společenské ideály
  • v prudkých polemických srážkách s dosavadní literaturou (stále doba Ruchovců a Lumírovců!
  • chtěli vymanit literaturu ze zajetí politiky
  • 1895: vydávají Manifest české moderny (autoři: F. X. Šalda, S. Machar)
  • moderna se brzy vnitřně diferenciovala – různé směry…
• inspirace Prokletými básníky
• důraz na svobodu jedince
• antimilitarismus
• radikalismus
• odmítání společenské nespravedlnosti a konvencí spojených s usedlým měšťanským způsobem života, ale nepodléhají pesimismu
• své pohrdání vyslovují různě:
  • někteří chtějí společnost děsit dekadentním uměním včetně krajního satanismu (Jiří Karásek ze Lvovic, Stanislav Kostka Neumann, Ladislav Klíma…)
  • jiní se z odporu ke společnosti stávají bohémy a tuláky – východisko nalézají ve vitalismu, kolektivismu (František Gellner, Karel Toman, Jan Hašek, Karel Hlaváček…)
  • někteří se zapojili do anarchistického hnutí Omladina ( K. Neumann, V. Dyk)
  • jiní se stávají pouze sociálními buřiči ( Bezruč, J. S. Machar, V. Dyk)
• většina těchto básníků prošla časopisem Moderní revuí, i když někteří s ním souviseli jen velmi volně
  • poprvé vychází roku 1895
  • zakladatelé: Arnošt Procházka & Jiří Karásek ze Lvovic
  • umělecká literatura, teoretické studie, kritika, výtvarné umění
• odklon od realistického způsobu ztvárnění
• příklon k dekadentním tónům
• prosazování -ismů, především impresionismu, futurismu, symbolismu a kubismu

 

Rozbor: Krysař (1911)

• Literární druh: epika (děj vyprávěný v časových, prostorových a příčinných souvislostech)
• Literární žánr: novoklasicistní próza – novela (prozaické dílo středního rozsahu s jednou dějovou linií a výraznou pointou; novela se objevila v italské renesanční literatuře – viz Giovanni Boccaccio)
• Výjimečné dílo v Dykově tvorbě (v kontextu jeho převážně básnické tvorbě)
  • vychází ze staré saské pověsti ze 13. stol., aktualizuje ji, obohacuje o milostný motiv
  • neoromantismus, symbolismus, impresionismus, voluntarismus, nihilismus, expresionismus → nezapadá do jeho stylu

 

Téma, námět a motivy:

• Próza tematicky čerpá ze staroněmecké pověsti o krysaři, který ve 13. stol. očistil město Hameln od krys; když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, odvedl měšťanům za trest jejich děti. Závěr pověsti existuje v několika variantách: děti byly navěky uvězněné v jeskyni; děti byly utopeny v řece; děti byly vráceny poté, co měšťané krysaři zaplatili.
• témata: základní lidské hodnoty, krysařova postava, kritika společnosti, kritika měšťáctví
• motivy: láska, pomsta, povrchnost, nelidskost, přetvářka, milostné motivy, hamižnost, honba za vlastním prospěchem
• hlavní myšlenka: dílo poukazuje na zneužívání veřejných funkcí (radní Frosch /truhlář/ a Strumm /krejčí) a lhostejnost k neštěstí druhých (scény, kdy matka hledá ztracenou Agnes), maloměšťáckou počestnost (dlouhý Kristián).

 

Prvky romantismu (neoromantismu) v díle:

• hlavní postava: krysař = typický příklad romantického hrdiny – tulák, vyděděnec, stojící na okraji společnosti, putující od města k městu; prožívá nešťastnou lásku k Agnes
• další postavy: Sepp Jörgen – opovrhovaný a vysmívaný, chudý statky i duchem, ale s dobrým srdcem
• postavy vstupují do příběhu zformované, vykreslení psychologické motivace jejich počínání je velmi strohé
• prostředí: starobylé hanzovní město
• inspirováno starou lidovou pověstí

 

Symbolika:

• píšťala = symbol života, spojuje svět snu a reality; symbol moci
• propast/země Sedmihradská = symbol splněných snů
• krysy = společenská špína, přetvářka
• Sepp Jorgën a nemluvně = symbol čisté duše, jediní ve městě
• nezvratná osudovost děje

 

Kompozice:

• chronologický postup, retrospektiva – když Krysař vzpomíná na Agnes
• novela je rozdělena na 26 krátkých číslovaných kapitol
• er-forma (vyprávění ve 3. osobě)
• vševědoucí vypravěč
• dialogy, vnitřní monology
• vložena píseň o zemi Sedmihradské – pracuje se zvukovými prostředky
• dvě roviny příběhu – rozpor mezi snem a realitou; rozpor, iluze

 

Jazyk:

• spisovný, srozumitelný, básnický jazyk, krátké věty
  • někdy archaismy, personifikace, metafory, obrácený slovosled
  • přímá a polopřímá řeč

 

Časoprostor:

• prostor: hanzovní městečko Hammeln, vrch Koppel (Sasko),
• čas: není určen, nadčasovost – (v pověsti 13. stol – staroněmecká pověst, pravdivý příběh – časopis Lumír 1911)

 

Postavy:

• Krysař – tajemný cizinec, nemá jméno (zákl. otázka: Kdo je vlastně Krysař?), muž středního věku, samotář, podivín, pesimista, vzbuzuje strach, živí se vyháněním krys z měst hrou na svou píšťalu – svědomitě vykonává svoji práci, velmi mu záleží na Agnes, vášnivý, dokáže milovat i nenávidět
• Agnes – mladá pohledná dívka, nestálá ve svých citech –  milenka Krysaře, ale má vztah i s Kristiánem, kterého nemiluje, ze zoufalství spáchá sebevraždu
• Dlouhý Kristián – majetnický mladík toužící po spokojeném průměrném životě, Agnes si chce koupit
• Sepp Jörgen – chudý, urostlý, hodný rybář, duševně postižený, vše chápe zpožděně
• Radní (konšelé) Bonifác Strumm a Gottlieb Frosch – chamtiví a úspěšní řemeslníci – krejčí a truhlář; proradní – nesplnili slib daný krysařovi

 

Stručný děj:

Do města Hammeln přichází krysař s píšťalou, aby z něho vyhnal krysy. Zamiluje se do mladé Agnes, která se stává smyslem a láskou jeho života. Nechtějí mu však zaplatit za jeho práci. Rozzuřený odchází s tím, že se pomstí. Když se po chvíli vrací zpět do města. V tamější hospodě najde záhadného cizince. Jmenuje se Faustus z Wittenberka a pracuje pro ďábla. Říká mu, že jeho flétnou může dělat daleko lepší věci, než je vyhánění krys. Agnes je těhotná s Kristiánem, jehož nemiluje, neunese to a zabíjí se skokem ze skály. V krysařovi se vše zlomí a začne hrát na píšťalu. Všichni lidé z města jej následují skokem do propasti, až na rybáře Jörgena, jenž zachrání malé dítě. Otevřený konec – nevíme, zda ještě někdo přežil.

 

Podrobný děj:

Jednoho dne za soumraku přichází do hanzovního města Hameln krysař. Setkává se krásnou Agnes, která, ač má milence zvaného dlouhý Kristián, podlehne kouzlu tajemného cizince a zamiluje se do něj. Také krysař poprvé v životě poznává lásku.

Úkolem krysaře bylo vyhánět krysy. K tomu mu sloužila píšťala, na niž potichu pískal, a tím lákal krysy k řece, kde je pak topil. Za svoji práci s radními sjednal odměnu 100 rýnských zlaťáků.

Když byl s prací hotov, odmítli mu konšelé smluvenou odměnu vyplatit (pod záminkou, že úmluva je neplatná, neboť krysař nepronesl formuli k tomu mi dopomáhej Bůh). Krysař je rozzloben, uvažuje o pomstě; rozhodne se však město ušetřit kvůli Agnes, kterou miluje.  Když se dozvídá, že Agnes čeká dítě s dlouhým Kristiánem, opouští ji.

Smutná Agnes žádá matku, aby jí znovu vyprávěla její nejoblíbenější pohádku z dětství o sedmihradské zemi, zemi, kde jsou všichni šťastní a do níž se dá, jak mnozí věřili, dojít skrze propast v hoře Koppel, která se tyčila nad městem. Na onu horu také Agnes zamířila, aby mohla dojít do země sedmihradské.

Zoufalá matka ji hledá, hamelnští občané však jejímu smutku nevěnují příliš pozornosti. Zhroucenou ženu objeví krysař. Šílená žena mu řekne, že Agnes odešla do země sedmihradské. Krysař pochopí. Ztratil jedinou bytost, kterou kdy miloval. Z žalu zapíská na svoji píšťalu vší silou. Zvuk jeho nástroje postupně okouzlí všechny ctihodné občany města Hameln, v nichž probudí jejich dávné sny a touhy. Všichni krysaře následují až na vrchol hory Koppel, kde se vrhnou do propasti. Do propasti se vrhne i krysař.

Tragédii přežije pouze chudý rybář Sepp Jörgen, kterému vše dochází až druhý den. Také zvuk píšťaly ho okouzlí až druhého dne. Její vábivou píseň však přehluší jiný zvuk. Je to pláč opuštěného nemluvněte, které chce pít. Sepp tak místo propasti odchází hledat ženu, která by dítěti dala mléko.