Kniha: Misantrop
Autor: Moliére
Přidal(a): Martina Hladíková
Moliére (1622-1673)
- Francouzský autor satirických komedií, herec
- Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
- Inspiroval se v antických tématech, lidových fraškách, komedií dell’arte
- Získal sice právnický titul, ale proti vůli rodiny zběhl k divadlu a kvůli nim začal používat pseudonym
- Působil v kočovné herecké společnosti putující po francouzském venkově
- Stal se ředitelem královského divadla v Paříži
- Měl konflikt s církví
- Zemřel na jevišti při své hře Zdravý nemocný
Další díla:
- Lakomec, Don Juan, Tartuffe, Škola žen, Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Směšné preciózky
Obecně kulturní kontext:
- 2. polovina 17. století – 2. pol. 18. století
Klasicismus
- Z latinského „classicus“ = dokonalý, vynikající
- Umělecký styl, který reaguje na baroko
- Vyznává rozum, řád a stanovená pravidla
- Kolébkou klasicismu byla Francie
- Rozvoj vědy
- Literatura se člení na vysoké (epos, tragédie) a nízké žánry (komedie, bajky)
- Uplatňuje se Aristotelova jednota tří rovin (=trojjednota) místa, času a děje (děj se odehrává v jednom místě, v jednom – stejném – čase, jedna dějová linie)
Osvícenství
- Nejvíce se projevilo ve 2. pol. 18. stol. ve Francii
- Důvěra ve vlastní rozum, odmítání víry (víra nahrazena racionalitou)
- Uznávání vědy a techniky
- Osvícenci zkoumali, proč se člověk, rozumná bytost, chová v některých případech nerozumně
- Doba optimismu, víra, že rozumem lze vysvětlit všechny problémy – stoupenci prosazovali svobodu vědeckého bádání
- Typický hrdina = Robinson: díky rozumu dokázal přežít v těžkých podmínkách
Autoři této doby:
- Voltaire, Jean-Jacques Rousseau, Daniel Defoe, Jonathan Swift, Denis Diderot
Rozbor díla: Misantrop
Literární druh:
- Drama (divadelní hra určena k předvádění na jevišti)
Literární žánr:
- Komedie (veselohra, hra s vtipným dějem a šťastným koncem)
Literární forma:
- Poezie (psána ve verších a slokách)
Téma:
- Kritika vyšší vrstvy společnosti, ve které vládne přetvářka a intriky. Dílo kritizuje také některé negativní lidské vlastnosti, jako ulhanost, pomlouvačnost či sobeckost. Kontrast slušného a pravdomluvného člověka a zkažené společnosti.
Motivy:
- Láska, mezilidské vztahy, lži, přetvářka, žárlivost, spory, společnost.
Kompozice:
- 5 dějství
- Chronologický děj
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Děj stojí spíše v pozadí, důležitější jsou charaktery postav
- Založena na velmi častých dialozích
- Sdružený rým (AABB)
- Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
- Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají, např. školmistr-učitel, šenkýř-hospodský)
- Ironie, nadsázka
Postavy:
Hlavní
- Alcest – Velmi upřímný, čestný a pravdomluvný. Nemá rád společnost zejména pro přetvářky a lži mezi lidmi. Kvůli jeho upřímnosti ho mnoho lidí nemá rádo a nevychází s ním. Alcestovi to nevadí, protože je pro něj nejdůležitější to, aby zůstal sám sebou a nestal se jedním z těch, kterými opovrhuje. Také je velmi žárlivý.
- Celimena – Mladá dívka, která ze všeho nejvíce miluje společnost a pozornost ostatních. Má mnoho přátel, kteří však všichni nejsou upřímní. Ráda se obklopuje muži, má více milenců. Je spokojená se svým životem, netouží po běžném stereotypním životě, nechce se vázat ani usazovat. Nezajímá se o city ostatních lidí, pomlouvá je, přetvařuje se i před svými blízkými. Není čestná, věrná a nikomu oddaná.
Vedlejší
- Oront – Jeden z Celimených milenců. Také on si myslí, že dívka touží pouze po něm a je jejím jediným milencem. Když se dozví pravdu, je velmi zklamaný a naštvaný na Celimenu.
- Filint – Alcestův přítel. Je zamilovaný do Elianty.
- Elianta – Zamilovaná do Alcesta. Ten však má zájem jenom o Celimenu. Filint ji nejdříve nezajímá, ale když se dozví o Alcestovém odjezdu, chápe, že není šance, že by jí Alcest kdy miloval. V tu chvíli začne o Filinta projevovat zájem.
Časoprostor:
- Paříž (Francie)
- Čas není přesně určený
Děj:
Alcest je zamilovaný do Celimeny, která však nemá zájem jenom o něho, ale i o mnoho dalších mužů, které zve na návštěvy. Alcest nemá rád společnost a je vždy upřímný, dokonce se nebojí kritizovat Celimeniny nedostatky, které však toleruje. Do Alcesta se zamiluje Celimenina sestřenice Elianta, do které je zamilovaný Alcestův přítel Filint.
Jeden ze Celimeniných nápadníků, Oront, se chce spřátelit s Alcestem. Píše pro něho básně, které však pravdomluvný Alcest zkritizuje, což Oronta rozzuří, ale Alcest ho dokáže uklidnit.
Později mu jedna z Celimenových přítelkyň ukazuje její milostný dopis adresovaný Orontovi. Alcest však od dívky také dostal dopis, kde byl Oront pomlouván, zatímco v druhém dopise Celimena pomlouvala Alcesta. Oba muže se na dívku zlobí. Alcest jí odpustí jenom v případě, když se na dlouhých 20 let vzdá svého života a odjede s ním na samotu. Celimena se však odmítá vzdát společnosti, přátel, klepů a mužů.
Alcest pochopí, že Celimena není pro něho. Vyzná lásku Eliantě, ale zároveň jí opouští a odjíždí sám na venkov. Elianta se nakonec zamiluje do Filinta.