Krysař – rozbor díla k maturitě (5)

 

Kniha: Krysař

Autor: Viktor Dyk

Přidal(a): Nununka, 120michal

 

Viktor Dyk (1877-1931)

• Básník , prozaik, kulturní a politický publicista, dramatik, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny.
• Příslušníkem generace buřičů – anarchistů.
• Vystudoval gymnázium a později právnickou fakultu. Po ukončení studií se plně věnoval literatuře a novinářské dráze. Byl také aktivním politikem.
• V počátcích tvorby patřil k dekadentnímu křídlu devadesátých let. Zároveň na něho měla vliv i Marachova útočná kritika české společnosti a jeho poetika.  Pro jeho dílo jsou typické momenty deziluze, rozpor mezi snem a realitou, gesta individuální vzpoury, ironický a satirický pohled na skutečnost.
• Přispíval do Světozoru, Lumíru a Pokrokové revui, Lidových novin.
• Pád Badeniho vlády v roce 1897, prosincové národnostní bouře a stanné právo a reakce českých sociálně demokratických poslanců na státoprávní ohražení mladočechů, natrvalo ovlivnily Dykovu ideologickou orientaci. Tyto události se také staly inspirací Dykovy beletrie.
• Po vypuknutí 1. světové války se Viktor Dyk stal členem nejužšího vedení strany a jednal s T. G. Masarykem. Od počátku války byl zapojen do domácího odboje, byl zatčen a vězněn.
• Po zastavení činnosti strany Samostatnosti v roce 1915 se Dyk začal věnovat překládání her pro Vinohradské divadlo.
• V Lidových novinách publikoval alegorickou prózu na pokračování Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova. Za toto dílo byl vyšetřován „pro úmysl popouzet tiskem k nenávisti a opovržení ke státní správě“. Nakonec byl zatčen pro velezradu v aféře prof. Štěpánka a uvězněn v posádkovém vězení. Zde překládal francouzské prokleté básníky a psal poezii. V roce 1917 byl Dyk pro nedostatek důkazů propuštěn, ale vyšetřování se vedlo na svobodě.
• Stal se také členem spisovatelské rady a obnovil svoji publicistickou činnost, pracoval jako redaktor v Národních listech.
• Po roce 1918 se stal poslancem a senátorem. Odmítal Masarykovu politickou orientaci.

Tvorba

• S dobou vypjatou národnostními konflikty 90. let 19. století se Dyk vyrovnával především v próze. Tuto dobu odmítal jako dobu zrazených ideálů a zbabělých kompromisů s přízemní realitou. Symbolismus 90. let poskytl Dykově tvorbě stylové východisko, z něhož se postupně vyvinul jeho osobitý sloh charakteristický strohým členěním textu na symbolické zkratky.
• Viktor Dyk psal ve dvou rovinách – např. rozpor ideálu a skutečnosti v rovině existencionální a společenské. Naturel Viktora Dyka byl spíše lyrický a jeho poezie umělecky předčila jeho prózu i dramata.
• Debutoval 3 knihami Marnosti (A porta inferi, Síla života, Marnosti) – ovlivněn dekadencí, pocit marnosti, rozpor snu a skutečnosti, který řeší bojem za dopředu ztracenou věc. Má oblibu i v motivu středověkého rytíře (drobné verše).
• 1915-1922 – protiválečná poezie

Dykovy díla:

• Poezie:
  • A porta infern
  • Milá sedmi loupežníků
  • Satiry a sarkasmy
  • Pohádky z naší vesnice – kritika českého politického života
  • Válečná tetralogie – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
• Próza:
  • Krysař
• Drama:
  • Zmoudření Dona Quijota

 

Literárně-historický kontext

Česká literatura na přelomu 19. a 20. století

• úsilí překonat individualismus
• sblížit literaturu se životem
• protispolečenský postoj – vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu, odmítnutí autority státu, revolta, kritika aktuálního dění, destrukce měšťáckého světa individuálním činem), antimilitarismu (hnutí odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismu (oslava života, kult přírody, radost, citové a smyslové prožitky)
• odpor k společnosti, pesimismus -> buřičství a radikalismus, negace soudobé společnosti, bohémský způsob života, tuláctví, myšlenky satanismu, dekadence -> poezie osobních prožitků, pohled na svět bez iluzí, zájem o sociální problematiku, propagace volné lásky, emancipace ženy, odpor k falešné morálce
• skupinu anarchistických buřičů dočasně spojoval časopis Nový kult (1897 – 1905) – založen S.K.Neumannem, pak rozdílné cesty vývoje, hledání nových životních jistot, např. přilnutí k rodné zemi (Toman), ve vitalismu (Šrámek), v socialismu, levicové orientaci  (Neumann).
• satira, skepse je příznačná pro Dyka a kellnera
• zvláštní sociální poezii vytvořil Bezruč, spjatý s oblastí Slezska.

 

Neoklasicismus

• umělecký směr z období romantismu (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla
• podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění
• autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě
• nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění
• Typické rysy:
  • tvarová kázeň
  • stylová jednota
  • přesnost a preciznost vyjádření
  • kompoziční vyváženost
  • nevyzdvihují cit, ale intelekt
  • nadčasové jevy

• Znaky novoklasicistní tvorby:
  • klade důraz na intelekt
  • důraz na svébytný tvar uměleckého díla
  • důraz na přísně vyváženou tvorbu
  • soustředění k souvislé epické linii
  • spád děje
  • neosobní vypravěčský styl
  • typické žánry byly povídka a novela.

 

Epické žánrové formy střední epiky

• Povídka:
  • kratší příběh s poutavou zápletkou, jednoduchý děj (umění zkratky, charakteristiky a popisu, paradoxu)
• Novela:
  • příběh soustředěný na jednu událost, epizodu, bez vedlejších dějových linií, neměnné charaktery postav, sevřený děj, překvapivý závěr

 

Romantismus:

• Literární směr ve všech evropských literaturách i životní pocit a postoj člověka. Protiklad racionalitě klasicismu (přísný řád, norma, symetrie, podřízenost člověka společnosti x cit , tvarové bohatství, svoboda a volnost). Návaznost na preromantismus – člověk jako svobodné individuum, citovost, fantazie, příroda, idea práva na sebeurčení národa. Nespokojenost, ztráta jistot, buřičství (nesplněny naděje na nové uspořádání ve společnosti).
• Znaky:
  • důraz na city, fantazii a vůli
  • subjektivní vztah ke skutečnosti -> individualismus, kult výjimečné osobnosti, revolta, ale i touha po harmonii s přírodou
  • protiklad snů (ideálů) a dobové skutečnosti
  • obdiv k minulosti, mystice (inspirace gotikou), k lidové slovesnosti, k přírodě, k exotice

 

V literatuře a umění

• důraz na tvůrčí svobodu umělce -> směšování žánrů (lyrizace prózy a dramatizace prózy), volnost verše, kontrastnost (krása v ošklivosti, zlo v podobě anděla), smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
• obohacení jazyka o lidovou mluvu a archaismy
• hlavní hrdina se myšlenkově ztotožňuje (splývá) s autorem (někdy i podobou), je výjimečný, neschopný přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán), osamělý, jeho minulost je záhadná. Neúspěšné buřičství -> světobol (spleen, chandra), rozervanost, deziluze – život končí většinou tragicky. Kult dětství (často jako ztracený ráj)
• výjimečné prostředí (tajuplné jezero, temné lesy, skály, samoty, hřbitov, gotické hrady, katedrály, běsnící živly
• časté téma – nešťastná nebo nenaplněná láska (romantikové zbožňují ideál)
• obliba poezie – lyrickoepické básně (balady, básnické povídky – poemy, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň)
• próza – historický román a povídka

 

Další autoři období

> Generace tzv. buřičů

• František Gellner – Po nás ať přijde potopa!
• Fráňa Šrámek – Života bído, přec tě mám rád, Modrý a rudý
• Karel Toman – Torzo života
• Stanislav Kostka Neumann – Kniha lesů, vod a strání
• Petr Bezruč – Slezské písně, Stužkonoska modrá

 

Rozbor díla Krysař

• Žánr: novoklasicistní novela s prvky romantismu (novoromantismu)
• Bližší zařazení: česká literatura na přelomu 19. a 20. století (1915)

 

Tematický plán

• Celkové téma: oslava skutečné hodnoty lidství
• Hlavní téma: poslaní krysaře
  • Hlavním tématem je pobyt krysaře v Hamelnu, hanzovním městě, kde má za výplatu vyhnat krysy z města. Ti nakonec skončí v „ráji“, zemi sedmihradské, po tom, co následují krysařovu píšťalu a spadnou do propasti na hoře Koppel.
• Vedlejší téma: Láska k Angnes, osud rybáře Jörgena
  • Vedlejším tématem je jeho láska k Agnes (díky které chce ušetřit město od zkázy po tom, co nedostal od městských radních zaplaceno za svůj splněný úkol) a s tím spojený vztah k dlouhému Kristiánovi (jeho sok, milenec Agnes).
  • Dalším vedlejším tématem je osud rybáře Jörgena, který nemůže žít spořádaný život v Hamelnu (obyvatelé se mu smějí). Zde, na konci celého příběhu, se objevuje motiv poutníka, nikoli však za chimérou, nýbrž za zcela konkrétním cílem (pro svou prostoduchost odolává krysařově píšťale, je totiž příliš zakotven ve své realitě a díky tomu se snaží najít kojící ženu pro nemluvě, které zbylo spolu s ním jako jediné z celého města).
• Námět: ze staroněmecké pověsti
  • Pověst ze 13. století, podle které krysař ze msty za to, že mu nevyplatili slíbenou odměnu, odvedl z města Hameln sto třicet dětí. V romantické a novoromantické literatuře se stala předmětem četných literárních zpracování, autoři přitom potlačovali její folklórní rysy a zdůrazňovali její symbolickou a nadčasovou platnost.
• Motiv: Romantická deziluze, rozpor mezi snem a skutečností, mezi ušlechtilým ideálem a nízkou všedností, symbolika věcí (dítě = symbol budoucnost a naděje, znovuzrození lidského světa
• Téma: právo, spravedlnost, láska, pomsta
• Myšlenka díla: kritika a zesměšnění špatných charakterových vlastností lidí – krutost, ubohost, chamtivost, povrchnost, závist, zneužívání veřejných věcí, lhostejnost…,láska je hnací motor chování a jednání

 

Kompozice

• Počet kapitol:
  • dílo má 26 částí a je uzavřeno doslovem
• Postup:
  • chronologický v celém vyprávění, na konci příběhu zřetelná gradace
  • řetězová návaznost událostí
  • paralelní s pověstí z 13. století

 

Vypravěč a forma

• Autor je vypravěčem – vševědoucí vypravěč
• Er-forma

 

Jazyk a styl

• Jen spisovný jazyk (ve vyprávění i v dialozích), cizí slova – pouze německá jména
• Jazykové prostředky – obrazná pojmenování, další slohové postupy – úvahový, popisný, dialogický, charakterizační
• Autor si vybral pro toto dílo formu novely, což je pro něho dost neobvyklé, neboť se soustředil převážnou měrou na poezii.
• V díle se odráží novo-klasicistní směřování pozdního Dykova díla, ale jsou zde patrny rovněž prvky romantismu, který byl Dykovi rovněž blízký.

 

Kontrast

• touha po zaslíbené zemi x pokornému přijetí obyčejného životního úkolu
• vzpoura snílka x smír s daným osudem, který nelze změnit
• pomsta výjimečného jedince za všechnu malost prostředí, jež mu zabránilo realizovat jeho ideály x obyčejnému, ale reálnému činy, který mění skutečnost

 

Princip paralelnosti

• píšťala = synonymum jeho bytí, řemeslo
• nemluvně = naděje, budoucnost, znovuzrození lidského světa

 

Symbolický význam

• oslava toho, co popírá rozum (dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil), hrdina je osamělý, hrdý individualista
• díle se objevují symboly, které bývají skryty do niterného prožitku básníka
• hned s prvním manifestací symbolu se setkáváme na začátku knihy, kdy dochází k celkem strohé a pouze v náznacích pojaté charakterizaci Krysaře („ Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“) takováto charakteristika vrhá na postavu krysaře stín tajuplnosti a naznačuje možnou symbolistickou tendenci budoucího příběhu
• v závěru se zase objevuje motiv, kdy s padající píšťalou do propasti, padá i smysl života Krysaře, padá i jeho já, jeho existence – píšťala jako symbol Krysařova bytí
• konflikt – krysař x město, umělec x společnost, sen x realita

 

Časoprostor

• Čas děje:
  • novele se neobjevuje objektivní historický čas, čas je vnímán podle toho, jak se proměňuje hrdinův život – životní proměny = měřítko času. – nikde v díle se neobjevuje ani náznak časového vymezení děje, nevíme, zda se dílo odehrává v 15.st, 17.st. nebo v nějakém mystickém časoprostoru.
• Místo děje
  • město Hammeln, Sedmihradsko

 

Postavy

• Krysař
  • Hlavní hrdina díla, silná osobnost, moudrý a zkušený. Člověk, který chápe svět jako svár ideálu a reality. Jedná se o tajemného samotáře.
  • Putuje po městech a svojí píšťalou, která umí omámit vše živé, hubí krysy. O síle své píšťaly ví, ovšem nechce ji zneužít. Jeho osamělost spočívá v tom, že nikdy necítil žádný cit, ovšem to Agnes změní -> plný citu. Krysař jde od města k městu bez cíle, ovšem zamilování to změní a chce se usadit. Ale po zklamání z lásky k Agnes, která si vezme život, zapíská na píšťalu tak silně, že k propasti odvede obyvatele Hamelnu, kteří pak společně umírají.
  • Následně odchází do země sedmihradské (prvky romantismu i realismu – vidí věci takové jaké jsou, ale zároveň se rozhoduje podle citů).
  • Krysař je představitelem starého řádu.
• Agnes
  • Prostá vesničanka z Hamelnu, je mladá a krásná. Ubytuje Krysaře u sebe a opětuje jeho lásku. Ovšem čeká dítě s bývalým milencem, a když se to Krysař dozví, odejde z města. Agnes se žalem utopí/skočí do propasti.
• Sepp Jörgen
  • Je chudým rybářem, kterému trvá den, než pochopí, co se okolo něho děje a je neschopen se zařadit do společnosti. Proto je vesničany, stejně jako Krysař, opovrhován, vyděděnec. Smějí se mu pro jeho prostoduchost, duševní omezenost a neschopnost se zařadit do životního stereotypu. Žije sám a lidé mu dělají naschvály. Na konci díla odolá zvuku krysařovy flétny (nerozumí písni krysaře), důležitější je pro něj reálno (pláč nemluvněte) a postará se o kojence, kterého najde na kraji propasti.
  • Pravý ryzí člověk, představitel nového řádu.
• Páni radní
  • Vesničany uznávaní radní, kteří potřebují pomoc krysaře, mu nabídnou 100 zlatých za vyhnání krys. Krysař svůj slib splní, ale přestože se ho radní bojí, rozmyslí si dát mu prvně nabídnutých 100 zlatých. Zdá se jim, že to je za zapískání na flétnu moc a nechtějí mu částku vyplatit.
  • Na postavách městečka zesměšňuje a kritizuje autor lidské vlastnosti, kterými opovrhuje – krutost, duševní nízkosti, ale i lhostejnost k zoufalství bližních, maloměšťáctví i zneužívání veřejných funkcí. Naopak láska je hnacím motorem krysařova snažení – pro lásku chce odpustit radním i městu, pro ztracenou lásku je ochoten zabít všechny i sebe.

 

Vnitřní výstavba

• Expozice – Krysařův příchod do hanzovního města, Hamelnu, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes
• Kolize – Vyhnání krys, nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat účty, ale rozhodl se jej ušetřit kvůli lásce k Agnes
• Krize – Agnes řeší své problémy (vztahy ke svým milencům) sebevraždou
• Závěr – Krysař se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého průvodu všechny obyvatele města (kromě Jörgena a jednoho nemluvněte). Krysař a jeho následovatelé končí v propasti. Po této události nachází Jörgen jedno opuštěné dítě a začíná mu hledat matku, která by mu mohla dát napít

 

Stručný děj (obsah díla)

Děj začíná příchodem krásného, urostlého může beze jména, pomocí zvuku své kouzelné píšťaly zbavil město Hammeln krys. Zamiloval se do krásné Agnes a zůstává stále ve městě. Láska mu brání pomstít se proradným radním za to, že nedostal slíbenou odměnu. Příběh vrcholí přiznáním Agnes, že čeká dítě s jiným milencem. Zoufalý krysař teprve nyní, když je pošlapán a zahubena jeho láska, vzepře a pomstí lakotu. Zvukem své píšťaly odvedl obyvatele města k propasti na hoře Koppel a oni v slepé naději na lepší život do ní naskákali. Přežil jediný spravedlivý a prostomyslný rybář Sepp Jörgen a opuštěné plačící nemluvně.

 

Dykův pohled

• Fungování práva ve společnosti, láska, pomsta, silné osobnosti stojí nad davem, člověk by měl jít za skutečným cílem a ne žít ve snu.