Médeia – rozbor díla k maturitě (3)

rozbor-díla

 

 Kniha: Médeia (Médea)

 Autor: Euripides

 Přidal(a): iva98

 

Euripides (480 př. n. l. – 406 př. n. l.)

  • Narodil se kolem roku 480 př. n. l. na ostrově Salamis (Řecko)
  • Byl jedním z nejvýznamnějších starořeckých dramatiků.
  • Jeho hry často zkoumaly lidské emoce a morální dilemata. Byl známý svým realistickým přístupem k postavám a situacím.
  • Euripides byl inovativní v používání deus ex machina (božský zásah) a v zobrazování silných ženských postav.
  • Jeho práce měla velký vliv na pozdější evropskou literaturu a drama.
  • Zemřel v roce 406 př. n. l. v Makedonii.

Tvorba:

  • Napsal přes 90 her, z nichž se dochovalo 18 celých.
  • Mezi jeho nejznámější díla patří „Medea“, „Bakchantky“, „Hippolytos“ a „Elektra“.

 

Literárně-historický kontext

  • Euripides se narodil během řecko-perských válek, konkrétně kolem bitvy u Salamíny v roce 480 př. n. l., kde Řekové dosáhli významného vítězství nad Peršany.
  • Většina Euripidova života spadá do období zlatého věku Athén (5. století př. n. l.), kdy město zažívalo kulturní a politický rozkvět pod vedením Perikla. Byla to doba velkého rozvoje umění, filozofie a demokracie.
  • Pozdější část Euripidova života byla poznamenána Peloponéskou válkou (431–404 př. n. l.), dlouhým a vyčerpávajícím konfliktem mezi Athénami a Spartou, který vedl k oslabení athénské moci.
  • V této době působili významní filozofové jako Sokrates a sofisté, kteří zkoumali otázky etiky, politiky a lidského poznání. Také se rozvíjely vědy, například medicína díky Hippokratovi.
  • Divadlo bylo důležitou součástí athénské kultury. Každoročně se konaly dramatické soutěže na Dionýsiích, kde dramatikové jako Euripides, Sofokles a Aischylos představovali své nové hry.
  • Athénská společnost procházela změnami, včetně rostoucího napětí mezi aristokracií a demokratickými silami. Euripides často reflektoval tyto sociální a politické změny ve svých hrách.

 

Rozbor díla: Médeia

Základní charakteristika

  • Literární druh: drama
  • Žánr: tragédie
  • Literární směr: starořecká literatura
  • Nakladatelství: Artur
  • Rok vydání: 2010
  • Počet stran: 60
  • Překladatel: Ferdinand Stiebitz
  • Zařazení autora: představitel starořecké literatury 5. stol. př. n. l.
  • Zaměření autora: dramatik, básník, filozof

 

Téma, námět, motivy

  • Hlavní téma: postava Médeii; část jejího života
  • Námět, celkové téma: ukázka toho, co je člověk schopen udělat kvůli lásce
  • Vedlejší téma: žárlivost
  • Motiv, nejdrobnější téma: osamělost, utrpení

 

Kompozice

  • Uzavřená (logická),
  • Médeia je lyricko-epické dílo, – divadelní hra.
  • Člení se na věty, odstavce a na jednotlivé výstupy.

 

Vypravěč a jeho forma

  • Dílo je divadelní hra – nemá vypravěče. Jsou pouze popsány činnosti-výstupy – jednotlivých postav.
  • V díle se vyskytuje ich i er forma.  Dílo je psáno v dialozích. Objevují se i méně časté vnitřní monology.
  • Vyskytuje se přímá, nepřímá a nevlastní polopřímá řeč.
  • Vyprávěcí slohový postup.

 

Jazyk

  • Postavy mluví spisovným i nespisovným jazykem.
    • 1) Spisovný jazyk
      • Archaismy: např. žalozpěv, mrzce, um,
      • Historismy: např. kolbiště
      • Poetismy: např. žel, pěl, bol
      • Neologismy: např. azyl
    • 2) Nespisovný jazyk
      • Vulgarismy: např. ty tvore odporný, ničemníku, netvore
      • Exspresivní výrazy: např. barbar
  • Rozlišujeme slova stylově zabarvená (tvářinka, lůna) a neutrální (otec, matka).
  • V textu nejsou použity grafické prostředky.
  • Syntaktické prostředky: druhy vět – oznamovací, tázací, zvolací, rozkazovací
  • Zvukové prostředky: použito daktylotrochejské metrum. Rým v textu není.
  • Figury: napři. apoziopeze, epizeuxis, anafora, epifora, asyndeton

 

Postavy

  • Hlavní postavy:
    • Médeia: nelze říct, jestli je kladná nebo záporná postava, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to podívám; titulní postava, dcera krále z Kolchidy, manželka Iásónova
    • Iásón: záporná postava; manžel Médeiin
    • Chůva: kladná postava; Médeiina chůva
  • Vedlejší postavy:
    • Kreón: záporná postava; král korintský
    • Dcera Kreónova: v tragédii nemluví a je bezejmenná; nová manželka Iásónova
    • Vychovatel:kladná postava: vychovatel dětí Médeiiných
    • Aigeus: kladná postava; král athénský, nabídl Médee pomoc
    • Sbor korintských žen: kladné postavy; radí Médee, schvalují její plány, varují ji; nezasahují do děje
    • Dva synové Médeiini a Iásónovi, Družiny, Sluhové, Posel.

 

Časoprostor

  • Doba: Kniha byla poprvé uvedena roku 431 př. n. l. Děj se odehrává během jednoho roku za vlády krále Kreóna. Časové uspořádání děje je chronologické. Čas v díle nehraje moc důležitou roli.
  • Místo: Děj se odehrává v Řecku v Korintě před Médeiiným domem a na ulici. Prostředí se během děje nemění.

 

Děj (obsah) díla

Médea pomáhá Iásonovi získat zlaté rouno a zradí svého otce. S Iásonem i jejich dvěma syny prchá do Korintu. Korintský král Kreon však žádá Iásona, aby si vzal jeho dceru za manželku. Iáson souhlasí.

Médeia se to dozví a je velmi rozzlobená. Plánuje pomstu Iásonovi, Kreonovi i jeho dceři. Médeia po svých dětech posílá dar nové manželce Iásonově- ozdobu do vlasů a šaty napuštěné jedem. Když si Iásonova manželka oblékne šaty a nasadí šperky, tak uhoří a spolu s ní i její otec Kreon, který se jí snaží pomoci. To ale Médei nestačí, chce Iásonovi ublížit ještě víc. Tak vlastníma rukama zabije i jejich dva syny.

Nakonec Médea odjíždí i s těly obou synu k athénskému králi Aigeovi.

 

Úryvek (ze strany 23- 24)

  • Úryvek jsem vybrala, protože v něm Médea vyčítá Iásonovi vše, co pro něj udělala, a co udělal on.

   …Nuž začnu mluvit od samého počátku. Já ze spárů jisté smrti jsem tě spasila- jak všichni Argoplavci mohou dosvědčit-, když jsi měl zkrotit býky oheň soptící a smrtonosnou setbu do brázd zasíti. Já usmrtila draka věčně bdělého, jenž chránil zlaté rouno stem svých závitů, a jako spásná hvězda vzešel ti můj um.

        Já zradila jsem otce i svůj rodný dům a šla jsem s tebou do Iolku, v cizí kraj, ach, vedena víc láskou nežli rozumem! A přivodivši Peliovi strašnou smrt skrz jeho dcery, strachu jsem tě zprostila.

        A za to za vše, ničemníku největší, jsi ty mě zradil, vzal sis novou manželku, ač máš už děti se mnou! – neboť bezdětnost tvou novou lásku mohla by snad omluvit. …

       

Hodnocení (vlastní názor)

  • Dílo se mi dobře četlo. I přes občasnou nesrozumitelnost textu jsem věděla, o čem čtu a co je důležité.